BoXBe

Viděno, či spíše jen odposlechnuto nedobrovolně v jediné místnosti kde se topilo. Všechno špatně.

Pět hvězdiček za to, jak se to v hlavě usadilo jako dost nekompromisní černá můra a tím i klasika TV plátna.

Smíšené pocity. Jako Vlčí bouda od Chytilové, zvláštním způsobem funkční, hororové, bizarní, lákající k opakovanému sledování a odhalování, jak se to Juraji Herzovi povedlo.

Intenzivní, emotivní, dramatický. Velký. Evropský. Film s velkým F. Tématem vážný a nekompromisní jako Schindlerův seznam. Ve snaze o záchranu v chaosu davu a tlaku vnějších událostí připomínající Titanic. A to v každém dobrém slova smyslu filmového vyprávění, včetně epičnosti a důrazu na kvalitu a preciznost. Velké a milé evropské filmové překvapení. Jasná pozvánka do kina. Dobrý důvod si připomenout, co se v Evropě nedávno opravdu stalo. Zase.

Rozhodně zručně natočený dokument, na který se dá koukat i v kině a po jeho skončení je se o čem bavit a proto je dobře, že vznikl a je potřeba. Svět je ve filmu trochu schematicky rozdělený na dva tábory. Nesnaží se jít moc do hloubky argumentací nebo názorů, spíše jen tak po povrchu nadlétává kamerou nad probíhající veřejnou debatou o manželství pro lidi s homosexuální orientací v české společnosti z perspektivy Czeslawa Walka z inciativy Jsme fér. Tak si člověk udělá trochu obrázek o tom, kdo ví nejlíp, jak funguje rodina, jaká se nosí trička na průvodech a protestních demonstracích, jak z debat vymizel oční kontakt a věnování pozornosti koukáním do obrazovek počítačů a mobilů, kdo rád chroupe oříšky a kolik máme v Česku expertů na evoluční biologii, sociologii, historii a antropologii. Samo o sobě je fajn, že ta debata byla aspoň takto namátkou v čase zachycena, a že film existuje. Barboře Chalupové díky za zvednutí tématu, zhostila se adekvátně pro to, aby se debata mohla dál posunout, nadto aktuálně už s vědomím, že návrh prošel prvním čtením. Aniž bych Báru kdy viděl osobně, je mi její pozorování světa, výběr momentů, úhlů pozorování a hudby blízký, včetně toho, že nemá za cíl něco vsugerovat. Pocit, jako bychom se znali leta :) Na dálku všechna čest lidem okolo iniciativy a panu Walkovi, vystudovanému právníkovi, který s velkou ctí ustál, useděl a uchodil, slušně řečeno, hodně nevhodné, urážlivé a dehonestující vyjádření lidí, kteří mu nezřídka přinejmenším z odborného a určitě i z lidského hlediska, nesahají ani po kotníky a jejich jediná devíza je, že jsou někde ve funkci, na kterou nikdo jiný nezbyl. V té debatě je hodně emocí a proto se argumenty hledají těžko a často se s vážnou tváří mlátí prázdná sláma. Ale to se v poslanecké sněmovně, výborech a klubech bere asi jako status quo. Viděno v rámci organizace festivalu Jeden svět. Díky za to. Debatovat bude o čem. Šup do kina nebo na stream :)

To měl asi Kenneth Branagh hodně nevýhodou smlouvu nebo ho někdo pořádně nakrknul, že se tak pomstil předloze, studiu i divákům.

Ten pocit, když se poprvé v životě ocitnete v mrakodrapu a z manžela se vyklube nekompromisní čistič špatnejch chlápků. V tomhle případě to nebyl Bruce Willis, ale Bob Odenkirk a nebyla to Smrtonosná past, ale Mr. Nobody a jeho motivy nemusíme rozebírat. A já bych tomuhle filmu upřímně přál, aby všechny klasiky, co do sebe nasál, proměnil ve stejnou klasiku a legendu jako John Wick. Až budu přemýšlet, čím se na 90 minut s přehledem rozptýlit, tak si pustím tuhle našlapanou pecku a nemusím nic, jen se bavit. Geniální střih každopádně. Žádné úlitby cílovým skupinám a normativním skupinám. Přímočará akce. Díky za tenhle hit sezóny.

Nekriticky mám na Svěrákovic filmu rád snad každou minutu. Scénář je dokonalý, Svěrákovo charisma v roli Louky nepřekonatelné. Vždycky vyvolá úsměv. A způsob, jakým se vrací k absurditám režimu před rokem 89, mi v ničem nepřekáží, naopak. Tohle nenásilné překračování linie šedé zóny a absurdita strachu z toho, že děláte věci, které byste normálně nemuseli dělat, kdyby to režim do té absurdity sám nezatlačil, byla taky nedílná součást. Oscar není samozřejmě. V tomhle případě zasloužený.

Jen z nudy a nedostatku jiného materiálu. A určitě ne v celku. A určitě u toho nepřemýšlet. Pokud jde jen o to nechat oči na obrazovce nebo na plátně a mozek v ledničce...ok. I ta akce mohla mít nějaký nový nápad, a neměla... jen se vizuálně zavděčila.

Pacino, kamera, režijní klid a sebejistota, dramatický neklid a nejistota, skvělá atmosféra a vždycky zážitek.