el.magiko

Takovýhle druh filmu bychom museli měřit dle mého názoru úplně jiným metrem. Těžko hádat, zda by film obstál lépe, kdyby kritéria byla jinačí....

Dost často bohužel až příliš naivní a nepřirozeně, naaranžovaně působící scény

Vysokoprocentní pomalu plynoucí velmi milá tmavá/černá komedie (samozřejmě nejen) o lásce, obohacená finskou nesmělostí a tou NEJSUŠŠÍ značkou geniálního HUMORu (nemohu nevypíchnout alespoň drsňáka šmelináře Anttilu, "pro přátele Bič Boží" a postavy pronášející montypythonovsky zavánějící věty s ledovými výrazy ve tvářích)! Herecké výkony jsou přesně takové, jakých je třeba a v dialozích nepadne ani jedno nadbytečné slovo. Ušito na míru!

Tulák Chow (teď už světem protřelejší) stále kouří, stále píše, miluje. Tu více, tu méně či vůbec. Vzpomíná, hledá.... leč nenachází a nenachází.

S tímhle filmem mám potíž. Postrádá spád....Ať už je téma jakékoli (a vůbec si nemyslím, že tématem je homosexualita), neodpovídající zpracování ho degraduje a ani velká romantická vlaštovka to sama neumí vykompenzovat. I když bych si to přál :) Zbývá krupicová kaše s umělohmotnejma jáhlama. Naivně natočeno. Aspoň viděno očima v mé hlavě.Za těch pár silnějších momentů, které se ale vynoří z bažiny a jsou neorganicky naroubovány doprostřed hmoty, dávám dvě hvězdy. Zpracováno s mýdlovou příchutí a (jako u několika dalších korejských slaďáren) omlouvám se, že to musím opakovat, notnou dávkou naivity.... PS: i když ten závěr, "urychlovačka", není nejhorší.

Mix vojny a pohádky, nad kterým se vznáší myšlenka zbytečnosti jakéhokoli válečného konfliktu. Akční scény se mění v (místy dost naivní) pohádku, hned zase ostrým řezem na akci a zase zpět. Celek ale hodnotím kladně. Tu a tam nedotažené a úsměv vzbuzující (viz cca desetiminutový úsek cca 25 minut před koncem), místy parádně vymyšlené (scény, kdy vojáci přijdou poprvé do vesnice, přátelení se, včetně konce, byť korejsky naivního). Nu a popcorn, ten ani nezmiňuji. Myslím, že jsem i otevřel pusu :) Hra hor, polí, nevinnosti, barev a pohybu - i když to zpomalování v téměř bojové komiksem líznuté scéně s divočákem bych klidně mít nemusel, hra s uvěřitelností. Lidé zůstanou vždy lidmi, ať jsou modří nebo paprikoví, na severu nebo na jihu Koreje.

Až na druhý a třetí pokus se mi podařilo odhalit některé rysy raného režisérova rukopisu, opakující se motivy, setkávání se postav, které k sobě patří, aniž by o tom věděly, vázání se k jednomu určitému momentu, viděnému z více pozic, hra s časem a daty... (lze vystopovat i v Chungking Expresu). Osud má člověk jen jeden. Věčné balancování. Krásný film.

Balet mezi dykami deste lasky.