Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Krimi
  • Animovaný

Recenze (67)

plakát

Dobrá špatná matka (2023) (seriál) 

Seriál Dobrá špatná matka se primárně snaží cílit na city diváka a alespoň v mém případě se mu to povětšinou dařilo. Plusem seriálu byly komické vložky a především obsazení, ať už Do-hyun Lee jako státního žalobce Kang-ho Choie, Mi-ran Ra jako jeho matku, kawaii Eun-jin Ahn jako přítelkyně Kang-ho Choie, nebo In-soo Yooa jako uličníka Sam-sik Banga. Vedlejší postavy byly také skvěle obsazeny, nejvíce z nich za mě vyčnívali Bo-kyung Park, jenž si zde zahrála bláznivou manželku starosty vesnice, která je o mnoho let mladší, než její manžel a neustále nosí nějakou pleťovou masku atd., díky čemuž nikdy neuvidíte její obličej. Zvlášť jsem se vždy těšil na to, jaký hlod zase vypustí z pusy. Druhou vedlejší postavou, která stojí za zmínku byl skladatel v podání Hyun-jin Baeka. Opravdu by mě zajímalo, zda takhle skřehotá i v reálu, nebo pouze v seriálu. Pokud to druhé, tak má můj obdiv, pokud to první, tak ho upřímně lituji. A když už jsem u obsazení, tak z takzvaných štěků mě zde nejvíc potěšila (bohužel) malá rolička úředníka pro zemědělství v podání Seung-ho Shina, který hrál prince Go Wona v Alchymii duší (která je také na Netflixu s CZ titulky). Když se Seung-ho Shin poprvé objevil na obrazovce, hned jsem ho poznal podle jeho charakteristického vzhledu i hlasu. Doufal jsem, že zde dostane mnohem více prostoru, ale všechny scény, v kterých se objeví nemají dohromady snad ani tři minuty. I když mi bylo od prvního dílu jasné, jak tohle dopadne, stejně jsem se u seriálu nijak nenudil a v ději jsem skákal pouze výjimečně a pouze o pár vteřin. Klidně mohl mít seriál standartních 16/20 dílů, protože hlavně závěr mi přišel dost uspěchaný, jako by scénáristé už nevěděli, jak mají seriál uzavřít. Hudba sice nijak neurazila, ale zároveň nebyla ani ničím výjimečná a nemám žádný důvod si ji někdy pouštět samostatně třeba na Youtube, nebo na Spotify.

plakát

Zázrak ze západu (2023) (seriál) 

Hodnoceno po zhlédnutí 1. dílu. Z pohledu fanouška FCVP zatím není žádný důvod nedat plné hodnocení, jen by mě zajímalo, o čem bude zbývajících pět dílů, když by dokument měl mapovat loňskou sezónu (kdy s Viktorkou po předchozím 5. místě a finančních problémech už nikdo v souboji o titul nepočítal) a hned v prvním dílu byly na začátku krátce shrnuty novodobé dějiny FCVP a poté jsme už sledovali závěr minulé sezóny, která skončila ziskem šestého mistrovského titulu. No uvidíme, snad s přibývajícími díly nepůjde kvalita dolů.

plakát

Šin Ultraman (2022) 

Nový Ultraman je nové pojetí kultovního seriálu Ultraman z roku 1966. Trochu jsem se obával toho, co s Ultramanem udělá režisér Šindži Higuči, který je fanouškem Ultramana. Ale už úvodní znělka dává tušit, že tohle bude příjemně strávených 112 minut, plných odkazů na svého kultovního předchůdce. Kromě úvodní znělky tu je i výskyt spousty ikonických příšer, odznáček SSSP, nebo Satoši Furuja jako Ultraman (mimochodem, tento člověk poskakoval v obleku Ultramana i v seriálu z roku 1966, ztvárnil Amagiho v seriálu Ultraseven atd.). Těch pomrknutí na fandy původního seriálu je zde prostě tolik, že je ani nejde postřehnout úplně všechny (tedy pokud nejste fanatický fanoušek Ultra série). Potěšila mě i účast Akari Hajami, bývalé členky idolové skupiny Momoiro Clover Z, kterou jsem začal poslouchat teprve nedávno. Ačkoliv digitální triky občas ve filmu působí trochu směšně, najdou se i scény, kdy vypadají mnohem lépe (třeba první bitva Ultramana s příšerou). Je možné, že některé scény působí tak lacině, protože postprodukci ztížila pandemie COVID-19 a úpravy trvaly zhruba dva a půl roku. Pokud mi ale opravdu něco na filmu vadilo, tak to, že tým až příliš rychle zjistil, kdo je Ultraman, až moc rychle mu uvěřili, že je to v podstatě hodný mimozemšťan, který nechce vůbec nikomu ublížit. Taky mě trochu zklamala role Zoffyho, jsem rád, že se zde objevil (tak jako v poslední epizodě seriálu), ale na rozdíl od původního Ultramana zde ostatní Ultramani působí spíše jen jako další záporáci, s kterými musí ten náš Ultraman bojovat. Což mě přivádí k tomu, že je zde až nějak moc záporáků a střídají se tak rychle, že by to normálně dalo námět na menší minisérii. Dokonce i výskyt Zettona nebyl zrovna to, co bych si představoval (zlatý Ultraman Saga), když bylo poprvé zmíněno jeho jméno jako zbraně, která má vyhladit celé lidstvo. Na druhou stranu ten konec mě trochu navnadil, snad časem vznikne pokračování, protože by byla škoda nevyužít toho potenciálu, jak by se nadále vyvíjel vztah lidí a Ultras. Rozhodně to není žádná pecka ala Mega Monster Battle: Ultra Galaxy Legend, na druhou stranu to mohlo skončit i katastrofou. Pokud nejste fandové původního seriálu, dáte filmu minimálně o 1 až 2 hvězdy méně, ale já se u toho i občas docela bavil (čichací scéna).

plakát

Sowon (2013) 

Upřímně ani netuším, co napsat, vše podstatné už napsali ostatní uživatelé, tak se nebudu zbytečně rozepisovat. Takhle psychicky na dně jsem nebyl ani po zhlédnutí filmu Vykoupení z věznice Shawshank a to ani nemám žádné děti, jak se potom asi cítí lidé, kteří je mají, natož ti, co si něčím podobným prošli. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem naposledy takhle brečel u nějakého filmu/seriálu a že se o to mnohé občas dost vehementně snažily. Jak už někdo přede mnou poukázal, ten výsledný trest na konci filmu je výsměchem normálním lidem. Zatímco třeba u dopravní nehody vám fakt, že jste byli pod vlivem alkoholu spíše přitíží, tak je nepochopitelné, jak je vůbec možné, že u takto zvlášť brutálního a odporného zločinu jde o polehčující okolnost, díky níž pachatel dostane naprosto směšný trest, který si navíc ani neodsedí celý, protože má po určité době právo si požádat o zkrácení trestu. Opravdu by mě zajímalo, co se lidem, kteří takovéto zákony vymysleli při jejich psaní honilo hlavou, nebo jinou částí těla. Původně jsem se chtěl trochu prospat, než půjdu na odpolední, ale je mi jasné, že už bych stejně nezabral (v půl čtvrté ráno) a tak si raději pustím něco (ideálně něco zábavného), co mě doufám zase trochu uklidní a dostane z hluboké deprese, do které jsem se při sledování tohoto filmu dostal. Další věc, které mě neskutečně vytáčí je fakt, že s kdejakou podprůměrnou chujovinou z USA/UK atd. naše televize přispěchají téměř ihned, ale filmy, nebo seriály jako je tento jsou na okraji zájmu jak našich TV stanic, tak i diváků, kteří si film (pokud jej vůbec chtějí vidět) musí odněkud stáhnout a sledovat s titulky, které někdo vytvořil ve vlastním volném čase.

plakát

Haló, haló! (1982) (seriál) 

Bodré podoledne. :-) Jeden z mých nejoblíbenějších komediálních seriálů, holt Britové tohle prostě umí. Je jen škoda, že někteří herci umřeli během natáčení, nebo před jeho pokračováním (The Return of 'Allo 'Allo!). Jiní prostě jen odešli po pár sériích a nebo byly nahrazeni. Není moc seriálů, které bych mohl sledovat neustále dokola a pokaždé se smát tak, jako kdybych je viděl poprvé. Snad se díky Koronaviru u nás v TV objeví i filmy/seriály, které u nás nikdy nikdo nedával (60. - 90. léta) a jsou zde v šedé barvě. Třeba některé seriály od tvůrců Jeremyho Lloyda a Davida Crofta by si to určitě zasloužily. I kdyby to mělo být jen s titulky.

plakát

The Return of 'Allo 'Allo! (2007) (TV film) 

Bylo fajn si připomenout tento vynikající seriál, škoda jen, že se někteří herci nedožili jeho natočení (případně konce seriálu) a jiní se tam neobjevili i přesto, že byli v té době ještě naživu. I proto pouze čtyři hvězdy.

plakát

Everest the Hard Way (1975) 

Parádní dokument o britské expedici na Everest Bonningtonovou cestou Jihozápadní stěnou. Četl jsem knihu s českým názvem Everest, tvrdá cesta. Bylo super si osvěžit věci z knihy a vidět podmínky, které horolezci měli při zdolávání Everestu na vlastní oči. Jedinné, co mi pokaždé trochu zkazí zážitek ze sledování podobných skvělých dokumentů je počet obětí, které jsou téměř nedílnou součástí podobných dokumentů.

plakát

Pan deng zhe (2019) 

Původně jsem nechtěl nic psát, protože snad vše podstatné už napsal uživatl sniper18 a já s s ním v drtivé většině jeho názorů souhlasím. Už první scény okolo expedice z roku 1960 dávají tušit, že film bude mít s reálným průběhem oněch událostí okolo obou expedic pramálo společného (např. ty zlověstné mraky, jako z nějakého temného fantasy filmu), potom se příběh naštěstí věnuje osobnímu životu jednoho přeživšího člena první expedice a tam se tomu dá celkem věřit, že se to tak mohlo stát. Bohužel okolo 46 minuty se opět ocitáme na Everestu a za to, co začnou předvádět členové druhé expedice by se nemusel stydět ani Gabe Walker¨v podání Sylvestera Stalloneho. Dokonce i Superman by dostal z členů expedice komplex méněcennosti, kdyby viděl, jak lehce se dokáží pohybovat v zóně smrti (kde jsou většinou horolezci rádi, že udělají pár kroků a pak si musí odpočinout) a jaké kaskadérské kousky přitom dokáží. Kdyby šlo o akční nářez s vymyšlený scénářem, tak bych byl ještě ochotný přimhouřit obě oči, ale tady mělo jít (nejspíš) o film podle skutečných událostí. Nejsmutnější na tom celém je, že nejuvěřitelší a nejlépe vypadající scénou z výstupu na Everest je ta poslední, kdy se jeden člen výpravy, starý Yang Guang (J.Chan, který se tak ve filmu pouze mihne na konci) vrací po letech i s protézou místo jedné nohy na Everest, aby ho konečně pokořil, protože dal slib svému mrtvému otci, že to dokáže. Jestli takhle mají vypadat v budoucnu všechny čínské filmy o horolezectví, tak to ať se tvůrci raději vrátí k žánrům fantasy, wuxia, kung fu atd, to jim alespoň většinou jde.

plakát

Drive (2019) 

Není to úplně špatný film, má skvělé obsazení (nebýt Jacqueline a Bomana, tak by bylo moje hodnocení ještě nižší) a zajimavou i když tuctovou zápletku, krásné exotické lokace. Co však pokulhává je v první řadě scénař, divák by měl být asi překvapený dějovými zvraty, ale to se tvůrcům tak nějak nedaří a děj je dost předvýdatelný, díky čemuž se divák většinu času nudí a čeká na to kdy to už konečně přijde. Hudební složka filmu (písně mě moc nebavily a občas jsem je dokonce i přeskakoval, abych to utrpení zkrátil) se taky zrovna nevyvedla (krom úvodní písně), což zamrzí dvojnásob, ptože kdybych chtěl bezduchou akční podívanou bez písniček, pustil bych si něco z USA. Až teď při psaní komentáře si všímám, že jsem viděl na Netflixu zkrácenou verzi, je tudíž možné, že by bylo moje hodnocení jiné, kdybych viděl plnou verzi (147 minut).

plakát

102 Not Out (2018) 

Na film jsem se hrozně moc těšil, už jen kvůli oběma hlavním představitelům, kteří si spolu po delší době opět zahráli v jednom filmu (proto si od mého hodnocení raději odečtěte jednu hvězdu). Místy mi ta komediální část filmu přišla trochu až trapná (Amitabhův vzhled atd.), čekal jsem spíš jízdu od začátku, až do konce (ve stylu filmu Amar Akbar Anthony). Přitom tam ten komediální potenciál byl, ale scénáristé ho bohužel nedokázali naplno využít. Alespoň, že celý film zachraňuje ta vážnější část filmu, která se scénáristům opravdu povedla. Dokonce i já jsem byl na konci filmu naměkko a to nestává zase tak často. Hudební stránka se také povedla, po delší době jsem viděl indický film až do úplného konce (většinou to na závěrečné titulky utnu), což se mi stalo naposledy u Happy New Year. Ten závěrečný videoklip prostě neměl chybu.