Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Horor
  • Animovaný

Recenze (87)

plakát

Vládci chaosu (2018) 

Určitě bylo zajímavé vidět souhrn událostí, které se děly v okolí kapely Mayhem a nevím, jestli bys záměr tvůrců vyobrazit nejbrutálnější metalovou kapelu jako bandu úchylných pozérů, ale "povedlo se". Je smutné, že tím vlastně shazují veškerý metal. Vše špatné, co si "normální" populace myslí o metalu, je tam vyobrazeno. Nechce se mi ale věřit, že zrovna Mayhem byli takoví pozéři. Na konci snímku jsem se ptala, o čem to vlastně mělo být? Nicméně díky tomu, jaké téma si tvůrci vybrali, vás snímek udrží v pozornosti až do konce.

plakát

Slečna bestie (2020) 

Velice slušně propracovaná atmosféra slasheru a Vince se opět překonává. K shlédnutí určitě doporučuji, ale vzadu v hlavě mám neodbytný pocit, že tomu něco chybí.

plakát

Potvora (2016) (TV seriál) 

Miluju seriál Miranda, ale tohle bych k tomu v žádném případě nepřirovnávala. Hlavní hrdinka je povahově nechutná a protivná třicátnice, což by mohlo docela dobře fungovat, kdyby byla alespoň trochu vtipná, anebo způsobovala vtipné situace, což se ale neděje a za mě je to zklamání, protože jsem se těšila na břitký černý humor, zatímco jsem dostala prohnilou glosátorku, která mě ani v nejmenším nezajímá. Možná by bylo lepší k seriálu přistupovat jako k existenciálnímu dramatu, do kterého se ale ani náhodou nehodí průpovídky hlavní hrdinky na kameru, které jsou podávány způsobem, který říká "zasměj se tomu".

plakát

The Haunting (2018) (TV seriál) 

Hned první minuty mě nalákaly na děsivou podívanou, která se však bohužel velmi rychle začala měnit v rodinné drama. Ke konci už mě ani trochu nezajímalo jak vše dopadne, i když potají jsem stále doufala v nějaký wow konec. Ten se jaksi nedostavil a kromě tlačení na slzavou pilu, jsem si nic zásadního neodnesla. Jako televizní drama k večernímu žehlení možná, jako horor ani náhodou neobstojí.

plakát

Tady to musí být (2011) 

Nebudu zapírat, že Paolo Sorrentino není můj favorit. Jeho tempo a způsob vyprávění jde mimo mé chápání, nicméně výkon Seana Penna je heroický a tu pomalou změť obrazů vytrhává z letargie.

plakát

Hořkých sedmnáct (2016) 

Za mě plus pro milého Číňánka. Hailee je kvalitní herečka, o tom žádná, ale film si užít nemůžu, jakmile mi postava nesedne. V tomto případě je hlavní hrdinka neskutečně nesympatická. Chápu, všichni jsme byli v pubertě, ale to neomlouvá její chování. Mohla by projevit trochu slušnosti, když už nic. Jestli je v Americe normální takhle se chovat k učitelům, tak potěš. Chápu, že Woody je ve své roli za kliďasa, ale ode mě by si určitě vysloužila minimálně důtku. Pokud chcete vidět komedii, tak na tohle určitě nekoukejte. Spíš bych to zařadila do sekce psycho drama/romantika.

plakát

Adult World (2013) 

Všechny postavy neskutečně sympatické a kladné, bohužel až na hlavní hrdinku. Zjevně jí scénář přiřkl povahu hysterická, nafrněná prudička. Omlouvám se, ale pokud takovéhle "stupky" dostanu hodinu a půl, nemůžu prostě s hodnocením jít nad 40%, i kdyby se Cusack, Peters a další na hlavu stavěli. K dobru se ani nedá přičíst fakt, že scénář je děravý jak protivníci Ramba. Navíc je poezie, dle mě, jedno z nejvíce přeceňovaných "umění". No, alespoň soundtrack drobet oživuje to mdlé pleskání pátého přes deváté.

plakát

Miss Granny (2015) 

Téma samo o sobě je velmi pěkné, nicméně na chlup to samé natočili v Jižní Koreji o rok dříve (Soosanghan geunyeo ). U čínské verze jsem měla problém sympatizovat s postavami a i hlavní hrdinka se sama o sobě zdála jako posmutnělá verze postavy jihokorejské.

plakát

Vlak do pekel (2008) 

Udrželo mě to v pozornosti, ale vykroutila jsem si krk nesouhlasným pohybem hlavy zleva doprava. Skupinka zápasníků v řecko-římském zápase s sebou nechá vláčet jako kdyby jim chyběli ruce a nohy. S jakou lehkostí je záporáci kosili mě silně rozčilovala. Zároveň mě naprosto udivuje jak se svými oběťmi vrazi zacházejí s ohledem na to, že...

plakát

Oculus (2013) 

Celý příběh i finále je průhledné jak moře na Maledivách a děsu jsem cítila asi tolik, jako kdyby přede mnou ve vzdálenosti 20 metrů proplavala ančovička.

Reklama

Reklama