Searth

K filmu jsem přistupoval bez jakéhokoliv poznatku, o čem to bude a o jeho obsazení (ano, i to se stává, když sledujete film půl roku poté, co jste ho sehnali a již jste zapomněli, proč ho u sebe vlastně máte). Díky tomu jsem dokonce po prvních pár minutách očekával jakéhosi staršího bratříčka Mission Impossible s Pittem v hlavní roli, kterého bude muset později z problémů tahat jeho stárnoucí učitel Redford, jenž už je v důchodu. Vlastně se tu tahle kostra promítla, akorát místo Brada byl v hlavní roli Robert a místo našlapaného akčního filmu s nejnovějšími technologiemi a příběh rozdělí na dva. Jeden se odehrává v kanceláři vysloužilého agenta Redforda a druhý o pár let zpět do minulosti v terénu, kdy Redford opět sedí jakoby "v kanclu" a Pitt běhá v poli. Tenhle koncept filmu rozhodně prospívá, obzvlášť té terénní části. Například mise v Bejrútu, i když si film snaží držet odstup od tamní situace a používá ji jen jako kulisu, působí velmi živě a věrohodně a sprintující Pitt s fotoaparátem alias válečný fotograf - o tom by šlo natočit krásné válečné drama s ním v hlavní roli. Ani sólo pro Redforda nepůsobí příliš rozkouskovaně nebo překombinovaně, bohužel, jednotlivé scény jsou jakoby trochu nedotažené a i když film ke konci nabírá obrátky, celý dvouhodinový snímek to nezachrání. Je to škoda, protože když už si dá někdo práci s takovým kvalitnějším scénářem, stálo by za to, dotáhnout jej až dokonce. Pak by si možná film zasloužil i pětihvězdičkové odcennění. Přesto, pro mě zatím nejlepší Scottův film. |80%|

|80%|

|45%|

|60%|

|70%|

Na doraz jsem nahodil ihned po dokoukání jednoho, podle mě slušného horroru, takže kontrastu bylo dost a splývání s jiným filmem jsem se opravdu bát nemusel. A i přesto, že předešlý film na mě značně zapůsobil, tahle komedie mi ho prakticky vymazala z paměti. A rozhodně ne nějakými přešlapy či nějakým nudným, trapným nebo absurdním humorem. Když už se totiž jednou vydáte na trip po státech s těmito dvěma chlapíky, není cesty zpět, ale to nevadí, protože s nimi se nudit rozhodně nebudete. Hlavní výhrou totiž je, že film jako celek nevyzní způsobem, že napsali roli a našli pro ni herce, ale tak, že našli herce a pro ně napsali roli. Možná proto ani nebylo třeba tahat do filmu Jamieho Foxxe, protože tahle dvojka by se obešla i bez něj. Upjatý, naškrobený a občas také vynervovaný R. Downey Jr., tak jak ho máme rádi, který si sice možná ví v každé situaci rady, ale jenom když se vyvijí podle jeho rámce chápání, a který spoléhá na své jistoty typického amerického občana. A druhé straně vah věčně zhulený Zach Galifianakis (nemá tohle být proboha také nějaké umělecké pseudo-jméno?), který večer neusne bez toho, aby si ho vyhonil. Vlastně celý tenhle film stojí na konfliktnosti a protivážnosti obou těchto postav, potažmo herců, protože bez nich by se jednalo o další obyčejnou americkou komedii, která z hlavy vymizí rychleji, než křupínky značky Lays z otevřeného pytlíků, a která by se dala parafrázovat jako snaha o návaznost na úspěchy filmu Pařba ve Vegas. Podobnost je ale možná pouze mým subjetivním názorem, daným nepřílišnou časovou odděleností obou filmů, motivem chlapa, který někam spěchá a doma na něj čeká žena (byť nastávající) a přítomností Zacha G.. Nemá ale cenu přemýšlet o možném obsazení rolí, a když už ne proto, že při dnešním počtu herců v hollywoodu je kombinací asi jako pro 4-místné heslo k domácímu trezoru, tak proto, že se nejedná o nějaké hlubokomyslné drama, ale o komedii, kterou stojí za to si prostě užít, usazen v pohodlném křesle a majíce nohy na stole. |80%|

|30%|

Potenciální kandidát na nejhorší film, viděný v roce 2011. Při tom co dnes občas vyprodukují za blafy, jej ale jistě někdo brzy předstihne. A teď k věci. Od filmu jsem už po prvních kritikách, recenzích či trailerech nečekal nic světoborného. Vlastně bych byl nadšen, jednalo by se o průměrný film a tak jsem si ho ve světle těchto skutečností nechal vesele unikat. Jednoho dne jsem však byl krutou nudou a leností, sledovat jakýkoliv náročnější film, tvrdě donucen, pustit si tento „skvost“. Díky výše zmíněným faktům jsem se obrnil notnou dávkou trpělivosti, utlumil svojí mozkovou aktivitu na 10% a velmi pomalu a obezřetně, s pořádným despektem a odstupem, jsem film spustil. Přes všechny ochranné prvky mi nic z toho nestačilo k tomu, aby byl film přijat jakožto průměrný a zbytek mého dne se nesl ve všehovšudy dobrém duchu. Možná je to tím, že jsem velký fanda řecké mytologie, možná jsem si měl raději ten den pustit tak maximálně Tarantina nebo možná vůbec nic. Anebo to taky možná bude tím, že tohle nemělo nikdy spatřit světlo světa. Teoreticky bych mohl vypsat svůj názor na některé monstrózní nesrovnalosti v oblasti již „opěvované“ řecké mytologie, to bych ale musel sepsat všechny, neboť nerad upřednostňuju některá fakt před jinými. A tváří v tvář tomu, že těchto „nesrovnalostí“ je víc, než vitamínů v balení aktimelu, odmítám strávit zbytek dne psaním kritiky tomu hloupému filmu (velmi jemně řečeno). Pokud by se zde vůbec dalo říci, že scénáristé, potažmo režisér, někdy viděli jedno z překrásných děl antické literatury alespoň z oken rychlíku a všechnu „původní inspiraci“ nečerpali jen z povídaček u piva středně přiopitých obyvatel Texasu, nemohu pochopit, jak je někdo schopen, tak brilantní předlohu zpatlat do jakési beztvaré a bezbarevné koule s nálepkou: „Nejsem Harry Potter“. V neposlední řadě je třeba vytknout (dá se na tomto filmu vůbec něco chválit?), že do té beztvaré koule je krom scénáře zapatlaná i většina herců. Jindy skvělý a charismatický Pierce Brosnan se potápí, jelikož je chudák na stejné lodi s takovými hvězdami, jako je Brandon T. Jackson, hodící se akorát tak do reklamy na veselou krávu, naivně se tvářící Logan Lerman, který kdysi možná hrál v kvalitních filmech, ale tímhle si vykopal vlastní hrob (ach, a ještě tak mladý), Kevin McKidd, plnící dokonale funkci zahradního trpaslíka s červenou čepičkou a nebo Seana Beana, na jehož „herectví-neherectví“ jsme si už všichni zvykli, což ovšem nestačí ani z poloviny na to, aby tu předešlou bandu a pár dalších z tohohle „dílka“ vyhrabal. Snad by šlo vyzdvihnout jedině Medúzu U. Thurman, po jejímž nástupu na scénu mé srdce plesalo (bohužel to bylo dáno spíše předcházejícím zoufalstvím), a která si vystřihla roli krásně. Snad akorát ten ocásek jí chyběl, ale zase na rozdíl od medúzky ze Souboje titánů byla taková osobitější. A jako obvykle závěrem? Snažně vás prosím, nekoukejte na to a nekažte si vkus. A to ani za předpokladu, že jsou čtyři hodiny ráno a vy jste právě přišli značně přiopilí z večírku. |20%|

Syrové, živé, hutné, tvrdé. Na nic si nehrající, nezahlcující diváka přebytečnými dějepisnými fakty a daty, což film většinou poškodí. První polovina plyne poklidně, skoro až nudně, občas plná zajetých klišé. Druhá část jako by však patřila k jinému filmu. Příběh nabírá spád, trochu komplikovanosti, člověk je donucen zapřemýšlet. Především se ale na všechno začnete koukat z trošku jiného pohledu a na rozdíl od těch sympatických chlapíků se Seanem Beanem v čele začnete možná trošku pochybovat. Sice ne o víře, ale spíš o dosavadním a budoucím vývoji filmu (a ten je v našem případě důležitější než víra). Nakonec film nějak tak skončí s tím, že něco jste očekávali, něco ne, ale odcházíte s pocitem, že váš čas promarněn nebyl a Carice van Houten je docela šik. A pokud patříte mezi část obecenstva, která jen nedoufala v to, že se u filmu neodreaguje, či neočekávala krvavý středověký horor, možná se i zkusíte vžít do některého z přítomných středověkých obyvatel Anglie roku 1348, v pověstných dobách, kdy černá smrt měla žně, a nakonec i zapochybujete. Nikoliv však o bohu, ale o sobě a o tom, jak jste si sebou byli na začátku jisti. Přesto filmu něco chybí. První část by možná neškodilo trošku odlehčit, přidat trošku akce a nadhled. Tu druhou zas trochu uzemnit. Ale všehovšudy, proč ne, vždyť jsme ve vrcholném středověku a to tempo se v těchto těžkých časech snese. A některé z vás možná i potěší. |70%|

O komiksu jsem do té doby jaktěživ neslyšel. To mi ale rozhodně nemohlo zkazit zážitek, jenž ale nebyl vytvořen pouhou fyzickou přitažlivostí Mary Elizabeth Winstead, která byla pro změnu vytvořena z části i jejími svítivě modrými, popřípadě fialovými vlasy (zelená jí už neslušela). Stejný kus koláče obdivu mi ukrojily i audiovizuální efekty, které jsem v tak hojné míře a specifickém stylu zatím neviděl. Ty vlastně zároveň dokonale vystihly to, že se jedná o komiksovou adaptaci. Krom toho mne mimo jiné ohromily tak, že bych si jich neužil do sytosti ani po několika hodinách. A proto volám, víc takových filmů. Malý kousek zmíněného nákypu ohromení zabral i "osobitý" homosexuální kamarád Kieran Culkin, za jehož výkon bych mu dal skoro Oskara pro mužskou vedlejší roli (dobrá, možná malá nadsázka). Vlastně vyhraněnost a vyumělkovanost všech vedlejších postav až k nereálnosti působí celkově pozitivním dojmem. Jediným kamenem úrazu je tedy konec, kde už tvůrcům dochází dech, protože se očividně snažili zajet celý film na jeden zátah. Naštěstí těch posledních pár minut nezkazí zážitek ze skvělého filmu a vy si jej udržíte v paměti určitě po delší dobu. A celkový dojem? Z části lehce "revoluční" pojetí, z části jistě originální, všeobecně zapamatování hodné a rozhodně zasluhující dvě hodiny vašeho času. |85%|