topi80

To je takový problém opatřit kostýmy a postavit na pódiu něco, co nějak (aspoň vzdáleně) připomíná vesnici? Anebo když už se kostýmy nestihly ušít ani vypůjčit a na kulisy den před představením shořely, tak aspoň nevymýšlet hovadiny a udělat to z nouze třeba jako takovou civilní koncertní verzi?

Nevím, proč si Prima sama podřezává při tvorbě seriálů (již tak krajně stupidních) větev tím, že do hlavních rolí obsazuje osoby, které jsou u řadového průměrného diváka extrémně neoblíbené. Ano, Tomáš Klus je dozajista i zpěvákem s početnou fanouškovskou základnou, která ho vyšvihla i ke zlatému slavíkovi, jenže mobilizace skalních příznivců je úplně jiná sportovní kategorie než to, jak si stojí u běžného konzumenta špatné televizní tvorby. A když píšu špatné, tak myslím opravdu neuvěřitelně špatnou. Tohle je taková křeč, že takoví Rafťáci jsou proti tomu svěží do detailu promyšlenou komedií pro náročného diváka. Pokud nikdo neumí napsat nic vtipného a křeč jeho pokusů o vtip překonává i to nejhorší z Kameňáků, tak počkejme, až se objeví někdo, kdo to umět bude. Napsat i natočit.

Že je někdo schopen v roce 2023 natočit seriál, který vedle 40 let staré Arabely vypadá ne jak chudý příbuzný, ale vyloženě jako nejubožejší somrák, je už samo o sobě dost tristní. Že se nedaří vymyslet smysluplný děj u nekonečných seriálů, je celkem pochopitelné, ale v uzavřeném seriálu by se snad aspoň nějak náznak objevit mohl. Dementní dialogy jsou dnes již standardem a o nějakém herectví a filmařské práci se nebudeme bavit vůbec. Už nemůže překvapit ani obsazování lidí bez jakéhokoli talentu do hlavních rolí podobných veleděl. Co však vyvolává otázky, je to, proč Prima s takovou sveřepostí obsazuje do hlavních rolí svých seriálů osoby, které jsou mezi lidmi oblíbené zhruba jako mor, cholera a rakovina. V tomto seriálu je to Emma z rodiny Pajerových, která pije lidem krev už po několik generací, a na začátku roku 2024 se stejná stanice pro změnu vytasí se seriálem v hlavní roli s Tomášem Klusem. A strašně se diví, že i online přenos ze školní besídky z průměrné školy má vyšší sledovanost než tyto seriály.

Tak, konečně jsem viděl souvislý kus tohoto skvostu, abych zjistil, zda je to opravdu tak hrůzostrašné, jak se říká. A ano, skutečně je. Spravedlivě je však třeba říci, že "úroveň" je na zcela stejné úrovni jako u Ohnivého kuřete, Zoo a jiných skvosty z nízkorozpočtové primácké dílny. Za nadměrný hejt tak seriál vděčí všeobecné "oblíbenosti" hlavní představitelky a celé její vypečené rodiny, což však neodpovídá na otázku, proč je sledovanost o tolik nižší než u seriálů stejné (tedy nulové či záporné) úrovně.

Moc povedený přenos, líbila se mi scéna, líbily se mi pěvecké výkony (vlastně i ty herecké, pokud se dá o něčem takovém v opeře mluvit), výborně nazvučeno, takže to byl požitek. Největší podíl zásluh pak má samozřejmě Giuseppe Verdi. Jeho opery bývají velkolepé po stránce hudební i dějového syžetu (tahle by snad dokonce měla být nejdelší ze všech), ale je pravda, že se musejí člověku v pravý čas trefit do nálady. A to se včera povedlo.

Téma je mi velmi blízké, neboť podobnou zálibu v popojíždění a navštěvování hospůdek provozujeme s kamarády koloběžkáři. Kořeny této mé zábavy dokonce patří do dětství, kdy jsme s tátou takto objížděli na dovolené okolní hospůdky v NDR. Tak proč tak nízké hodnocení, když je to pořad přímo pro mě? Působí to na mě značně odfláklým dojmem. Letmý záběr na hospodu, pár střihů po interiéru a nějaké povídání, které mě ale do atmosféry příliš nevtáhne. Srovnám-li to s dokumenty o stromech, kde jsem po Munzarově vyprávění měl touhu první venkovní lípu požádat o ruku, tak tady se neděje nic. Josef Polášek je sice celkem příjemným nevlezlým průvodcem, ale co z toho, když žádnou přidanou hodnotu také nepřináší? Je to nevyužitá šance, jejíž nedostatky nedokážu exaktně popsat, ale u takového pořadu bych speciálně já měl hořet nedočkavostí, až bude další díl. Jenže nic takového se neděje.

Téměř každá hospoda má své kouzlo. Tento pořad jich několik v každém dílu navštíví. Bohužel ale jen velmi letmo. Pár záběrů, pokec s hospodským, nějaká zajímavost a jedeme dál. Jako někdo, kdo objíždí nejrůznější hospůdky na koloběžce, bych od tohoto seriàlu čekal mnohem více.

Od toho cestopisu jsem nečekal víc než jen poslední zoufalé podojení Cimrmana, aby ani nejposlednější kapka nepřišla nazmar. Mýlil jsem se? Zřejmě ne, ale faktem je, že cesta po Pojizeří pro mě byla jako pro diváka velmi příjemná. A to píšu jako někdo, kdo poslední dobou nemůže přijít Zdeňkovi Svěrákovi na jméno a kdo rozhodně není nekritický k některým z cimrmanovských her. Kamera zachytila krásné scenérie (ale dost mi vadil ten rozostřený obraz, který se vždy zaostřil až po sekundě), trochu se zavzpomínalo a došlo i na nějaké vynálezy a monology, které by v případě, že by žil Ladislav Smoljak, zřejmě našly uplatnění v nejnovějším cimrmanovském semináři, na který už nedojde.

Kromě vtipných připomínek Cimrmana, ať už jde o jeho stopy, vynálezy či muzea, zde potkáváme Marka Šimona (to je ten mladej od Cimrmanů, který, jak zjišťujeme, až tak mladej dávno není, ale mluví úplně stejně jako podruh Bárta v Záskoku) a Josefa Čepelku, jenž umí věci podat stejně humorným způsobem jako jeho otec Miloň.

Rozumím. V době, kdy současný režim začíná stále více připomínat ten normalizační (a v nejedné věci už ho dokáže svou absurdností i překonávat), je potřeba natočit seriál, který na nás udělá bububu, ukáže nám 70. léta přesně tak, jak je žádáno, aby si ti, kdo je nezažili, mysleli, že vypadala, a přivede nás k uvědomění, v jakém to ráji dnes žijeme a jaké světlé zítřky nás čekají. Ukáže nám Československou televizi (předchůdkyni dnes neméně režimně uvědomělé České televize) jako rejdiště jednoho disidenta vedle druhého, kteří na komunisty nadávali od rána do večera, jenom těch pár zlých soudruhů jim ten jejich masivní odboj kazilo. Především mládeži tedy ukážeme přesně taková 70. léta, jak chceme, aby si myslela, že skutečně vypadala (v naději, že si nepustí žádný skutečný film z téže doby). Scénář je jedna velký nesmyslná slátanina. Hlavní hrdina říká na potkání každému "woe", a to i budoucímu šéfovi na pohovoru, kde žádá o práci. Navíc, "woe" opravdu nikdo neříkal, říkalo se "vole" a i to se říkalo v partě stejně naladěných. Jestli někdo říká "woe" dneska, to nevím, nikdy jsem to neslyšel, ale určitě by to bylo dobré poznávací znamení, že dotyčný je ultradement. Což si ale myslím především o autorovi tohoto díla. A takových pitomostí dokázali tvůrci dát už do prvního dílu seriálu nepřeberné množství. Kde naopak seriál boduje, to je dokonalá retrostylizace, která ještě mnohonásobně převyšuje Vyprávěj. Vidíme nejen opravdu vymazlené interiéry, ale též exteriéry (třeba starou benzinovou pumpu), vozový park, který je tentokrát i správně oprýskaný, a v neposlední řadě dobové oblečení. Na poli tohoto dokumentárního pásma, které nás vizuálně zavede do dob minulých (byť hodně stylizovaně) nám po obrazovce běhají i nějaké postavy a dělají úplně nesmyslné úkony a vedou ještě nesmyslnější dialogy. Na druhou stranu, pár situací bylo opravdu zábavných. Odstrašující je "herecký výkon" nesnesitelně přehrávajícího Kryštofa Hádka, který asi každého, koho retro až tak nefascinuje, donutil sáhnout po ovladači. Celkově vzato, kdyby se to udělalo jako absurdní komedie s hlavním hrdinou idiotem, bez zbytečného vychovávání a moralizováním, mohlo to fungovat. Přesto ale jsem zvědavý i na další díl.