raider.minoo

Proč? Proč jen ze sebe Rowan Atkinson začal dělat takovýho vola, když předtím tak geniálně ztvárnil Black Addera? Od břitkého černého humoru se přešlo k vtipným ksichtíkům a vznikla tak mánie, kterou jsem nikdy nepochopila.

Woody si tentokrát připravil vizuálně a hudebně velmi podmanivou látku, podbarvenou silným sentimentem, a já s radostí vzpomínala s ním. V době vzniku filmu mohli diváci kult kolem rádia vnímat jako předchůdce televizní obsese, zatímco dnes tomu třetí rozměr dodává silný rozmach internetu. I když jsou to stále ty stejné pořady, sketche, dramata, reklamy a celebrity (ať už to má jakoukoliv formu - lidé se prostě nezmění), přesto je dodnes něco magického na tom pouze přitisknout ucho k přijímači, zaposlouchat se do tónů vašeho oblíbeného pořadu (nejlépe za deštivého nedělního odpoledne) a všemi ostatními smysly moci vypnout.

Usměvavý buran Joe Buck přijde se svým kravím kufříkem a tranzistorem do New Yorku a očekává zde kdovíjakou kariéru a život jak z pohlednice. Naproti tomu brzy zjišťuje, že v mašinérii velkoměsta není prostor pro všechny - pokud nejednáš rychle a obratně, skončíš na mizině jako nezdařilý vedlejší produkt. Politická moc se na konci šedesátých let soustředí hlavně na Vietnamskou válku a v ulicích je špína a chaos. Do toho se logicky zaplétá guláš drog a hudebních a uměleckých směrů, ve kterých celé masy hledají svoji individualitu a vysvobození z krutosti reality. Joe se potkává s lidmi mnoha sociálních vrstev a všichni ho chtějí akorát tak podvést - či svést. Nakonec ho náhoda spřátelí s Ricem, se kterým tyto časy (pro New York nejtemnější) prožívají v rozpadlém domě společně. Midnight Cowboy svoji dobu vystihuje dokonale (hlavně za pomoci skvělé kamery, osvětlení a dobře vybraných lokalit natáčení) a herci v hlavních rolích (Jon Voight a Dustin Hoffman) jsou nezapomenutelní.

Ze začátku měla pocit, že chci Thoře a (moji jinak oblíbené) Scarlett dát pěstí - a nakonec své postavy zahrály tak přesvědčivě a upřímně, že jsem jim vše odpustila. A Steve Buscemi byl snad ještě lepší.

Napínavé a velmi dobře zrežírované dílo o dvou psychotických mužích (či spíše jednom), které by si zalsoužilo být přece jenom více rozvinuto, neboť k tomu předpoklady má. Myslím, že by se také osvědčilo, kdyby divák celou dobu nevěděl, zda tělo v rakvi je nebo ne - jak někdo v komentářích zmínil, že v originální divadelní hře to takto je.

Vizuálně velmi povedený film plný sybmolů, vedený mistrným výkonem Seana Gulletta. Škoda jen, že se Aronofsky snaží dělat velkou vědu ze středoškolské látky, a místy to tedy padá na věcech jako je vysvětlování Archimédových objevů - až se divím, že nám nevysvětlil, že Pí je poměr obvodu kruhu a jeho průměru.

Roztomilá (anti)utopie s perfektní propracovaností hlavních postav - tedy robotů - kteří k vyjádření svých emocí zdaleka neptřebují lidskou tvář ani spoustu řečí.

V podstatě to samé co jsem psala ke Kmotrovi dvojce, jen ve větší míře. Ach jo, kdyby furt Corleonovi nezabíjeli všechny své nepřátele, možná by byly dějové linky v pokračováních pochopitelnější. I zde jsou opět samé nové postavy a ani jedna z nich mě moc nezaujala. Od Garcii jsem očekávala víc, ale jeho výkon má ke Caanovi, představiteli jeho otce, daleko - zatímco ze Sonnyho jde opravdu strach a respekt, Vincent na mě často působil spíše jako ječící dítě žadonící o sladkost. Coppola jako Michaelova dcera by mi docela sedla, ale moc sem nepochopila význam její role. Al Pacino to drží pohromadě více než kdy předtím, a v kontextu celé trilogie je tento díl klíčový pro celkové pochopení Michaelovy osobnosti, ale prostě výkon jedné postavy (jakkoliv excelentní) mi nestačí.

Po shlédnutí prvního dílu jsem samozřejmě měla velká očekávání, a ne zcela se mi naplnila. Oceňuji přesun děje do nového prostředí (však časy se mění a Michael by již nemohl řídit rodinu jako jeho otec), ale zdálo se mi, že to už Coppola tolik nezvládnul. Děj je trochu rozvařený a ingrediencí je příliš mnoho. Naprosto excelentní byl ovšem Al Pacino a vůbec vše co se týkalo postavy Michaela a jeho rodiny - tentokrát dostal prostor i Fredo, což mi trochu v minulém díle scházelo. Perfektní byla i vsunutá linka s De Nirem, jen mi vadilo, že byla roztříštěna na velmi krátké úseky ke kterým se vracelo docela náhodně. Celkově, i po tom guláši co z toho mám, ve mě film zanechal dost silné pocity a věřím, že po druhém shlédnutí toto pokračování pochopím lépe - i když stále to nevidím na 9. nejlepší film na ČSFD, a už vůbec ne na 3. místo na IMDb žebříčku. P.S.: Jo a ta konečná scéna u stolu - naprostá esence dokonalosti prvního dílu!

Úchvatné drama natočené s minimem prostředků, kde je napětí stavěno na atmosféře jediné místnosti. Ta se zhutňuje spolu s každou další replikou jakéhokoliv z dvanácti mužů, z čehož mezi mé (herecké) favority rozhodně patří Lee J. Cobb, E. G. Marshall a Jiří Voskovec. Scénář je jeden z nejlepších co znám, každou minutu si s námi pohrává a mistrně zatahuje do příběhu. Měla jsem pocit, že jde o víc než jen o film - máme zde možnost se uvažovat spolu s dalšími muži na plátně, rozhodnout o tom momentu kdy se přichýlíme ke straně "not guilty", až se pak sami v duchu stáváme třináctým porotcem.