Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Krimi
  • Dobrodružný

Oblíbené filmy (10)

Dobrý Will Hunting (1997)

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů, který si můžu pustit třeba 5x v týdnu a pořád mě bude bavit. Úžasné postavy a dokonalé herecké výkony, zejména Damona a Williamse. Hodně moc silný film se skvělou atmosférou i hubou. Opěvovat scénář dvou mladíků je tu už zbytečné, proto vyzdvihnu jen nezapomenutelné scény. Damonův geniální monolog v Harvardském baru o životě a vzdělanosti...První sezení u Williamse, kde Damona upoutá obraz, na jehož základě rozebírá Williamsovu osobnost... Monolog Williamse na lavičce v parku, který příjíma Damon se slzami v očích... Nezapomenutelná historka o tom, jak Williams potkal svou ženu v baru před posledním zápasem baseballového utkání a emotivní popis samotného finále...Hádka Damona s Minnie Driver...A na závěr pohled Afflecka, když zjistil, že je Damon pryč, kterým říká, jak je rád, že "konečně vypadl a nebude dál mrhat svými schopnostmi" a zároveň, že si bez něho nedovede představit život...

Sedm (1995)

Jednoznačně nejoblíbenější thriller, možná i navždy. Nesmrtelné duo Pitt - Freeman řeší případ seriového vraha s tak pevnými zásadami a ledovým klidem, až je to obdivuhodné. Záporák tak odhodlaný a věrný svému záměru, že je schopen zemřít? Andrew Walker posunul záporáctví o level výš a utajovaný Kevin Spacey ještě dáál. 95% a kult

Warrior (2011)

Sportovní filmy už se dnes neobejdou bez klišé, ale v tomto snímku to vubec nevadilo. Závěr byl dlouho dopředu jasný, ale přesto tak emociální, skvělý a Toma Hardyho, ačkoli ztvárňuje takového záporňáčka, si nelze nezamilovat. 140 minut zde rozhodně není na škodu.

Nezapomeň na mě (2010)

Silný film s vynikající vedlejší postavou - Pattinsonovým spolubydlícím a kamarádem v jedné osobě, jehož český dabing je nezapomenutelným zážitkem. Suverén James Bond, pro kterého není nic problémem, někdy vyloudí úsměv, někdy byste mu nejradši nakopali. 80%

Forrest Gump (1994)

Absolutní špička, co se neuvěřitelného příběhu týče. Winston Groom svou fantazií, humorem a stylem nastavil laťku pro můj prožitek z četby literatury příliš vysoko. Měřit by se s ním mohl možná CD Payne. Přestože film i knihu, která je dle mého skromného názoru o něco lepší, nekonečně miluju, nechápu jaktože je mezi místními znalci a experty stále tak vysoko. Tomu Hanksovi už nikdo nikdy Forresta neodpááře. Nejlepší výkon a nejikoničtější postava. 100% prostě proto!

V Bruggách (2008)

Britský scénarista irského původu, držitel Oscara za svůj první krátkometrážní film, Martin McDonagh nás zavedl do, Vánocemi vyzdobených, belgických Brugg, které tu zobrazuje v celé své historické kráse. Spoustu nádherných kanálů, gotických kostelů, soch i jiných osvětlených památek ocení snad každý, krom havního hrdiny Raye, nájemného zabijáka z Irska, jenž zpackal kšeft, když nedopatřením připravil o život malého chlapce a byl se svým přítelem poslán do Brugg. To nás přivádí na začátek dramatického příběhu plného černého humoru, kdy nás Ray, coby vypravěč příběhu uvede do situace, ve které se s parťákem nachází a ocitovanou větou svého šéfa "Vypadněte z Londýna, vy debilové, jeďte do Brugg" startuje jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Pomalá kamera nás, za doprovodu poklidné melancholické hudby, nechává vychutnat detail promrzlého a znuděného Colina Farrella v roli Raye, kterému kontrastuje, krásou Brugg učarovaný parťák, Brendan Gleeson v roli "mírumilovného zabijáka" Kena. Film se odehrává ve velmi poklidném tempu, dokumentární záběry belgických památek se starají o gotickou atmosféru a přátelské neshody, tarantinovské dialogy ústředního dua a Rayova hloupost nás baví po celou délku filmu. Romantickou část příběhu vyplňuje vztah Raye s francouzkou Clémence Poésy (známou jako většina herců zde z Harryho Pottera), a jejich večeře proložená vynikajícím divadelním dialogem o ničem Colina Farrella s "Kanaďanem" v restauraci, kdy jejich dohady o kouření v kuřáckém podniku a Rayových všudypřítomných vietnamcích ukončí Farrel pěstmi, jak s Kanaďanem, tak jeho manželkou, která na něho šla s "vražednou zbraní" – lahví a celou scénu končí kultovní hláškou "Za Johna Lennona, ty zasranej Amíku". (Slovo fuck se ve filmu objeví 126 krát, což je více než jednou za minutu – zajímavosti csfd.cz) Zlom přichází ve chvíli, kdy se Ken po telefonu dozví od, nám dosud neznámého, šéfa, že má Raye zabít za to, že zabil malého chlapce a zpackal tak kšeft, protože morální zásady se musí ctít. Ken to však Rayovi řekne a nechá to utéct neznámo kám, načež příjíždí do Brugg sám šéf Lord Voldemort Ralph Fiennes, aby vyřešil nastalou situaci. Ken se ke všemu staví jako muž s tím, že přijme jakýkoli trest, naneštěstí se Fiennes doví, že Ray je stále v Bruggách a střelí Kena do krku ve chvíli, kdy už jdou jako přátelé dolů z věže a uteče za Rayem, Ken se vyšplhá zpět na věž a skočí doli vstříc jisté smrti, kde ho uvidí Ray a následuje honička mezi Farrellem a Finnesem, kdo s koho. Nakonec Fiennes prostřelí Farrella kulkou "Dum Dum" tak, že střelí za ním stojícího liliputa, všem známého z americké komediální serie Prci prci prcičky, a roztrhne mu hlavu. Protože si myslí, že zabil dítě, a protože morální zásady se musí ctít, na místě si strčí hlaveň do úst a zabije se. Film končí tak, že Colin Farrell odjíždí v sanitce s úvahou o tom, zda "zůstat v těch zasranejch Bruggách navždycky je jeho trest". Film vyhrál cenu BAFTA za nejlepší scénář, sám Colin Farrell o něm řekl, že to bylo to nejlepší, co kdy četl, ale nominaci na Oscara v této kategorii v sošku neproměnil. Po vizuální stránce mi film dokonale seděl, pomalá kamera s temným, s gotickým městem korespondujícím, světlem mi velmi vyhovovala a střih byl také perfektní, bez jediné chyby pro oko obyčejného diváka (mě). Celý film také provázela klidná hudba s občasnými velmi hlasitými irskými písněmi ve zlomových scénách, které se mi velmi líbily. Myslím si, že film stojí na vynikajících výkonech Farrella, Gleesona a Fiennese a moc si ho nedokážu představit s jinými tvářemi. Celkově nemám filmu co vytknout a divadelního režiséra McDonagha bych pro tento film chtěl velmi ocenit. Jakási dvojka v podobě loňských sedmi psychopatů už mě tolik nedostala, zřejmě pro tuctovou holywoodskou atmosféru, která film nedělala ničím zvláštním.

Zelená míle (1999)

To je tak, když spojí mistři svého řemesla síly, nemůže vzniknout nic jiného než absolutní klenot. Stephen King coby předloha, Tom Hanks tvář a Frank Darabont - mistr vězeňských filmů - režisér. Největší návaly agrese jsem zažíval kdykoli se na scéně objevil Doug Hutchison, a pálení při močení jsem s Hanksem prožíval také velmi hluboce. Krásný zážitek, který musí v každém vyvolat nějaké emoce.

Sociální síť (2010)

Skvělá atmosféra provázející celý film dává tušit, že Fincher by natočil i hovno na Oscara.

Reklama

Reklama