Komiks

Mel Brooks dle svých slov nenatočil film černobíle, protože by byl až takový purista a musel tím vzdávat hold původním snímkům. Nicméně při líčení Petera Boyla maskéři neustále docházeli k bílo-modro-zelenému odstínu, což by mohlo působit bizarně. Proto Brooks zvolil raději černobílý film.

Bruno Cremer (Marcel) netušil, jaký kostým si pro svou postavu zvolit. Šaty, které nosí filmu, mu nakonec zapůjčil režisér Jean-Claude Brisseau ze svého šatníku.

Brunovi Cremerovi (Marcel) se velice líbil scénář, ale byl naštvaný na režiséra, že hlavní role neodpovídá jeho vzezření a naturelu. Jean-Claude Brisseau mu nicméně opáčil, že Cremer přesně odpovídá jeho představě a že má hrát roli jako shakespearovského Leara. Když později režisér seznámil Cremera s mužem, jenž byl předlohou pro hlavní roli, Cremer Brisseauovi poděkoval za předešlou radu, jak postavu ztvárnit. Byl předobrazem role natolik zděšen, že by ji prý podle skutečnosti nemohl hrát.

Režisér Jean-Claude Brisseau nejdříve na hlavní roli vědce zabíjejícího děti oslovil Philippa Noireta. Noiret ale odmítl s tím, že by nikdy nedokázal zabít dítě, a to ani ve filmu.

Podle režiséra Luca Dardenna vzal Bruno Cremer (Joe) roli v nízkorozpočtovém filmu mimo jiné proto, že už jej unavovalo odříkávání bezduchých replik ve filmech, kdežto hlavní role Joa měla na srdci pár zajímavých myšlenek.

Connie Nielsen musela pro ztvárnění hlavní postavy Karen projít tvrdou proměnou svého těla. O útrapách natáčení se herečka rozpovídala: „Musela jsem hladovět, abych ztratila svaly z Wonder Woman (2017) a Ligy spravedlnosti (2017), všechna ta dřina musela z těla pryč. Bylo to strašné. Každý den jsem jedla jen v osm hodin a dva dny v týdnu jsem držela úplný půst, pila jsem jen vodu. V jednu chvíli jsem vypadala opravdu příšerně. Když se pak začala Karen léčit a cítila se lépe, začala jsem zase normálně jíst a musela jsem i cvičit. Takže to znamenalo vstávat v půl páté ráno, abych si šla zacvičit, ale také to znamenalo konečně se zase pořádně najíst. Bylo to jako na horské dráze, fyzicky i psychicky, přejít od života na vodě k pravému opaku, a to během jediného natáčení.“

Na snímku se podílela jako producentka také česká investigativní novinářka a režisérka Eva Kolouchová, která se po invazi vojsk Varšavského paktu rozhodla po absolvování studia zůstat ve Velké Británii.

Alexander Dubček zhlédl snímek údajně až po sametové revoluci, přičemž potvrdil, že vše podstatné ve snímku odpovídá historickým skutečnostem. V únoru 1990 se pak v pořadu britské televize ITV World in Action (od r. 1963) také osobně setkal s Julianem Gloverem, který jej ve dramatizaci ztvárnil.

Scenárista David Boulton trval na tom, že dramatizovaný dokument Invaze je žurnalistika, nikoliv fikce. Nicméně Britská akademie filmového a televizního umění označila snímek za hru. Boulton se proti tomu ostře ohradil v britském tisku, když odmítl označení dramatik.

David Boulton vycházel při psaní scénáře především z očitého svědectví vysokého komunistického funkcionáře Zdeňka Mlynáře, který své vzpomínky sepsal v knize „Mráz přichází z Kremlu“ a jenž se objeví na začátku snímku. Boulton ale zároveň pravdivost Mlynářovy výpovědi ověřil za pomoci deníků někdejšího předsedy Národního shromáždění Josefa Smrkovského a dvouletého výzkumu britských novinářů. I přesto se rekonstrukce nevyhnula jistým nepřesnostem a zkreslením, jako například přílišné akcentaci Mlynářovy osoby pro účely dramatizace.

Michael Caine (Gonville Bromhead) v pořadu Na plovárně (od r. 1998) prozradil, že mu původně byla pro jeho schopnost mluvit typickým londýnským přízvukem cockney nabídnuta role kaprála, která měla tímto akcentem hovořit. Když ale herec dorazil na sjednanou schůzku s režisérem Cy Endfieldem, bylo mu řečeno, že roli už obsadil jiný producent. Endfield si ale všiml Cainovy vysoké, štíhlé postavy a světlých vlasů, což se více hodilo na důstojníka. A protože Caine dokázal napodobit i nóbl přízvuk, získal roli poručíka Bromheada.

Obsazení Claude Gensac do role Germaine Barnier navrhla skutečná žena Louis de Funèse (Bertrand Barnier) Jeanne. Gensac později v rozhovoru pro France Dimanche uvedla: „Jeanne pak navrhla Louisovi, aby si mě vybral jako svou pravidelnou partnerku. Chtěla, abych byla manželkou jejího muže na plátně.“ To se také v pozdějších snímcích s poměrně nepřetržitou pravidelností stalo.

Exteriéry domu Bertranda Barniera (Louis de Funès) představovala Le Corbusierova vila Stein ve Vaucressonu nedaleko Paříže. Použité interiéry jsou ale čistě účelové a nesouvisí s Le Corbusierovou tvorbou.

Studio MGM si nebylo jisté, jestli diváci zvládnou 9,5 hodiny dlouhý, jinak ale výborný film. Režisér von Stroheim tedy film zkrátil na polovinu, přitom ale zjistil, že studio paralelně najalo vlastního střihače, vzalo natočený materiál z laboratoře a celý snímek přestříhalo po svém na přibližně dvě hodiny. Ztratily se přitom dva vedlejší příběhy, které doplňovaly celou filmovou mozaiku. Von Stroheimova 4,5hodinová verze se do distribuce nedostala, zmizela a dosud se nenašla.

Erich von Stroheim odmítl natáčet s hereckými hvězdami, aby neodvracely pozornost od příběhu. V éře němého filmu tak zcela netradičně obsadil méně známé herce, které nechal hrát skutečné role.

Erich von Stroheim nejenže nezvolil svou tradiční metodu natáčet ve studiích, dokonce pro svůj film vyhledával skutečné lokace zejména v San Franciscu, kam autor předlohy Frank Norris umístil děj svého románu. Herce dokonce ubytoval ve skutečných prostorách románového bytu. Von Stroheim zašel tak daleko, že nechal znovu otevřít důl Big Dipper v pohoří Iowa, v němž se odehrávala část příběhu, a znovu u něj zbudovat hornickou osadu. Osobně pak vyhledával rekvizity a různé oděvní doplňky z popisovaného období.

Finální verze scénáře snímku čítala na 330 stran. Již v době němého filmu platilo, že jedna strana scénáře vychází na přibližně jednu minutu snímku. Schvalovatelé scénáře tak museli tušit, že posílají do výroby scénář filmu dlouhého okolo šesti hodin.

Chamtivost měla být jedním ze tří menších snímků, které studio Goldwyn Pictures (v tu dobu těsně před bankrotem, který vedl k jeho odkupu studiem Metro Pictures Corporation) umožnilo režisérovi Erich von Stroheimovi natočit, než bude moct zpracovat projekt podle vlastních představ. Jelikož jej předcházela pověst nehospodárného tvůrce, musel filmy natočit během 14 týdnů a nepřekročit přitom rozpočet 175 tisíc amerických dolarů. Von Stroheim v tom neviděl problém, protože chtěl Chamtivost točit hlavně v exteriérech, nepotřeboval tudíž stavět kulisy. Nakonec se ale rozpočet tohoto jednoho filmu vyšplhal na tehdy závratných 665 tisíc dolarů.

Hlavní postava Čingischána Temüdžina (John Wayne) byla původně psána pro Marlona Branda.

Adrian Jastraban (Dubček) musel do role zhubnout sedm kilo. Bylo třeba dokonce přestat pít víno, což podle jeho slov byla hranice, za kterou nechtěl zajít.