Jevablo

Nejsem z toho zas tak nadšenej. Čtyři hvězdy by byly moc na film, která má slabá místa a zejména k závěru se dost vleče. Jen pochválit lze samozřejmě Krobota, na ten jeho obličej s koutky dolů jsem se těšil a nebyl jsem zklamán, režisér ho vytěžil skutečně na maximum (kam se hrabou Účastníci zájezdu, tady nesleze z plátna). Taky Vetchý přidává ve své roli spoustu srandy. Ve filmu je dost dobrých hlášek, ale zase třeba scénáristický zmatek (jeto prostě pořád tak trochu seriál) a občas projde i celkem nezajímavých pět deset minut. Přijde mi, že cílem bylo namlátit začátek (povedlo se) a v závěru už nebylo z čeho brát. Třeba Muži v naději nebo Občanský průkaz byli lepší. Ovšem nejsem fotbalista...

No řekněme si to tady mezi námi otevřeně, je to hovadina. Je to zjevně opravdu hodně nezávislé, a to zejména na ději, potřebě mít začátek a konec, na aspoň trochu uvěřitelných postavách, no zkrátka mazec. Zase musím říct, že některé dialogy jsou vtipné, mají nadsázku, ale celý film je vlastně sled gagů, z nichž některé jsou tak krátké, že tam ani být nemusely. Proto je taky snímek tak dlouhý (nezdá se Vám 99 minut dost? Tak si to pusťte). Úvodník výše ani nečtěte, o sebevraždách je to asi 10 minut, pak už se semele opravdu VŠECHNO, co Vás napadne. Závěr scénáře už musel vznikat v naprostém rauši, jinak si to nedovedu vysvětlit. Takže chvílemi dobrá absurdní komedie, chvílemi se divíte, proč tohle někdo natočil a hlavně proč není scénárista ve cvokhausu. Možná už tam ale je...

Tenhle film je především o muzice. Vždyť právě ta dostane hlavního hrdinu z letargie a vine se celým filmem. A že je to hudba skvělá! Komu se nelíbí 60.-70. léta, ten asi hned odebere jednu hvězdičku. Já ne, naopak přidávám:-) Příběh samotný je zajímavý a zejména ze strany Pucciho (syn) skvěle zahraný - je to rozený komik a jeho obličejová mimika je neuvěřitelná. Trochu ale kulhá hloubka a takové to chození až na hranu - občas je to prostě příliš "americky" ploché (celou dobu se například vyhýbáme ostřejším konfliktům, nebo sdělení, co že to nezdárný synek dělal poté, co odešel z domova). Závěr je srdceryvný a neurčený pro slabší povahy. Celkově hodnotím jako film, na který půjdete nikoli pro příběh, ale pro atmosféru (70. léta jím doslova dýchají).

Seveřani mají prostě náskok:-) Další film z řady originálních, otevřených a zajímavých severských snímků, které se na nás v poslední době začínají valit ve velkém. A je to dobře, protože tahle kinematografie neztrácí dech. Autor se nebojí ničeho, sem tam se na to, co běží na plátně, skoro nemůžete dívat (dosti nechutné, kam se může dostat jazyk šedesátileté ženy, velmi realistické obnažování na veřejnosti apod.), ale film plyne velmi svižně a úžasně graduje při závěrečné scéně, kde se všichni čtyři "aktéři" konečně setkají tváří v tvář:-) Jen kvůli závěru stojí určitě za to se na film podívat. Vytkl bych jediné - proč musí mít kompletně všechny postavy, a to i vedlejší, nějakou sexuální úchylku? Tady prostě na normála nenarazíte...

Film jsem viděl až po shlédnutí a přečtení švédské trilogie. Moje hodnocení je tím tak samozřejmě značně ovlivněno. Proto se jen krátce zmíním o tom, že tento film je věrnou kopií švédského originálu a nepřináší takřka nic nového, snad až na pořádně zachmuřeného Daniela Craiga, kterému nemaskovali vrásky, takže vypadá autenticky a ne tak drsně jako v Bondovi, což je dobře. Na druhou stranu, pořád mi švédský Mikael připadal jako novinář autentičtější (jako hrdina z knihy, neustále obletovaný ženami, je ovšem rozhodně věrohodnější Craig). Hrozně nerad bych se pletl, a přiznávám, že si ten švédský film tak přesně nepamatuju, ale přijde mi, že Fincher to celé ještě víc zjednodušil, aby to prostě i ten americký divák zkousl. Takže občas jedem trochu moc rychle tam, kde se vytváří atmosféra filmu, takže ta se prostě nevytvoří. Co se týče Lisbeth, autentičtější byla rozhodně ta švédská, z té šel strach, Rooney Mara je spíš takový šikovný Rain Man, v závěru dokonce projevuje emoce(!) Zase na druhou stranu, vztah Mara-Craig je věrohodnější než vztah švédských představitelů. Děsivější je jednoznačně švédský snímek - a může za to hollywoodský styl točení. Ve švédském filmu se jede skoro bez hudby, v americkém něco hraje pořád, a kdykoli se něco má dít, díky hudbě to víte minutu předem. To je na prd, pane Finchere, nechte prosím příště diváka trochu anticipovat, nevoďte ho za ručičku. Druhé výrazné minus je závěr filmu - Švédi vedou, zvládli to rychleji, jasněji a lépe, v americké verzi se to vleče a není to ani příliš moc pochopitelné. Třetí minus - mě prostě přijde, že to Švédi zahráli lépe - Martin Vanger byl opravdu děsivej úchyl, Henrik se fakt trápil (Plummer je sice hvězda pláten a známá tvář, ale spíš tady fungoval jako takový žoviální stařík). Čtvrté a už opravdu poslední minus - Hollywood nám pronikl do filmu i tím poměrně častým "uvolňováním atmosféry" drobnými vtípky. Sakra, je to snad komedie? Pokud ne, tak tohle nechci a nepotřebuju, filmu to bere dramatičnost a kazí tu ponurost, která by z filmu měla doslova dýchat (a ze Švédů dýchala). Celkově tedy hodnotím jako podařený pokus o americkou adaptaci švédského originálu, ale originálu dávám přednost.

Chvíli se to tváří jako Blair Witch, ale pak temnou nocí přiběhne strejda s baťohem a zvolá "Troll!" a začíná mazec, ohromná legrace, skvěle scénáristicky propracovaná komedie. Lov na několik trollů je bizarní, neskutečně nápaditý (lovec v brnění, od pohledu složeného z hrnců a trubek od kamen, jde s metrovou kovovou injekcí odebrat trollovi krev) a hlavně, je to plné neuvěřitelných hlášek, po nichž zůstanete u vytržení nebo se nevěřícně smějete. Co všechno se o trollech v tomhle filmu nedozvíte, za co všechno v Norsku mohou:-) Takže žádné akční/dobrodružné/drama, ale špičková čistá komedie s nádechem absurdna (premiér hovoří o nebezpečí trollů, z Polska se pašují medvědi, aby se zakryly trollí oběti apod.) Hlavní hrdina je ve svém naprostém klidu jednoduše boží.

Zaplaťpánbůh za režiséry a vůbec filmaře, kteří mají odvahu pustit se do projektu, který třeba nebude stoprocentně ziskový ani divácky megaúspěšný, ale taky vypoví něco nového a není jen krátkodobě zajímavým výkřikem do tmy. Tmavomodrý svět je jedním z mála filmových příběhů mířících k českým pilotům za druhé světové války, a už za to, ale i za skutečně velmi dobré záběry z leteckých bitev, si zaslouží min. čtyři hvězdičky. A já dám rovnou všech pět, protože se mi líbila i druhá dějová linka, takříkajíc pro ženskou část publika. Bohužel, začíná nám v půlce filmu trochu převažovat, ale to překousnu. Super jsou scény z výcviku i z letecké základny, cením si i ukázky poválečného osudu Františka Slámy. Nejvíc se mě ale dotkla atmosféra přátelství mezi piloty, vykreslená dojemně a přitom bez zbytečného patosu.

Vtipný pokus o proniknutí do vinařského světa, navíc naplněný humornými scénkami, které jsou dobře napsány, natočeny i zahrány. Nehledejme tu samozřejmě žádné Shakespearovské drama o deseti dějstvích, ale tam také úmysly autorů nesměřovaly, je to příjemná oddechovka, kterou si rádi pustíte i příště. Vůně burčáku je cítit skoro i z obalu:-)

Mě se moc líbila jednička, to předestírám. Taky tam nebyl žádný fantastický příběh, ale bylo to živé a originální a tehdy jsem taky začal pořádně pít víno a tak:-) Takže první díl se do mě strefil a vyloženě jsem si ho vychutnal. Dokonce i toho Kryštofa jsem zbaštil a jeho roli mu věřil. V druhém dílu režisér bohužel, pro mě nepochopitelně, nevsadil na totožnou hereckou partu, ale rozhodl prosadit do děje spoustu dalších známých tváří, až by se dalo říct celebrit. Výslednou mixáží příběhů původního osazenstva a nových figur nám vzniká bohužel dosti nezajímavý, nudný, epizodní gulášek, který v půlce vypnete, protože nikam nesměřuje a to, co se před vámi, odvíjí, vás vlastně vůbec nezajímá.

Je to takové roztomilé, pocitové...a prázdné. Film nemá co říct, ale o víc se tak tváří. Zajímavé asi jen pro ženy, bohužel. Iva Bittová hraje skvěle zejména proto, že nic neříká. Děj nula. Strašně přeceněné.