sklennenka

Ano, dalo by se říct, že je to jen další ždímačka na city, ale podle mne je to dokonalost sama. Herecké koncerty, zvláště poklona Jacku Nicholsonovi a i to čtyřnohé košťátko nebylo k zahození. Nápaditý scénář: směs humoru, dramatu a nakonec i té romantiky. Slzy v očích byly přítomny během filmu i po něm, tak to má být. Zasloužený oscarový kousek.

François Ozon umí překvapit a v tomto případě pro mne velice mile. Nevím, co se mi vlastně líbilo nejvíc. Elitní výběr dam francouzského filmového nebe, atmosféra padesátých let, příběh, naprosto nádherné kostýmy, zasněžená okna. V neposlední řadě i ta muzikálová čísla, která v původním jazyce mají ten správný šmrnc. Teatrálnost a kýčovitost v přesně únosné míře a nakonec prozření, že nic není tak, jak vypadá.

Kdo se bojí, nesmí do lesa! Tak tady do tohoto lesa neměl lézt myslím ani ten, kdo se nebojí. Naštěstí už je letos houbařská sezona za námi, takže dřív než na jaře mě nikdo v lese neuvidí. Líbila se mi forma dokumentu a nepříliš známé tváře tomu dodaly na autentičnosti. Žádné rafinované triky a přesto to splnilo svůj účel. Vytkla bych tvůrcům výběr lesa, kde byl na to bloudění nepříliš hustý porost, snad i Karkulka to měla v tomhle ohledu těžší. Ale vcelku spokojenost.

Po dlouhé době jsem narazila na film, který mě utvrdil v tom, že psychologické drama je přesně moje parketa. Popravdě jsem původně podle názvu čekala něco ve stylu - nelogicky se chovající tlupa lidí v rozbouřené přírodě, zachráněná neohroženým kladným hrdinou. Ledová bouře tu však jako živel nenápadně projde, způsobí tragickou událost a ta teprve posune lidské vztahy správným směrem. Zvláštně podkreslující hudba vše umocňuje a velké udivené oči Elijaha Wooda opět spolehlivě zafungovaly.

Asijské snímky zatím nepatřily mezi mnou vyhledávané žánry, poněvadž například japonské horory dokázaly pěkně pocuchat mou nervovou soustavu. Na sladkobolnou korejskou romantiku jsem také ještě nenašla odvahu, až jsem narazila na tohle krimi a šla do toho. Pokud jste až doteď věřili, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí, tenhle film vás rychle vyvede z omylu. Zjišťuju, že policajti jsou paka nejen v amerických filmech. O inteligenci korejských se dá také s úspěchem pochybovat. Přesto si myslím, že režisér Hong-jin Na natočil nadprůměrný thriller, sice se zvláštním pojetím absence kladných hrdinů, ale s ohromně napínavým dějem. A asi nemá rád policajty. Určitě doporučuju.

Akční / Dobrodružný / Sci-Fi / Fantasy. Není to málo? Dodala bych ještě Romantický / Válečný a kdyby to bylo možné, tak bych přidala ještě žánr Ekologický. Je jasné co tím tvůrci sledovali, dostat do kin co nejširší diváckou obec a to se jim setsakramentsky povedlo. Já si užívala hlavně tu fantasy stránku, která je vizuálně naprosto geniální a přelomová, ale té akční tam na mne bylo až příliš moc. Ta spolkla tu vytouženou pátou hvězdičku.

A je to tu, konečně jsme se dočkali. S potěšením jsem se zase setkala s Gandalfem, Galadriel, Elrondem a hlavně s Glumem, který se mi vryl do paměti svým nenapodobitelným zjevem již předtím. Jeho scény s Bilbem považuju za vrcholné momenty filmu. Nejsem pravidelnou návštěvnicí kin a tak mé oči krapet nestíhaly vstřebávat nejnovější technologii kamery a taktéž jsem na sobě zpozorovala jisté známky akrofobie. Překvapily humorné scény připomínající mi taškařici Asterixe a Obelixe a celkově méně temné ztvárnění než v předešlé trilogii.

Tuto pohádku by mohla zachránit jediná věc a to - kouzlo. Bohužel se tak nestalo a chybí to naprosté většině našich nově natočených pohádek. Buď vidíme přehnané pitvoření, nebo bezduchý děj a nevěrohodné výkony hlavních postav ( jako v tomto případě ). Možná bych si to více užila, být to němý film s titulky. Ale to bych zase pravděpodobně usnula.

Možná mě tu bude někdo za můj názor kamenovat , ale nezdá se mi, že by tenhle seriál byl kdovíjak prolezlý komunistickou propagandou. Všimněte si dělnické rodiny Hrdinových, která zrovna neoplývá opěvovanými vlastnostmi socialistického člověka. Naopak odráží realitu, jakož i z větší části celý seriál. Jsou tu postavy celkem milé i naprosto nesnesitelné, tak jako v životě. Mě jako liberečandu nejvíc berou scény natáčené v obchodním domě Ještěd, který bohužel skončil rozebraný ve šrotu a taky MADRIDSKÝ MEJDLO Jirky Olivy.

Někdy je potřeba jen tak vypnout a relaxovat a přesně to se mi povedlo najít v tomhle mořskými vlnami zalitém filmečku. Nemusíte u něj přemýšlet, nebo v něm snad hledat nějakou hlubší myšlenku. Užívala jsem si ten předvídavý popelčin příběh, který se mi trefil přesně do nálady a kochala se povedenými záběry kamer. K surfování na Havaji se totiž zřejmě v nejbližších padesáti letech nedostanu.