Hild

Dobrý film, ale až moc velká sázka na jistotu. Od začátku do konce jede podle zaběhnutých žánrových pravidel a nedokáže vůbec překvapit. Přesně dokážete odhadnout následující scénu za scénou. Co mi tedy vyhovovalo, že se nejedná o film, který z vás chce za každou cenu ždímat slzy, ale právě naopak, je plný naděje a optimismu. Herecky výborné, Claire Foy už mám ráda delší dobu a myslím si, že z plátna v budoucnu jen tak nezmizí. Nádech pro lásku je dobrý film, ale nemá nic navíc.

Často se dočtete, že filmu se dá dát buď 5*, nebo odpad, nic mezi tím. Dále, že je lepší si o filmu nic nezjišťovat a prostě na něho jít. Já jsem však na film šla a věděla do čeho jdu a myslím si, že právě proto se teď řadím mezi ty spokojené diváky. Mě to prostě bavilo, bavilo mě hledat všechny ty symboly a smysl jednotlivých scén. Divák, který si bude myslet, že jde na klasické drama, nebo dokonce horor, si bude dobrou polovinu filmu říkat, co to vlastně sleduje a už může být tak otrávený, že mut to celé bude úplně jedno. Tím nechci říct, že by film byl nějak složitý na pochopení, on je právě ve své podstatě docela banální. Tohle je typický Aronofsky, velká myšlenka převyprávěná tím nejjednodušším způsobem, jen zabalená ve složité a ne lehce přístupné formě. Herecky i technicky špičkové, včera jsem dala 3*, ale ten film ve mně roste, protože mi právě docházejí všechny ty detaily. Doporučit, nebo nedoporučit? Já prostě nevím, na tenhle film bude každý reagovat jinak. Jisté ale je, že nic podobného letos v kině nenajdete.

Sofii Coppolu mám moc ráda. Oklamaný rozhodně není taková pecka jako Ztraceno v překladu nebo Smrt panen, přesto si mě film dokázal přetáhnout na svou stranu. To, co u mě vyzdvihlo tento film, je práce s postavami, kterou Sofia prostě umí. Nepotřebuje slova, nebo dlouhé dialogy, aby divák přesně věděl, co si která postava právě myslí a co prožívá. Celý film mi hrozně rychle utekl. Sofie už možná nepatří mezi Hollywoodskou elitu, ale stále je to tvůrkyně, na jejíž filmy se budu vždycky těšit.

V žádném případě se nejedná o tragédii, jak se můžete leckde dočíst. Dvojka Kingsmanů zkrátka trpí tím, co mnoho jiných pokračování. Za každou cenu chce být větší, vtipnější a odvážnější. Už i na první díl se divák musel dívat s obrovským nadhledem, ale Vaughn perfektně dokázal trefit tu linii, kdy divák na to přistoupí a užívá si to. Tady už Vaughn místy občas přestřelil a pro diváka se film stává méně stravitelnějším. Film by navíc potřeboval zoufale prostříhat, ta délka je opravdu šílená s ohledem na to, že film není zase tak moc akční. V každém případě tenhle film nepovažuji za nějaké Vaughnovo selhání, pořád je to pro mě režisér, na jehož filmy se budu vždycky těšit.

Taylor Sheridan je výborný scénárista. Jeho filmy mají jednu společnou věc, nikdy nepřekypují přehnaně nahuštěným dějem, nepřijdou ani šílené twisty, nebo různé dějové odbočky. Sheridan se vždy zaměřuje na jednu dějovou linku, jedno téma a to rozpitvává velice pomalu a do hloubky. Velmi mi jeho filmy sedí. Ve Wind River funguje vše na 100 %, hustá atmosféra, výborné charaktery, drsné momenty a film velice dobře funguje i po emocionální rovině. Taylor Sheridan je zkrátka tvůrce, kterého stojí za to sledovat.

Film, který to dle mého nebude mít u diváků úplně nejjednodušší. Nejede úplně podle žánrových pravidel, spoustu momentů by se jiní režiséři snažili vypointovat až do nějaké absurdna, Soderbergh se ale stále drží při zemi a věřím, že spousta diváků by právě chtěla, aby přidal tah na branku. Mě si však získala ta lehkost, jakou je celý film odvyprávěn. Celé mi to přišlo velmi přirozené a já se vážně bavila celý film. Nejedná se o nic světoborného, ale stále jsem měla pocit, že Soderbergh to má strašně pevně v rukách a přesně ví, co a jak chce točit. Velmi příjemná jednohubka 70%

Vlastně jsem původně chtěla dát 2* a stále nad nimi přemýšlím. Vůbec se nedivím té šíleně dlouhé postprodukci, kterou film prošel, protože věřím, že pro studio i tvůrce muselo být velice těžké rozhodnout, jakým způsobem film chtějí vůbec prodat. V Tulipánové horečce totiž vůbec nic nefunguje. A přitom námět není špatný a myslím, že i na papíře to mohlo vypadat velice dobře, víceméně je to o tom, jak se vše děje díky různým náhodám a nedorozuměním. Mohlo to fungovat, jenže tak chabé vykreslení postav jsem dlouho neviděla, hlavní hrdinka mi byla silně nesympatická, ústřední milenecký vztah bez špetky chemie a vůbec nefungoval. Celý film jsem nechápala, jak a proč se ti dva vlastně do sebe zamilovali, ve filmu jsem to jednoduše neviděla. Christopha Waltze mi bylo líto, takovou roli se nezasloužil.

První polovinu jsem si říkala, že tohle bude hodně fajn zábavná jednohubka. Film má dobré tempo, je výborně sestříhaný, prim hraje hudba, některé scény jsou jak vystřižené z muzikálu. Jenže v druhé půlce jsem Algortovi přestala tu jeho postavu zoufale věřit a v poslední třetině se pro mě stal vývoj a chování postav doslova nesnesitelným. Opravdu jsem chvílemi měla pocit, že sleduji nějakou parodii. Nevěděla jsem, jestli to má být pokus o jistý nadhled, nebo jestli se to myslí vážně. Jednoduše mi to nesedlo.

Nolan mě zase dostal. Dunkerk není jen další obyčejný válečný film, pro mě naprosto geniálně promyšlené dílo. Nolan na to vůbec nejde přes postavy, o žádné se nedozvíme prakticky nic a vážně jsem byla velice překvapená, jak moc může tento přístup fungovat, jenže on to prostě dokázal. Nolan to neskutečné do diváka šije od první minuty a nedá mu vydechnout ani na minutu. Celý film se odehrává ve třech příběhových liniích a ten moment, ten MOMENT, kdy se protnou, bylo pro mě to WOW, které mě posadilo na zadek, a já si znovu uvědomila Nolanovu genialitu. Dunkerk je navíc ten film, který v divákovi roste, dva dny od zhlédnutí a já si stále uvědomuji další a další věcí ukryté ve filmu. Vím, že tento film uvidím v kině minimálně ještě jednou a už teď se nemůžu dočkat.

Nejsem vůbec velký fanoušek komiksových filmů, o to více jsem byla překvapená, jak moc se mi nový Spider-Man líbil. Získal si mě především přístup, hlavní hrdina je patnáctiletý kluk a film na to nezapomněl ani na minutu. Jedná se hlavně o teenagerovskou komedii, ta superhrdinská část je až druhořadá. Nechybí tady klasická teenagerovská klišé a zvraty, to mi ale vůbec nevadilo, akce není vůbec velkolepá a třeba takové finále by v běžných marvelovkách tvořilo desetiminutový úvod, ale díky skvěle pasujícímu humoru a hercům (Tom Holland je sympaťák roku) jsem si to jednoduše užívala. Jo, nový Spider-Man mi hodně sedl.