Natascha

Potencionálně zajímavý postapokalyptický příběh, který ukazuje (leč docela naivně a příliš doslovně), jak se lidé v krajních situacích stávají nemyslícím stádečkem, které je ochotné věřit v bohy a vzývat samozvaného tyrana jen proto, že jim mává před nosem možností záchrany. Bohužel je zde naroubovaná i podivná rodinná agitka, která zejména na konci vůbec nefunguje (zejména ve spojení s velice náhlým "prozřením" jedné z hlavních záporných postav). Co mi absolutně nesedlo je především na pány mířená kresba postav, ve které 99% mužů vypadá jako neforemné hromady svalů a ve které jediná ženská hrdinka nosí oblečky, ze kterých ji div nevyskočí její obrovské vnady. I animace má úlety v podobě CGI-like scén, které absolutně nejdou dohromady s jinak hodně oldschoolovou animací.

Vzít tenhle snímek do rukou někdo soudný se střihačskými nůžkami, mohla z toho být pecka. Bohužel, takhle je do filmu nacpáno obrovské množství historek, které mají ukázat pestrost Matsukina života, bohužel ale příběh tříští, jednotlivé segmenty jsou někdy naprosto zbytečné a film natahují do téměř neúnosné stopáže. Vůbec by nevadilo, kdyby se z vyprávění vynechal nějaký ten její šamstr (nejlépe spisovatel - naprosto zbytečná epizoda, navíc velmi podobná té s Ryuem - ta je ale zajímavější a táhne se už od začátku příběhu, což jí dodává na síle). Přehnaně sentimentální finále pak naprosto shazuje celý film, a zbavuje se odlehčeného tónu (V kterém je ale vždy trocha hořkosti), kterým byly podány víceméně tragické střípky ze života obětavé a milující Matsuko.

Na Animefestu jsem tenhle kousek se znechucením odsoudila jako přitroublou záležitost pro 13tileté dívčiny (což Vampire Knight samozřejmě je). Jenže i na mě občas přijde období, kdy se chci dojímat nad jednoduchými instantními emocemi mezi krásnými mladými lidmi (v tomto případě animovanými). Vztahy jsou tu vskutku podány na úrovni, jak je chápou odrostlejší děti na základní škole, okořeněné poměrně vzrušujícími scénami hryzání do krčku (a kdo četl mangu, ten ví, že se časem dočkáme i incestu...). Navíc Zero, Yuuki a Kaname se při každé alespoň trochu vhodné příležitosti ochmatávají (všichni tři navzájem:-). Hlavní postavy tady všechny strašně trpí, procházejí neřešitelnými dilematy a neví si rady se svými evidentně velmi složitými city a myšlenkami, trápí je jejich tragická minulost, popřípadě absence vzpomínek na ni. Prostě melodrama jak vyšité. Některé okamžiky mě vyloženě vytáčely - např. sobeckost Zera (kterého evidentně musí všichni politovat, protože má toho utrpení předepsaného nejvíc) neznající mezí - vrazit dívce svých snů speciální upírobijeckou zbraň s tím, ať ho zabije, to už chce sakra vypatlanou hlavu. Avšak při pohledu na tesáky sličného chlapce zařezávající se do krční tepny ztepilé slečny jsou všechny námitky umlčeny. Tvůrci prostě ví, že upíři jsou sexy. Kdybych tohle sledovala ve věku, dejme tomu sladkých 15 let, tak u toho asi umřu blahem, pro dívky daného věku je to rozhodně zajímavá věc, navíc jedoucí na populární gothic vlně. A hlavní hrdina má zdravý chrup, bílé vlasy, šedivé oči, tetování na krku, padnoucí školní uniformu a velkou bouchačku... No řekněte, co víc si holka může přát? Mé osobní guilty pleasure. (Cítím se velmi guilty, že se mi tahle slátanina vlastně dost líbila.) Když už jsme u toho slova guilty - pokračování Vampire Knight Guilty jede úplně na stejné vlně, jako první série. 5.1.2009 doplnění: VKG jede sice stále na stejné vlně, ale začíná to být pekelná nuda a pochybuju, že se z toho ten seriál vylíže. Opadlo prvotní nadšení z hezkých chlapců a krvavých kousanců a víc už Vampire Knight bohužel nemá co nabídnout.

Kvůli prasatům za 5! Jinak vtipná historka s Tessou, ta kde se mihne, tam není nuda. Díl, který by se klidně mohl přilepit k Fumoffu, protože jede na stejné vlně. A máte pravdu pánové, Sagara by se měl vzpamatovat a uvědomit si, že Tessa je nejlepší!

Jediným cílem tvůrců bylo pobavit, a to se jim podařilo vrchovatě. Nepokoušeli se vnášet do vysloveně komediálního konceptu nic navíc (žádná spojující dějová linka, žádné zbytečné drama, či nedejbože nějaká myšlenka...), a tím to u mě vyhráli víc než Full Metal Panic!, který se honil za akcí, dramatem a humorem a ve výsledku to úplně neustál (ne že by byl ale špatný). Už dlouho mě tolik nebolelo bříško od smíchu a to se cení:-) Kromě zde už zmiňovaných dílů s Tessou a komandem Bonta-kunů bych ještě vyzdvihla výcvik ragbyového družstva.

Naivní pohádka s nadměrně naivními postavami (Andy Lau je mezi nimi králem), hloupoučkým a zkratkovitým dějem a přiměřenou dávkou krve. Naštěstí se tady nehraje na nějaké šílené drama (respektive hraje, ale je tak odfláklé, že ho lze brát jen jako povinnou proprietu filmu tohoto ražení), objeví se humor a hlavně skotačení s kosatkou. Chabá dějová kostra je jen základem pro efektní, místy trochu legrační, místy originální souboje. Škoda, že se do omezené stopáže nepodařilo nacpat více černobílé kamarádky hlavního hrdiny, způsob, kterým na chvíli odrovná ústředního záporáka, ukazuje, že by byla velkým přínosem:-)

S koncem druhé sezóny (R2) zvyšuju na plný počet. Sice jsem asi nikdy neviděla tak překombinované anime, plné naprosto šílených zvratů, kterých je nasekaných do jednoho dílu tolik, kolik u druhých anime stačí na celý seriál, přecpaný postavami, které teatrálně mluví, činí rozhodnutí, která často nemají smysluplný základ a která si ospravedlňují řečmi o spravedlnosti, míru, yasashii sekai a podobnými koninami:-D Přes všechny nelogičnosti je ale děj relativně dobře promyšlený a celý spěje k velmi uspokojivému konci, u kterého nezůstane jedno oko suché. Ale to se dá čekat u seriálu, ve kterém si všichni navzájem lžou, aby se ochránili, nejlepší přátelé si dávají přes hubu, půlka hlavních postav odejde do věčných lovišť, milenci jsou ze znepřátelných táborů a vůbec vše překračuje mez, kdy se ta přepálená dramatičnost dá snést, jenže.... Ta mez byla překročena natolik, že se tady už dá skoro mluvit o nějaké velmi odvážné stylizaci (které odpovídá i zajímavá, i na anime standarty hodně stylizovaná kresba postav - CLAMP si sakra daly záležet). Osobně jsem si uvědomovala směšnost a neuvěřitelnost některých zvratů a událostí, ironicky jsem se pochichtávala, ale zároveň mě osudy hlavních hrdinů totálně braly, těch několik hodin jsem s nimi vysloveně žila. Taky je zajímavé jakým směrem se odebral seriál (a Lelouch/Zero s ním) - od bojůvek v Japonsku až po boje, které ovlivňují ráz celého světa. A ve výsledku se v tom kombinačním chaosu dá možná najít i nějaká myšlenka. Ještě by mě zajímalo, kde Subjektiv přišel na to, že činy ošklivých postav jsou zde souzeny jinak, když krásní jsou tu snad úplně všichni! I kdybych někoho ošklivého našla (napadají mě jen eunuchové:-D), odlišná měřítka nejsou příliš znatelná - většina postav neustále hapruje od "záporáků" ke "klaďasům", spousta postav udělá něco vysloveně ďábelského a pak za to pyká (často z vlastní vůle, tady vůbec všichni dobrovolně procházejím pokáním za své činy...) Politováníhodní jsou tady v některých okamžicích vlastně skoro všichni. Doufám, že už nikdy nebudu muset trpět tak otravnou postavu, jakou byla Nina. (Btw, kdyby Lelouch přibral nějaké to kilčo, ráda ho pozvu do svého pokojíčku;-)

Já si teda nemyslím, že by žánrová směska, jenž nám Buppha Rahtree nabízí fungovala ve všech směrech. Podivné romantické drama je to jediné, co mě opravdu zaujalo. Hororová složka částečně zabírá spíše kvůli zvuku, těch třískavých zvuků u lekaček by se člověk lekl i bez obrazového doprovodu:-) No a ono panoptikum exotů z domu, ve kterém Buppha straší mě docela vadilo - jednak veškerý "humor" je tady dán tím, že jsou všichni divní (mentálně postižený a tlustý babochlap jednoznačně vedou celou tu partičku), nějakých gagů, slovního humoru či něčeho aspoň vzdáleně podobného se tady divák nedočká. Navíc nájemníci ve filmu neplní vlastně jinou roli, než se snažit ducha zbavit - jejich zásahy do děje jsou nulové, a tudíž jsou jen zbytečnou rádoby humornou vatou. Věřím tomu, že kdyby si film méně všímal obyvatel domu, mohla z toho být slušná hororová romantika.

Hezky natočená hysterie.

Na filmy k anime seriálům mám obecně špatný názor, protože v nich vidím hlavně nástroj na ždímání peněz - často sice mívají lepší animaci, ale dějově jsou většinou nudné, do seriálového univerza příliš nezapadají a působí jako zbytečný přívěšek. A v tomto ohledu mě Bleach velmi mile překvapil, skoro by se dalo říct, nadchnul. Jasně, žádné megaskvělé dílo se očekávat nedá, a mé hodnocení vyplývá i z toho, že u příhod Kurosaki Ichiga a jeho přátel vždy ráda strávím nějaký ten čas, ale příběh je tady poměrně zajímavý (do středu dění dostává obecně velmi oblíbený, ale nepříliš často se objevující Hitsugaya Toushiro), záporák se povedl, je přiměřeně charizmatický a má i docela logickou motivaci. Ovšem, to vše je jen podružný obal a příprava na to, co přijde v orgastickém závěru, po kterém fanoušci Bleache nebudou moct tři dny v noci spát, protože se jim budou v hlavě vracet všechny ty bankaie, výbuchy a vůbec všechna ta nejlepší možná akce, kterou lze ve světě Soul Society vidět. Konec je zkrátka opravdu nabušený (to slovo tady padne jako hrnec na.... však víte kde...), ke slovu se dostanou snad všechny důležitější postavy (u některých je vysloveně překvapení, že se tak rozjeli!) a přestože se tady odváže skoro každý, nepůsobí to jako přehlídka schopností daných postav - každý útok tady má své místo, každý bankai má svůj smysl a je přípravou na bankai někoho jiného. Navíc závěrečné akci dodává potřebný drive i povedená hudba. Malou výtku bych měla pouze ke kresbě obličejů některých postav (např. Rukia vypadá v jednom záběru jak prasátko), ale jinak je animace na vysoké úrovni. Pro Bleach fanatiky je tenhle kousek povinnost a já si jdu snad podesáté pustit závěrečných 20 minut:-)