Natascha

Jednotlivé díly mají epizodní charakter, a zločiny, které se řeší nejsou nikterak originální, ani v jejich řešení není nic nového pod sluncem, takže tenhle seriál boduje solidním humorem a především sympatickou ústřední dvojkou, které to dohromady hodně dobře šlape, i když jsou to paradoxně právě jejich vzájemné problémy, co se v seriálu primárně řeší. Nápad s jejich zapojením do terapie pro páry taky není špatný, jen mi občas přišlo, že jej mohli trochu více využít. Common Law není na poli krimi seriálů nic výjimečného, přesto je mi trochu líto, že se nedočkal druhé sezóny, protože bych mu klidně ještě nějaký ten čas obětovala.

Dokument ukazuje, jak je možné i takřka na koleně vytvořit skvělé hry, stačí mít dobrý nápad. V širší rovině pak ukazuje, jakými psychickými stavy mohou procházet kreativní lidé a umělci, tedy nejen tvůrci her, jež se rozhodli obětovat téměř vše pro vytvoření nějakého osobního díla, a co přichází poté, co člověk konečně výtvor, na kterém pracoval třeba i několik let, vypustí do světa, přičemž rozhodně vybízí k zamyšlení, co se stane s těmi, kteří neměli takové štěstí, a jejich hra (či cokoliv jiného) nebyla přijata pozitivně.

Pokud se zajímáte o Japonsko a jeho reálie, tak je Begin Japanology velmi užitečná a zajímavá série krátkých dokumentů, každý věnovaný jednomu produktu/jídlu/fenoménu typickému pro Japonsko. Nemůžu se ale ubránit pocitu, že to šlo udělat mnohem líp, třeba tím, že by se místo Petera Barakana našel někdo trochu živější a víc zapálený pro věc (ano, je to strašný suchar, navíc mě vytáčela jeho výslovnost japonštiny, bylo by vhodné najít někoho, kdo vám řekne názvy věcí tak, jak opravdu znějí!), případně by se zbytečně neopakovaly některé informace na začátku a na konci apod.

First Class jede rychlým tempem, a to nejen během akčních scén (menší i větší rovnoměrně procházejí celým filmem), ale i během konverzačních pasáží. Trochu zamrzí téměř absence nějaké tělesnější akce, vlastnosti mutantů jsou velmi často využitelné spíše na dálku. Lépe tak fungují velkolepé trikové scény, jejich působivost je výrazně znásobena hudbou (zejména např. scéna z traileru s ponorkou, nebo Ericova skvělá "řetězová" akce).___Skoro každá scéna je skvěle dramaticky vypointovaná, hluchých míst nebo vysloveně výplňových okamžiků je pomálu. Největší problémem a brzdou je tak paradoxně právě ona První třída. Omladina nemá tolik prostoru, aby si získala sympatie diváka, ani na to, aby se více rozvinuly jejich postavy, někteří jsou jen v pozici bojujících figurek. Kevin Bacon jako záporák rozhodně fajn. Naprosto zbytečnou roli má Rose Byrne, Emma Frost je sexy bitch s výstřihem až u kolen, která má podobnou roli jako Mystique v prvních X-menech - je schopnou přihrávačkou hlavního záporáka.___James McAvoy úplně zklamat snad ani nemůže, ale Charles Xavier je přece jen moc velký slušňák a správňák a jen těžko se dostane z škatulky toho, kdo všem kolem trochu otravně říká, co je správné a co ne. Eric je na tom podstatně lépe, Fassbender mu dodává trošku slizkosti, hodně krutosti, stejně jako lidskosti. Budování přátelského vztahu mezi Ericem a Charlesem je ne úplně přesvědčivé, což je problém hlavně v závěru (tam, kde měly být emoce největší to až tak moc nefunguje). Také kvůli obrovskému množství postav, které se v dané scéně objevují se nemůžu zbavit dojmu, že jen čekali, kdy na ně přijde řada, aby zareagovali, a do té doby tam stojí jako panáci.___Retro ladění se kromě kostýmů a mizanscény (oblečení některých postav, bílý interiér ponorky ladící s oblečkem Emmy Frost, design starých přístrojů..) odráží i ve vtipné nadsázce v zobrazení Rusů a Američanů - některé figurky jsou jak vystřižené z úvodních videí z hry Red Alert. Překvapivě toto schematické a značně zesměšňující zobrazení, které tvoří pozadí ústředního mutantního příběhu, se nijak nebije s vážně pojatou dějovou linkou o počátcích vzájemných bojů mutantů, kteří teprve uvažují, na kterou stranu se dát a jakým způsobem je pro ně jako novou "rasu" vůbec možné se zapojit do společnosti lidí, popřípadě se proti ní vymezit.___Fanoušky předchozích filmů potěší velké množství odkazů a povedená camea.___X-Men: First Class je zábavný a inteligentní blockbuster, který představí vznik celého X-meního univerza a ten, kdo viděl předchozí díly a nezná komiksy (jako já), tomu to v hlavě všechno krásně zapadne do sebe. A ten kdo nezná ani jedno, ten se určitě pobaví taky (jako můj doprovod na projekci:)

Jako osobě ženského pohlaví se mi na to dívalo velmi dobře. Taky aby ne, když se mi před očima producíroval pánský harém. Problém je ovšem v tom, že i když se jedná ve své podstatě o relativně krutý příběh, ve filmu je podán spíše jako nenáročná pohádka. Bohužel v tomto případě znalost mangy jedině škodí, protože Ooku, které poznáte z ní je opravdu ve filmu zmiňovaným temným místem. Možná to vyzní kapku vulgárně, ale přitvrdit na sexu a násilí a bylo by vše v pořádku. Také bych vytkla v některých momentech výrazně televizní kameru, která bohužel dává pocit, že se díváte spíš na historické dorama, než na film do kin, a dále naprosto zbytečné grafy a popisky se jmény. Ty narušují pocit, že se díváte na historický film, stejně jako v některých momentech hudba (jejíž hlavní motiv je ovšem velmi podařený). Film se v dialozích a řazení scén skoro až křečovitě drží mangy, na rozdíl od ní ale dokončuje Tsuruokovu epizodu (předvídatelně, ale celkem zdařile), díky bohu za to, protože v manze vyšuměla dost do prázdna. Mimochodem, už nikdy nechci vidět Horikitu Maki v historickém účesu (zato Shibasaki Kou to sluší:)

V lásce je třeba překonávat mnohé překážky, ale když se vaše přítelkyně najednou nevysvětlitelně smrskne na velikost panenky Barbie, je to opravdu problém, zvláště když jste pouze nebohý středoškolák, který má už tak dost jiných starostí. Tohle dorama ale ukazuje lásku tak čistou a nevinnou, že ji nezničí ani rozdílná velikost, ani lísající se spolužačka, ani problémy s tvrdohlavým, ale jinak hodným dědečkem. Ústřední pár je opravdu něco, co se jen tak nevidí a i přestože oba působí hloupoučce a naivně (oba herci jsou k sežrání!), tak jim celou dobu přejete, ať vše dobře dopadne a oni mohou ruku v ruce (a ne holka v kapse) utíkat rozkvetlou loukou, protože takováhle láska i hory přenáší. Tady jsme ovšem v Japonsku, takže ten konec není až tak ideální. Nebo je...?

Samuraj z Eda se záhadně přemístí do současného Tokya a začne uklízet a péct dorty?? Zní to bizarně, ale vychází z toho více než sympatická romantická komedie, která se nenáročně věnuje problematice mužské a ženské role v japonské společnosti. Myslím, že ženských, které by chtěly pracovat, zatímco se jim doma fešný samuraj stará o špinavé fusekle a večeři pro děcko, by se našlo docela dost:-) Trochu lépe mohl být zpracován kulturní šok, který zažívá samuraj v moderním Tokyu, přece jen se naučil pracovat s vysavačem a troubou poněkud rychle a nevypadal, že by ho vymoženosti a vztahy dnešní doby až tak šokovaly. Romantická linie je sympaticky jen lehce naťuknutá, ale zato povedeně vygradovaná. Škoda toho až moc doslovného konce. Upozornění: nedívat se, pokud nemáte po ruce nějaký zákusek!

1. část doplácí na snahu se v některých prvcích doslovně držet předlohy (kterou je stejnojmenné anime a především manga, tam ale můžu těžko srovnávat, jelikož jsem jí téměř netknutá), ale zároveň tyto prvky z nedostatku času nepřiměřeně zkracovat. Tzn. většina hlavních emzáků se objeví a bojuje se s nimi, ale boje jsou dost krátké, rozhodně mnohem méně napínavé než právě v anime a působí jako povinné zastávky v ději, navíc docela často trpí klasickým problémem mnoha japonských filmů – nepříliš dokonalými triky. Mnoho prostoru se kvůli tomu ale nevěnuje ani pasážím, ve kterých postavy dočasně propuštěné ze služeb černé koule Gantz snaží žít své životy s ohledem na to, že kdykoliv mohou být opět povolání do boje. Nejvíc uspěchaností trpí přeměna hlavního hrdiny Kurona Kei na akčního hrdinu, která takto zkratkovitě podaná naprosto nedává smysl. Bohužel se to taky bere celé až moc vážně. Potěší aspoň některé lehounce lechtivé okamžiky, které samozřejmě kvůli ratingu musely nahradit sexuální otevřenost z anime a mangy. Překvapivě násilné je to ale stále celkem dost, takže počet obětí hrátek černé koule stoupá, postavy přicházejí o končetiny a ani hlavní postavy nemají přežití jisté (tady jsou ale novinkou, kterou Gantz nabízí za získání 100 bodů, otevřena vrátka k druhému dílu a k údajnému odlišnému zakončení). Velké plus za sexy černé kožené oblečky, které byly rajcovní už v anime, ale na lidech z masa a kostí vypadají přece jen ještě lépe:)

Film, který ukazuje dvě sobecké hysterické vražedkyně líbivě jako energické dívky s bohatou fantazií, a který jejich neodpustitelný čin vysvětluje téměř jako něco samozřejmého, nemůžu hodnotit kladně.

Budou následovat SPOILERY ___ Velice zábavné a poutavé, ale rozhodně ne tak, jak tvůrci zamýšleli. Kromě některých okamžiků, které evidentně vtipné být měly (naprosto vede akční scéna, ve které se všichni hrdinové poprvé setkávají a spojují své síly v boji), však byla většina filmu evidentně míněna naprosto vážně, jenže pokusy o seriózní drama narušuje spousta faktorů - ať už svérázné herectví Hydea a Gackta, které není podřízeno vytvoření uvěřitelné postavy, ale spíše exhibicí pánů zpěváků, dále směšné dialogy (Gackt-scénárista je buď mistr parodie nebo absolutní břídil, viz scéna smrti jedné z postav - v dešti umírá v náruči kamaráda a v pláči sdělí, že mu volali ze sirotčince, že si pro něj matka přijde, přičemž o dané matce či sirotčinci nebyla za celý film ani zmínka, zřejmě se tím mělo dodat na dramatičnosti, ovšem podobných scénaristických lapsů je ve filmu více), nebo třeba drobné detaily, které však naprosto vyrušují z divácké iluze (postavy nosí v průběhu mnoha let stále to samé oblečení, Gacktův kabát je i pod desítkách let stále krásně bílý:-), postavy přímo na sebe střílejí jak posedlé, ale nikdo se není schopný strefit, z upíra se na slunci kouří, jen když se to zrovna hodí apod.). Film má velmi rozkolísanou dramatickou strukturu, postavy se potkávají, občas někdo zemře, občas se skočí v čase, aby pak zase někdo zemřel. Způsob vyprávění se postupně přetavuje do nostalgické nálady, ve které většina postav dochází k tomu, že kdysi to bylo lepší a že než v tomhle světě žít, tak je lepší se odebrat pod kytičky, bohužel způsob, jakým se postavy vstříc své smrti vrhají, bývá dost nelogický či dramaticky naprosto selhávající. Plus nesmí chybět slzy ždímající momenty s němou dívkou, která po mnoha letech promluví (a pak umírá na rakovinu), emo-upír, který trpí svým prokletím a chce se upálit na sluníčku, pomsta bratrovy smrti a podobná srdceryvná klišé. Mimochodem režisér evidentně soudě podle názvů ostatních filmů normálně točí soft porno, ve filmu však překvapivě nic hanbatého není. Body k dobru za atmosférický závěr.