ainny

První kolo je přehlídkou těch snad nejbizarnějších lidí, kteří chodili a chodí po japonských ostrovech. Úlety na kvadrát, které bezkonkurenčně pobaví. Od druhého kola už je to o chlapech, kteří soutěži mnohdy zasvětili celý svůj život a je na co se koukat. Hrozně to vždycky prožívám. Nadskakuju v křesle, lekám se, když se to někomu nepovede a ve třetím kole už držím palce všem bez rozdílu. Jsem schopná se na Sasuke koukat pořád dokola. P.S. Na podzim 2011 byli démoni na hoře Midoriyama opět poraženi. ;^)

Mám úchylku s názvem reality show a tahle je přesně podle mého gusta. Obdivuji dvojice, které se vydají vstříc neznámému, nebezpečnému a hlavně překonání sama sebe. Já bych na to neměla nemluvě o tom, že bychom se s manželem rozváděli už během první etapy. Co mě pravidelně dostává je zabedněnost Američanů, kteří si myslí, že Londýn je země a Praha v Rumunsku... Na druhou stranu jsou jejich reakce, kdy se účastnice, která mi celou dobu nebyla sympatická rozbrečí při projíždění chudou Asií, mnohdy překvapivé. Reality je plná protikladů, napínavých momentů a celého světa.

Poprvé jsem se s "Trosečníkem" setkala na Nově a tenkrát ho hltaly spíš moje děti než já. Po zavedení kabelu do naší zapadlé pražské vísky jsem tomuto fenoménu propadla úplně bezezbytku zatímco potomstvo už je někde jinde. Úžasná sonda do lidských povah. Předstíraná kamarádství, intriky, napínavé soutěže a kmenová rada. Někdy je jasné koho vyřadí a někdy to je naprostý šok. Do toho úžasné záběry krajiny a panoptikum postav, z kterých u mě vyčnívá Ozzy, Coach a Russel. Ještě jsem se nedívala, které sezóny se chystá dávat Prima Cool, ale stejně už se těším na pondělí, kdy to má vypuknout.

Mám tenhle pořad ráda a patří k mým rituálům. Ukazuje kolik je u nás krásných míst, jak rozmanitou krajinu máme a kolik tu žije šikovných lidí, kterým nejsou lhostejná řemesla naších předků. Víc než moře a jídlo v restauraci mi vždycky byly bližší kopce a kopečky, výhledy do krajiny a namazaný chleba s jablkem v trávě. Když se v reportážích objeví moje milované Lužické hory nebo Chudenicko, tak to pak chrochtám blahem ještě půl dne.

Z Prima světa, přes Toulavku až k Objektivu. To je nedělní dopoledne. Ještě pořád mě to nepřestalo bavit. Akorát ten blonďatej maník, co to uvádí by měl změnit stylistu. Ten jeho účes mě neuvěřitelně irituje.

Ještě že Prima svět nezačíná dřív, protože bych se musela v neděli dřív vykopat z postele a to by se mi vůbec nechtělo.

Tohle byla verze, která nás doma hodně bavila. Dokonce tak, že jsme koukali i na reprízy. Jsem ráda, že se k ní Prima Cool vrátila, protože se mi při ní krásně překládá. :^)

Dobrá varianta k Boyardu, i když soutěže byly víceméně pořád stejné, tak lidé k nim přistupující byli pokaždé jiní stejně jako povětrnostní podmínky, takže jsme pravidelně sedali k televizi a prožívali se soutěžícími parádní a napínavé chvilky.

Nádherná příroda, úžasné moře a rozmanité soutěže. Mělo to snad jenom jednu chybu - vysílalo se to u nás jenom krátce.