ainny

Řekla bych, že tohle je dost netypický seriál z prostředí japonské vyšší střední. Je mentorující, zamýšlející nad smyslem života a je v něm málo studentské bezstarostnosti. Nezabývá se jenom hlavním hrdinou, ale každá z postav v něm má svoji 13. komnatu. Je ale zároveň v určitých pasážích japonsky praštěný což celý děj odlehčuje. Ze začátku jsem si nebyla jistá jestli ho dokoukám, ale teď v polovině vím, že ano. Musím vyzdvihnout kameru, používání "rybího oka" (aspoň myslím, že se tak určitým záběrům říká) se mi líbí a přesně dokresluje celkovou atmosféru. Nicméně finále a celkový vyznění bylo takový prapodivný, moc kostrbatý, takže na víc než tři hvězdičky to není.

První dorama, které jsem viděla a ze začátku sledovala jedním okem. Ovšem přimhouřené Shibatovy oči donutily otevřít i to moje druhé. A pak už jsem je neodlepila od obrazovky. Na rozdíl od ostatních tady mě seriál nenudil, jenom vyžadoval pořádnou dávku tolerance k japonským úletům, které jsem tenkrát ještě neznala. Bylo to místy přeslazené, místy překombinované, ale už jsem v životě viděla mnohem horší věci a na Mei chan se klidně časem kouknu znovu.

Nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo, ale... hodně mě rušilo prostředí - kulisy, kostýmy a devatenácté století vůbec (spíš bych čekala, že na scénu vstoupí Oněgin než Hamlet). Film neměl temnou a ponurou atmosféru Olivierova filmu z roku 1948, která pro mě zatím zůstává nepřekonaná. Bohatě mi u téhle verze stačí poloviční stopáž. Čtyřhodinovou bych rozhodně nezvládla.

Dům u jezera nebo chcete-li Siworae po japonsku a úplně jinak. Tôkyo shôjo na mě působil mnohem silněji. Možná tím mnohem větším časovým rozdílem mezi hlavními hrdiny, možná tím, že ústřední dvojice byla v hlasovém kontaktu. Možná celkovým zpracováním, které nebylo překombinované, ale naopak hodně uvěřitelné pro ty, kteří jsou paranormálním jevům přístupní. Možná i díky krásné hudbě a dokonalé kameře. Možná pro všechno co jsem vypsala... Vlastně ne možná, ale určitě se tohle všechno spojilo v jeden celek, který pohladí, vyloudí úsměv i slzy a dlouho po skončení zůstane v myšlenkách...

Marně dumám za co bych dala aspoň jednu hvězdičku a nepřicházím vůbec na nic. Z celé soutěže jsem měla pocit, že tam ani tak nejde o soutěžící a jejich úkoly, ale o záběry na moderátory. To byla jedna věc, která mi vadila a ta druhá byli býci. Nemám ráda rodea, cirkusy apod., takže mi to vadilo i tady a to tak že hodně. Zhlédla jsem poprvé a naposled.

To je zvláštní film. Nevěřila bych, že budu tak dlouho koukat na něco poetického s minimem děje a přeci tak ohromně výmluvného. Nejdřív jsem měla pusu dokořán a dumala jestli to bude celé loutkové. Když jsem si na loutky zvykla, tak nastoupili herci. Tři osudy, tři příběhy, krásná hudba a hodně, hodně námětů k přemýšlení...

Korejskou verzi jsem ještě neviděla a tahle emerická se mi hodně líbila. Byla to "taková jiná" romantika. Film má zvláštní atmosféru a možná i odpovídá na otázku jestli člověk může změnit svůj osud. No, třeba on sám ani tolik ne, ale ten kdo ho má rád, ten to možná dokáže. Jednu hvězdičku si nechám v rezervě pro Korejce, ale nemám k filmu jedinou výtku. Líbilo se mi všechno, Bullock i Reeves, dům u jezera, soundthrack, děj...

Nádherná příroda, úžasné moře a rozmanité soutěže. Mělo to snad jenom jednu chybu - vysílalo se to u nás jenom krátce.

Dobrá varianta k Boyardu, i když soutěže byly víceméně pořád stejné, tak lidé k nim přistupující byli pokaždé jiní stejně jako povětrnostní podmínky, takže jsme pravidelně sedali k televizi a prožívali se soutěžícími parádní a napínavé chvilky.

Tohle byla verze, která nás doma hodně bavila. Dokonce tak, že jsme koukali i na reprízy. Jsem ráda, že se k ní Prima Cool vrátila, protože se mi při ní krásně překládá. :^)