Vindemiatrix

Noirové filmy mám velmi rád, ale mrzí mě, že se zpravidla tváří promyšlenější, než ve skutečnosti jsou. A zdá se mi, že tenhle trend nastolil hned ten první z nich. Maltézský sokol skvěle dávkuje informace, aby diváka mátl, vyvolával tajuplné napětí a šponoval jeho očekávání - až se poměrně triviálním rozuzlením části svého kouzla zřekne. Aby dostál vypjatému vyvrcholení, vyrukuje alespoň s emotivním, ale průhledně účelovým finále. Skvělá atmosféra udržující diváka po většinu stopáže jak na trní ovšem při zpětném hodnocení vítězí. Film je bezesporu klasika.

Originální (i když dnes už zklasičtělá) zápletka, na kterou se nabaluje čím dál nelogičtější děj s neskonale stupidním rozuzlením. Film jako by se dělil do tří různorodých částí. První nás rychle seznamuje s postavami a základní premisou příběhu, načež vrcholí propracovanou scénou vraždy, kontrastně spojující temnou atmosféru zločinu s prvky pouťové burlesky. Ve druhé graduje paranoidní hra na šmírovanou, která zjevně inspirovala i Scorseseho Mys hrůzy (a nutno uznat, že mistr se učil od mistra). Po "škrtící" scéně na společenském večírku ovšem následuje už jen úpadek; snaha o spektakulární vyvrcholení s návratem pouťové komiky ústí do naivní frašky.

(Oboj)živelná akce s myš-mašem gagů, zkrátka žábava se spoustou hlodů. Po stylovém, ale nijak zvlášť vtipném rozjezdu dosáhne tahle kombinace potřebné hustoty a setrvá v ní až do pohodového happy-endu. 70 %

Snímek o koktání, který nezadrhává, ale ani nic mimořádného nepronáší. Pěkná výprava a zajímavá herecká konfrontace Rushe s Firthem, která podle mě vyzněla lépe pro prvního. Milou roli si dopřála Carterová; Spall jako Churchill mi naopak ani trochu nesedl.

Originální a přemýšlivě vtipná podívaná. Scenárista si však na sebe upletl bič, jehož ranám ne vždy unikl. Jednotlivé roviny (příběh; příběh o příběhu; příběh reflektování příběhu) do sebe zapadnou, ale tak nějak ukoptěně, za cenu kompromisů a ošuleného děje (romantická linie se například vtěsnala prakticky do první hodiny; nic zásadního se v ní poté již nestane). Dalo by se to odbýt poukazem na absurdní námět a komediální tón filmu, jenže ten se očividně snaží hrát i na vážnější notu, a právě v tom je, zdá se mi, kámen úrazu. 70 %

Smutně vtipné a špinavě poctivé výjevy policejní rutiny a sociálního prostředí Bronxu osmdesátých let. Zpočátku se film tváří jako sled volně propojených epizod, které stereotyp života ve specifické čtvrti zachycují v tak všedních polohách, že začnou působit skutečně stereotypně a trochu nudit. V posledních dvaceti minutách se ale ukáže, že dosavadní děj nebyl zas tak namátkový, jak se zprvu zdálo. Dospěje ke koncentrovanému závěru, v němž vrcholí pocity zmaru a osudové ironie, aniž to kupodivu uzavírá cestu k pozitivnímu vyznění. Zajímavý, drsně optimistický snímek.

Seriál, který jsem sledoval před mnoha a mnoha lety, a přece mi spousta gagů a scének pro svou podmanivou švihlost uvízla v hlavě (slepecká kočka; "opepříme?").

Takový animovaný surfařský "Karate Kid" (hlavní hrdina se za pomoci nestandardních tréninkových metod svého guru připravuje na sportovní klání, v němž to má nandat hrubiánskému soupeři), jen s ještě triviálnějším dějem a monotónně předvídatelným humorem. Jedna hvězdička za nápad s dokumentárním zpracováním; druhá za animaci. Uvažoval jsem o třetí za příjemně nakopávací sportovní náboj, jenže ten vyšuměl do ztracena - po hodinovém humbuku kolem surfařského závodu se samotná soutěž vtěsnala do rychle odbytého závěru bez jakékoliv gradace.

Když si film rozdělíte na tři části - jako klasické epizody seriálu - je to zhruba familyguyovský standard. Jako celistvý počin to funguje podstatně hůře. Nevím, jestli souhlasit s názorem, že za to může typický formát pořadu, který neunese delší stopáž. Seriál přišel s několika čtyřicetiminutovými díly, které si nejen udržely švih dvacetiminutové epizody, ale dost možná ho i překonaly ("Cesta na Severní pól", parodie Hvězdných válek). Příběh Stewieho bohužel takový "odpich" nemá.

Na svou dobu asi poměrně odvážný mix akce a dramatu se sociálně-rasovým podtextem, bohužel ve zbytečně smířlivém podání. Hlavní postavy se dostávají do několika vyostřených situací, ale všechny se vyřeší překvapivě pokojně (někdy i za cenu silně nepravděpodobných dějových zvratů). V důsledku toho působí celý film tak nějak vykonstruovaně, a sociálně-kritické výlevy hlavních hrdinů ztrácejí na přesvědčivosti. Z dnešního pohledu prošustrovaný námět.