Primus tesla

Krvavý Johann volně vychází z legendy o Faustovi. Prostinký příběh, o tom kterak se z vůle Mefistofelovy v současné Praze znovu objeví tragicky zesnulý alchymista doktor Johann Faust, aby si vyřídil účty se svou dávnou láskou Markétou, která ho kdysi uvrhla do zásvětí je poctou nejen upírským béčkovým filmům, ale také Tarrantinovi, více než tragédii z pera Goethova. Diváci by se proto měli spíše připravit na Choking Hazard říznutý absurdním humorem jakoby vystřiženým z Pulp Fiction. Ten funguje na výbornou, především díky vedlejší dějové linii dua lékařů v podání Romana Zacha a Jindřicha Ployhara mladšího. Přestože se oba hrdinové ke krvavému Johannovu řádění dostali jako příslovečný slepý k houslím, jejich eskapády bavily celý sál. Dějová linka o Faustově pomstě Markétě, a příběh jejich dcery, které jsou hlavním obsahem filmu, zase tak zábavná nebyla. Nicméně Marek Holý se pro roli démonického Johana narodil, protože si ji nejen evidentně užívá, ale vyloženě v ní září. Jeho tažení pražskými ulicemi je brutální, krvavé a béčkově zvrhlé. Ovšem především scéna v nočním erotickém klubu připomínající slavný Rodriguezův film Od soumraku do úsvitu byla až zbytečně natažená. Závěrečný souboj s Markétou, který měl být vyvrcholením filmu, působil ve stínu předchozích krvavých orgií trošku jako chudý příbuzný, přestože byl jeho průběh logickým vyústěním zápletky. Lenka Vlasáková se role Markéty zhostila sice překvapivě civilně, ale s profesionalitou sobě vlastní. Dalonaského Mefisto působí svým vystupováním trochu jako Joker křížený s Lokim, ovšem i on je svým způsobem zábavný. Ve vedlejších rolích pak zazářily pornoherečky Antonia Sainz a Brittany Bardot. Na obou dámách bylo vyloženě vidět, jak si role upírských poběhlic užívají. Film se stopáží 90 minut nemá šanci unudit diváka k smrti, přesto má své mouchy. Z kina tedy budete nejspíš odcházet s pocitem, že jste vlastně tuhle Bloody Mary pili z různých sklenic už víckrát, ale tentokrát tam barman toho Worcesteru, Tabasca přidal ve svém nadšení příliš. Ve srovnání s výše zmíněným Choking Hazardem Krvavý Johan přeci jen o pár bodů vede, na českého žánrového Rodrigueze či Tarrantina si ale díky nedotaženému scénáři a ne moc funkčním dialogům budeme muset počkat.

Jako každej pošahanej geek a emeritní hráč Dračáku jsem se neskutečně bavil. Odkazů mraky, zábavy a akce taky.

Jak by řekl Íjáček: "Dójemný jako můj ztracený ocásek." Nevím. Pochopil jsem o čem to je, herecký koncert to byl, ale kdyby dnes dávali v kině Indiana Jonese, po Aronofského velrybím dojáku s tělnatým Fraserem by neštěkla ani frackovitá Sadie Sink. A to si myslím že jsem poselství filmu pochopil a jako rodič chápu i postoje jak Charlieho, tak jeho bývalé ženy.

Mnozí o filmu Medieval napsali své. Já jen dodám krátký komentář. Benovi to prostě věříte a Sophii taky. Jinak je to pro mě spíš taková pohádka o několikrát unesené princezně a velice málo pravděpodobném zrodu hrdiny. Petr prostě není Ridley a Jesper Tøffner není John Mathieson nebo  John Toll, když už jsme u té místy dost chaotické kamery a střihu. A i Brian Helgeland by nejspíš napsal lepší scénář. Srdce, nadšení a pár pěkných momentů v tom je a dopadlo to líp než The Pagan Queen. Možná proto, že Petr má k tomu Husitství trochu blíž, než  Constantin Werner a  Bobby Bukowski ke Starým pověstem Českým. Kvalitou bych film Medieval přirovnal k filmu Černá smrt (2010), taky tam hrál slavný herec (Sean Bean) a taky to bylo tříhvězdičkové historizuící béčko. Proto mi  k filmu sedí víc Anglický název. To i ten Scottův Robin Hood byl lepší film.

Ondříčkův Zátopek je na naše domácí poměry velká věc. David Ondříček, Alice Nellis, Jan P. Muchow se nebáli ukázat nejednoznačnost Emilova charakteru a za to jim patří dík. Má sice pár hluchých míst a celá linka s Ronem vyznívá plytce do ztracena a přijde mi jen jako berlička pro retrospektivní části příběhu (zcela zbytečná dlužno dodat), a vlastně i spor Danou a zejména její návrat bez uvedení důvodu jsou trochu dírou ve scénáři. Atmosféra, herecké výkony a hudba jsou však na světové úrovni.

Preludia & nokturna a Domeček pro panenky jejichž děj v seriálu zpracovali jsem četl ještě v černobílé verzi a je to tak dávno, že už to není ani pravda. Přesto si většinu příběhu pamatuji dost dobře. Samozřejmě jsem měl strach z castingu. Smrt jako afroameričanka, Lucien taky a ó můj pentagrame nad postýlkou, Lucifer? A přesto mi v seriálu nevadil ani jeden z nich. Naopak, Lucien byla děsně fajn a Smrt byla taky moc fajn. Ostatně její epizoda - The Sound of Her Wings je pro mě jedním z vrcholů seriálu.  Takže za mě casting cajk. Příběh/scénář - bez připomínek. (Ale fakt jsem to četl děsně dávno. Až se přestěhujeme, začnu si celou sérii konečně dokupovat.) Vizuál? Vlastně taky dobrý (na seriál). Kdyby takhle dobře vypadalo   Neverwhere z roku 1996, to by bylo fajn. ( No dobře, peklo bylo trochu recyklované). A Morpheus? Tom Sturridge je perfektní. Takže, já byl spokojen a na rozdíl od Zaklínače a Dobrých znamení si tuhle věc určitě za rok pustím znovu.

Po fakt velkých rozpacích ze začátku filmu, kdy mi to celé přišlo strašně vyumělkované jakou Mouling Rougue! se film naštěstí někde po první třetině vizuálně ustálil pan režisér dostal rozum. Co mi fakt lezlo na nervy, byl až příliš úlisný Tom Hanks jako colonel Tom Harper. Strašně přehrával. A nebo možná ne, a jen to tak vyznělo díky dabingu. Nevím jestli byl nejlepší tah vyprávět ten příběh z jeho pohledu. Nicméně, Austin Butler je Elvis, (přinejmenším mu ho celý film věříte.) Bavila mě práce s hudbou a snad kromě momentu, kdy tam zazní rap mi přišla hudební složka bez chyby. Vlastně scéna s B.B. Kingem a Little Richardem? v tom pajzlu a pár dalších mi přišlo opravdu skvělých. Netvrdím že je to nejlepší film o Elvisovi, ale rozhodně jsem rád, že jsem ho viděl.

To byl fajn film. Škoda že klouzal jen po povrchu. Rasová segregace byla n jihu mnohem drsnější. Ale bavil jsem se. Herecké výkony více než chvalitebné. Viggo vládnul víc než v Návratu krále:-)

Naše osmiletá byla nadšena

The Ballad of Buster Scruggs bratří Coenů. To je šest krásných povídek z divokého západu. Krásné exteriéry a nádherná hudba. Každý z těch šesti příběhů je úplně jiný, ale všechny spojuje drsná Coenovská poetika. A je jedno, jestli jde o pistolnický muzikál, příběh bankovního lupiče, který je poctou Sergio Leonemu, historku o kaňonu plném zlata s Tomem Waitsem v hlavní roli nebo jakoukoli z těch šesti nádherných miniatur. Každá má své kouzlo a v každé jsem si našel něco, kvůli čemu se mi líbila. A The Streets of Laredo už mi nikdy nebude znít stejně jako dřív. Smekám svůj pomyslný stetson. Tohle chci někdy vidět na plátně. https://www.youtube.com/watch?v=MeVKqnokHP4