IdaHutt

Fascinující psychologická studie, ve které - překvapivě - funguje postava advokáta se stejnou dramatickou silou jako postavy dvou hlavních hrdinů: plukovníka Chaberta a jeho exmanželky. Po všech stránkách úžasný film, z kterého by měl jistě radost i sám Balzac.

Klobouk dolů, jakým úžasným výtvarným způsobem dokázal Petrov vyjádřit Dostojevského povídku. Pro jistotu jsem si po zhlédnutí filmu znovu Sen směšného člověka přečetla - a ta Petrovova interpretace je v podstatě kongeniální.

Petrovovův první samostatný autorský snímek - a pro mě stále ten nejlepší, nejsilnější, i když zároveň i nejbolestnější. Jelikož mám zvířata radši než lidi, neodhodlám si tento úžasný animovaný film brzy znovu pustit, ale o to více mi zůstane zabodnut v srdci.

Vynikající animovaný snímek Alexandra Petrova - pro mě snad nejoblíbenější z jeho tvorby. A co se týče toho závěru, jenž dle komentářů jiných uživatelů není zcela jasný: ne, žádný spoiler nebude. Jenom je třeba se pořádně podívat, kdo jsou postavy příběhu: je to starý mnich, téměr poustevník, který připravuje na mnišskou dráhu mladíčka (pozor: nezaměňovat ruskou pravoslavnou s ostatními křesťanstkými církvemi!), a hlavně je zde rusalka, jež je zdrojem osudného konfliktu. Rusalka, jež má - možná reálně, možná symbolicky - své dávné nevyřízené účty se starým mnichem. Jde o příběh viny a trestu, pokání a vykoupení. Sám režisér (a zároveň scenárista a výtvarník) tápal ohledně konce svého vyprávění a pomohlo mu údajně až setkání s jistým pravoslavným "otcem Mojsejem".

Ze všech adaptací této slavné hororové novely Henryho Jamese, jež jsem zatím měla příležitost vidět, se právě toto pojetí nejvíce blíží mému chápání jak postavy guvernantky, tak smyslu příběhu. Příjemné překvapení!

Přímo názorná ukázka, jak se z celkem slušné literární předlohy pod dozorem hollywoodských pěstitelů vyklube brakový akční mutant. Komorní, více psychologická než hororová povídka byla surově znásilněna, krvavě rozsápána a smečka oblud skutečně zvítězila. Opět.

Namísto odpadu pouhou hvězdičku za bizarnost, ale příště se bollywoodským pitomostem už obloukem vyhnu. Jedna zkušenost stačila.

Navzdory všem nadšeným komentářům ostatních uživatelů musím vyjádřit hluboké znechucení a zklamání. Nekonečně natahovaný příběh, jenž trapně zneužívá kulis války a válečného utrpení (podtrhuji: pouze kulis!), stejně jako se křečovitě snaží divákovi vsugerovat, že jde o příběh velké lásky, která ztroskotala kvůli - ouvej, zde je kámen úrazu! Jako hnací motor osudu nešťastných milenců zde totiž má fungovat totálně banální konfliktíček. Okázalá forma zoufale kontrastuje s povrchností a šablonovitostí děje, postavy de facto nemají žádný charakter, jsou to jen figurky vláčené nešikovnými autory nekonečným řetězcem zdánlivě efektních situací, jež však postrádají skutečnou vnitřní souvislost - dějovou, psychologickou, symbolickou, historickou... Mimochodem (pozor, spoiler) - ten závěr s objetími bývalých nepřátel na prosluněném pustém bojišti - to měl být pokus o infantilní symbol pro retardované diváky? Nebo bylo v listopadu 1918 kdesi na Sommě a spol. tak překrásné počasí? Ach jo! Literární předlohu tohoto filmového paskvilu neznám - a už ji ani znát netoužím. Skoro jsem musela litovat představitele hlavního "hrdiny", jemuž po celé úmorné (tuším) dvě hodiny neslezl z obličeje výraz vyjeveného bolu, nemluvě o jeho bezbarvé partnerce - Clémence Poésy totiž postrádá jak herecký talent, tak ženský půvab (jak jsem si všimla už např. v nepovedené TV verzi Vojny a míru). Tohle už tedy nikdy více!

Alexandr Petrov je animátorský kouzelník a svá kouzla dává vždy do služeb silného příběhu s velkými lidskými city. Asi chci, aby můj geniální oblíbenec byl absolutně dokonalý - takže mu nemohu odpustit to, co bych u jiných, méně talentovaných a méně citlivých tvůrců tolerovala: tentokrát už výtvarná i obsahová stránka hodně balancovala na pokraji až příliš líbivého a tklivého kýče (bez ohledu na kvalitu původní literární předlohy - I. S. Šmeljov: Ljubovnaja istorija). Rovněž těch už vyčichlých archetypálních symbolů tam bylo na můj vkus až moc. Z Petrovovy tvorby tak pro mě stále těmi nejlepšími díly zatím zůstává Korova (Kráva), Rusalka a Sen směšného člověka. Je dobře, že umělec Petrovova světového formátu má v rodném Rusku své následovníky - pro zájemce níže odkaz na absolventský film Petrovových studentek s názvem Ješčo raz! (Ještě jednou!) z roku 2010 - ke zhlédnutí on-line: http://www.openspace.ru/cinema/events/details/19412/

Už to vypadalo skoro jako film sestavený ze samých profláklých duchařských klišé, třebaže celkem působivě naservírovaných, ale pointa zvedla hodnocení o hvězdičku. A ještě nutno ocenit hudební doprovod, místy skoro mahlerovský (hlavně při ojedinělé scéně jízdy dívenky s otcem na motorce).