Sokkk_y

Impresivní a emocionální. Life of Pi je přesně ten typ filmu, který u diváka vyvolá buď určité pocity a zanechá v něm nějaký hlubší dojem, nebo ho nechá absolutně apatickým. Já se řadím do kategorie první, neboť tomuhle snímku se jako jedinému po dlouhé době (konečně) doopravdy podařilo ve mne něco zanechat. Možná to bylo tou magickou Indií, možná tajuplným náboženstvím, ale možná také i dvouhodinovým soužitím s tygrem bengálským (a jeho očima). Nevím, každopádně tohle efektivní nádherné a (bohužel) zdlouhavé dílo se mi hodně zalíbilo a rozhodně ho nevidím naposledy.

Zklamání. Jiným slovem nedokážu vyjádřit svůj pocit z pro mě tak toužebně očekávaného Les Misérables. Tom Hooper se s tímto legendárním tématem důstojně popral, ale bohužel tento boj nezvládl. Projevilo se to pak především ve vražedné stopáži 157 minut, kterou nezachránily ani pěvecké výkony mých oblíbenců. Dále i scénář patří mezi velké slabiny tohoto snímku. Ačkoliv muzikál patří mezi mé favorizované žánry, po těch dvou hodinách mi doopravdy začaly lézt na nervy zpívané monology / dialogy místo mluvených. Co dál? Kamera dva lokty před obličejem - opět, po dvou hodinách má člověk z toho tiky. Ovšem co mě nejvíc překvapilo, ale i zklamalo, je ta prázdnota, kterou cítím po zhlédnutí. Zatímco všichni píší o emočním masakru, já jsem se modlil, aby tohle co nejrychleji skončilo. Ne proto, že by mi bylo líto hlavních protagonistů a jejich životů, ale protože jsem soucítil s osudem celého filmu, který mě prostě nudil. Je taky možné, že Bídnici jsou ten typ filmu, jehož obsah dopadne na člověka až časem, možná po druhém, třetím promítání. Uvidíme no, prozatím jsem ale bohužel zklamán.

Tak jestli má někdo právo natočit starý dobrý western, je to jen a pouze Tarantino. Jen tenhle magor všech magorů má v sobě něco, co se už asi nikdy na tomhle světě v nikom nenarodí. Tohle je prostě lahoda od začátku do konce, nechybí tu luxusní přestřelky, tradiční velké množství krve, jatka se střídají s masakry, perfektně vybraná hudba, dokonalý scénář a hlavně kvalitní obsazení. Mám snad jen jedinou výtku, a to hororovou stopáž, přecejen natahovací scény byly trochu až moc... natáhlý. Přesto je ale Django snad jediný legitimní nástupce klasických westernovek a rozhodně tenhle film nevidím naposled.

Popravdě, žádná skutečná velká očekávání jsem neměl. Přesto jsem doufal, že tenhle snímek půjde u mě alespoň do kategorie "nepřekvapí / nezklame". Nepřekvapil, ale za to spíše malinko zklamal. Námět měl obrovský potenciál, který ovšem Lawrence tak nějak nevyužil. Scénář vypadal, jakoby ho načmáral nějaký študentík ze Středozápadu na koleni v bistru u dálnice směrem do L.A., kamera svým akčním roztřesením připomínala spíše záběry z balkánské svatby made by foto & video Voloďa s.r.o. (S Roztřeseným Obrazem) a Lawrence se coby režisér předvedl v roli malého děcka, které neví, zda chce mít psychologické drama nebo akční thriller. Jediné slovo, které podle mě charakterizuje celý film - jalové. A to tak jalové, že nebýt Willa Smithe, šel by tenhle snímek dost pod průměr. Takže protentokrát jsou to slabé tři hvězdy, a to jen a jen díky dr. Nevillovi a jeho psovi (kterého mi študentík ze Středozápadu samozřejmě musel nechat umřít).

Jako malý jsem koukal na seriál Star Trek jen sporadicky, ovšem po zhlédnutí tohoto snímku se ze mě stane nejspíš skalní fanoušek. OK, přeháním. Každopádně tohle je jeden z mála filmů, kterému nelze ani snad nic vytknout. Vše bylo perfektní, od scénáře přes kameru a efekty až po naprosto dokonalý casting. Ke stoprocentnímu potěšení schází už jen slavná melodie, která byla bohužel až na konci. Přesto - bravo! (že by se opravdu ze mě stal fanoušek?)

Ritchie se tentokrát ne tak úplně držel receptu, podle kterého uvařil jedničku. Londýn vyměnil za kontinentální Evropu, krásnou podvodnici za cigošku, grif a spád za občasnou nudu a notnou dávku ironie za vážnější tvář. Přesto (naštěstí) nezapomněl na ingredience, jako je hudba, skvělá kamera či perfektní obsazení. Takže příště se držte, pane Ritchie, osvědčeného receptu a bude to zase pět hvězd.

Tak takhle zběsile jsem už dlouho nepřeklikával film... kokotina na entou.

Nechápu místní WTF komentáře. Po obrovském nadšení vyvolaném jemenskými lososy jsem se pustil do hotelu Marigold a mé srdce plesá. Ano, plesá nad dokonalou zručností filmařů z ostrova královny Alžběty II. a jejich nezaměnitelným umem vytvořit (a teď se omlouvám, že se budu opakovat) inteligentní (!) film, při jehož zhlížení máte nenásilný (!) úsměv na tváři a užíváte si každou minutu, že vám ty dvě hodiny utečou jako nikdy. Možná to bylo těmi indickými exteriéry, možná "kloboukdolů" obsazením, možná úplně něčím jiným, prostě nevím. Co ovšem momentálně na 100% vím je, že své stáří chci strávit v Indii v polorozpadlém hotelu s důchodci z Británie a prožít každou vteřinu života naplno.

Lov lososů v Jemenu? Už jsem si říkal, že na Británii již také dolehl námětový deficit (podobně jako v USA, kde máme Lincolny upíry a Jeníčka a Mařenku jako lovce atd.) a popravdě jsem měl i obavy, aby si obsazení herci nezprznili svou kariéru účastí na tomto filmu. Naštěstí, díky pánu Bohu a chvála Alláhovi, byly mé obavy zbytečné. Vlastně naopak, Britové opět excelovali, a to jejich přirozeným způsobem, tzn. kvalitním obsazením (dokonalou trojici Blunt & McGregor & Thomas nenásilně doplňoval Waked), inteligentním scénářem s nenuceným humorem a hlavně britským klasickým důvtipem. Samozřejmě prostředí Jemenu (respektivě Maroka) je taková pomyslná třešnička na vrcholu filmové cívky. Takže jemenští lososi jsou podle mě kvalitním kandidátem na sošku Golden Globe.

60. léta v idylické Nové Anglii s Brucem Willisem, Edwardem Nortonem a Billem Murraym. Zní to jako lahodná oddechová komedie. Bohužel jen zní, skutečnost je jiná. WTF momenty, které jakože měly být vtipné, střídaly dlouhé a nudné scény, při nichž jsem povětšinou raději vylezl zpod teplé peřiny a utekl hledat útočiště na WC nebo do ledničky. Nebýt Kary Hayward, asi bych to ani nedokoukal (teď narážím na její herecký výkon, ne na vzhled), protože těch divných prvků tam bylo bohužel podezřele moc (kamera - shit, scénář - poloviční shit sepsaný na stehně studenta, zatímco obědval v menze, střih - eh...). Prostě totálně zbytečný jalový podprůměr, který si ode mě odnáší i zařazení do kategorie "Nepochopitelná nominace na Golden Globe".