darwin

Trpký příběh ze života. Příběh dvou stárnoucích chlapů. Jeden je vinofilní průměrný pisálek a životní loser. Druhý je na první pohled zkušený casanova, který se však zmateně zmítá mezi budoucí arménskou manželkou a asijskou milenkou. Oba tvoří dohromady komický pár, který je radost sledovat, nejen díky komickým situacím, ale také kvůli tomu kontrastu, který mezi nimi je. Paul Giamatti podává výborný výkon, ale myslím, že se moc nenadřel, jelikož to vypadá, že to chudák ani vlastně moc nehraje. :) Příjemný film, i když s hořkou pachutí životního nezdaru.

Výborná kritika dnešního uspěchaného života ve velkoměstě. Michael Douglas je výborný. Jeho postava je vlastně obětí bezcitné společnosti, a tak se Michaelovi ani nelze divit, že jedná tak jak jedná.

Klasické filmy mám rád, ale tohle je béčkový kýč až běda. Není to ani napínavé drama, ani citlivá romance. Film tak nakonec nastavuje zrcadlo Američanům a jejich bláhovým představám o válce. Prostředí je nereálné. Malé městečko ve Francouzském Maroku, kde potkáte Araby, Francouze, Němce, Američany, Rusy, Nory, Italy, Bulhary, Čechoslováka a černocha. Chybí snad jen Mongolci, Ekvádorci a eskymáci. Mezi celou tou plejádou národností se důstojně procházejí nacističtí pohlaváři a vyměňují si zdvořilosti s partyzánem, kterého chtějí zatknout. Vyobrazení druhé světové války je tak mylné, až je to komické. Nejvíc mě dostala věta Ingrid Bergman "pouze dvě věty v novinách, že ho zatkli do koncentračního tábora". Američani tehdy ještě moc nevěděli jak to ve skutečnosti v Říši chodilo. Jestli jde o romantickou složku filmu, tak Bogart hraje falešného tvrďáka dobře. Věříte mu, že má uvnitř srdce, avšak silně raněné pařížskou anabází. Ingrid hraje zmatenou husičku taktéž dobře. Nějaká přehnaná romantika se z toho nevyklube a je to asi jedině dobře. Casablanca nám totiž říká, že některé věci bychom měli nechat minulosti a nesnažit se je za každou cenu oživovat. ... slabých 60% z milosti.

Geniální klasická polská komedie zasazena do roku 1948. Dvě znesvářené rodiny z východního Polska (za Bugem) jsou po válce přesídleny na "získaná území" - západní dolnoslezskou zemi opuštěnou Němci. Krom výborných komediálních situací film také ukazuje dobové reálie. Vylidněné, před válkou čistě etnicky německé město; opuštěnou vojenskou techniku nebo komunistické referendum. Krom toho se ve filmu mihne celá řada symbolických postaviček - místní německý kněz, slezský Polák Wieczorek a další. Plno legendárních hlášek pochází právě z tohoto filmu, jsou tím víc kouzelné, že postavy mluví polsky se svérázným východním přízvukem.

Koterski znovu boduje. Životní příběh Adama Miauczyńského je hořký a smutný, ale hlavně pravdivý. Sonda do života životního ztroskotance, který se utápí v alkoholu a ničí tak život nejen sobě, ale hlavně svým blízkým. Koterski výstižně ukazuje sociální patologii, která se táhne z generace na generaci. Andrzej Chyra podává brilantní výkon, ostatní herci mu zdatně sekundují.

Výborný a krásný nízkorozpočtový film o trojici absolventů gymnázia. Mladí kluci plní ideálů a hodnot se snaží žít naplno své mládí, avšak nelítostné září 1939 se blíží. Film výborně ukazuje dobovou atmosféru, hodnoty, které mladí lidé tehdy vyznávali a věřili jim. Krom dobové hudby znalci také ocení politické a kulturní narážky z dob Druhé polské republiky. Andrzej, Jurek a Piotrek hledají lásku a už už se jim začíná dařit. Hitler z Německa stále vyhrožuje, ale mladíci si nepřipouštějí, že by mohlo dojít k válce. Když už Němci na Polsko zaútočí, pořád jsou plní ideálů. "Vyřídíme rychle Němce, 6. září mám schůzku, musím být zpátky." Film ukazující radostnou mladou generaci, kterou válka totálně zničila a tím zničila i budoucnost Polska. Film, který postrádá nějaké digitální efekty nebo válečné scény, ale přesto je silný. Zvláště ten závěr.

Dobrý film s velmi kvalitními hereckými výkony. Bohužel příběh je celkem slabý, milostná zápletka absurdní. Ada je dlouho sama a potřebuje muže. Baines je dlouho sám a nadržený, potřebuje ženu. S neznámých důvodů však odmítá maorské buchty. Stewart je trochu nesmělý dobrý chlapík, který získá ženu až z daleké Anglie. Ada se však rozhodne pro Bainese, který pobíhá nahý ... asi aby přesvědčil diváky. Nejlepší a nejdynamičtější scénou filmu tak je Stewartovo vykonání spravedlnosti sekerou. Nic jiného si také jeho nevěrná a nevděčná manželka nezaslouží.

Klasické téma v emocionálně sterilním a chladném Truffautově provedení. Všechny hlavní postavy jsou tak chladné, že je takřka nemožné sympatizovat s kteroukoli z nich. Pomatený Pierre - nečestný muž, který nevěru sám aktivně vyhledá. Jeho manželka - hodná a korektní žena, která se pod vlivem nevěry začne chovat iracionálně. Milenka Nicole - mladá, v nitru dobrá holčina, která se nechá Pierrem vtáhnout do kolotoče vzrušení. Žádná z těchto postav není natolik silná, aby u diváka vzbudila lítost nebo sympatie. U silného tématu jakým je nevěra, je to hřích.

Zajímavý pohled na téma nahodilosti. Medem originálním způsobem ukazuje, že životem a láskou zvláště vládne souhra náhod. Duální konec pak nabízí divákovi možnost vybrat si. "Čekám na největší souhru náhod svého života."

Nápad natočit po devíti letech druhou část příběhu Jesse a Celine byl výborný. Inteligentní konverzace a mrazivá životní pravda sálá z filmu nemilosrdně, až je někdy pro diváka trápení sledovat trápení ústřední dvojice. Oba jsou teď o devět let starší a oba dospěli, zanechali ideálů mládí, i když ty v nich částečně stále přežívají. Jesse stále věří na romantickou lásku a citlivost. Celine je stále idealistickou aktivistkou zachraňující svět. Oba mají za sebou trpké zkušenosti a oba prožívají trpkou současnost, která se stává tíživější opětovným setkáním. Before Sunset není filmem, který by nutně vyžadoval od diváka, aby sympatizoval s jedním či druhým hrdinou. Je to znepokojivá životní sonda, zrcadlo nastavené divákům, prostředek jak jim připomenout krutou pravdu vyjádřenou lapidárně Chrisem Rockem: "there's no happiness whatsoever".