Yara

Čekal jsem víc, ale jen do chvíle, než jsem si uvědomil, o čem to celé je. Trvalo mi to 254 minut (2 kola) než jsem pochopil, proč film začíná dlouhou chůzí Keiry a proč je v něm tolik detailních záběrů její tváře. Svět, který ve svém díle Jane Austinová popsala, je především světem Lizzy, tím, co ona sama vnímá, to, jak se postupně vyvíjí její pohled na vlastní rodinu, přátele i Darcyho. Podle mě se tohle všechno tvůrcům filmu podařilo dobře zachytit a myslím, že na tom má jak Keira i Matthew obrovský podíl. V knize jsem teprve na začátku, tak doufám, že až ji dočtu pochopím i to, která postava v románu je autorčinou autobiografií.

Když jsem viděl Philadelphii poprvé, myslel jsem jen na jedno: "Tohle by určitě měli vidět všichni." Psal se rok 1993. Tenkrát, jen 2 roky po smrti Fredyho, byl pro mě film srdcovou záležitostí. I dnes (2006) po více jak 12 letech se stále zamýšlím na tím, jestli se vztah společnosti k nakaženým AIDS, nebo homosexuálům obecně, nějak změnil...

Humor, kdy lidé se kterými mluvíte nevědí, jestli to myslíte vážně, nebo si ještě stále děláte legraci, mám osobně moc rád. A Andy toto dokázal povýšit na druhou nebo spíš na n-tou. Přitom v každé vážné či vtipné větě, a zřejmě jen on sám přesně věděl, která je která, je jistá symbolika, určitý odkaz nebo myšlenka, kterou možná nikdy nepochopíme. Že si tohle všechno uvědomil i Miloš Forman je patrné hned při úvodních-závěrečných titulkách. Herecký výkon Jima Carreho je Božský. And that's the way it is...

Nevím, co říct, když jdou ještě závěrečné titulky. Bylo tam toho tolik. Rád bych se teď ale někomu dlouho díval do očí, pak s ním dlouho mlčel, a pak o tom mluvil. I když je to romantický film, myslím, že o to tady vůbec nejde. Přesto, že bylo ve filmu pár míst, o kterých by se dalo polemizovat, celkově se mi líbil a to především proto, že mám obecně rád téma života před životem, po životě nebo prostě mimo něj. Určitě budu o některých scénách dlouho přemýšlet. A určitě zajdu do knihovny a půjčím si tam Hemmingwaye...

Ano jsem romantik. Proto tenhle film můžu vidět mnohokrát. Některé scény mám obzvášť rád, např. jejich první setkání nebo pasáž z Paříže. Základem úspěšného filmu je jeho scénář a ten je tady výborný. Těžko dnes po skoro 65 letech přemýšlet nad jednotlivými detaily filmu. Asi je potřeba se na film dívat očima 40. let minulého století. I samotná angličtina je dnes trochu jiná. Nevím, kolik filmů si dokáže tak dlouho udržet vysoký kredit, jako právě tento film. Můj tradiční problém spočívá v tom, že pro mě zůstane Ingrid Bergman už asi napořád Ilsou Lund.

Marně přemýšlím, jestli jsem nějaký film viděl vícekrát než právě tento. Richardu Curtisovi se povedl nádherný film. Jeho předchozí scénáristické zkušenosti (Mr. Bean, Four Weddings and a Funeral, Nothing Hill), se tu jasně projevily a není pochyb že do svého prvního řežijního počinu dal všechno. Jak on sám říká, jeho život je minimálně ze 70% vyplněn hudbou a je to na filmu znát. Obzvlášť nádherná hudba Craiga Amstronga, vyplňující romantické pasáže, dává filmu tu potřebnou atmosféru. Herecké výkony Alana Rickmana, Liama Neesona, Laury Linney, Emmy Thompson, Colina Firtha ale i ostatních hlavních aktérů jsou naprosto vyjímečné. Dialogy jsou úžasné a britský humor, k tomu není naprosto co dodat. Určitě si udělejte čas i na komentář režiséra a herců, který není o nic horší než samotný film, spíše naopak.

Když jsem viděl film Gladiátor, herecký výkon Russela Crowe na mě velmi zapůsobil. Tehdy jsem si říkal: Ano, tohle je přesně typ hrdiny, který mu „sedí“. Pak jsem však viděl Čistou duši a jeho výkon povýšil na druhou. Od té doby je to pro mě pan herec. Příběh John Nashe jsem pak viděl ještě mockrát a pokaždé si z něj odnesl něco nového. Sférázný boj hlavního hrdiny se svou nemocí je jen jedním z hlavních motivů filmu. To, co se tvůrcům filmu povedlo vylíčit se stejnou bravurností je samotná krása matematiky, ekonomie, ale především Nashova jedinečnost. Musím se přiznat, že scéna s pery mě vždy dostane.

K filmu mám zvláštní osobní vztah. Můj děda boxoval mnoho let. Veškeré informace, které o boxu mám, mám právě od něj. Film by se mu určitě moc líbil. Když bych měl mluvit o samotném filmu, obávám se, že začnu chválou, a už těžko se zastavím. Dovolím si tedy jen jednu myšlenku za všechny, kterou si s odstupem času z filmu odnáším. „Lidi umíraj každej den. Při nádobí, při uklízení. Víš na co při tom myslí? Nedostal jsem šanci...“. Asi nemusím ani dál pokračovat.

Možná nejsem sám, kdo považuje tento film za jeden z nejlepších českých filmů natočených po roce 1990. Možná bych mohl jít ještě dál do historie. Podle mne rozhodně Svěrákův nejlepší film. Když film nezístal Českého lva za film roku, říkal jsem si, že si ho zasloužil už jen za to téma, i když o tom ta cena není. Názory, že by filmu více prospělo pouhé téma o letcích tak úplně nesdílím. Myslím si, že pokus o zjištění, zda přátelství 2 kamarádů dokáže přetrvat, filmu nijak neubralo. Hlavní téma filmu, příběhy našich letců před ale hlavně po návratu, to se podařilo vystihnout si myslím výborně. Když jsem o několik měsíců později postavil vedle sebe Tmavomodrý svět a Pearl Harbor, vyhrál ten náš na celé čáře a americký film byl pro mě velkým zklamáním. Abych nezapomněl, Oldřich Kaiser a Ondra Vetchý – to byl herecký koncert.

Viděl jsem Hodiny. A pak jsem četl Mrs. Dalloway. A pak to do sebe všechno zapadlo. Film o Virginii Woolf se nemohl jmenovat příznačněji než Hodiny. Právě hodiny jsou námětem, který se objevuje téměř ve všech jejích dílech. Provázání všech 3 příběhů hlavních aktérek se výborně doplňuje. Opět je to ten typ filmu, kdy ne první, ale většinou až druhé či x-té zhlédnutí vám dá pochopit všechny do té doby nepochopené souvislosti. V role Virginie si snad nedovedu představit nikoho jiného než Nicole Kidman. Ed Harris, podle mě v životní roli.