Krless

Už název epizody - Tým Arrow vyrazí do Ruska... předestírá, že se jedná o tvrdou jízdu na vejlet a představa, jak vyrážej středoškoláci na dětskej tábor, začíná být značně humorná. Hláška: "Venku je velká banda naštvaných ruských Evženů" mě vyřadila na půl hodiny z provozu. Celej tenhle epidíl, je zkrátka epickej !!! ******

Krásně trapné, suché jako prošlé piškoty. grandiózní ve své nesmělé přímosti a neodkladnosti příběhu, který tak ušlechtile a povrchně popisuje dnešně včerejší rozporuplně tragikomické metafory a sarkasmus. Dává facku všem těm levným rádoby akčním Svatodřevným počinům dnešní doby americké. A hlavně ten mustache fak*ff. Samotný pohled na starý dobrý RR a vydařenou práci architektů a celkový dojem propracovaného designu a střihu. Zkrátka jsem si to užil a podívám se nejednou znovu ;o)

Důležitý je, hlavně umět pěstovat brambory a pak si dávat pozor, aby Vám nedošel kečup, protože si pak nebudete mít do čeho namáčet hranolky, až budete hltat skvěle zpracovanou podívanou, doladěnou perfektním střihem, co pohladí, obzvlášť při panoramatech na marsovskou krajinku. Co mě asi nejvíc překvapilo, byl herecký výkon Mejta, kterej se nebál vysypat zásobník se srajdinkama tety kapitánky a rozjet velkej byznys na svý marťanský biofarmě. Co bych neměl opomenout je jízda vesmírným kabrioletem, bez okýnek s notnou dávkou sebezapření a humoru rejži, kdy si to strejda Mejt umí dát, po omdlení, co mu místo hvězdiček kolem hlavy, lítaj šroubky na imbus, jako pán, přímo do náruče sladké tety Žeožety, jako Iron Man a to prosímpěkně bez toho svítivýho trojúhelníčku na hrudi. Ke konci už je to trochu sladký a barevný jako lentilky, ale dobře tomu tak...no nejvyšší čas začít sázet brambory, pro začátek 5 sazenic

Postupně se vám začne zatápět v těle a ke konci filmu budete mít upocený ruce, ne ovšem z masturbace, ale z toho, jak vám celou tu dobu vjíždí pod kůží stále rosprouděnější a údernější rytmus, gladiátorsky do krve a potu bojujícího bubeníka, ztvárněného Milesem Tellerem v duelu s charismatickým dirigentem Fletcherem, který vše dovede do velkého finále, kdy před nejen výtečnou podívanou, ale i zdařilým hudebním zážitkem, neandrtálsky lomcujete celým tělem. Nechybí drobné chvíle kdy na scéně létají židle a činely. Špetku koření dodá autentická ilustrace od krve zaroseného činelu, jak v písničce "Rosa na kolejích". Pokud jste na něco přestali hrát, zaručeně nezůstanete jen u přemýšlení

***** za herecký výkon

Dávám jednu hvězdičuy z nostalgie, když jsem na to koukal jako malý kluk s babičkou u stolu a pil sem kafe jako velikej

Je to více než experimentální film, v dnešní době se pomalu přibližující jakési vzdáleně blízké nadčasovosti. Jsem nesmírně vděční svému příteli, který mi o filmu dal vědět. Stejně jako u většiny věcí, musí člověk chvíli dozrávat, aby dokázal plně vnímat, vstřebávat a číst jak na povrchu tak i mezi řádky. Nádherná sebereflexe a impulz pro životní šťávu tekoucí v našich tělech i duších. Odehrává se tu právě to uvědomění a sounáležitost, které se rodí při hodinu a půl dlouhém koukání do zdi (jak psal Trellíno)...je to na krásné a dlouhé povídání u kafe a cigár