Freemind

Strašné. Jeden z těch filmů, u kterých se červenáte studem, že ztrácíte čas s takovou špínou.

Ve srovnání s prvním dílem lepší režie, lepší produkce, lepší herci, lepší a kompaktnější scénář, nakonec i lepší Carell než ultratrapák Gumová Huba. Jinak samozřejmě naprostá blbost, která zde navíc dost krkolomným způsobem spojuje víru s enviromentálním cítěním.

Blitková symfonie, ohavná freska, kde výměšky byly barvou a pubické ochlupení štětcem. Zvrhlé potěšení intelektuálů, kteří spiklenecky mrkají na strýce Sigmunda při sledování scény, v níž je hlavní hrdina vcucnut do matčina panděra. Fuj, hurá, blé! Vzdávám se hodnocení.

Silná trojka, protože něco mi říká, že všechny lepší a originálnější okamžiky byly beztak nakradené z dánského originálu. Výtečná je scéna s balonkem a pak samotný vrchol filmu - psychický kolaps hlavního hrdiny. Což je sice dobře napsané a natočené, ale kazí to gumák Maguire. Natalie Portman vcelku bez problémů zastíní oba mdlé bratry, vedlejší postavy dělají klasické křoví. Ve zkratce : dobrý nápad, hezky načrtnuté schéma, slušné provedení, průměrné až podprůměrné dialogy, standardní set předvídatelných postav. Přesto jsem si tento film vcelku užil, významněji mi to pokazila pouze typicky přeslazená scénka u krbu (kombinaci svíček a slaďáků od U2 opravdu nezkousnu) a závěr - tentokrát U2 a záběr na zimní krajinku. Blah.

Strašné zklamání - a upřímně mne to mrzí. Na začátku jsem si myslel, že mi prostě jen nesedí ten druh humoru a že si časem zvyknu, od poloviny už jsem ale trpěl jako Tantal. Všechno je na dosah - zajímavá kamera, líbivé scenérie, výteční herci, slušná hudba. Přesto ten pocit naplnění prchá, film kolabuje s nechutným chroptěním při každé rádobyvtipné scénce, scénář kouše vlastní ocas, Weiszová, Ruffalo i Brody - bezpochybně schopní řemeslníci - v komediálních polohách žalostně přehrávají. Tohle opravdu nepíšu z nějaké škodolibosti - u některých scén jsem se cítil vyloženě trapně (viz. Weiszová masturbující za bouřky) a všech zúčastněných mi bylo ze srdce líto. Hrubý přešlap.

Příběh nejznámějšího a nejdražšího vězně na Britských ostrovech - Charlie Bronson je legenda, živel, ďábel. Refn vyčenichal kontroverzní téma a opět perlí - vznikla rozbuška, stylovka stylovatá, která zahlcuje všechny smysly, lavina emocí a energie, film stejně bezprostřední a úderný jako hlavní postava. A stejně tak nerozumný, naivní a jednoduchý. High five pro Toma Hardyho za excelentní výkon. Refnův čas teprve přijde.

Trošku nespravedlivě podhodnocený film. Skromný rozjezd se postupně přehoupne nejdříve do solidní směsky dramatu a horroru. Snímek - jako ve všech podobných případech - trochu trpí ukecaností divadelní předlohy, ale rozhodně nenudí. V roli psychotického paranoika se tady hezky vyřádil Michael Shannon, ostatní herci hrají příjemně civilně. Zázraky nečekejte, ale litovat nebudete.

Vlastně bych mohl napsat jednu recenzi pro Brüna i pro Borata. Jejich (jeho) televizní scénky mě dost často velmi pobavily, protože byly z velké části autentické, nebo se tak přinejmenším tvářily. U filmu divák o tuto iluzi bohužel přichází, což prakticky likviduje humoristický efekt.

Horká atmosféra Kalifornie 40tých let utopené ve slunci a pozérském luxusu, nablýskaný svět filmu kontra bahýnko mafiánských kšeftů, výtečná Morriconeho hudba, břitké dialogy a poutavý děj. Budu asi za kreténa, ale bohužel mi lezly na nervy herecké výkony ústřední dvojice - afektované Annette Beningové a toporného Beattyho. Nevím, zda to byl Levinsonův záměr, ale Beatty se zde stává karikaturou sebe sama - panákem zoufale vstřebávajícím poslední záblesky reflektorů, voskovou figurínou dávno zašlé hvězdy, filmového milovníka. Smutné.

V rámci amerického humoru to lze považovat za poměrně ambiciozní satiru (a za to potlesk), v širším kontextu je to ale prostě další debilní komedie s pár rádoby bystrými postřehy na téma dnešní společnosti. Pokud si chcete hezky zanotovat s jízlivými komentáři übercynika znechuceného současnou realitou, tak polský Den cvoka byl stokrát chytřejší, ostřejší, obsahově hlubší a formálně zajímavější. Takže fuck you, Frank.