Freemind

Freemind

darek jedzok

okres Karviná

homepage

34 bodů

Moje komentáře

<< předchozí 1 2 3 4 13 26 38 50
    • 29.9.2018  08:18
    Babylon Berlín (TV seriál) (2017)
    *****

    Pekelná nálož! Sex, drugs and charleston! Babylon Berlin je nejdražší evropský seriál všech dob a je to sakra vidět - nabídl perfektní kostýmy a scénografii, vybroušený scénář a nabušený soundtrack, u kterého se mi párkrát zježily chlupy. Paráda.

    • 22.10.2017  02:10
    Černé zrcadlo (TV seriál) (2011)
    *****

    Už první řada byla obstojná, každá další pak nastavuje laťku stále výš - držím palce, aby se tato tendence udržela. Krásně natočený, melancholický díl "San Junipero" řadím mezi osobní TOP5 zážitků v seriálové tvorbě.

    • 7.5.2016  17:28
    Saulův syn (2015)
    *****

    Hrůza, krutost, násilí, morbidita, špína, bezmoc a bezcitnost; lidé redukováni na roztřesené kusy pobíhajícího masa. To vše bez příkras, smyčců a ždímání citů. Ve srovnání s tím o to víc nemilosrdně vyniká slizké parazitování na vážném tématu, které už desetiletí provozují tvůrci filmů o koncentračních táborech (např. "Chlapec v pruhovaném pyžamu"), které de facto estetizují jeden z nejhorších okamžiků v lidské historii. "Saulův syn" jede nasyrovo, jediným soundtrackem jsou tady kroky, výstřely a křík, one-shoty neplní estetickou úlohu, ale jsou jednoduchým, funkčním nástrojem. Metodu nejlépe vystihuje dlouhý úvodní záběr, který zavede diváka z idyly teplého dne a švitořících ptáků do pekla plynové komory a anihilace několika set lidí. Nejlepší a nejadekvátnější film o Holocaustu.

    • 5.4.2016  09:22
    Le Mans (1971)
    *****

    Strhující závodnický film, do kterého byly umně namíchány dokumentární záběry. Minimum dialogů, maximum akce, vypiplaná kamera. Labůžo.

    • 8.11.2015  14:20
    Narcos (TV seriál) (2015)
    *****

    V poslední době se vyrojily slušně natočené seriály, tenhle je ale stejně strčí do kapsy. "Narcos" je perfektně napsaný, vyvážený mix mezi dramatem a akcí, řemeslně bezchybná záležitost, která se zároveň poměrně přesně drží skutečných událostí. NULA hluchých míst. Nevídané. Lidi, tohle fakt povinně.

    • 5.8.2015  07:54
    Safe (1995)
    *****

    Perfektní satira na rozežrané buržousty i na sekty vyklidněných sluníčkových lidiček. Ze začátku mi vadila kýčovitá synťáková hudba a lá Maurice Jarre, pak to ale nějakým zázrakem zaklaplo a začal jsem si to celé přímo nekriticky užívat. "Safe" je technicky takřka dokonalé dílo, které se přitom nebojí nenásilně experimentovat (mnoho klíčových scén je například zabíraných z dálky, takže herci jsou jen malé figurky v širokém záběru na interiér). Scénář je takřka Altmanovsky střídmý, před každým zákonitým (a tedy klišovitým) zlomem ubere plyn - což mnoho lidí zklame, mně to ale z nějakého důvodu dokonale sedlo. Nakonec jsem si vychutnal i samotný příběh znuděné paničky, která se postupně propadá do spirály imaginární nemoci a na útěku před toxiny spadne do sítě pouštní new age komuny. Mám škodolibou radost, že po Hungry Hearts a Away We Go vznikla další filmová jehlička bodající do ezomatek a biootců. Tohle jim rozhodí čakry.

    • 22.2.2015  08:09
    Malá smrt (2014)
    *****

    Povídkových filmů o sexu jsou tucty a všechny (s čestnou výjimkou Allenovy klasiky) stojí za použitý kondom; na poli komedie jako celku to v poslední době taky trochu zahnívá... o to víc jsem si tedy užil dílko, které je hollywoodsky koukatelné, ale zároveň se - zcela nehollywoodsky - nebojí jít na (i přes) hranu. "The Little Death" je v tomto ohledu osvěžující jako mentolový lubrikační gel. Přišel jsem k tomu vlastně náhodou - přes herce z famózní skečové série "The Elegant Gentleman's Guide to Knife Fighting", která se pohybuje v ještě o něco odvážnějších rajonech humoru. To, co na papíru vypadalo nenápaditě, krásně vykvetlo díky perfektnímu technickému provedení a "deadpan" projevu, ale hlavně díky skvostně vygradovaným a propojeným historkám. K tomuhle se budu vracet, přátelé. S výhodami.

    • 13.1.2015  14:31
    Klute (1971)
    *****

    Nechme stranou herecké výkony (nejlepší role Sutherlanda, nejlepší role Fondové) a brilantní scénář - hrdinou večera je kamera Gordona Willise, nazývaného v Hollywoodu "princem temnoty". Willis zde poprvé naplno ukázal nový styl budování atmosféry, který později dokonale zůročil v "Kmotrovi" nebo "Manhattanu". Právě díky němu přeskočil "Klute" hranici mezi vynikajícím filmem a mistrovským dílem. Mohl bych na to koukat donekonečna.

    • 5.1.2015  12:54
    Chlapectví (2014)
    *****

    Je to pocit, jako když dočtete dlouhatánskou knihu. Uvědomujete si, že něco skončilo, definitivně se loučíte s postavami, které se postupně staly vašimi důvěrnými přáteli. Jste šťastní a vděční za to, že jste mohli být u toho a zároveň vám je teskno a smutno. Hodně zdaru, chlapče.

    • 30.4.2014  17:30
    Cesta (1971)
    *****

    "Walkabout" je průsečíkem několika mých úchylek, k nimž se zcela nepokrytě a hrdé hlásím - drsného půvabu Austrálie, experimentálních vizuálních postupů, přírodních motivů a sedmdesátkové atmosféry. Chrochtám blahem.

    • 10.4.2014  09:06
    Black Books (TV seriál) (2000)
    *****

    Graham Linehan je génius, který byl - na rozdíl od amerických tvůrců sitcomů - obdařen vzácnou schopností introspekce, díky níž včas pozná, kdy původní nápad začíná ztrácet barvy. Tři řady "Black Books" jsem zhlédl během dvou večerů a zanechaly ve mně hřejivý pocit nenasycení. Abstraktní, politicky nekorektní, černohumorná jízda na horské dráze. Špička.

    • 30.3.2014  15:21

    Vizionářsky natočená etnografická freska, lidová magie v magickém objektivu kamery. "Stíny zapomenutých předků", to je detailně propracovaný svět huculských tradic v překvapivě záživném provedení okořeněném neotřelými, ale vždy naprosto účelnými audiovizuálními experimenty. Klenot.

    • 19.3.2014  19:14
    Piano (1993)
    *****

    Dokonalá symbióza obsahu a stylu, vzácná ukázka filmu, který dokáže být citlivý i syrový zároveň. Novozélandská příroda je už sama o sobě dostatečně surreální, a tak vytváří skvělé prostředí pro příběh, který je také tancem kontrastů - vášně a rozumu, špíny a čistoty, krásy a znetvoření. Úžas.

    • 30.11.2013  09:41

    Kultovní záležitost, kterou bohužel nedokážu hodnotit objektivně, protože mám na tenhle žánr a tuhle dobu neléčitelnou úchylku. Plus Max von Sydow, plus hudba, plus Faye. Povinná četba.

    • 29.11.2013  13:23

    Chinatown je téměř dokonalá neonoirová stylovka, drsná jako kalifornská poušť a trpká jako ... jako něco hodně trpkého, no. Krásně zranitelná Fay Dunaway, ultraodporný John Huston, losangeleská sluneční výheň, příběh směřující k neodvratně, zoufale nespravedlivému konci. Nevadil mi dokonce ani Nicholson, který mi obvykle leze na nervy už po pěti minutách. Klasika, pět hvězd, mé soukromé top10 žánru krimi.

    • 2.9.2013  11:52
    Domek z karet (TV seriál) (2013)
    *****

    Masakr. Nenajdete tady ani jedno slovo navíc, ani jednu přebytečnou scénu, všechno je stoprocentní - scénář, obsazení, herecké výkony, technické provedení. Nekompromisní dílo, které nasadilo seriálovou laťku absurdně vysoko a definitivně smazalo hranici mezi filmovou a televizní produkcí.

    • 26.8.2013  09:23

    První série dávkovala podivnosti a morbidnosti vcelku střídmě, dvojka se ale utrhla z řetězu a přidala volume jak komediálním, tak hororovým prvkům. A díky Belzebubovi! Krásné rozvinutí komického dua paní Drusse a jejího nekňubovatého synka (tučňák, sušenky), mrazivá a smutná postava Bratříčka, Krogshøj okradený o duši (scéna s detektorem pohybu!!!). Prostě humor černý jako skandinávská noc, čistá a nefalšovaná dokonalost - tak, jak to mají mazlíčci rádi. Připojuji se k chóru ostatních zdejších plaček - dal bych cokoliv za třetí sérii. Třeba i ten největší a nejvzácnější sarkom na světě.

    • 26.8.2013  09:09
    Království (TV seriál) (1994)
    *****

    Jeden z nejlepších seriálů, jaké kdy byly natočeny - a rozhodně ten nejbizarnější. Nemocnice na okraji acidového tripu.

    • 19.8.2013  11:43
    Amadeus (1984)
    *****

    Dokonalá adaptace nedokonalé předlohy. V honbě za dramatizací příběhu Shaffer udělal z Mozartova životopisu horskou dráhu smyček, zvratů a podrazů, což je trochu škoda, protože zrovna jeho život a dílo jsou prozkoumány dost dobře (Mozart a Salieri možná nebyli přátelé, ale určitě se respektovali a bez problémů spolupracovali; Mozart nepsal z hlavy, spousta jeho zápisů nese stopy mnohonásobných revizí; většina historiků se shodne na tom, že Mozart nebyl geniální schizofrenik a labil, ale bystrý pracant s kompaktní osobností). Vše ostatní sedí jako Salieri na premiéře Dona Giovanniho - bezchybný audiovizuál, scénografie a masky, skvěle vedení herci (bravo hlavně pro Murraye Abrahama). A hudba, do prčic, ta hudba. Scéna společného sepisování "Requiem" patří do mé TOP10 v dějinách kinematografie, takže nemohu jinak ... Za pět.

    • 7.6.2013  17:08
    Šílenci z Manhattanu (TV seriál) (2007)
    *****

    Budu se prát do krve o to, že jde o jeden z nejlepších seriálů od začátku tisíciletí. Nechme stranou vynikající technické zpracování a herce, to by měla být v dnešní době samozřejmost - to, co mě pravidelně dostává do kolen, jsou drobné jinotaje schované v na pohled jednoduchých scénách a pohybech. Nepamatuju si, že bych kdykoliv viděl v nějakém seriálu tak citlivě zapracované chuťovky povznášející děj o několik úrovní výš. Stačí drobný detail přesně načasovaný v dlouho bobtnajícím dramatu - prasknutá sklenička, pohlazení trávy, prázdná výtahová šachta, zavřené dveře. Miluju to a mám z toho často husí kůži. Kéž by měli producenti rozum a zahrabali tento televizní skvost, než stihne zevšednět a vyblednout.

    • 24.3.2013  13:07

    Epochální veledílo a - říkejte si co chcete - dost možná nejlepší film všech dob. Téměř tříhodinová monstrózní nuda, Mont Everest na celuloidu, dokonalý šperk vybroušený pološíleným perfekcionistou, podobenství filozofa s kamerou, ultimátní umělecký záměr, audiovizuální řež. "Vesmírná odysea" dodnes oslňuje a dráždí a dal bych levou plíci za to, abych se mohl vrátit v čase, usednout v hledišti kina na její první projekci a poslouchat rachot padajících čelistí. Kubrick je Bůh.

    • 16.12.2012  22:26
    Terče (1968)
    *****

    Může mi někdo vysvětlit, jak se mohlo stát, že jsem se o tomhle skvostu dozvěděl až teď? "Targets" má naprosto všechno, co má mít pořádný thriller - a ještě mnohem víc. Jako kdyby nestačila dokonalá technická stránka, přesné dialogy (není tady opravdu ani slovo navíc), chladně brutální průběh s výbornou gradací a mrazivý závěr - režisér si královsky pohrál se scénářem, který je naplněn popkulturními odkazy a vtipně propojený s realitou. No uznejte sami - Bogdanovich natočil se starým Borisem Karloffem film o staré hvězdě horrorových filmů, které na konci kariéry nabídne jeden mladičký režisér, aby si zahrál roli, která vybočí z jeho dosavadního profilu. Když jsem si nakonec přečetl, že Bogdanovich si své filmové alter ego dokonce sám zahrál, pátá hvězda byla naprostou nutností. P.S. - podle mě byl tento film silnou inspirací pro tak rozdílné filmy, jako byla "Synekdocha - New York" a "Drive".

    • 9.11.2012  22:30

    Nečekaně moderní snímek. Scéna v kuchyňském výtahu nebo závěrečná honička jsou odvážnými záblesky toho, co se dostalo do kriminálkového mainstreamu až o 10-15 let později - hlavním faktorem je zde asi fakt, že režisér nezneužíval hudbu jako umělý katalyzátor napětí, v akčních scénách si vystačí s pouhým obrazem a ruchy, což filmu dodává intenzivní, dusivou atmosféru. Scénář je bezchybný, postavy krásné výrazné, herecké obsazení na jedničku s hvězdičkou (hlavně ústřední pár - odděleně i společně). Nejlepší scéna - vražda Moe, syrová a smutná. Dokonalé dílo.

    • 26.10.2012  14:19

    Když jsem viděl "Annie Hall" poprvé, bylo mi asi šestnáct - to už jsem začal číst i něco víc než kovbojky a tátovy Playboye, takže jsem si užil i trochu náročnější vtipy a zařadil si film na pomyslnou poličku "do pohody". Proto je krásné sledovat, jak mi vnímání tohoto filmu rozšířilo všechno, co jsem od té doby poznal nebo přečetl. Poprvé jsem sledoval scénu ve frontě na film jako intelektuálštinu se vtipnou pointou v podobě přivolání postaršího profesora. Teď, po 15 letech a dvou semestrech mediální antropologie mi klesla čelist - "ty vole, tohle je fakt Marshall McLuhan!". Na "Annie" bych se mohl dívat každý týden, je to formální perla, která obsahuje tisíce citací a úklon směrem k velikánům filmu, literatury a filozofie, výborná satira na newyorskou smetánku a losangeleskou dutohlavou bohému. Mňam.

    • 22.10.2012  11:16

    Tenhle film jsem miloval už jako děcko a miluju ho i teď - a pokaždé v něm nacházím nové důvody, proč se u obrazovky řehnit jako pitomec. Nejdřív to byly gagy, pak slovní humor, pak chytré narážky, pak odkazy na dějiny. Teď , když už fotrovatím, mě dostávají nespočetné jemné parodie na Kanta a Spinozu, na Dostojevského romány a Bergmanovy filmy ("Did you say - wheat? WHEAT."). Woody ve vrcholné formě, klasik, král.

    • 19.10.2012  12:17
    Náruživost (1969)
    *****

    "Náruživost" není o vášni, ale o krutosti - a to jak o chtěné, lidské, tak o té neovladatelné, kterou nám na krky vrhá náhoda, osud nebo Bůh (nehodící se škrtněte). Ústředním bodem filmu je postava Anny, která se sama utvrzuje v bolestné přetvářce, skrývá své mindráky a pocit viny za touhu po dokonalosti, odsunuje do podvědomí minulost, která se stále cpe všemi okny zpátky. Napětí eskaluje skrze opakující se obrazy smrti a násilí. Bergman ale operuje také mnohem jemnějšími symboly - motýl na skle, červený šátek na sněhu - čímž opět posouvá obyčejnou psychologickou až psychoanalytickou sondu mnohem dál. Naprostým vrcholem je pro mne Andreasův monolog po Johanově sebevraždě - při prvním shlédnutí před pár lety jsem si to neuvědomil, ale teď to na mne dolehlo s plnou tíhou. Je to jeden z nejlepších textů a nejsilnějších filmových okamžiků, jaké jsem měl tu čest vstřebat - syrový, zdrcující, beznadějně krásný. Dekadentní filmová poezie.

    • 14.10.2012  23:41
    Gerry (2002)
    *****

    Nedávno jsem vyprávěl u piva o tom, jak jsem strávil pár dnů v poušti. O tom, jak je to nepřenositelný zážitek, který nelze adekvátně zachytit ani v textu, ani na fotce, ani na filmu. A hele, neuplynul ani týden a "Gerry" mi mé tvrzení dokonale vyvrátil. Chápu, že pro diváka, který čekal příběh naježený peripetiemi to musí nutně být obrovské zklamání, ale mě nezbývá nic jiného, než zatleskat. V poušti nezabíjejí štíři, pohyblivé písky, padající skály ani kojoti, ale čas. A s tím Van Sant pracuje naprosto dokonalým způsobem (v kontextu tohoto filmu je zcela právem zmiňován geniální Antonioniho "Zabriskie Point"). Pomalé, nekonečné záběry diváka strhají jako koně a dostanou ho tam, kam oba hlavní hrdiny - na pokraj únavy a otupění, kdy nemá smysl o ničem mluvit a kdy už vlastně člověk jen čeká, kdy přijde konec. Písek, sůl v ústech, peklo, trans.

    • 9.10.2012  08:10
    Záře (1996)
    *****

    Pokud nemáte rádi klasickou hudbu, tak vám ji tenhle film možná trochu přiblíží. Nemá cenu k tomu psát nic víc - Geoffrey Rush je borec, hudba je kosmická síla. Nechte se unést.

    • 30.9.2012  20:27

    "Jako v zrcadle" není Bergmanův nejdokonalejší film - obsahuje ale jednu z nejdokonalejších scén v jeho filmografii. Čtveřice hrdinů rozehrává vyrovnaný set vzájemných smečů - citově vyprahlý otec versus jeho děti okradené o rodičovské teplo; pak otec jako autor, toporný řemeslník, zostuzený živelnou kreativitou svého vlastního syna; pak syn rozervaný mezi (homosexuálními?) sklony a nepochopitelnou, zvrhlou náklonností své sestry; manžel zoufale bojující o záchranu své milované ženy; a nakonec žena, jejíž psychika se kousek po kousku definitivně rozpadá. Vše šlape jako perfektně promazaný stroj, většinu času sledujeme prostě špičkovou řemeslnou práci člověka, který svými scénáři dýchá - na to ale přijde závěrečná scéna zjevení a já pokaždé dostanu strašlivou husí kůži, která se mi ve vlnách vrací ještě hodinu po závěrečném, tichém, prvním skutečném rozhovoru otce se synem. Pak se mi někdy v noci zdají černí pavouci se studeným pohledem a zpod tapety se ozývá šepot ...

    • 30.9.2012  12:42

    Bergman tentokrát trochu slevil a místo hardcore psychologického vztahového porna pozval diváky na sentimentální roadmovie o cestě, během které si jeden starý mrzout probere několik věcí o sobě i o svých blízkých. I když mám raději tu ostřejší Bergmanovu polohu, nakonec jsem pokorně složil zbraně - jsem nadšen a okouzlen. Precizní scénář dává bohatý prostor všem hercům (nemyslím tím jen tradičně uhrančivou Ingrid Thulinovou, sám Sjöström předvádí vynikající, přesvědčivý výkon), za vrchol snímku ale považuju snové sekvence (muž bez tváře a rakev) a profesorovy průhledy do dětství. Krásně smutný film.

<< předchozí 1 2 3 4 13 26 38 50