Freemind

Ono by to bylo legrační, kdyby se nenašlí lidé, kteří těmto blbostem vážně věří. Stupidní a škodlivý pořad, jako by se Netflix (a Paltrowová) snažili dokázat, že pro peníze udělají doslova všechno, etika-neetika.

Prý "strhující finále 22 filmů". Hnusná umělina, nesourodá a nefunkční směska provařených klišé. Jak já bych si přál, aby tenhle trend už konečně chcípnul...

Ono to nemuselo dopadnout špatně - scénář byl jen polodebilní, takže schopný režisér z toho mohl něco uplácat. Roland ale neumí a nikdy umět nebude, v Midway navíc k tomu svému americkému patosu přidal ještě čínskou sentimentalitu. Film ale padá na držku hlavně technicky, skoro v každé scéně se najde přešlap, který by člověk s troškou citu nemohl pustit ze střižny. Gradace akčních scén vyznívají do prázdna, těch pár slušných dialogů rozhazují nelogické sekvence záběrů, takže divák nakonec jen otupeně sleduje průvod obličejů. Zahodit, zapomenout.

Krásná práce se zvukem a kamerou, která dokonale kreslí tu irskou deštivou depresi. Bod navíc za pár vynikajících dialogů, bod mínus za zbytečné rozvíjení vedlejších dějových linek.

Čiré zlo. Dal bych mínus, kdyby to šlo.

Na úvod jedna rada - na tohle jděte do kina, vážně. Je to jeden z filmů, který na malé obrazovce prostě nevynikne. 1917 je uhrančivý průlet bojištěm první světové, který jde nekompromisně na tělo a ani na chvíli nezastaví. Je to taky jeden z těch filmů, které sestávají prakticky výhradně z nezapomenutelných scén, které by jednotlivě zachránily několik horších projektů (past v bunkru a hned potom letec na farmě, mrtvolná hráz u třešňových sadů a hned nato recitál v lese, závěrečný sprint podél fronty...). Kdybych si ale musel vybrat jen jednu, tak by to byl útěk nočním městem osvětleným jen světlicemi a záblesky výstřelů. Vizuální orgie. Dvě hodiny utekly jako nic, na konci máte pocit, že byste si měli spláchnout z oblečení bláto, krev a kousky hnijících kamarádů. Nechápu, jak touhle srdcařinu někdo může srovnávat se Spielbergovým uhlazeným, sterilním a pompézním Ryanem.

Nekoukatelný, infantilní výblitek týpka, který se nikdy neprobudil z devadesátek. Kameraman s Parkinsonem, "Carmina Burana" v techno verzi, ostřelovač na skejtu, každou vteřinu dva střihy a dva barevné filtry. To vše během úvodních 10 minut. Jduvenblejt.

Po dlouhé době kousek, který jsem si takřka bezvýhradně užil. "American Animals" unikli většině pastí filmů natočených podle skutečných událostí - mají říz, jiskru a srší zajímavými, ale nevtíravými nápady. Za zmínku stojí hlavně nebanální konstrukce příběhu, v kterém jsou do hrané rekonstrukce celé loupeže organicky zapojení i její skuteční aktéři (jedním z průvodních motivů filmu je otázka, jak nedokonalá lidská paměť dokáže křivit skutečnost). Pro mě jednoznačně silné čtyři hvězdičky.

Po po všech stránkách vydařené Ex Machině se tentokrát Garland moc nepochlapil. Veskrze průměrný, tisíckrát přežvýkaný námět příjemně oživuje alespoň nějaký pokus o psychologii postav (což je v rámci žánru malý zázrak), a hlavně originální design duhového světa a jeho obyvatel (zmutovaný méďa, květinoví lidé atd.). Rozhodně to bude jedno ze zajímavějších sci-fi tohoto roku, ale za pár let si na to sotva někdo vzpomene.

Typicky Wanovský festival kýče, mizerného řemesla a pubertálních kravin. Vzdal jsem to po scéně s chobotnicí bušící do perkusí.