Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Horor
  • Krimi

Recenze (1 490)

plakát

Red Dog - psí legenda (2011) 

Nenáročná rodinná zábava s těmi nejjednoduššími gagy a hrou na city... a stejně mě to dostalo. Omlouvám se, kaju se, ale kombinaci psů, australských krajinek a pohodového soundtracku jsem prostě nemohl odolat. Za čtyři, ať nežeru.

plakát

Miami Vice (2006) 

Posralo se to zcela nečekaným způsobem. Čekal jsem slabý scénář se slušnou režií (Mann má na svědomí "Posledního Mohykána", jeden z mých oblíbených filmů vůbec) - a ono je to nakonec naopak, slibně rozjetou loď potopila dokonale zbabraná režie. Tohle není jen pár škobrtnutí, ale průser za průserem - Mann zkopal prakticky každou akční scénu špatným rytmem střihu nebo bizarními ruchy. Některé scény jsou tak nepřehledné a špatně vystavěné, že jsem si je musel pouštět dvakrát, abych se ujistil, že to rejža opravdu dokázal takhle pokazit. Zkrátka - suchá, beztvará hmota bez stopy po nějaké dynamice, tři hvězdy dávám za zajímavou zápletku a postavy. Jsem zklaMann.

plakát

Madisonské mosty (1995) 

Clinta respektuju jako ikonu herectví, jako rejža mě dosud pokaždé zklamal - o to víc mě překvapila tahle drobnost, která mi unikala snad 20 let (vím, že jsem o ní poprvé četl v nějakém prastarém bravíčku). Eastwood nějakým zázrakem natočil nelacině dojemný a nepřeslazený příběh jedné kostrbaté lásky, která byla od začátku odsouzena k neúspěchu. Meryl to, světe div se, nemusela táhnout sama - "Mosty" mají vynikající scénář se spoustou silných postav a mnohovrstevnatých dialogů. Dostali mě, parchanti.

plakát

Tělo (2012) 

Svěží nápad s "šokujícím" závěrem dokonale rozmixovaný v banálním televizním zpracování a hruškovsky okořeněný jižanským tlakem na pilu v emočních scénách. Smíchu a breku jako v bollywoodském muzikálu. Ale jako jednohubka na víkendový večer to ušlo.

plakát

Komparz (2005) (seriál) 

Gervais je borec a naštěstí ví, kdy skončit. Tedy - skoro, protože zase uklouznul na přidlouhlém a k uzoufání nudném a křečovitém speciálu. 1. řada: *****, 2. řada:slabší ****, speciál: slabé **

plakát

Velké naděje (1998) 

První záblesky geniality jednoho z nejlepších řemeslníků Hollywoodu tady bohužel tonou v levném sentimentalismu a špatné hudební režii. Slušně provedená, přiměřeně kreativní a snadno zapomenutelná adaptace Dickensovy klasiky.

plakát

Muž v ohni (2004) 

Schizofrenní jako celá Scottova tvorba - napínavý děj rozmetaný na kusy kakofonií zvuků, záblesků a kmitů kamery do té míry, že se na to chvílemi nedalo koukat. Epileptici pozor, Scott je schopný dát brutální střih a mohutný úder i do záběru, ve kterém hrdina zvedá hrnek s čajem. Jinak scénář dobrý, herci dobří (Dakota dokonce výborná), pointa předvídatelná. Bylo to fajn, ale jsem rád, že je to za mnou a oči si můžou trochu odpočinout.

plakát

Nezastavitelný (2010) 

Viz J*A*S*M. Tony Scott i ve svém posledním filmu zamrzl ve vlastních zlatých časech (ujel mu vlak, chňo, chňo, chňo) - dnes už patina pokrývá nejen jeho staré, ale i nejnovější filmy, které jsou svým rádoby cool střihem a barevnými filtry roztomile trapné. Natočit v roce 2010 deset takovou roztřesenou omalovánku je ostuda, kterou sice zachraňuje poměrně neotřelý nápad a svižný děj, ale jeho završení je opět kostrbaté a bezdeché. Jednohubka dobrá, podruhé si ji nedám.

plakát

Spy Game (2001) 

Další stravitelný devadesátkový akčňák, i když tentokrát to byl mnohem těžší oříšek. "Spy Game" většinou šlape téměř bezchybně (potlesk hlavně pro scénáristy a Redforda), celkový dojem ovšem kazí doslova nepříčetná režie - zběsilý střih a pohyb kamery, zbytečné zvukové efekty, rušivé hudební přechody, barevné filtry... Pokud je to Scottův režisérský rukopis, tak si musím dvakrát rozmyslet, než se podívám na další film z jeho tvorby, páč u tohohle jsem měl někdy sto chutí to vypnout. Ke konci rejžovi naštěstí došlo kafe (nebo si ho přestal sladit kokainem), takže jsem bez větších problémů vydržel až do závěrečných titulků. Silná trojka, ale stejně - chvíli teď budu hledat akční filmy v jiném desetiletí.

plakát

Nepřítel státu (1998) 

Film je sice zamořený komickými nesmysly (trojrozměrný obraz postav a předmětů v místnosti vygenerovaný z jednoho záběru průmyslové kamery - tak určitě!), tempo příběhu je ale tak zběsilé, že jsem rychle přestal hnidopišit a vcelku si to užil. Neskrývám, že jeden bod přidávám za Hackmana, který si elegantně zopáknul roli ze slavného sedmdesátkového krimi Rozhovor, úvod této klasiky je zde dokonce otevřeně zkopírován ve scéně odposlouchávání rozhovoru na náměstí. Velmi, velmi silná trojka.