Freemind

Slušně natočený thriller s temnou atmosférou bohužel ničí poslední půlhodinka, během níž celé to kouzlo a napětí postupně vyzní do ztracena - může za to hlavně mdlý záporák, protože Freeman odvedl tradičně vynikající práci. Trochu právem zapomenutá perlička.

Někdy mám škodolibou radost z toho, když během úvodních titulků odhadnu, že bude celý film o výkalu (i když je ta radost spíš podvědomou kompenzací toho, že ztrácím čas sledováním škváru). I kdybyste se předem nepodívali na filmografii Stephena Hopkinse, díky hudbě a prostřihům určitě přijdete na to, že rejža většinu své kariéry točil televizní seriály. Devadesátkové televizní seriály! "Podezření" je zvláštní druh špatného filmu, který s gustem promrhal všechny dobré karty, které měl v ruce - exotické prostředí, známé ksichty, polonahou Moniku, slibné úvodní rozdání a první minuty hry, nápad s prolínáním časových rovin. A pak to jde do kytek. Scénář, postavy i dialogy - všechno se postupně rozplizne do zoufale beztvaré podoby, veškerá "šokující" odhalení a zlomy končí v lepším případě nechápavým údivem, v horším případě totálním zklamáním. Stejně jako Monika, když přestane špulit a pokusí se hrát. Konec. Právě jsem si uvědomil, že jsem promrhal další cenný čas na napsání jednoho zbytečného odstavce o jednom naprosto zbytečném filmu. Nezopakujte moji chybu.

Vizionářsky natočená etnografická freska, lidová magie v magickém objektivu kamery. "Stíny zapomenutých předků", to je detailně propracovaný svět huculských tradic v překvapivě záživném provedení okořeněném neotřelými, ale vždy naprosto účelnými audiovizuálními experimenty. Klenot.

"A Passage to India" působí dojmem, že Lean po "Mostu..." a "Živagovi" na dvacet let zamrznul v himalájském ledovci. S klidným svědomím bych ten film tipnul na polovinu šedesátých let, je to přesně ten typ teatrálně přepjatých dobrodružných dramat s roztomile papundeklovými postavami. Sečteno, podtrženo - krásné krajinky v dlouhatánském a přeplácaném filmu s tradičně nesnesitelnou hudbou Maurice Jarre'a. Ztráta času.

Pikantní příběh, v kterém není nouze o překvapení a zvraty, začíná být v poslední třetince trochu naředěný a v kulminačním bodu balancuje na hraně telenovely. Knížka asi byla mnohem lepší, protože tato adaptace bohužel nezapře levnou televizní produkci - celkový dojem kazí sterilní, seriálová hudba, podprůměrné herecké výkony a nudná kamera. Přesto "Zlodějka" není úplná ztráta času a s klidným svědomím ji můžu doporučit. Nejen kvůli lesbickým scénám a viktoriánskému pornu.

Upřímně - leze mi na nervy většina aspektů italské mentality, kultury a chování - u filmů jako je tento proto s obtížemi rozlišuju, co je míněno vážně, a co ironicky. Tentokrát jsem se přes to ale nějak přenesl a "Velkou nádheru" si bez větších problémů vychutnal. Poetika a suchý sarkasmus, elegance i obskurní lidovost, poklona i vykrádačka Felliniho, óda i karikatura na Řím. Mňamissimo.

Bláto, slzy a beznaděj. Jako byste smíchali Dickense s Requiem for a Dream. Juda a Sue stále znova sežvýkávají a vyplivují bezútěšné ekonomické podmínky a ještě bezútěšnější společenská atmosféra zatuchlé bigotnosti, nezájmu a sobectví. Ústředním postavám je to ale málo, a tak se dodatečně mučí komplikovanou mašinérií potlačovaných vášní a hrdosti. Zajímavá je narace příběhu - většinu filmu jsem se vlastně nudil a postupně jsem se nechal uštvat. Divák je donekonečna vláčen z jednoho segmentu (nebo spíš z jednoho průseru) do druhého. Někdy jsou ty přeskoky příliš rychlé a rušivé - "Jude" je jeden z nemnoha filmů, který mohl být klidně o hodinu delší, aby měl divák čas navázat ještě lepší kontakt s hrdiny. Milostné tango ústřední dvojice stále více připomíná danse macabre, v klíčové, zdrcující scéně ke konci filmu se Jude a Sue definitivně zlomí a vlastně si prohodí pozice z počátku jejich vztahu. Smutná, depresivní, krásná sonáta.

Po hodně slabé jedničce jsem nečekal zázraky, takže jsem se vlastně nemohl zklamat. Popcornová prasárna bez srdce. Roztříštěný děj, tuna zbytečných vycpávek a postav, plochá a naprosto sterilní scénografie - tyhle tři kameny táhnout Hobita ke dnu a já se bojím, že ho v třetí části Jackson velkolepě, definitivně utopí. Z celého filmu jsem si opravdu užil vlastně jen jeden okamžik ve splavu po řece, kdy kamera po několik vteřin sleduje sud, který vyskočil na břeh a cestou rozválcoval několik skřetů. To je na tři hodiny akčního filmu trochu málo.

Vidím, že jsem tady skoro sám, koho dostal tenhle polozapomenutý, nenápadný klenotek. Skvěle obsazený a zahraný duel dvou hrdých, svérázných bytostí krásně vyniká na pozadí chladné skotské přírody a ještě chladnějších zámeckých sálů. P.S. Film dokonale doplňuje neméně zajímavá Královna Viktorie - novější snímek popisující Viktoriino mládí.

Dokonalá symbióza obsahu a stylu, vzácná ukázka filmu, který dokáže být citlivý i syrový zároveň. Novozélandská příroda je už sama o sobě dostatečně surreální, a tak vytváří skvělé prostředí pro příběh, který je také tancem kontrastů - vášně a rozumu, špíny a čistoty, krásy a znetvoření. Úžas.