Lateef

Bez újmy na zdraví jsem to dokoukal. Musím říct, že po většinu času se mi vystoupení Stevena Seagala líbilo, je velkej (nezdál se mi ale tlustej, možná to však maskuje oblečením), poměrně rychlej (na tu escrimu na parkovišti se dobře dívalo, byť ten záběr trvá tři vteřiny), předvedl docela dobrej hereckej projev a do svých soubojů vložil opět nějaký ten rotační hod nebo lámací techniku, avšak... celkově "fajty" vypadají zase skoro nahovno, protože je točí a zrychluje retard s DNA sarančete. Proč to ten tvůrčí tým dělá?? Proč nemůžu vidět NORMÁLNĚ natočenej souboj, proč mi to furt někdo prasí?? Oni to chtějí jako vylepšit tím, že to trhaně zrychlí?? Nebo to už Seagal nedokáže ustát a musí si pomáhat tímhle prasečincem?? To je skutečná zhovadilost, která se opět podepisuje na celkovém dojmu a hodnocení. Jinak by to byl průměrný akční film. Takhle to průměru nedosáhne, protože hlavní premisu akčního filmu (předpokládám hodně akce a soubojů) jsem si NEMOHL VYCHUTNAT. Seagalova bunda perfektní!

Čéče, nemám, co bych dodal. Všechno je špatně. Nefalšované filmové dno. Ani se mi nechce do žádných posměšků, protože tady končí veškerá sranda.

Přes noc se mi to rozleželo a jdu s jednou hvězdou dolů. Mně nevadí, že tam hraje Van Damme, jehož boule mu začíná hlavu překlápět na stranu, nebo Lundgren, kterej snad pamatuje alpinsko-himalájské vrásnění (ježiš, ten je starej!), že občas shlédnu nějakou nelogičnost... ukrutně mi vadí, že se Van Damme ve filmu ze série Univerzálních vojáků (role - postava, která ho notně proslavila) pokouší o nějaké vážné herectví. V JCVD to mělo svůj smysl, ale tady?? Proč neprošel nějakým pro diváka atraktivním tréninkem, proč jen běžel tři vteřiny na běhacím páse a pak ho napumpovali barevnejma sračkama?? Proč nerozdával víc otoček?? Jasně, má tam scénu s nožem, ale máchat a píchat kolem sebe dovede každej. Jeho konfrontace s Lundgrenem přichází snad až po 70-ti minutách, žádný fight plný rotačních kopů nebo handcomb nečekejte, staříci radši probourávají těly polystyrenové zdi. Druhá věc, kterou nepřekousnu, je ultralacinost. To jsou exteriéry a interiéry, že bych blil. Prostě jeden stůl a tři skříně v místnosti, holé zdi a matračky, ve kterých leží vojáci, strašný. Občas projede záběrem Hummer, ale jinak to opravdu smrdí dolarem. Líbila se mi úvodní honička (akce, střílení, kamera) a vůbec kamera celkově. A Pitbull docela zklamal, je to sice hromotluk, ale předvedl jen dvě tři techniky z krav maga a jiujitsu, jinak dával jen rány pěstí. Čekal bych více fyzických střetů, nápadnější choreografii, lepší prostředí a něco málo z hi-tech výbavy. Snad příště.

Béčkař David R. Ellis osud nezvrátil a proto přišlo pokračování, jehož cifra v názvu předurčuje k opakování již několikrát viděného, a také upozorňuje, že se pojede víc na efekt a akci, aby neustálé omílání původní teze (myšlenky) diváka neodradilo. Vzniknula tedy rychlá, bizarní, předvídatelná, samoúčelná zpatlanina, která mě vůbec nevtáhnula do děje, bylo mi úplně jedno koho a kdy osud dostihne, lidé, které jsem ve filmu viděl (slovo "herci" nenapíšu, protože tohleto je banda studentů sebraná dvě hodiny před natáčením na rohu školy), myslí a konají jednotvárně, šablonovitě a troubí do světa brutální věty, které kroutí ušní lalůčky do vývrtky. Navíc hybným činitelem všeho dění není osud, ale přehnané náhody. A efekty se až moc nebezpečně přibližují asylumáckým hrůzám. Nejpovedenějším zůstává ´rentgenový´ úvod a závěr. Jenže diváci na ultradigitální superbrutalitu zareagovali hyperneskutečně a ze 40 miliónů dolarů jich nakonec vykouzlili 152,5. A David R. Ellis si někde v obýváku před plazmou mne ruce a já doufám, že ta tlustá encyklopedie položená na poličce nad ním mu za pomoci prskající kočky, kterou sem vyhnal sousedův pes, schrastne rovnou na palici...

Dacascos s drakem na zádech působí určitě charizmaticky, ale co do působivosti jeho filmových postav Kenjiro Sanga zůstává o kousek výš. Stejně tak akce (především závěrečná samurajská vybíjená s akrobatickými vložkami) vypadá celkem slušně, ale filmy jako Mistr neznámého boje nebo Šílená jízda pouští z vodítka mnohem dynamičtější verzi Dacascose. Ten zde používá spíše bouchačky s autodestrukcí a svůj oblíbený horizontální vrut s dalšími bojovými technikami si bohužel schová až na konec. Poetický, trochu zmatený, příběh narušují zpomalovačky, mnohdy zařazené velice zbytečně, kde vůbec nejsou třeba a celý film se tak zdá příliš dlouhý. Snímek bych podruhé asi nedal, to bych si snad radši nechal na záda vytetovat jedno dračí křídlo.

Tsshehehe.... Čéče... Mitchell chce navázat tam, kde Van Damme skončil?? To by potřeboval deset let v kuse klikovat, patnáct let bez přestání shybovat a nechat o svý břicho rozlousknout nějakou tu tykev. Nesálá z něj charisma, nemá kopy, chybí mu elegance, nemůže se opřít ani o trénink mistra Xiana, protože ten neexistuje, Xian mu přišel jen říct, že si přečetl knížku o zvířatech, a mele neskutečný cancy. Příběh jede po šablonovitých kolejích, trapným způsobem se přijde poprat Hues, Tagawa zase nechá vyniknout jen svoje šikmé oči a mimiku, souboje působí hodně špatně, ale všechno je to o protagonistech: kamera ráda zůstane statická, když sleduje Van Dammovu ladnost, lehkost a rychlost, když roztáčí svoje ´děla´ v Kamenném městě v prvním díle, tady musí kamera schválně zabírat jen nohy, hlavu nebo ruce a navíc se v zápasech hodně stříhá, aby se nepoznalo, že je všechno na hovno. No nic, jedeme dál, třetí kolo se blíží...

Sam Firstenberg se rozhodl uspořádat druhý mejdan kultovní ninjovské série v Karibiku, kde odlehlé pláže plné balvanů a skal a přístavní uličky se svými zákoutími skýtaly dobré prostředí pro "stínové" souboje. Bohužel ale totálně selhali ninjovští komparzisté, kteří o umění válečníků v černých róbách tak maximálně četli v knížkách. To, co tady předvádí "ninjové", by se dalo nazvat jako ´sranda-dó´. Lehají si do kopů a ran, provádějí směšné pohyby, na smrtící ránu mečem čekají s otevřenou náručí... kam se poděla ta razance a působivé předváděčky rozličných dovedností z jedničky?? On totiž ani Dudikoff to moc neroztáčí, v prvním díle mu stačilo zamávat motýlkem nebo pochytat pár šípů násadou od rejče a hned z něj šel respekt a sálalo charizma bojovníka, tady běhá v neoprénu nebo v upnutejch džínách a kromě jednoho kontrapřehozu a finty se soupeřovým nožem nepřevede zhola nic. Obrovským zklamáním je potom Dudikoffův hlavní protivník, rádoby nejznalejší ninja, který by se ale před Černou hvězdou na místě zechcal. Takže největším ranařem zůstal Jackson v podání Stevea Jamese, černošského rabiáta, který nejradši kuchá záporáky s odhaleným ´vrškem´. Hudba špatná, režie s mnoha vyloženě trapnými scénami naprosto průměrná a celkově dost velký krok zpátky. A to zbývají ještě tři díly...

Neměl jsem nejmenší problém šestku dokoukat, film velice svižně odsýpá a dokonce mi to v několika momentech přišlo napínavé. Trochu mi vadí, že nebyl dodržen původní smysl a koncept Jigsawových her, tudíž, že by se mělo jednat o nápravu lidského myšlení a jednání a ne aby v pastích hynuli lidé, kteří jsou v nich v podstatě nevinně a navíc nemají ani pidimožnost rozhodnout o tom, jestli znovu uvidí Slunce anebo si v nějaké pasti ustelou na věčnost. Flashbacky celý příběh znovu posunou a mnohé osvětlí. Ad pointa: před šesti lety vstal uprostřed umývárny údajně mrtvý chlápek, ukončil hru, zabouchnul vrata a divákům vyschlo na dvě hodiny v puse. Pointy (nebo spíše vyústění) posledních dílů takový pocit překvapení již nepřinesly, avšak svým způsobem to jakýsi obrat vždycky je. A čím dál tím víc mám pocit, že společníků Jigsawa bude cca 40, protože vymyslet, promyslet, sestavit a připravit všechny testy a propriety k nim by jeden dva lidi prostě nedokázali. 11 miliónů dolarů(rozpočet)/54 miliónů dolarů(výdělek celosvětově)

Příběh působí neuvěřitelně lacině a hole, mám vážné podezření, že Adkinsovými sparingy v přípravě na film byli právě scénáristé a on jim svými superkopy vymlátil mozky z hlav. Takže jediné, co Ninju vyzdvihuje, je ninja Adkins. S nunchaky si rozumí jako Rocky Balboa se švihadlem, katanu asi taky nedržel v rukách poprvé, ale nejlepšími zůstávají jeho rychlá a protažená svalová vlákna v končetinách. Rychlost světla je oproti Adkinsovým reakcím na protivníkův útok stejně pomalá jako hadrolet na třech kolech vůči Porsche Cayenne s třemi sty kobilami pod kapotou. Rubačka v metru, ale hlavně předposlední fight proti početné přesile je fakt hukot, to musí akční fanoušek úplně nadskakovat na židli. A navíc Adkins občas souboje vyšperkuje nějakou akrobatickou vsuvkou, která se snad učí v jiné galaxii (hlavně horizontální vrut s nohama u sebe přes auto vypadá luxusně). Škoda, že jinak jsem si připadal, že jím odpolední jednohubku, znovu bych si to pustil maximálně kvůli těm několika akčním scénám. (potěšilo použití rozličných ninjovských zbraních - šurikeny, luk a šípy, tetsubishi - ostré háčky, fukiya - foukačka).

Hybridní vlak složený ze čtyř těžkotonážních lokomotiv si to jako šíp žene ledovou a zasněženou aljašskou pahorkatinou. Trevor Jones k záběrům svištícího monstra připojil tíživou hudbu a o mrazivou atmosféru, která leze až k lůžkám nehtů, je tak postaráno. A v útrobách vlaku sledujeme příběh a vývoj dvou uprchlíků, dvou skvěle napsaných a stejně tak zahraných postav. Škoda tolika afektovaných hlav v řídícím centru. S blížícím se finále začíná více sněžit, obloha se zatahuje, železnici zatraktivňují tunely, vyslovují se nezapomenutelné věty, provádějí nečekané činy a kumulují se těžké pocity. A tam v dáli kolej slepě končí, stále hustě sněží a mráz štípe do tváře jako tisíc jehliček... nezapomenutelný závěr.