Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Horor
  • Sci-Fi

Recenze (795)

plakát

Armáda mrtvých (2021) 

Táhne se to jak sliny vod huby nemrtvýho tygra. Dialogy a logika smrdí podpažďákem zombie pěšáka. Naroubovanej týmovej paskvil je spíš otravnej než zajímavej a zamlžování nebo rozostřování scén je fakt lahůdka, asi jako kdybyste si chtěli dát k točenýmu pivu krupičnou kaši 🤮 Pár dobrých momentů se ale najde, akce je celkem dost, avšak začíná se rozjíždět až spíše ke konci. Nemám potřebu to vidět někdy znovu, spíš mi moje hlava nabízí slovo: zbytečný.

plakát

Mortal Kombat (2021) 

Původní MK z 95 roku má prostě svoje kouzlo a takovou evokativní atmosféru a ta mi tu asi chyběla nejvíc. Navíc zdejší Shang Tsung a Lord Raiden jsou jako dva maňáskové, co zahodil covidem znuděnej divadelník do rohu kulatýho divadla... Tagawa a Lambert byli prostě ultimátní a jejich ztvárnění jmenovaných postav bylo nepřekonatelné... Ostatní postavy jakžtakž, samozřejmě Taslim a Sanada a jejich charisma si i na té ploše celkem deseti minut řekli o jednoznačnou pozornost. Nástup Scorpiona na scénu včetně známých tónů a charakteristické hlášky super, líbil se mi Kung Lao a jeho sombrero, fatality slušný, hudba celkově nevýrazná, příběh přešlapává tak trochu na místě jako vylitej kamioňák na benzíně před obsazeným hajzlem... Jasně otevřený vrátka pro asi sedm dalších pokračování a když se zlepší choreografie, přijde opravdový arénový turnaj a spousta postav vystoupí ze stínu přizdisráčství, beru to všema... no opatrně s tím... tak aspoň osmi prsty...

plakát

The Mandalorian - Chapter 16: The Rescue (2020) (epizoda) 

He is strong with Force... But talent without training is nothing... Ok, jdu trénovat... Sednu si na kámen kousek tady u lesoparku a ponořím se do té nejhlubší meditace a až se vrátím zpět, chci hledět do očí Pedru Pascalovi a za zády mít siluetu se zeleným světelným mečem... 100%!

plakát

6 underground: Tajné operace (2019) 

Dětská část Bayovy duše, jo přesně ta co ráda barvičky, světýlka, petardy, prskavky, a pak taky tááááákhleee dloooouhýýýý záběry, ve kterých musí být kombinace nejméně driftující pneumatiky, spoře oděné černovlásky a holuba, se po několika letech transformeřího tunelového bloudění opět prodrala na povrch a otevřela neuvěřitelně luxusní a nablejskanou pokladnici, v níž nacházíme... ehm, vlastně prázdno!? Přijde mi, že Bay je jako děcko, co freneticky listuje novými omalovánkami a zuřivě vybarvuje každý obrys, vydává přitom vrčivé zvuky, prská a šklebí se. Jeden obraz tu totiž střídá druhý a všechny jsou dokonale vypulírované, barevné a střídají se s kulometnou kadencí. Akce je ohromná, ale hnaná až nesmyslně na efekt, na jednu stranu lapete po dechu, protože jste asi nikdy neviděli auto roztrhnout se po nárazu ve vzduchu vedví a člověka z něj vylétnuvšího se rozmlátit o zem.. na druhou stranu tu zemře mnoho nevinných lidí, jenom proto, že se prostě právě nacházejí uprostřed nějakého šíleného dění a mají smůlu. Tvle, to jsem fakt neviděl! Scénář se nepsal, ale byl vyzvracen, postavy mi byly ukradené, vlastně jsem si k nim nevybudoval žádný vztah! Je to velmi hybridní úkaz a největší divno mi je z toho, že si to znovu už asi nikdy nepustím.

plakát

Ad Astra (2019) 

Vizuálně působivé (planety, základna na Měsíci), ale i interiéry mají své kouzlo. Akce poskrovnu, úvodní scénu doporučuji všem hypsofobikům: panický záchvat do tří vteřin zaručen. Ale mám s tím celkově problém stejný jako většina, Pittův voiceover je zbytečný a čím vlastně chce film být, se mi nepodařilo odhalit. Tudíž to postrádá údernost, která by vás zamáčkla do sedačky, a atmosféru, co by vám postavila všechny chlupy na předloktích. 70%

plakát

Rambo: Poslední krev (2019) 

Kdyby tam nebyla postava Johna Ramba, mohlo se to jmenovat třeba: Pach krve 7 - Zúčtování... nebo Ranč nudných keců... obstálo by to možná i jako crossover s Jigsawem: Mexická fazolová fašírka ... či jakkoliv jinak, co je libo. Tohle prostě není film náležící do série Rambo. Chybí atmosféra (jediný trochu nostalgický moment je před závěrečnou konfrontací, kdy zní známé tóny a Sly čeká pod stromem u hrobu na příjezd kořisti), chybí zábavnost, akce je předimenzovaná a zbytečně brutální, navíc Rambo se v podzemních chodbách pohybuje snad v pěti až šesti kopiích, neb je u každého killu a osobně si počká až každá past sklapne, aby mohl umírajícího nebožáka nakouřit brokárnou do hlavy. A těch 70 minut předtím? Nuda. Žádná invence. To už jsme viděli stokrát jinde, z toho sedmdesátkrát zajímavěji. Jak famózně natočená a uzavírající byla čtyřka, tak nedůstojná a nezábavná je pětka. Fňuk.

plakát

John Wick 3 (2019) 

Mark Twain řekl: "Knihy o zdraví čtěte pozorně, mohli byste zemřít na tiskovou chybu." John Wick na to jenom: "Yeahh!" a jednu z knih hned použije proti prvnímu protivníkovi jako průvodce do říše mrtvých. Použije způsobem, že divák povytáhne obočí a z pusy vylétne: ty krávo! .. Aby vzápětí v následné scéně přišly na řadu vrhačské nože a z potemnělého sálu začaly směrem k plátnu létat útržky jako: děláš si kozy... no ty debile... nadšený smích... a absolutně geekovské: cožeee?! Ne fakt, ten nástup do akčních scén je v Johnu Wickovi 3 ohromně silný, monumentální a tak ultimátní, že se divák zajíká blahem. Tedy, blahem, když z někoho uděláte pomocí nožů ukázkového dikobraza, asi to není dobrý pojmenovávat blahem, ale víte, co tím chci říct. Že je to obrovsky akční, vypilované choreografií do posledního svalového záškubu, inovativní a pokaždé jiné. Normálně snad každá akční scéna má trochu jiný feeling, typologii a tahle různorodost se odráží v logickém zájmu ze strany žánrového diváka. Navíc Stahelski vyrostl do zručného režiséra a tenhle film by fungoval pravděpodobně i kdyby v něm bylo o polovinu akce méně, protože zase o kousek víc propracovává mytologii kolem Continentalu a nájemných zabijáků. Svůj prostor dostanou koníci (ne houpací, ale ti, co umí narvat frajera kopyty s kadencí Thorova kladiva) a zejména dva obrnění belgičtí malinoisové, to je prostě lahůdka s třešničkou na dortu v podobě jejich paničky Halle Berry. A když pak na scénu nastoupí Mark "Kenjiro" Dacascos a dvě šrotovací mašiny Ruhian a Arif Rahman, to se akční fanda tetelí v křesle jako malé dítě kojené svojí mámou. O narůstající kvalitě této svěží série svědčí i úvodní výdělky, kdy nejenže se hravě překonají tržby dvojky, ale půjde se snad až ke dvojnásobku a to je fakt nehoráznost. eRko, rozpočet 55 mega a valíme vstříc čtvrtému dílu! Říkám stejně jako Baba Jaga na konci: Yeaaah! 85%

plakát

Mezi dimenzemi (2019) 

No a jestli je Jesse Johnson rutinér, tak Ernie Barbarash je suterén! :D Sorry jako, ale vymyslet takovouhle kostru filmu, to chce pořádný koksový šnupnutí... Ne fakt, příběh je za mínus 20%, takže na celkovou jednu hvězdičku film vynesly souboje, tentokrát lepší než v Triple Threat. Tim Man si asi uvědomil, že během natáčení TT párkrát trochu zaspal na židli s nápisem Fight Coordinator a tady se to pokoušel zjevně napravit. Andy On tu má větší fighterskou vložku než koktající (wtf?) Adkins, který půlku filmu zvrací písmena v nemocničním pokoji, fakt gratulace za stoprocentní využití jeho času stráveného před kamerou... kecám tvle, ste fakt buzíciii!!! Že ho necháte třičtvrtě hodiny se motat po městě a koktat! Jinak tedy paní Choreografie výrazně zvedla hlavu, scéna s vystřílením záporáků na schodišti a v chodbách výborná, to má šťávu! Scotte, trochu nám šlapeš do exkrementů, co takhle se zase spojit s Isaacem, už to znovu říkat nebudu :D

plakát

Trojitá hrozba (2019) 

Novodobí akční fandové by měli zahodit svoje katany a kerambity někam do studny, aby si při čtení hereckého obsazení samou radostí nerozřezali ksicht na cáry. Takováto sestavička působí vskutku impozantně. Nicméně režisér Jesse Johnson je největší béčkový rutinér ve Sluneční soustavě a přilehlém vesmíru a i když rozpočet umožňuje navštěvovat slušnější lokace než jsou rumunské hvozdy či ruské zemljanky, to, na co jsme všichni čekali, to jest souboje akčních hereckých es a choreografie, prostě vypadá příliš sterilně a postupem času monotónně. Takhle... není to vyloženě odfláknuté (bojový koordinátor byl Tim Man), ale od každého fightera jste viděli nejméně tři filmy, které se chlubily propracovanějšími komby a fyzičtějším feelingem. Tak to na mě prostě působí. A samozřejmě dalším aspektem je čas, Tonymu se lehčeji saltovalo před 16ti lety v Ong-baku a třeba MJW sice vypadá fyzicky stále dost dobře, když tu hmotu ale rozpohybuje a zároveň máte v hlavě jeho Chamberse v Undisputed 2, rozdíl je už nezpochybnitelný... Stárneme všichni holt a měl jsem si to uvědomit dřív, alespoň by to zklamání nebylo tak velké... Když se sračkoidní příběh dovalí do závěrečného trojsouboje (Jaa vs Adkins, Jai White vs Uwais, Chen vs Bisping), v tom akčním koutku duše jsem doufal v pozvednutí celého filmu do mírného nadprůměru, leč nakonec jsem sáhl pouze po dvou hvězdách, které mi v hlavě začaly svítit už tak od desáté minuty snímku. Tak teď je třeba počkat na třetího Johna Wicka, tam se snad dočkám vytříbenějších konfrontací... p.s.: dnes ráno viděno podruhé, a i když se zdejším uživatelům budou pravděpodobně fighty líbit, stojím si za svým, že se z toho postupem stopáže stává rutina, jinými slovy, v téhle sestavě jsem chtěl víc... navíc celý závěr se děje v potemnělých prostorech a to spokojenosti diváka též neprospívá... já vím, jak říká Tony, pořád jen melu, melu a melu :)

plakát

Cesta utrpení (2018) 

Po asi 15ti letech přichází film, ve kterém učinkuje jednotka SS, při jehož sledování jsem si nechtěl vypíchnout oči, ani jsem nechtěl dávat Geronima z mostu... V pohodě a klidu dokoukatelný, Stývn začal používat jako formu boje dynamické taiči a escrimu, je to samozřejmě dějově nuzný a odfláklý, ale sem tam se objevují povedené scény a frajer v bílým kvádru se na konci řeže jak tasmánskej čert na heroinu! Slušná závěrečná přestřelka a finální fight. Moje dušička by chtěla vidět ještě jednou Caseyho Rybacka, ale vím, že v tuto chvíli je to už nemožné... Možná někdy v nějakém remaku... I když.. radši ne :-D

Reklama

Reklama