Adam Bernau

Adam Bernau

Miroslav Zapletal

Česko
Nikdo

56 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 9 17 24 32
    • 7.11.2018  00:28

    Svobodův film zastaral podstatně víc, než o generaci starší Bělkova televizní hra (včetně hudby, tam je to obzvlášť markantní), což by samo ještě nevadilo. Přetavit Neviditelného v expresivní horror se nabízí , jenže Svoboda jednak asi moc nevěděl, co chce vlastně opravdu točit, jednak moc nepochopil, o čem Neviditelný je. Jinak by se např. tolik nevnucoval s Cyrilovým šílenstvím, nevytvářel by "strašidelné" efekty a nevymýšlel dějové debilnosti jako např. závěr a la Katy. Rovněž obsazení role Hajna zcela nevhodným Brzobohatým nesvědčí o režisérově kompetentnosti. Vaníčkové je škoda, jako Soňa byla výborná.

    • 2.11.2018  21:12

    Realistický lesk a bída lyžáků protkané klasicky naivní tlačenkou mravních postojů. Duchoslav hrál celá 80. léta pořád tu samou roli. Zrození Vendulky Utěšitelky.

    • 25.9.2018  22:12

    Bomba! Čsfd hodnocení opět nezklamalo. Absolutní pleasure v každém detailu. Ne, nedělám si recesi, toto je jednonačně zlatý hřeb a nejhodnotnější produkt celé exneriády. Kromě prvního filmu s Valou jsou Dialogy jedinou exnerovkou, která opravdu baví, navíc ale má nesmírnou subverzivní sílu. Dějiny adaptací exnerovek jsou opravdu zajímavé, zde si všimněme jen jejich ústředního bodu - kpt. Exnera. Jiří Vala (1966) byl takový hravý, veselý, trochu fotrovský Exner, který se na možné eskapády dívá s nadhledem srozuměného. U následujícího znormalizovaného Kostky (1973) z Exnera mnoho nezbylo, ale stále ještě je to elegantní suverén, posléze Fr. Němec (1979) už ani nehraje Exnera, ale vinou scénáře zcela vykastrovaného podpantofláka Marhu. Jako Fénix z popela hned na to vstává kpt. Exner v podobě prototypického Kodeta (1982). I když Vala byl zábavnější, Kodet prostě JE Exner, což mu plnou měrou dopřává i scénář. No a následuje další naprostý obrat: Heřmánek je sice jako Exner velmi dobře představitelný, ale co vzniklo, si asi nedovedl představit nikdo. Nejen Heřmánek působí jako parodie na Kodeta hned od prvních vteřin, nýbrž celá ta bizarérie je nejvymazlenější parodií na detektivky a vlastně na cokoli, jakou pamatuju. Noční pátrání v hotelu je naprostý unikát. A ty vedlejší postavy: nasraný Hašek spontánně rekonstruující, jízlivý náčelník místní VB s vizáží šikanovaného gymnazisty, celou dobu spící Vlach coby prototypický Exnerův antipod a mnoho dalších. Z různých báječných detailů upozorňuji zvláště na revoluční využití toaletního papíru jako rekvizity, to prosím v době, kdy jeho nedostatek byl jedním z palčivých problémů národního hospodářství. Ocenit nutno už to, že bez ohledu na knižní předlohu (která mě ostatně vůbec nezajímá) tvůrci pochopili, jak je třeba pojednat nebezpečí dechovky pro lidskou psychiku.

    • 24.9.2018  21:03

    Z druhého dílu (první jsem neviděl) je celkem zřejmé, že na Seznamu dostal někdo úkol vymyslet něco na product placement a toho někoho napadlo, že ten módní seriálový žánr vidláckých minikomedií by se ještě dal vytěžit. Napsat a natočit to už může kdejaká nula. Jenže mít "námět", oblíbený žánr a pár oblíbených herců nestačí, když není k disposici nikdo, kdo by ze scénáře na úrovni slohovky ZŠ udělal něco svéprávného. Vzniklo tudíž nesvéprávné a nevtipné nic, nic proti ničemu, nic o ničem. Prostě hovno.

    • 23.9.2018  14:19

    Další zapomenutost z dob boje proti agentům, v níž hrají zase snad úplně všichni. Rafinovaně exponováno tak, aby divák od začátku musel z agentství důvodně podezírat úplně každého. Jedna si schovává lejstro, jeden je představitelem úpadkové kultury, jeden má foťák a neštítí se ho používat. Považte! Politickovýchovně skvělý tah, přesně v duchu doby. U vědomí toho, že tři jinak celkem normální mládenci zvolí noc jako nejvhodnější dobu pro nalezení něčeho v horách, nemá moc cenu vyjmenovávat všechna "škobrtnutí" v jednání a myšlení postav. Ostatně tito čerství absolventi hornického učiliště jsou již sdostatek obtěžkáni náhledem životních znalců ("co vy víte o lásce!"). Je zde také hajný, který vše jenom zpovzdálí pozoruje a v pravou chvíli se do věci vloží. Finále je báječné hlavně v tom, jak se v pohádkové jeskyni nakupí všechny možné potřebné rekvizity, včetně seznamu konfidentů Gestapa. Na konci máme dokonce jednoho vyléčeného z četby brakové literatury. Rozhodně největším bonbónkem je Bohoušek Záhorský s kvérem v ruce a s "es kommt der Tag!" na rtech.

    • 23.9.2018  06:05
    Nahota (1970)
    *****

    Hlavní žeská postava sice promlouvá divadelním hlasem Angeliky markýzy andělů, ale zase tu máme nádherného Čepka a konec českých šedesátek v barvách, což vám každý nedá. Lokačně jde Nahota po stopách Helgeho Studu, což je velmi dobře. Ne snad proto, že se točí v tomtéž Mikulově, jeho okolí a v některé z místních viničních vesnic, nýbrž proto, že i zde hrají lokace charakterově samy sebe (byť vsi v obou příbězích jsou fiktivní a jméno Mikulova nikde nezazní), a dále proto, že v obou filmech má narační prostředí obdobnou funkci, jejíž náplň je odlišná tak a natolik, jak a nakolik se liší hlavní hrdina a jeho téma. Oba však vykonávají obdobnou, silně motivovanou pouť. Vedeljším produktem této lokační paralely je povšimnutí hodná dvojice názvů (Stud - Nahota). Pokud jde o kvalitu jednotlivých složek Nahoty, tak ano, taky jsem byl zpočátku rozpačitý. Nicméně zklamání z "podprůměrných dialogů", "absence myšlenky", eventuelně "děje" atd. bude laskavý divák ušetřen, pokud si laskavě všimne, o čem to je. Vyvrhel je na krátko propuštěn na svět a hledá matku. Matka je mrtvá. Má na to čtyři dni. Ale matka je mrtvá, vždy už byla mrtvá. Ale on ji hledá. To je výchozí premisa celého filmu.Všechny krasavice jsou vyvrhelem přitahovány, jen co ho zahlédnou. Ale on hledá matku. V hrobě, v půdě, v krajině, v obci, v babce, v ženě. Jak s tím souvisí nahota? Nahý je odhalený, bezbranný. Jen u matky jsi byl nahý v bezpečí. Nahota implikuje stud. Něco o tom ví žena, kterou nachází při hledání matky. S ní se ocitá nahý. A ona s ním. Konečně. Jenže matka je mrtvá.

    • 18.9.2018  13:25

    Ale někdo by mi měl vysvětlit, jak to, že tam z židovkých úst zní "Jesus", "Son of God" a v synagoze dokonce "Jesus Christ" se svitkem Tóry v rukou.

    • 12.9.2018  11:59

    Jsou jisté železné zákony tv a fimových krimiálek: Kriminalista před sebou hrne neustálý spánkový dluh a z dovolené (byť by ji i byl dostal za trest) je vždy vzápětí odvolán. Detektivkář Erben jako by budoucí zfilmování svých děl už předjímal: Na nevyspalost se v erbenovkách upozorňuje často a rádo, no a odvoláním z dovolené se v "Čas pracuje pro vraha" rovnou začíná. K tomu se druží další pravidlo, podle nějž kriminalista, který má manželku nebo i děti, permanentně této (těmto) dluží společně trávený čas. Což je v ČPpV prakticky jediný motiv kriminalistova sukromí. To ale asi nepůjde na Erbenův vrub, neboť, jak vyplývá z komentářů diváků, kteří jsou jeho čtenáři, v předloze i tentokrát vystupuje světácký erotoman Exner a nikoli pokorný podpantoflák Marha. Každopádně je motiv "okrádání rodiny" přiveden k obludné dokonalosti, neboť Marhova manželka se ve svých obou přímých a jednom telefonním vstupu projevuje výlučně jako odporná semetrika, která otvírá ústa jen proto, aby spílala nebohému hrdinovi, jak si to jako představuje a co je tohle za život. Vzhledem k tomu, že se pak motiv kriminalistova soukromí během filmu jaksi nenápadně vytratí, nedostane ani ona šanci hrdinu pochopit, ani hrdina ji nějak uspokojit. Jestliže bylo normalizačním dramaturgickým plánem příliš světáckého Exnera zlikvidovat, nemohlo to být provedeno lépe. Dokonce i ten jediný škodolibý a spíše náznakový zbytek Exnerova zájmu o družbu s ženami (rozhovor ve skleníku) je pojat jako projev jeho péče o synkovy zájmy. Následkem úplného Exnerova vykastrování tedy nemáme možnost Fr. Němce coby Exnera nějak vyhodnotit, což je škoda, protože se zdá, že by mu docela slušel. Dalším faktorem, kterého je třeba si už jednou na exnerovkách všimnout, je jejich tematická poplatnost vládnoucímu režimu. V Bláznově smrti si Erben bere na paškál podstatně a genericky nezdravé ovzduší zatrvzelé buržoazní rodiny žijící z trvalého pocitu ukřivdění režimem. ČPpV pak už úplně vypadá jako na objednávku StB (jejíž smysl pro sarkasmus zní v Marhově rozverném "dobré jitro, tady vnitro"), jeť cele založena na režimní paranoie ze západních agentů (vzhledem k čemuž je vtipné, jak "jako zápaďácky" se tato krimi místy a hlavně v samotném úvodu tváří), přičemž odhalená zápletka (konspirační strategie pro prodej mozků na Západ), jakož i související dílčí dějové kroky, jsou neuvěřitelně naivní. No a nejde-li právě o vyloženého třídního nepřítele, jako v pozdější Smrti talentovaného ševce, jsou alespoň namočeni "moderní umělci" a příslušní odborníci (či kšeftaři), což je všechno tak jako tak podezřelá svoloč. Ostatně se zkaženým "moderním umělcem" z buržoazní rodiny se setkáváme i v Bláznově smrti (překvapivě dobrý dojem z této postavy zanechal můj nefavorit Postránecký) a darebáka umělce máme i v "Dialozích" (1985). Pouze k Pokladu byzantského kupce se v tomto směru nemohu vyjádřit, protože jsem ho viděl už dávno a pokud si vzpomínám, byla to hlavně velká legrace. Ostatně tento kus byl zfilmován v 60. letech, což jsme trochu někde jinde, že. Tímto poznatkem mohu elegantně přejít k otázce, již pokládám čtenářům Erbenových knih (k nimž se nehodlám nikdy přiřadit), zda jsou všechny ty úlitbičky zkurvené, prolhané a nactiutrhačské státní moci už v jeho autorské povaze, totiž zda jsou skutečně obvyklou součástí jeho díla, nebo zda jde spíš o výsledek selekce (případně též "lehkého posunu") televizních a filmových dramaturgů. (Konec konců pohled na onu "buržoazní rodinu" byl objektivně vzato historicky zajímavý a že by se mezi umělci, novináři či intelektuály protirežimního ražení nebyli vyskytovali různí vykutálenci, veksláci, zmrdi či zoufalci, nechci tvrdit. Může být, že Erben prostě jen má rád motivy a aktéry z tzv. "velkého světa", "lepší společnosti" apod. - tím spíše by ovšem příslušná analýza jeho díla mohla být zajímavá.) Toto vše muselo být řečeno. Pokud jde o kvalitu ČPpV, tak hvězdičku dávám, ježto dívat se na to celkem dá a Cupáka mohu prakticky v čemkoli.

    • 8.9.2018  12:34
    Bláznova smrt (TV film) (1973)
    **

    U srovnání s dřívějším Exnerem Valou i pozdějším Exnerem Kodetem je Exner Kostka rozhodně nejnudnější, nehledě na to, že v tomto případě vůbec nelze hovořit o nějakém exnerovském typu (byť jistá elegance ani jemu nechybí). Zřejmě je to dáno dobou vzniku, čemuž konvenuje i neexnerovská cudnost, s jakou se kolem kapitána nechají motat nadějné objekty Fischerová, Rázlová, Merunková. Na druhé straně se Exner Kostka v některých momentech zdá mít zajímavý psychologický potenciál, což u ostatních Exnerů nehrozí. Stejný potenciál je ostatně i u vyšetřované rodiny, k čemuž se přidává jakási historicko-společenská tíže, neboť otec rodiny je pojat jako ukázkový dobou semletý "třídní nepřítel", čehož je pro atmosféru celé hry velmi dobře využito (zvláště také díky podání starého Marvana). Zde se můžeme právem pohoršovat nad prorežimní tendenčností ("buržoazní rodina"), čímž se ale připravíme o historicky jedinečný úhel pohledu. Ostatně motivu třídního nepřítele v televizních exnerovkách si blíže všimnu při jiné příležitosti. Přes naznačený potenciál je hra Bláznova smrt bohužel jen velmi nudnou detektivkou s poněkud vykleštěným Exnerem, s velmi okatým prozrazením pachatele už po třech pětinách stopáže a s velmi trapným úvodním pokusem o zobrazení protivného "blázna". Naštěstí alespoň s některými příjemnými hereckými kreacemi a s dobovým bonbónkem v podobě číšníkovy prosby k tančícímu páru "Prosím, ne tak výstředně. Máme někdy potíže".

    • 29.8.2018  20:42
    Smrt a blažená paní (TV film) (1980)
    *

    Ani zábavné, ani dramatické. Haničinec se celou dobu tváří, jako by mu zabili babičku, Štěpánek jako vždy hysterčí a kdykoli je na scéně mladej, nedá se na to dívat - nejen kvůli nemožnému Schneiderovi, tato postava je prostě trapná. Možná kdyby ji pojali tak, aby by se dalo věřit, že klukovi je teprve 16, tak by se to dalo snést. Jediné, co tady stálo za vidění, je Regina. Tak jasně, Hlaváčová s Libuškou taky.

    • 29.8.2018  12:10
    Zralé víno (1981)
    odpad!

    Linka s penzionovanou gumou Sovákem a jeho vztahem s Ivou "Ruply mu nervy podělanej zajíc" Janžurovou je aspoň trochu zábavná, ale nejsem nějakej hvězdičkovej milionář.

    • 26.8.2018  08:21
    Pusinky (2007)

    Fajn film. Jinak teda nevim. Kdyby mi bylo sedumnáct, tak bych asi věděl. Každopádně mi obecné hodnocení připadá neadekvátně nízké. I kdybych se rozhodl, že to za moc nestojí, tak aspoň za tři hvězdy určitě.

    • 26.8.2018  07:47
    Křižáček (2017)
    ****

    Není divu, že mnohého náročného diváka tento film neuspokojuje. Jednak mohl být zvládnut lépe, především ale je to film pro diváka nenáročného, jednoduchého, soustředěného.

    • 25.8.2018  12:25

    S čarodějnicí není radno si zahrávat, dokonce ani když je mrtvá. Tento motiv je zde rozvyprávěn skvostně, a sice z výchozí samozřejmosti, že jde o oběť dobových pověr. Pocitově pro mne film vrcholí ve chvíli, kdy se z povrchu země ozývají hlasy jejích vrahů. Celá situace je paradoxní. A právě do té míry, do jaké dokáže ústřední motiv ze zárodečného bodu rozvíjet v jeho nejednoznačnosti, a do jaké dokáže budovat napětí a konfrontaci s hrůznem mimo žánrová klišé, je fim Autopsy of Jane Doe dobrý. Bohužel je zde na různých žánrových klišé stavěno až dost. Trochu mimo mísu podotýkám, že je fajn, že tento film přšel do doby, v níž je módním způsobem obrany každého veřejně propíraného blba a každé veřejně propírané svině hláška "je to hon na čarodějnice".

    • 25.8.2018  11:49
    Pomsta (TV film) (1971)
    ****

    Nezajímavá starosvětská adaptace nezajímavé ještě starosvětštější povídky. Nezajímavá stejně jako osud hlavního hrdiny. Kéž by i dnes byly takové zbytečnosti tvořeny jako malé skvosty. Ačkoli zbytečnosti? Komunikace s již zašlou dobou zajisté má smysl, přičemž základem komunikace je naslouchání a nikoli novátorské aranže či "přiblížení dnešnímu divákovi" etc.

    • 24.8.2018  04:43
    Konec strašidel (1952)
    odpad!

    Pravděpodobně jediný film všech dob, jehož hlavní postavy mají moje příjmení a v němž anonymní pionýrku hraje moje bývalá tchýně. V rolích dalších pionýrů např. Vl. Pucholt a Vác. Postránecký. V rolích agentů a špiónů Vítězslav Vejražka, Josef Chvalina, Josef Beyvl. V roli Theodora Pištěka Theodor Pištěk.

    • 20.8.2018  02:33
    Sněžný drak (TV film) (2013)
    *

    jsem chtěl napsat "na Zelenku ještě dobrý" a teď koukám, že máme mezi kurviči žánru vícero milovníků stejných prvků. Každopádně to moc dobrý není. Když už chci pohádku postavit na princově zbabělosti a jejím překonání a tvářit se u toho smrtelně vážně, musím si sakra dobře pohlídat kvalitu narace a propracování hlavních postav (viz komentář forsythia), jenže to bych musel být vypravěčem trochu jiné úrovně, než jsou seriálové telenovely pro dementní publikum. (Tento vypravěčský styl je patrný už z kýčovité hypertrofie motivu "svatba jedině z lásky", která dominuje celému úvodu). Od režiséra, který s dobrou myslí točí podle scénáře této kvality, pak nemůžeme ani čekat, že si třeba všimne, že Rašilov je v roli krále dokonalý nonsens.

    • 13.8.2018  09:22
    Bobule (2008)
    odpad!

    Čekal jsem, že to bude kýčovitý brak, ale že to bude úplná sračka a ještě k tomu nudná, to jsem nečekal. I kdybych se nenarodil a nevyrostl v místech, kde se to točilo a jakože odehrávalo, pořád by to byla sračka. Dokonce i kdybych si odmyslel dalšího bodro-jadrného Postráneckého, furt by to byla sračka. Ba i kdyby se bezprostředně po skončení filmu neozval Richard Krajčo,... takže ohledně kvality snad nemusím víc vysvětlovat. Jinak Hádka mám rád, dobře se na něj dívá, sežral jsem mu i pseudobondyho v Třech sezónách v pekle a to s tím červeným burčákem je pravda. Barevné záběry a kompozice zdejší vinohradní krajiny jsou místy moc pěkné a dal bych za ně i hvězdičku, kdyby v kontextu nevyznívaly jako propagační šot nějaké cestovní kanceláře.

    • 5.8.2018  15:55
    Plechová kavalérie (TV seriál) (1979)
    **

    Vilda Muclinger, pravděpodobně nejdebilnější a nejtrapnější postava Hanzlíkovy kariéry, očividně vznikla tím, jak si Dietl zase rozpočítal co postava, to representace typu ve fingovaném světě, který si z toho reálného pouze vybírá témata (za jakým účelem, všichni víme). Vlastně se ani snad nedá mluvit o typech, ale jen o těch tématech. Zatímco třeba v Jakubu Skláři representují synové a zeťové titulního hrdiny (jakož i další postavy) modelové politické postoje nebo i celé společenské třídy, v Okresu na severu jednotlivé postavy suplují opět jakési typické (víceméně zfalšované) postoje (zde nikoli v historickém vývoji, nýbrž v aktuální "výstavbě socialismu"), přičemž v obou případech se odehrávají střety značné závažnosti a dosahu, tady v Plechové kavalerii, v níž jde jen o idilická osobní a provozní dramátka a lokální nešvary, jednotlivé postavy kombajnérů buď mají zcela určitou funkci v příběhu hlavního hrdiny Hartla (Menšík, Samek), nebo spíše než že by representovaly typus, nesou jen určité přidělené téma. A tak vedle tématicky monotónních postav mladého Hrušínského (jak zachránit vztah s dívkou), už uvedeného Samka (černé melouchy), dále kombajnéra, který chce být v novinách nebo kombajnéra, kterému se stýská po domácím pohodlí, je zde stejně monotónní postava Hanzlíkova, která nedělá nic jiného, než že buď úplně nemožně balí ženský, nebo o tom žvaní. Ostatně už hrubý výčet postavových témat svědčí o tom, že Hanzlíkova postava zdalaka není jediná, která je zde dementní. Ovšem v rámci žánru a zadání není Plechová kavalerie zas tak špatný seriál (viz komentář dobytek, 3 hv.). S mariášem a téměř nezletilou Kořínkovou se to dalo vydržet až do konce a třeba aféra s pribináčky mi nepřipadala o nic méně nosná než disertace dr. Sovy či jiné zápletky v Nemocnici na kraji města. Navíc si můžeme říkat, co vlastně Dietl myslel tou bývalou selskou rodinou coby reliktem minulosti a jak se na tento nejednoznačný prvek asi tvářili soudruzi. Dokonce pro nás dnes může být dietlovka o kombajnérech a jejich mladém "brigadýrovi" zajímavá jako svého druhu dobová studie hierarchie firemního řízení. Vytkl bych hlavně nepřípustnou pomlčku ve slově rostlinolékař, ale to už je asi jedno.

    • 3.8.2018  12:52

    Sonáta pro bagr a sbor Tater, během níž se odehrává socialistickou velepráci propagující "drama" (pomoci kolegovi opravit náklaďák a dopravit včas buldozer, nebo odjet na víkend za slečnou?). Mezi klasické postavy takového dramatu, tj. mladého hrdinu svádějícího mravní boj se svody nepoctivého prospěchářství, nositele těchto svodů (typicky andělská dívka plus všechny ty postavy z Dikobrazu) a naopak posly poctivosti a pracovitosti, mísí Menzl za vydatné pomoci Svěrákových úprav typicky menzelovské postavičky, reprezentované zde (rovněž typicky) především Myslíkovou, Řehákem či Husákem (i když ten je napůl z Dikobrazu), ale i řeči vedoucího Dalibora budou znalcům Menzelových filmů tak nějak důvěrně blízké. Mezi naivně humorné dialogy na dělnické ubikaci i do řevu motorů na staveništi jinak typického normalizačního filmového žvástu vkládají Svěrák s Menzlem jakési kvazihrabalovské odposlechy. Za pozornost stojí též scéna doma u televizoru. Díky tomu všemu je tento film vůbec stravitelný, ale kvalitním ho to ještě nedělá. Venkoncem tyto vklady nehodnotím ani jako špatné, ani jako dobré, ale celé to spojení, celá ta ideodiverze mi zní falešně a je dosti bizarní, zvláště uvědomím-li si, že někde v půlce filmu pořád ještě nevím, na co mám být jako divák příběhu vlastně zvědav. A správně, nevím to ani na konci. Přesto přijměte bez ironie a bez ohledu na moje nízké hodnocení, že Kdo hledá zlaté dno musí vidět každý, kdo se hlouběji zajímá o dějiny čs. filmu poválečného půlstoletí (nehledě k tomu, že Angelo Michajlov vykrádá sám sebe). Budiž podotknuto, že během filmu prakticky nezazní žádná socialistická ideologická masírka, pouze se nevkusně zdůrazňuje touha po slušném výdělku jako morální kaz a "nešvary" jako vystřižené z těch nejpitomějších normalizačních komedií a kriminálek a proti nim prostá poctivost a (doufám, že to nečte Niethustra) existenciální zodpovědnost za společné dílo. Do toho dlouhé záběry na gigantické staveniště, na bagry jak bagrují, Tatry jak vozí, jeřáby jak přenášejí břemena atp. Jen jedinkrát se správně soudružsky a s citlivým pochopením ozývá usnesení nějaké té závodní stranické schůze, a to ještě jaksi mimochodem, co nejnenápadněji. Troufám si hádat, že jde o Menzelem usmlouvané maximum. Přesto díky tomuto filmu mohl i on o tři roky později právem vnímat své stvrzení Anticharty jako podpis prezenční listiny.

    • 1.8.2018  16:34
    Čáryfuk (TV seriál) (1970)
    ***

    Čáryfukova touha létat jako utkvělá idea veškerého jeho čarodějného snažení prozrazuje optiku duchovně omezeného 20. století. I přesto je Čáryfuk jako postava i jako Bayldonova kreace moc fajn, nějaký cíl konec konců mít musí a komičnost jeho potýkání se s našimi "kouzly" opravdu baví. Sem tam se dokonce mihne i zajímavý záběr. Únavná je však zčásti nanicovatost a z části debilnost provedení dějových linek a dialogů (ve druhé sérii je to znatelně horší než v první), takže po zkusmém opáčku prvních dvou dílů první série a prvních dvou (tj. 14. a 15.) druhé série jsem syt. Dále viz Subjektiv.

    • 23.7.2018  17:39
    Metanol (TV film) (2018)
    ****

    Krytonův psychoskener v rukách Police ČR a policajti jak ze zahraničního filmu, ale v každém kanclu mapa ČSSR, do toho vražedný cimbál, vyšetřovatel Trachta a pan prokurátor, jehož vyprávění "u Dubinů a na všech jejich pobočkách se strhla panika; V Bystřici pod Hostýnem zkolabovala čistička; lidi tam všude cítí zelenou a rum" zní úplně stejně jak "v Louňovicích vybrali na povstání spoustu peněz; a všechny je pak dali na ten kuželník". Nejkurióznější je ale mezi neznámé tváře zasazený Vaculík, který neumí žádnou postavu zahrát tak, aby nebyla apriori sympatická. Ostatně ona je ta postava tak i napsaná. Načež je k ní ve finále rozdmýchána nenávist pomocí goebelsovsky účinných záběrů na šťastné chvíle s rodinou s poukazem, že za pár let může jít domů. To poté, co je naznačeno, že to všechno vlastně vyprovokoval on svou hamižností a kdo ví jestli ne nějakými ďábelskými úmysly. Tak opravdu nevím, jak to s ním autoři vlastně mysleli. Při zobrazení malých českých mafiánků, gaunerků a nezávislých obchodníků (s vyloučením slovenských) se autoři nespokojili s tím, že ti skuteční před soudem vypadají vesměs jako podobné typy (s nimiž zajímavě kontrastuje pan Březina) a co nejvíce je typově rozrůznili. Abychom v tom jako jeli všichni. No a do toho ten Vaculík... Oukej, jinak dobrý. Jak snadno se dá předčasně umřít a jak snadno se dá dostat doživotí. A jak píše Niethustra, "chytřejší, sociálně citlivější a ve vynášení soudů opatrnější než..." . Rovněž mustr, podle kterého je to rozvrženo do dvou dílů, je vypracován skvěle. A konec konců toho Vaculíka jsem měl vždycky rád a cimbál byl super.

    • 9.7.2018  12:02
    Poslední slova (studentský film) (2017)
    **

    Autorova můza je podle mě čůza, ale udělat film umí a pro jeho lásku k žánru přidávám hvězdičku. Navíc je to jeden z opravdu mála kusů předvádějících se na zdejším "amatérském filmu", který se dá vůbec dokoukat do konce a nelézt při tom pod stůl. Předávačky s právníkem pobavily.

    • 7.7.2018  15:01

    Jak říkám, Rusáci tu vznešenou pozemskou všelidskost, složenou z uvědoměle prostých a v posledku hrdinských jednotlivců, prostě umějí. Podstatně jinak a vlastně i podstatně věření hodnějším způsobem než Amíci. Ten jejich fikční svět má velmi osobité kouzlo, což se nejlépe projeví právě u filmů kvalitních a pěkných, které v onom ohledu netlačí na pilu a soustřeďují se na umění. Když do toho zní ještě klasicý ruský způsob mluvy (lhostejno, zda v originále, nebo v kvalitním překladu), je to krásné, holoubku. K vlastním kvalitám Neodeslaného dopisu samotného viz třeba Flego, fragre nebo Foma.

    • 7.7.2018  13:01

    Sovětská selanka z roku 2007 o a gerojech z oddílů paranoidního názvu Smjerš a teroristech ze zabraných území. Náhodně zhlédnutý doklad, že s tímto pronárodem ještě nejmíň padesát let nebude vůbec možné se dorozumět. Poláci vraždí nevinné ruské svatebčany. Tak jasně, u nás taky spousta lidí považuje pohraničníky z Krále Šumavy za hrdiny a fandí majorovi Zemanovi v boji např. proti teroristům a špiónům z 311. perutě. Rozdíl je v tom, že v Rusáckém svazu se to točí ještě v 21. století a navíc hloupě, nudně a prázdně. Hvězdička jen proto, že mám pro všechno rusácké odjakživa slabost. A tohle je rusácké až na půdu, samá typická ilustrační klišé s přiblblými váňovskými dialogy. (Super je taky český dabing mluvící o strašinovi (sic) nebo Říjnové revoluci 7. října.)

    • 7.7.2018  12:35
    Angel Heart (1987)
    *****

    Sex, krev, náboženství, čili všechno důležitý tu je. A větráky, všude samý větráky. A Mickey Rourke. Tak nevím, co by Niethustra ještě chtěl. A pěkně natočený.

    • 6.7.2018  11:38

    Vlastně je to opravdu milý film. Synkova pohádka o zakleté pincezně tanečnici a pohřbeném princi obrobijci, kteří se poprvé spatří, když je jejich dítěti - dvornímu šaškovi - už osm let. Tragik Harapes v roli zlého černokněžníka je bonus a kult!

    • 17.6.2018  17:54

    Když jsem musel nedobrovolně čumět na béčkový drek pro nezletilé pejskofilky, tak ho nemusím hodnotit, že ne? (Zaujala okatá destrukce klasického amerického mačo živitele rodiny v podobě Eatonova otce.)

    • 9.6.2018  08:24

    Dabovaná Schoberová, bezvýrazný Šmída (kvůli němuž hlavně jsem to chtěl vidět) a Eduard Dubský překonávající svou naivní strojeností v roli prohnaného hoteliéra cokoli z prvorep. a protektorátního filmu. Ještěže aspoň ten Lackovič člověku spraví chuť, byť v charakteru pro něj velmi netypickém. On by i ten minimalistický Šmída stál za hřích, jenže tento užvaněný a se svým tématem úspěšně se míjící film to neumožňuje, jeť nemožný i jako kriminálka i jako drama i jako komedie. Nefunguje nic. Duo Štorkán-Toman je zde tématem, pojetím i kvalitou široce rozkročeno mezi padesátými a sedmesátými lety.

    • 9.6.2018  02:05
    Měsíc s dýmkou (TV film) (1967)
    ***

    (Asi spoilery.) Naivnímu provedení závěrečného odhalení odpovídá po obsahové stránce výslovné zdůvodnění, že Štěpán chtěl svým poťouchlým žertíkem přimět vraha jeho přítele, aby se přiznal. To jako vážně? (Že to vůbec nepasuje k postavě, je ten nejmenší problém.) Jde o snadno přehlédnutelný lapsus, zajímavo ovšem je, že zobrazení tzv. narušitelů státních hranic apriori jako zločinců, nepoctivců či alespoň potížistů frčí v kriminálce i v těsně předjarním roce 1967 (podle předlohy jen o rok starší), o převaděčích nemluvě. Naštěstí to vše překrývá docela slušně nastrojená hustá atmosféra, inkriminovaný obraz skutečně působí jako hlodavá záhada a navíc je tento černobílý film točen s estetickým zaujetím, takže se lzre kochat celou řadou záběrů. Neříkám, že originálních, ale pěkných. Zaujetí čiší i z tria Macháček, Voska, Drahokoupilová, z nějž každý svým projevem pozvedá scénář z banality. Na průměrnou televizní kriminálku tedy docela dost důvodů k zhlédnutí.

<< předchozí 1 2 3 4 9 17 24 32
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace