Adam Bernau

Ať sebevětší konina, Haas je k sežrání a božská Adina opravdu nepotřebovala umět hrát. Trégl rulez!

Teprve krádež svršků a šlí přiměje Oldřicha Nového opustit téma dávné svatby jeho rodičů. Pivec je pěknej.

No jo no, ale rozhodně to bylo zábavnější i viděníhodnější než Hotel modrá hvězda. Příjemné lokace i pseudolokace.

Vodníci jako poslední zbytek reakční protisocialistické složky společnosti a brzda pokroku. Nebyl by to Macourek, kdyby se to obešlo bez reminiscencí židovstva. Poslední příslušníci se nakonec samozřejmě v dobré obrátí, sežerou krev a půjdou pracovat. Zůstávají manželé Wassermannovi, na okraji společnosti. Barák zbourat.

Famózně transponovaná, odvážně, leč zcela patřičně rozvinutá a obohacená a skvěle provedená Erbenova Zlatovláska v jedné z mála těch božemských filmových pohádek za posledních cca 30 let, které jsou zároveň chytré, pádné, přesvědčivé, epické, neimpotentní i nekašírované. Ačkoli je její zjevně hlavní ambicí pobavit a na tom je především stavěna, tento úkol, ostatně zdařile splněný, překračuje do mnoha stran, nemluvě o velmi pěkném vzhledu, exteriérech, kameře, střihu i přesvědčivosti herců. Nevšedně drobnokresebně pečlivá ve výpravě, řešení interiérů, humoru, individuální charakterizaci prakticky všech (a že jich je a jak se jmenují!) postav (arciže pojímáme-li sesterstvo princezen či piráty jako postavy spíše kolektivní) a stejně tak (viz začátek souvětí) v náležitosti věcí. Napadlo někdy někoho, jak asi může vypadat rodina s 12 princeznami? A co může chtít král s 12 dcerami a bez syna? Jaká může být suita zlého vladaře a jaká u něj služba? Nebo že posbírat perly asi není pro mravence žádná sranda? Jak asi mohly vypadat všechny ty kanonické rozhovory? Atd. atd. atp.? Takhle nějak to muselo být. (Samozřejmě za předpokladu zpětné transpozice z naší řeči, jenže není známo, kam zpět). „Zrealističtit“ pohádku může znamenat (a často znamená) ji znehodnotit, což se zde neděje. Naopak se zde původní námět rozvíjí přidanými prvky zcela v intencích žánru a jeho způsobu výpovědi o světě, jakkoli jsou tyto prvky umně kombinovány naopak s takovými, jako je např. gestapáský kabát knížetova donašeče či vůbec způsob mluvy, který však nicméně přes svou prostořekou současnost vyniká smysluplností i efektností. Za příklad oněch rozvíjejících žánrových prvků posloužiž třeba jak se Jiřík dostal do služby či pojetí cesty hledání Zlatovlásky. A ovšem piráti - tento velmi dominantní cizorodý prvek v látce jednak (jak se ukáže) tvoří náležitou protikladnou figuru kolektivu princezen, které, smiřte se s tím, nejsou zajisté jen od toho, aby si v parku házely míčem. Jejich (totiž pirátů) kapitán má zase protipól v rovněž přidaném (doslova dodaném) dědici trůnu (který si to s ním také rozdá), arci není konečně ničím jiným než klasickým pohádkovým podvodným soupeřem hrdiny (viz např. Bajaja). Jiřík je chvílemi celý mladý Artuš v Excaliburu (jen inteligentnější). Pokud jde o Zlatovlásku (totiž Čirou Radost), tak ostatní naše filmové princezny buď jsou hezké, nebo se tváří, že jsou. Princezna Čirá Radost je jediná, která (Marta Dancingerová promine) takovou být nepotřebuje, protože je to skvělá holka a tudíž sama sebou krásná. Nakonec nelze opomenout poznámky na adresu Božemie, stejně trefné jako vkusné. A má to hezký titulky. Summa: Nevím, jestli právě tudy by se měl dál ubírat tradiční český filmový žánr pohádky (nebo spíš žánr „české filmové pohádky“, zde ovšem i s podílem slovenským), ale rozhodně je Slíbená princezna nadějí, že tento žánr ještě neumírá, za což tvůrcům děkuji. Co však umírá, je božemský národ sám, protože 43% pro téměř dokonalé Kdyby byly ryby a 21% (wtf?) pro vynikající Slíbenou, které možná jako jediné za dlouhou dobu se dogmaticky podřizují pochopené podstatě žánru (resp. předlohy), který (kterou) zároveň dovedou tvořivě a hravě modifikovat, nehledě k jejich líbeznosti a kvalitám řemeslným, svědčí o jeho pokročilé degeneraci. Ať žije Jiřík! (Pěkný komnetář: Gilmour93, totiž první půlka, druhá je smutná.)

"Dobrý den" - "No, tak to nevim" - jediná fajn hláška, kterou lze vnímat též jako reminiscenci na Hudským napsanou loňskou zdařilůstku Korunní princ. Letos zklamal naděje, které jsem do něj tudíž vložil a co nezabil sám, pohřbil nový rejža. Základní myšlenka a koncept o.k., taky pěkný kostýmy, Vaculík dobrej, ušatý torpédo je taky v pohodě, ale jinak zlo. Zase je to celý jak od nějakýho slepýho střeva tvořícího metodou "pro děcka stačí". Střídá se plochost, dějová pitomost a hodně laciný kýč. Vaculíkova postava je asi jediná, o níž nelze v žádném momentu říci, že tvoří stafáž. Asi jediný moment, který opravdu zaujme, je, když darebák na první dobrou sejme Královnu víl střelou z kuše do zad, to se v pohádkách hned tak nevidí. Jenže ona tam pak smrtelně raněná polehává ve scenérii jak z Fili koníčků, obklopená zjevně se nudícími víly předstírajícími brécami. A proč tam strkáte Hanzlíka (těšil jsem se na něj), když z něj není poznat ani obličej, ani hlas, ani herectví a celá jeho postava působí stejně digitálně jako "exteriéry"? A proč Korna, když neumí zahrát ani ty tři věty, co jste mu tam napsali? A proč se Česká televize už dávno nevyhodila do povětří?

Sranda vrcholící vyznáním "demokracie miluju tě".

Když jsem to viděl poprvé v době vzniku, viděl jsem dvě svoje současné vrstevnice a když jsem to teď viděl podruhé, viděl jsem dvě retro lolitky. Nová vlna teda nevim, ale mutatis mutandis vlastně jo, až na to, že Gedeonovy slečny jsou jiného typu než Formanovy a spol. i nad rámec těch mutand, ačkoli je nelze pro svou dobu označit za netypické, konec konců si ty devadesátky dobře pamatujeme, že Segrestore. Ale stejně si Gedeon z Formana bere ty typické prvky spíš jako hravný stavebí materiál pro "variaci na", pro úplně jiným způsobem samolibý konstrukt, jeť scénář Indiánského léta umělý geometrický tvar (že je až s podivem, jak organický je ve výsledku), což stará nová vlna nedělá. S trochou nadsázky lze říci, že Gedeon experimentuje s volnou zaměňovatelností diametrálně odlišných figur, konec konců všicjni jsme tím nějak museli projít, že. Pokud jde o tu vzývanou "autenticitu", opět vzhledem k tomu, jak je celý film konstruován, ba i dlátem opracován, je s podivem, že to tam prostě je, devadesátky jak vyšitý a dialogy jak odposlouchaný. Existenciální motiv úvodního vlakem příjezdu a závěrečného vlakem odjezdu, mezi nimiž se rozvine a rozpukne zásadní krize, se pak už potáhne celou Gedeonovou dvoufilmovou kariérou, načež tuto štafetu od něj převezme v Divokých včelách Sláma (ostatně je to jeho nejgedeonovštější film ze všech dvou, co jsem viděl), který ovšem v závěrečném odjezdu revolučně zamění vlak za automobil, teda ono se autem i přijelo, ale všichni víme, čím Divoké včely začínají, že. Možná ještě revolučnější změna je v tom, že příjezdníci v Divokých včelách sami nejsou (navíc jsou dva) hlavním subjektem krize, ale tím víc se těšte na můj komentář. Indiánské léto je rajská komedie plná jablek, což je trochu matoucí (myslím ta jabka) a iniciace se zde uděje tak étericky a bezpojmově, že je skoro stydno se tvářit, že tam vůbec o něco takového jde (a jistější i slušnější by bylo mluvit o katarzi, ale též banálnější), ale co jiného může být baptismos a postřižiny. Jak vidno, rituály jsou nezastupitelné. Nějak mi z toho vypadli ti kluci, ale ti mi až tak moc retro nepřipadali. Po přečtení Šandíka a asLoeReeda si gratuluji k objevení Ameriky, nezbytná je též četba Mattyho, PollyJean a Segrestora.

Dobrý, ale méně by bylo více. A to jak vůbec tohohle cool humoru v českých filmech přelomu tisíciletí (napoikstý už to trochu unavuje), tak obzvlášť toho důrazu na cool ujetost uvnitř příběhu samého. Nakonec se ukazuje, že právě ta nejtrapněji napsaná postava, která tam byla celou dobu na přes držku (matka), je jediná, která tomu ve finále dává smysl. Ovšemže ne tak, že by jediná potřebovala spásu, nicméně jako jediná dosáhne toho, kolem čeho ostatní jen mlsně chodí. Duch vane, kudy chce. Nebo to celé byl vlastně její příběh? Komentář: Artran.

Např. díl s kulečníkem musel vytvářet někdo, kdo z vlastní zkušenosti zná pocity při přebírání tága od soupeře, aniž by si toho mohl všimnout divák, který je nezná.