plo koon

Tři hvězdy navíc za vofouklý měšec Jirky Flígla.

Dle očekávání je Spielbergovo West Side Story naprostej zásah. Práce s mizanscénou: just wow. Choreografie, který nedostanu z hlavy. Skvělej cast. Tony s Mariou cute af. Naprostou královnou obsazení je nicméně Ariana DeBose coby Anita. Navíc je to furt tak strašně aktuální.

Rodinná kronika na pozadí dynamických proměn Číny. Mně tři hodiny emotivních prožitků utekly jako nic. A odcházel jsem s pocitem, že jsem právě viděl takřka dokonale zachyceno motto Vojtěcha Jasného "A a to je ten život."

Johnson masivně ničí fanouškovská očekávání a tím se se spoustou z nich dostal do konfliktu. Přinesl ale po stránce stylu naprosto vytříbený příspěvek k hlavní lince Star Wars, který se nebojí posouvat nečekaným směrem. Po druhém shlédnutí musím uznat, že vše, co se zdálo zbrklé a náhlé, je ve skutečnosti jasně motivované a vysvětlené. Jedinou výtku tak lze mít k přepálené stopáži a množství postav. Některé z nich zdaleka nemají tolik prostoru, kolik by zasloužili, a tak je ospravedlnění jejich přítomnosti v ději sporné. Základy epického závěru jsou postaveny skvěle.

Výborný film noir ctící pravidla žánru, jehož největším ozvláštněním je prostředí egyptské Káhiry těsně před revolucí arabského jara. Hlavní hrdina, jehož mistrně vystihl jinak komediální herec Fares Fares, je dokonale ambivalentní postavou, která si ráda přivydělá úplatkem, ale zároveň nedokáže zastavit urputnou snahu dobrat se spravedlnosti. I po stylové stránce jde o vytříbený snímek vtahující do neutěšeného rozkladu egyptské společnosti.

Citlivý film, který na malé ploše řekne vše, co řečeno býti má a dokáže hlavního hrdinu dokonale demaskovat.

La la la.

Velmi autentický film skládající mozaiku svědka hudebních, a dalších kulturních a společenských událostí západního Berlína 80. let. Města odtrženého od zbytku světa. Ostrova deviace. Přes naprosto hypnotickou atmosféru doby a místa však nevyznívá Reederův pohled černobíle. Navíc nabízí poměrně komplexní přehled tehdejší hudební avantgardy a jejích interpretů.

Tolik problémů současného světa prezentovaných s lehkostí a zábavností boje o vysněnou pizzu.

Trier dostál mému očekávání a film není žádnou pornografickou jízdou, ale docela kultivovaným a relativně cudným vypravováním, jehož jednotlivým aspektům jsou přiřazováno mnoho dalších významů.. Jde o film nepřekvapivě nápaditý a zábavný, což je zcela v intencích toho, co autor předvádí v předchozích snímcích (třeba první kapitola Melancholie nebo celý Kdo je tady ředitel?). Těžko však hodnotit bez druhé části. Protože nejde o dvoudílný snímek, ale o jeden rozdělený relativně násilně na dvě části.