Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Dokumentární
  • Horor
  • Krimi

Recenze (193)

plakát

Amélie z Montmartru (2001) 

Roztomilý film. Romantické duše, frankofilové a artoví vyznavači si přijdou na své, za mě jen dobré. 3* (Amélie mi místy dost lezla na nervy)

plakát

American Horror Story - Murder House (2011) (série) 

První série byla příjemným, čtyř* závanem nového komerčního proudu v temných vodách mainstreamové duchařiny, zatímco následné Asylum, výrazněji ochucené depresí a zvráceností, rozšířilo své pole působnosti i na lehce okrajové publikum, a společně s kvalitním hororovým prožitkem nasadilo vysokou laťku očekávání počinů nadcházejících. Ta pak byla ovšem definitivně zašlapána hloupým úletem v podobě teen-age Čarodějkami z Bradavic, kde na sebe nabalila zbytek amerických klišé, na které už pomalu usedal prach, a aktuální Freak Show, v čele se zrůdnou Jessicou Lange, která je sama o sobě jen pro velmi silné žaludky, se bohužel stále čvachtá v nudném, tuctovém seriálovém bahně. Mám smutný pocit, že se z prudce klesající kvality American Horror Story jen tak nevylíže. Dvě hvězdy jsem už postupně sundal, další se chatrně pohupuje na rezavém hřebíku. 3*

plakát

Angry Video Game Nerd: The Movie (2014) 

Dopadlo to přesně dle očekávání, bohužel. Jamesův vysněný počin je stejně nezáživný, nezábavný a zbytečný, jako výplňové pasáže jeho seriálových epizod. Moc mu přeji a gratuluji, že se povedlo takto velkou kládu ukočírovat, že to technicky vyšlo celkem vydařeně, a že snad konečně naplnil své režijně/herecké choutky, ale evidentně si udělal film především pro sebe. Nemá cenu se v tomto amatérském počinu rýpat nějak detailněji, snad někomu sedne, pro mě je ale jediným světlým bodem pasáž doprovázející závěrečné titulky, za kterou mu udělím alespoň cenu útěchy. We love you buddy, but please go back to reviews... 1*

plakát

Antiviral (2012) 

Přestože patřím mezi ten typ lidí, kteří se v ordinaci raději "nekoukají na jehlu", a se zatnutými zuby a výrazem nakrojeného citrónu v duši putují po prosluněných údolích, širých pouštních pláních či divokých deštných pralesích, prostě někde daleko od injekcí, krve, zápachu dezinfekce a bílých plášťů, pohled na tenhle vizuální skvost jsem si opravdu užil. Lví podíl na tom rozhodně nese Caleb Landry Jones, jehož zrzavé vlasy kontrastují s bílou stejně zajímavě, jako temně rudá životadárná tekutina. Trošku mi to připomnělo pro mě nepříliš povedenou Gattacu, ovšem v daleko více sexy indie kabátku a se zajímavým aktuálním tématem. Občasná hluchá místa Antiviral dohání skvostnou kamerou a perfektními hereckými výkony (zrzek mi skoro až připomněl Michaela Pitta), za mě nelze než rozhodně doporučit divákům s jakýmikoli úchylkami bez rozdílu. 4 a půl*

plakát

Avengers (2012) odpad!

Víte, co mají společného Iron Man, Hulk, Thor a Captain America? Vůbec nic. Ovšem, když se narvou do jednoho filmu, musí to být prostě trhák, u kterého se budou tlustí retardovaní pubescenti dusit popcornem a prskat blahem kolu. Co na to říct, měl jsem problém tuhle extrémní (ve všech směrech) peachovinu (omlouvám se za VERBALismus) dokoukat do konce. Možná, že jsem to nakonec vlastně ani neudělal, sám nevím. Zlatě za úsměvné komedie typu Expendables 2, tohle je pestrobarevný americký odpad!, po kterém blejete úžasnou duhu.

plakát

Banksy: Exit Through the Gift Shop (2010) 

Většinu času jsem byl nucen sledovat odporného umaštěného žabožrouta, který se svou téměř perfektní francouzskou angličtinou cedí dokola těch pár slov, které umí alespoň přibližně vyslovit, a neustále zainteresovaně podává svůj načechraný příběh o tom, jak se přes svou úchylku ze stavění si hradů z videokazet ve sklepě dostal až k tomu street artu, ze kterého si nakonec udělal svoji „bič“. Byl jsem z toho místy rozladěn, místy znechucen, a místy přímo pobouřen. Ale pak jsem pochopil. Banksy je prostě genius, o tom to celé je! Úžasná porce inspirace, a já beru sprej, a jdu malovat Madonnu s pinďourem na zeď činžáku. Ať žije strítart!! 4*

plakát

Berberian Sound Studio (2012) 

Musím se vám s něčím svěřit. Dnes jsem viděl něco velmi divného. Nebo spíš slyšel?! Já ani nevím. Celou dobu někdo něco říkal, a přesto, že jsem věděl, co říká, tak jsem mu nerozuměl. Viděl (nebo slyšel) jsem toho celou hodinu a půl, a přitom mi přijde, že mám za sebou pouze hodně dlouhou ukázku. Snažil jsem se to vnímat všemi dostupnými smysly, ale stále více začínám pochybovat, jestli se mi to snad dokonce jenom nezdálo. Jak se s tím vypořádat? No, já bych to nazval poněkud nevšedním dokumentem ze zvukařského prostředí 60‘ let minulého století, a ohodnotil bych to 2*, jelikož jsem se toho o těch páčkách, čudlících a všelijakých ukazatelích moc nedozvěděl, a navíc jsem se občas docela nudil. Díky za vyslechnutí...

plakát

Bling Ring: Jako VIPky (2013) 

Lesk světových celebrit snad nikdy nevypadal mizerněji a více kýčovitě, což byl možná jeden ze záměrů zpočátku nadějně vyhlížejícím snímku o flegmatickém mladém fetišistovi a několika rozmazlených pipkách. Provokativní námět se však nepovedlo zpracovat úplně ideálně, snímek vás nenasere zrovna přehnaným deptavým pohledem na dnešní společnost, ale spíše nudou, naivitou a neutuchajícím pocitem, že "by se to rozhodně dalo udělat líp". Čekal jsem více nadhledu, kousavější prvky satiry, větší dopad na diváka, zajímavější myšlenky v závěru a velmi přeceňované herectví Emmy Watson, ovšem dostalo se mi pouze posledního. Ne vážně, kroutit se s vyplazeným jazykem umí asi líp než Miley Cyrus, ale jinak se jí nedá věřit absolutně nic, a nejmíň to, když hraje, že lže. Příště bych ocenil více prostoru pro po všech stránkách zajímavější Taissu Farmigu. I přes všechny výtky je ale Bling Ring natolik kůůl, že pod 3* jít prostě nemůžu.

plakát

Blonďatá bestie (2011) (divadelní záznam) 

Výborná komediální satira, skvěle jsem se pobavil. Asi to není pro každého, ale ti herci jsou tak perfektní, že i vcelku "obyčejný" nudný politický text zahrají tak, že se u toho člověk musí smát. Ivánek z toho není a ani nemůže být, jelikož původní text má k rozhovoru mezi dvěma sprostými natvrdlými fotbalovými funkcionáři dost daleko, ale i přes to se z toho povedlo vydupat výbornou srandu.

plakát

Cesta (2012) 

Další případ pana Monka se odehrává v mrazivé divočině na okraji vidlákova, která se zdá být ideálním místem na urovnávání pochroumaných rodinných hodnot. Ovšem to by tu nesměl být místní hejsek Samuel, který se pořád bez vyzvání vrací, neomaleně flirtuje s mladou paní a zcela bezohledně štípe dříví. Panu Monkovi to všechno začíná lézt krkem, jak by taky ne. Útlocitná roláková gazela ho neposlouchá, synek mu vyloženě leze na nervy, má absťák, že by vyžvýkal celý karton Nicorettů, a ještě k tomu se všechno okolo zdá být takové jákési čudné. Pan Monk to ale opět vyřeší po svém, a pro diváka z toho plyne mrazivá atmosférická podívaná s možná dost předvídatelným vyústěním, ale podaná velmi stravitelnou formou. Španělé opět nezklamali, 4*