GrungeChild

Hanzlík přišel o svůj božský hlas, ale už po pár metrech bylo vše odpuštěno. Vezl jsem se slaměným kočárem, co kodrcal děravou lesní cestou, a modlil se. Ač jel povoz krokem, držel jsem se zuby nehty. Abych nepřepadl. Snad do té Vídně jednou dorazíme. "Posero". 5*

Tak jo. Nevydržel jsem napětí chvíle, a pustil se do úžasně přechváleného sci-fi skvostu, který údajně posadí na prdel celou hvězdnou flotilu Star Warsů, Star Treků a k tomu i tlupu zarostlých Goa'uldů. Musím říct, že první hluboké zamyšlení přišlo už po úvodních minutách, kdy se mi neodbytně vkradla do povědomí otázka, kolik tak musí člověk absolvovat výletů do galaxie Doktorky Quinnové, aby se cítil dostatečně oprávněn tuhle přemydlenou operu erudovaně pohanit. Zaokrouhlil jsem to na jeden. Všem geekům, kterým právě nabobtnala spánková cévka se hluboce omlouvám, ale déle tu prapodivnou agónii snášet nehodlám. Měl jsem za to, že tento devadesátkový zabiják po-obědového televizního programu, který někdo omylem natočil o pár let později, musí spolehlivě odehnat heterosexuální část mužského publika už při telenovelovém openingu, ovšem evidentně má fanouškovská základna všech orientací dostatek trpělivosti na sledování dobrodružných příhod koženého kapitána Marty McFlye a jeho věrné bandy archetypů. Přes scénář prošpikovaný třeskutými ftípky (heh, heh), svérázné střihy a nadmíru otravnou country hudbu se mi nepodařilo prokousat víc, jak první našponovanou půldruhou hodinu. Proto můj názor (klasicky) neberte absolutně vážně, a pokračujte k ohňostroji superlativů. Potkáme se na nějaké šťavnaté coňácké přednášce o vlivu Aliance na dojivost Nezávislých krav. 1*

Když už se vám jednoho večera zblázní přetaktovanej Xbox, a místo GTAčka otevře okýnko do temné, pomatené a zrádné minulosti, kde zákony logiky neplatí a všude hraje ošklivej rádiovej popík (brr), měli byste z toho koukat vytřískat sakra víc, než hodinu a půl nudných radovánek rozdováděných týnejdžrů a otravný román z červené knihovny (který si omylem přelezl do sci-fi oddělení hned vedle Back to the Future). Asi není, co víc dodat. Na poprvé to zdárně udolat až k nevěřícnému, debilnímu konci celkem jde, ale do Kronik se Project Almanac rozhodně nezapíše. 2*

Za sto dvacet si v sekáči kupuju okýnko do světa subkulturních identit. Já tyhle lidi, co přesně věděj, co jsou, prostě miluju. Zajdi si na Pho do vietnamskýho plechovýho ráje, pokecej se zastydlým adidaskovým podnikatelem o subjektivním vnímání vlivu vybledlýho svetru na ztotožnění se se svou osobností, vášnivě obdivuj uměleckou instalaci květináčů (i když médium zkrátka neodpovídá), nebo zalez do prvního špinavýho skladu, kde duní melancholická neonová párty za rytmů ambientního elektra. Dělej si prostě co chceš, ale když se tě někdo zeptá, nezapomeň to hezky na rovinu definovat přes transparentní brejle. Výchova dívek a chlapců v Čechách, kam se hrabe Forman... (A stejně budu mít nakonec nejvtipnější komentář já, - retročuráci -, heč!) 4*

Šílenej Max bohužel zešílel jen v rámci tolerantních, umírněných popkornových měřítek, a tentokrát skutečně nejdu "proti proudu" čistě ze svého zvráceného plezíru, když řeknu, že místo slibovaného osmiválce nestojí ani za rozkodrcanej dvoutakt z fichtla. Ze sálu jsem sice vylezl s hubou plnou písku, ale vzhledem k tomu, že mé masturbační představy netvoří pouze tuny rezavého CGI bordelu a nasrané hřmění přebuzených repráků, nemám moc nad čím plesat. Tom Hardy dostal již tradičně záplatu na hubu, aby se náhodou příliš neprojevoval, takže zůstalo jen u přestřelky ultra přísných pohledů, zběsilého plýtvání naftou a mistrovství křemíkového umění pod taktovkou neúprosných, větrem ošlehaných zarostlých programátorů. Bez znalosti osmdesátkových předchůdců mi naprosto ušel i jakýsi náznak příběhu, a za humor vděčím spíš alkoholu, než scénáristům, takže největšími soupeři na Zběsilé cestě bohužel nakonec zůstávají jen ošklivá, upocená a hrůzu nahánějící hollywoodská klišé. Jedna za kytaráka, a jedna za kávový Božkov, bez kterého by to nešlo. 2*

Matthew, hudba, odvěká lidská touha objevovat nepoznané a magický, nekonečný vesmír. Několik důvodů, proč vidět Interstellar. Ač původně mířil kamsi ke hvězdám za Odysseou, doplul spíš jen k Zemeckisovu Kontaktu, což ale rozhodně nemusí být (a není) špatně, záleží jen na míře očekávání. Původní hype jsem nechal s klidným svědomím uležet ve vakuu, ale pořád se nemůžu zbavit dojmu mírného zklamání, a to ne ani tak kvůli několika hluchým místům (doslova), ochotnického výkonu hollywoodské "smetánky" okolo (kdosi pronesl trefný výraz "přicmrndávají"), a už o poznání hůře odpustitelné, naprosto zbytečné a emocionálně okleštěné závěrečné půlhodině. Nolanův vědecko-fantastický epos je jako krásná vzdálená planeta, kterou s úžasem pomalu objevujete, ovšem zanedlouho zjistíte, že vám tam začíná být celkem dlouhá chvíle. A při zpáteční cestě už o návratu vlastně ani neuvažujete... 4*

Možná, že to ty svíčky všude okolo... Ale přísahám, že jsem chtěl pouze zahnat kouř z cigaret. A třeba za to může prostě jen Daniel, i když tentokrát nechal rohy doma na věšáku. Nebo mý vystydlý kafe, ze kterýho stoupal podivnej dým. A vůbec, je to celé takové hloupé. Naivní. Asi se mi to ve skutečnosti ani nelíbilo... Nebo jo. 5*

Mamutí partě čtyřicetikilových zabijáků kmotrovské sáčko sice tak úplně nesedí, ale přesto jsou i pasáže, kde ze sebe asijská školka zrovna navzájem nedělá třísky, daleko schůdnější, než leckterá Van Dammeovská EU romantika. Tak trochu jiné pokračování historek z krajů, kde "Beretta" je sprosté slovo, a k vyřizování účtů slouží výhradně několika-set hlavá družina rákosníků s rozličnými zemědělskými nástroji, které i přes svou rozvleklou stopáž skoro ani nenudí, a navíc se díky návalu extrémní dávky testosteronu leckterému kancelářskému machovi pod pupkem rozlije příjemně šimravé teplo, až by si z toho jeden hned obmotal rozpraskané klouby fáčem a vyrazil nízko-nákladovým expresem přímo do Jakarty. Btw: Jestli se takhle budou o vánocích řezat Jediové, máme se rozhodně nač těšit! 4*

Ani ne tak minimalistický, jako spíš vyloženě jednoduchý pohled do života hudebních masturbantů (čti "jazzmanů"), kteří se za každou cenu řídí heslem "be PRO od die tryin' ", je až podezřele dobře koukatelný. Dokonce mám pocit, že si Vy-pleš budu muset dát znovu, abych odhalil, proč mě tahle (téměř dvouhodinová) kratochvíle vlastně tak bavila. Bude to mít asi něco společného s obsazením. Či scénářem. Možná kamerou. Ale hlavně s hudbou. 4*

Takhle tragickou chujovinu jsem vzhledem k zajímavě vyhlížejícímu námětu (parodie na všelijaké DIY homemade stonožky) vážně nečekal. Neskutečná nuda, špatné výkony, trapný humor (bohužel tím nepříjemným způsobem) - prakticky nekoukatelná blbost, na kterou nemá cenu plýtvat ani časem, ani slovy. Nevidím jediné pozitivum, odpad.