GrungeChild

Další generická story o bad-ass poldovi, který přes počáteční skepsi nakonec přece jen uvěří, že krom pozemských sil náš svět obývají i démonické mocnosti, co způsobují poruchy signálu a nosí prudce efektní make-up. Vyděsí nás předimenzovaný výpad nespočtu domácích i exotických zvířat, dočkáme se zkoumání šokujících detailů ze všudypřítomných ultra-high-res bezpečnostních kamer, a nakonec situaci nevyhnutelně spasí Padre, jehož italsko/španělsko/latinská zaklínadla mají průraznější náboj než zásahová brokovnice. No a největším SPOILERem tedy nakonec je, že se vlastně vůbec ničeho zvláštního nedočkáme. Kdo nepovažuje za vrchol hororového žánru plivání ďáblem proháněného feťáka na roztřesenou kameru, měl by se poohlédnout jinde. 2*

Rohy jsou prostě In. V nejbližší době si musím přelousknout předlohu od Kinga jr., abych přišel na to, co tím chtěl básník skutečně říci, ale ať už ji popadl Aja z jakékoli strany, jde o víc než příjemnou, stylovou podívanou, která má k perfektnímu zážitku sice skončit klasicky cca o půl hodiny dřív, ovšem ani srandovní, komiksový hellboy a přeslazené slzavé údolí mě nedonutí upálit poslední hvězdu z celkového hodnocení. Přimíchat do pekelného koktejlu trochu víc nihilismu na úkor hollywoodského patoku, mohli jsme se výrazně posunout směrem k domácí, kultovní metě, ale ani jako nevšední známost na jednu noc, která dovede přikovat k obrazovce (téměř) po celou stopáž, si ode mě nezaslouží nic menšího, než plné skóre a slova obdivu. Zase jednou nechávám kritického ďábla dřímat na obláčcích kávového výparu a mentolových cigaret. Zcela bez výčitek. 5*

Lehce (velmi lehce) úsměvná groteska s úžasným smyslem pro detail. Na druhou stranu ale intelektuální pastelová masturbace, co se snaží být místy vtipná tak moc, až je otravná. Někdo absurdním světem, plným překrásných aranží a ošklivých přízvuků, propluje rád, jiný se v barevné a načančané nudě začne topit už po půl hodině. Já si vzal pro jistotu šnorchl. 3*

Druhý pokus o převedení Millerových noirových pohádek na filmové plátno prostě neskutečně zaspal dobu. Výměna části hereckého obsazení za, řekněme, "o řád" horší ansámbl, je ovšem jen malá vada, která závěrečné hodnocení nepodepírá zdaleka tak nezbytně, jak by se mohlo zdát. Ale hezky popořadě. Druhé Sin City není špatný film. Ovšem těžko se mu prosazuje, když téměř vše hraje proti němu. To, co tenkrát přišlo jako záchvěv černobílé geniality, je nyní jen vyčpělý, skomírající cirkus. Rodriguezovu prudce upadající formu a špatně poskládaný scénář ani Frankovy syrové dialogy nevyvedou z místy nechtěné sebeparodie. Zatímco Joseph Gordon-Levitt hned z úvodu dává ochutnat přesně té zvrácené, absurdní atmosféře, kterou je předloha veskrze nasáklá, z druhé strany likviduje snímek Evička Greenová, která se snaží vše zachránit klasicky, totiž těmi částmi těla, které jako jediné oplývají náznakem hereckého talentu (oběma). Charismatického Dwighta nahradilo cosi nevýrazného, co nemá cenu ani moc zmiňovat. Původní Miho se zmihla kamsi pryč, a jako adekvátní náhradu použili paní Chungovou z nedaleké vietnamské samoobsluhy. Co se dá dělat, snad si ve skutečnosti s katanou rozumí lépe, než s kamerou. Na wrestlerovi Rourkovi se (naprosto nečekaně) podepsala odsloužená léta. Alespoň že džesika se stále mrská u tyče se stejným zápalem, jako by za tu dobu snad vůbec nevyšla ze cviku. Ale jak jsem poznamenal v úvodu, druhé Město Hříchů dostalo hlavní zásah ze strany tvůrců, ne účinkujících. Není to tak vážné, aby se potopilo, ale drží se nad hladinou tak tak. Očekávání byla moc velká na to, abych odpouštěl. 3*

Dopadlo to přesně dle očekávání, bohužel. Jamesův vysněný počin je stejně nezáživný, nezábavný a zbytečný, jako výplňové pasáže jeho seriálových epizod. Moc mu přeji a gratuluji, že se povedlo takto velkou kládu ukočírovat, že to technicky vyšlo celkem vydařeně, a že snad konečně naplnil své režijně/herecké choutky, ale evidentně si udělal film především pro sebe. Nemá cenu se v tomto amatérském počinu rýpat nějak detailněji, snad někomu sedne, pro mě je ale jediným světlým bodem pasáž doprovázející závěrečné titulky, za kterou mu udělím alespoň cenu útěchy. We love you buddy, but please go back to reviews... 1*

Jen co citlivému obecenstvu oschly kapesníčky z nedávných slzavých plantáží, už tu máme další ublížený velkorozpočtový povzdech nad nelehkým životním údělem potomků sběračů bavlny, nyní říznutý o chudáka Gumpa, takže emocionální nálož narůstá do enormních rozměrů. Už od samotného úvodu je jasné, že nebude trvat dlouho, a pod tíhou upřímných, utrápených očí Foresta Whitakera rupnou i poslední náznaky xenofobie, poté se nejedna soucitná duše, s odznáčkem Obamovy volení kampaně na klopě, rozbulí jak želva. Ovšem já už jsem žalu nad národnostními "menšinami" nějak přejeden. Dočetl jsem se ve zdejších reakcích, že Komorník je "neobjevný". Já bych řekl, že je především zbytečný. 3*

Téměř pětihvězdičkový námět, který si dovedu představit v daleko povedenější produkci, ať už filmové či seriálové. Ústřední premisa je klíčem k divákově pozornosti po celých šest dílů, přes to, že všechno ostatní selhává na celé čáře. Vážně, nevím, co tento počin dělá v tak vysokých číslech, kdo ho sem dostal a proč, ale veškeré aspekty zpracování, v čele s hereckými výkony, jsou jeden velký "džouk". Hned z počátku na sebe story o "tajemném pokoji" nabalí takových nesmyslů a zaprášených klišé, že jsem byl na pochybách, zda se nejedná o cílenou, zvrácenou touhu tvůrců (a stále jsem). Dialogy, které můžete doslova (doslova!) číst postavám ze rtů dříve, než je pronesou (v prvních dvou dílech jsem se trefil asi pětkrát). "Vnitřní" myšlenkové pochody tu všichni pronáší nahlas, až to občas vede k celkem sebeparodickým scénám. Namířím na tebe stříkačku, neřekneš co chci - namířím jí na tebe ještě víc, a jestli ani pak neřekneš, namířím jí na tebe úplně nejvíc, tomu už každý podlehne. Několikrát, a v situacích, kde se to skutečně nehodí. Evidentní logické díry, které absolutně nemám ve zvyku pitvat, ale tady to prostě praští do nosu (hřeben). Hlavní aktér je naprosté herecké poleno, které sice čte scénář sexy drsným hláskem, ale celý seriál (snad až na poslední scénu) má jeden a ten samý přiblblý úsměv, ať se děje cokoli. Romantická "vložka" je takový roztomilý fail sám o sobě. Nechci tu moc SPOILERovat, ale to, že se k závěru vlastně skoro nic nedozvíme, je v našem případě vyloženě dobře. Doufám, že točit "tajemno" ve stylu nepovedených osmdesátko/devadesátkových televizních horůrků (Kingovky) nepřichází zase do módy, protože málo co pro mě naplňuje představu o kinematografické depresi tak dokonale. Námětem silné 4* (pokud ho někde nevykradli), zpracováním za 1*, ale kvůli zpackanému závěru zaokrouhluji dolu.

Úvodní setkání s "běžným" panem Lynchem asi úplně nedopadlo podle mých představ. Jasně, že bych si to měl ideálně pouštět jako smyčku, pořád dokola, než se mi záhadně zjeví všechna ta skrytá poselství, jinotaje, podobenství, rozluštění dějových linek, tajemství vesmíru společně se smyslem života atd., což údajně mistr geniálně přimíchává do svého rukopisu stejně snadno, jako Jirka Babica leje pomerančový džus do guláše, ale tak nějak se mi do toho zatím nechce. Takže, po první z pěti set plánovaných projekcí za 3*, a co se týče doporučení, tak - stejně jako s Jirkou - pouze na vlastní nebezpečí.

Celkem všední post-osmdesátková americká teenage komedie se sice nevšedním humorem, nicméně hlášky a grimasy prostě časem omrzí, načež pak zbudou jen ty tuctové koleje, vedoucí skrz všechny důvěrně známé zastávky neomylně do stanice Happyjend. Chtěl jsem původně taky uznale pokývat hlavou, že na tomhle filmu fakt něco je, ale po jeho skončení jsem úplně zapomněl co. Sorry. 3*

Něco tak nudného, táhlého a unylého mým filmovým kanálem už hodně dlouho neproteklo. Zlatokop Old MacJohnny se už celkem bez skrupulí, veřejně a se smrtelně vážným výrazem vysmívá do ksichtu publika, odevzdaně opouští veškeré náznaky umění, aby si pak s klidným svědomím k narozkám nadělil další usedlý britský zámeček. O zbytku hereckého ansámblu se nemá vůbec cenu zmiňovat, ti jako by nebyli. Transcendence asi nejlépe vyjadřuje jeden ze záběrů na stékající kapku rosy z okvětních lístků slunečnice: Ve slo-mo může chvíli vypadat efektně, ale jinak je naprosto, naprosto nezajímavý a zbytečný i jako wallpaper. Možná, že to nakonec však představuje spíš jeho pozitivum, protože jedině tak si člověk nevšimne údajné vnitřní pointy, která musí mít dle všeho víc děr, než brazilská obrana (nemohl jsem si ho odpustit, sorry). Nasaďte pirátský klobouk, potlačte slzu, a rázným obloukem to obejděte. 1*