Judy24

Skvělý příběh, skvělé herecké výkony a hlavně spousta skvělých záběrů, které se jen tak někde nevidí. Jak se například, do háje, natáčej scény ve stavu beztíže? Já si taky nepotrpím na ten přehnaný patriotismus, ale z nějakého těžko pochopitelného důvodu mi to u Apolla 13 nevadí. Asi je to tím, jak je ten příběh naprosto jedinečný a přitom skutečný a jeho sílou, která spočívá v jeho neuvěřitelnosti, protože šance na to, že by to dopadlo dobře byly mizivé, ale stejně se to povedlo. A tenhle film to zdokumentoval hezky krok po kroku. NASA totiž na jednu stranu není všemocná, ale na tu druhou...vlastně tak trochu je. Ať se snažím být kritická, stejně mě ten film nakonec nějak dostane. Už jenom ta hudba...

A víte co? Mně se to prostě fakt líbilo, těšila jsem se na ten film hezkých pár měsíců. Na ten originální námět se svými dvěma oblíbenými herci a příběhem, u kterého jsem měla asi pět variant, jak by mohl proběhnout a ona nakonec přišla varianta šestá. Spousta věcí mi tam, to nepopírám, přišla směšná ("láska mého života" apod.), ale dokážu si představit, že v podobné situaci bych se asi nechovala jinak. Ten námět vybízí k přemýšlení a ten konec snad ještě víc. Film přitom neudělal nic špatného, pro někoho to možná byla nuda, ale já oceňuju nudu na místech, kam patří a tady měla ta poklidnost podle mě určitý smysl. Dala mi prostor pro uvažování. Protože......co byste dělali vy, kdyby vám i všem okolo zbývaly tři týdny života?

Příjemná slaďárna s originálním nápadem. Rachel s Ericem to jako hereckému páru funguje dobře, tu chemii jsem mezi nimi úspěšně objevila a navíc to cestování časem prostě přináší spoustu výborných, orignálních a zapeklitých scén. Jenže na druhou stranu je to tááák strašně dojemné a tááák strašně srdceryvné, že to pro mě nešlo snést. Bylo asi těžké to nepřehnat, ale já se pořád nemůžu rozhodnout, jestli se jim to povedlo a nebo ne. A to je v podstatě největší úskalí Zakletého v čase. Doporučuju vám, abyste byli obezřetní. Dejte si pozor na náladu, s jakou si to pustíte. Pokud budete mít po ruce náladu na slzení, čokoládu, sklenici vína a deku, jste rozhodně na správné filmové adrese. Pokud ale budete vysmátí a spokojení, asi bych to ten večer nezkoušela.

Na unavené sobotní ráno dobré, ale jinak to žádná sláva nebyla. Příběh předvídatelný, herecké výkony průměrné, ale dobře na mě působilo moje milované Irsko (až na těch pár "směšných" parodií) a chemie mezi hlavními představiteli. Nesmíte si od toho moc slibovat, ale jako průměrná romantická komedie o právnících to funguje dobře..

Je zřejmě trochu brzo hodnotit seriál po pilotu, ale já se na Chicago Fire těšila hezkých pár měsíců, takže si to neodpustím. Zatím to rozhodně naplňuje moje (vysoká) očekávání, je to dramatické, na začátek dali tragédii, od které se bude zřejmě děj odvíjet (EDIT: no, dobře, neodvíjel), všude tam pobíhá spousta sexy amerických hasičů... Není to nic pro extra-náročného diváka, ale mně to bohatě stačí. Jenom by mě zajímalo, kdo sakra strčil Jessemu Spencerovi do smlouvy, že má mluvit s americkým přízvukem...taková škoda. EDIT: Nepřestává mě fascinovat, že i když bylo od začátku jasné, kdo na ten seriál bude koukat především a za jakým účelem (napovím vám: ženy, které se těší na sexy hasiče), tak se tvůrci stejně (a úplně zbytečně) snaží držet něco jako dramatický příběh a nečekané záběry. Což je na druhou stranu možná dobrá zpráva pro ty, co to chtěli z výše uvedených důvodů v závorkách vzdát předem.

Asi to bylo myšlené dobře, ale já na tom nic extra zábavného nenašla...

Nejlepší pořad svého druhu, který jsem kdy viděla. Vytvořený s nadhledem, bez pompéznosti a bez citového vydírání. Marek Eben byl geniální a i-když nejsem příznivkyní "televizní zábavy", kde se střídá scénka za scénkou, tady to většinou nemělo chybu. Hned zítra vyrážím pro knihu "Miluj sám sebe", abych byla tak úžasná, jako pan Bartoška. Největší korunu všemu nasadily tři nohy Marka Ebena - něco tak perfektního jsem už v TV dlouho neviděla. Důkazem budiž fakt, že i bez dlouhého připomínání dopředu (jako je tomu například u "kuřete" - Pomozte dětem), vybrala Konta Bariéry za 90 minut neuvěřitelných 11 milionů korun. Zmiňované kuře má rekord na necelých 14.

Krásné, dojemné, romantické. A pro jednou konečně v té mírné, klidné podobě bez šílených projevů lásky a hysterie. Na to, jak je ten film silný, vlastně moc hezky poklidně plyne, ale nemůžu si pomoct - podle mě by mu slušela klidně kratší stopáž. Je tam pár vedlejších linek, které se mi zdají být úplně zbytečné, osobně bych to nechala klidně na nich dvou, ale i o hodinu kratší dobu, takhle to začne být v určitý moment hrozně zdlouhavé, protože asi jenom málokterý snímek je dostatečně nádherný na to, aby si udržel divákovu pozornost i více jak dvě hodiny. Na druhou stranu - první film v kategorii s touhle zápletkou, který jsem snesla a to jsem vážně nečekala.

Nějak nedokážu pochopit, proč se ten film alespoň chvíli nedrží v něčem, jako je "průměr". Jsou tam nápady, které mě doopravdy bavily (trpasličí banditi, například) a veškeré scény s Julií Roberts měly přesně tu dávku ironie a absurdna, na jakou jsem se těšila. Ale zcela evidentně je to snímek levný. A mně hrozně vadí, jak je to vidět. Jak je celý ten nábytek z ateliéru, jak tam není jediný exteriér. Tarsem Singh zřejmě v životě nebyl v lese. Mám pro něj proto několik poznámek: v lese je každý centimetr čtvereční jinak vysoko, všude jsou kořeny stromů, jehličí, prohlubně, kopečky, kameny a větve. V lese se nedá běhat se sukní o průměru tři metry. V lese by Sněhurka se svým stylem zakopla po dvou metrech i v kalhotách. Na tyhle absurdnosti se nedá koukat, působí to tak hrozně levně-nerealisticky, že v tu chvíli absolutně ztrácím nějaký nadhled a jsem skoro jenom otrávená. P.S. Nemluvě o tom Bollywoodu...

Nejsem Američanka, nerozumím americkému myšlení a myslím, že se to dost projevilo na mých dojmech z tohohle filmu. Cítím se být liberálkou a ta protirasistická myšlenka se mi na filmu líbila, líbil se mi i ten boj za ni a koneckonců i provedení. Ale navzdory tomu, že jsem se fakt snažila, připadalo mi to celé vyhrocené, příliš klišovité se spoustou kýčů a předvídatelným, "tak strašně silným", koncem. Bylo v tom ten americký přístup - když máme dojemný pravdivý příběh s bojem za správnou věc, tak si ho taky zatraceně užijem a donutíme publikum, aby se máchalo v emocích. Ale mně tenhle přístup prostě nesedí...