J. K. Lister

The blob jsem viděl v televizi kdysi na začátku devadesátých let a docela jsem se u toho slušně bavil. A být tímhle dá se říci rozleptán, to bych opravdu nechtěl a těch scén tam byla řada a samotný film? Dobrá oddychovka asi tak podobně jako u podobných filmečků jako je čtyřdílná serie Critters taková ptákovinka na oddech.

Tento postkatastrofický film, který předčil Mad Maxe (byl natočen o čtyři roky dříve), jde dál ve stejném duchu vyprahlé pouště, chladnými postavami a velmi zajímavým psem, který je nejen rádcem chlapce ale i přítelem. Film je natočený na mnotivy povídky Harlana Ellisona a docela se mi i líbil. A závěr? Sice krutej ale bezvadnej.

Docela zajímavý příběh o současných Velmi zaneprázdněných lidech - to se dá říct i dneska.Ale jak se zachováte, když vám někdo blízký odejde? Samozřejmě, že na každého to působí jinak, stejně jako na protagonistech tohoto filmu, jejímž pojítkem je telefon a na této vlně se celý příběh o strastech a radostech života odvíjí, partě lidí, kteří jsou na drátě.

Krimi, které celkem ujde. Je v něm téměř všechno, co detektivní film přináší: napětí, chladnou logiku stoického detektiva, kterého jentak něco nepřekvapí a ve vyhrocených situacích si dokáže poradit.an Zde mne Alain Delon dostal narozdíl třeba od Fanfana Tulipana.

Pěkný psychologicky provedený film; napůl katastrofický, psychologický a kriminální thriller. A oba hlavní protagonisté? Francouz a Američan? Bezvadně zahrané, obzláště od Richarda Burtona, abnormálně inteligentní muže s jistými schopnostmi a detektiva, u jehož postaby se Ventura nemusel ani tolik herecky snažit. Prostě,... bezva pokoukání.

Interstellar mi připomínal i tzv. dějem Kontakt s Jodie Fosterovou v tom, že vesmír je plný překvapení, ať už časoprostorem a hyperprostorem nebo samotnou teorií relativity. Druhým filmem, se kterým je trošičku podobný je Lucy od Luca Bessona - nadměrnou inteligencí protahonisty - u Lucy protagonistky. Závěr je zajímavý (nebudu říkat kvůli spoileru, kdo to neviděl), a když se nad tím zamyslíte i dá se říci trochu předvídatelný a samotný děj? Musíte se dívat od začátku do konce, nikam si neodskočit, jinak příjdete o další fakta, kterými na vás film pohlcuje. Najdete v něm spoustu věcí a situací, které chápeme již dnes. Je to spíš takován komplexnost techniky, prostředí, ve kterém žijeme (nezaobírám se zde technickou stránkou věci, ale spíš subjektivními pocity a myšlenkami).

Film se mi líbil, neboť kulečník jsem taky hrával. Jedna z postav, Holden, se mi opravdu líbila. A taky cink tetovanec propíchaný jehlami, i v místech, kde byste to nejméně očekávali. Proto se mi nejvíc líbila kapitola: Svlíkačka. Jinak vcelku film byl pro mne parádní a já hlášky miluju,

Film se mi líbil a docela jsem se u něho bavil, stáhnul jsem si soundtrack s tohohle filmu, neboť se mi i líbil, alespoň některé skladby Jerry Goldsmithe a závěr? Jak vyšitej, stejně jako Pantucciho postava, na jejíž popud, cokoliv řekne, dopadne špatně, z pohledu na něho je to jen osud a náhoda, že se věci vyvinou jinak. Speciální efekty dle mne trochu jednoduché, ale budiž, když jde o béčkový horor, přestože některé nechuťárny opravdu stály za skouknutí.

Tento díl se z téhle trilogie se mi líbil asi nejvíc, i díky gagům jako když na konci filmu uříznutý penis bací, honí před sebou malou myš a takových podobných na efektech založených blbinek je hodně. Rozhodně jsem se u toho bavil daleko víc než u předešlých dvou dílech. Jeffrey Commbs a Brian Yuzna,... co dodat. Hudba, kterou režiséři k celé thrilogii vybrali, se opravdu hodila.

Film, třebaže je věrný Lovecraftově povídce, (asi to bylo režisérem zamyšleno) se mi zdál napůl horor napůl tragikomedie, trochu to vzbuzovalo hrůzu, napůl ne. Líbila se mi třeba hlava doktora Hilla. A zajímavé je, že důležití lidé se potom stávají ovládanými - hrůznosměšnými. Těžko říct.