Kubaso

Kubaso

Jakub Hýbl

Česko


16 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 7 9
    • 22.12.2019  12:00

    Po sedmé epizodě jsem někde slyšel výtku na adresu J.J. Abramse, že sice jako scénárista dokáže klást zajímavé otázky, ale už je nedokáže zodpovědět. To v posledních Hvězdných válkách vyvrací, bohužel však za cenu ignorování epizody osmé, která už je teď z hlediska děje celé trilogie důležitá snad jen vypořádáním se se Snokem a logickým zakončením vývoje postavy Lukea Skywalkera v životním výkonu Marka Hamilla. Jen se tím potvrzuje, jakou udělali u Disneyho blbost, že Abramsovi nesvěřili příběh celé trilogie. Ten by tak teď nemusel navazovat na práci Riana Johnsona, jehož jediným opravdovým prohřeškem bylo, že on a jeho ego pozapomněli, že točí prostřední díl trilogie, nikoli její finále. A také by teď nepůsobily scény Kylova (a nejen jeho) svádění Rey k temné straně Síly tak směšně, jako když Elmer Fudd láká králíka Bugse z nory. A když už jsem u Síly, její používání nyní funguje naprosto stejně jako používání cheatů v počítačové hře - konkrétně na získání zbraní a na nesmrtelnost. Není tak problém vyčarovat flotilu vesmírných křižníků nebo sloup elektrické energie ničící vše nad hlavou, navíc se mrtvé či umírající postavy oživují navzájem mezi sebou. A tam, kde ani Síla nestačí, tam pomůže hrdinům v nalezení hledaného artefaktu stará dobrá náhoda. K tomu všemu nebude divák ušetřen ani zjevení se dávno zabité postavy, která měla se Silou společného asi tolik, co já se sportem, anebo ducha džedáje, jenž je i nadále schopen manipulovat s předměty ve světě živých. Jsou to ještě Hvězdné války nebo Poltergeist? On je vůbec smrti připisován asi takový význam jako běžné chřipce a hlavních postav tu přibývá jako v pokračováních Policejní akedemie. A po nalezení trosek Hvězdy smrti už mi pitomost dalšího dění připomínala nechvalně proslulého Supermana 4. Jenže věci se mají tak, že já mám čtyřku Supermana rád a stejně tak si i Vzestup Skywalkera zopakuju radši než Posledního z Jediů. Prostě je mi milejší, když se filmu můžu od srdce zasmát, než když se ten film vysmívá mně. To rozhodně neznamená, že ho považuju za lepší, ale cynik ve mně si ho o poznání víc užil.

    • 16.11.2019  12:08

    Clint má svoje Gran Torino, Stalllone Rockyho Balbou a John Wayne Střelce. A jak já to vidím, Eddie Murphy má teď Dolemita a jde o ten nejzaslouženější comeback ze všech. Ten film mi připomněl, proč jsem měl Murphyho tak rád. On totiž netočil černé filmy pro černé (jako ti, co tu byli před ním - s výjimkou Richarda Pryora), ani černé filmy pro bílé (jako ti, co přišli po něm), on je točil pro všechny. Pokud jde o Dolomita, jestli jste viděli předchozí spolupráce obou scénáristů, jako byl Ed Wood, Lid versus Larry Flint a Muž na měsíci, tak by bylo nošením dříví do lesa, kdybych popisoval film jako takový. Jejich poselství se dá shrnout do věty: "Jejich práce se mi třeba nemusí úplně líbit, ale je za ní strašně moc dřiny a srdce". A jakkoli není Dolemite tak výrazný jako předchozí jmenovaní, funguje opět báječně, tentokrát hlavně díky obsazení hlavní role a nezaměnitelné atmošce 70. let umocněné parádním výběrem muziky. A když už jsem u toho obsazení, zvláštní zmínku si zaslouží skvělý Wesley Snipes v roli režiséra.

    • 23.6.2019  09:15
    Shocker (1989)
    *

    Po mnoha letech viděno znovu a opět jsem měl hubu otevřenou dokořán. Tentokrát ve mně tenhle paskvil zanechal snad ještě horší dojem, když už si jeho existenci dokážu dát do kontextu. Cravenovi ležela všechna ta pokračování jeho Noční můry v Elm Street v žaludku, to víme, ovšem právě na Shockerovi je vidět, jak moc. I v něm máme taková klišé jako snové sekvence, telepatii mezi hlavním hrdinou a padouchem i relikvii z minulosti, která jej může porazit. Jenže tady jsou v ději bez jakéhokoli vysvětlení a těm několika málo pravidlům, která Craven do scénáře dostat dokázal, buďto není věnována pozornost (vrah Pinker coby opravář televizorů praktikující černou magii), nebo si dokonce v průběhu filmu protiřečí (Pinker vtělením se do cizího těla přejímá i všechny jeho nedostatky, aby však vzápětí posedl tělo malé holčičky, která teď kulhá jako kdysi Pinker... ty vole). Pokud to měla být parodie, není v ní humor, ani kdyby se Horace Pinker (Mitch Pileggi) šklebil sebevíc. Nejhorší na tom všem je, že po zhlédnutí téhle pakárny dojde nezasvěcený divák k naprosto mylnému závěru, že Wes Craven musel být nemyslící imbecil a plagiátor, který do svých filmů vecpal cokoli, co mu přišlo pod ruku. K našemu štěstí debil nebyl a ani nedisponoval ohromnými penězi z nejslavnějších studií, a tak tenhle provar ustál a už brzy natočil pozoruhodné Lidi pod schody a především skvělou Novou noční můru, kde se ke kauze Craven vs. Freddy konečně dokázal vyjádřit dobrým filmem. Shocker budiž příkladem pro Hollywood, jak to dopadá, když vidina další výdělečné série zabije šanci na sice jeden, ale aspoň solidní biják.

    • 11.12.2018  09:07
    Fenomén VHS (TV film) (2017)
    ****

    Moc povedený dokument s promyšlenou koncepcí od první do poslední minuty, pěkně od betamaxu k VHS, ze západu na východ. Sice bych v něm uvítal víc osobních zpovědí pamětníků celé té zlaté éry, v níž jsem prožil jen malou část, ale v těch padesáti minutách přeci jen nejde obsáhnout všechno. A tvůrcům filmu jednoznačně patří můj dík za to, že napravili historickou křivdu a konečně připsali všem těm Schwarzeneggerům, Stallonům a Norrisům zásluhy na vítězství nad bolševikem, o nichž dobrý americký lid pravděpodobně nemá ani páru. Ale Evropa o tom ví svoje.

    • 4.3.2018  11:31
    Hříšnice (1983)
    *

    Nevidí se každý den, aby držitelka Oscara z roku 1977 bičovala obnažené kozy Mariny Sirtisové, budoucí Deanny Troi ze Star Treku - Nové generace, kteréžto památné události ještě navíc bezmocně přihlíží Glynis Barberová, pozdější polovina dua Dempsey a Makepeaceová. Dále mě zajímalo, kdo asi mohl svěřit historickou frašku do rukou režiséra, jehož snímky se vyznačují odtažitým, téměř dokumentárním stylem a nedostatkem nadhledu. Odpověď? Yoram Globus a Menahem Golan. Mělo mi to dojít. Opravdu doufám, že další šleha od Cannonu, kterou uvidím, bude zase plná nindžů, raketometů a patriotismu. Tahle podívaná je nepříjemně krutá, cynická až na půdu a především vůbec není vtipná. Přistříhat do ní scény hardcore porna, film by nijak neutrpěl. A Faye Dunawayová na svou někdejší kreaci v podobné roli (Milady de Winter z Lesterových Tří mušketýrů) bohužel nenavázala. Neměla šanci.

    • 8.10.2017  19:04

    Tohle je přesně TEN typ filmu, který chcete vidět v kině. Ovšem stejně jako původní kinoverze pětatřicet let starého originálu je i jeho potomek poznamenán potřebou studia obohatit příběh o podbízivá klišé. Sice se tentokrát nedočkáme vševysvětlujících monologů hlavní postavy a happyendu na hranici parodie, ale s tou hromadou odkazů na původní film je výsledný dojem přinejmenším stejně rozpačitý. Přitom jádro filmu je naprosto v pořádku - vlastní příběh je o hledání identity hlavní postavy a snaží se diváka přinutit, aby si položil otázku, kdy je umělá bytost plnohodnotnou formou života a kdy jen jeho imitací, čímž rozvíjí spíš Dickovu knihu než Scottův film. Výborně, tohle je pokračování, které respektuje oba své předchůdce a samo má také o čem vyprávět. Tak co v něm probůh dělají béčkoví záporáci, kteří ani nemají motivaci k páchání zla, zato ovšem shazují z nebe bomby, používají kung-fu nebo alespoň mají divný oči? Tohle je přece Blade Runner, ne Matrix. Také jsem nepochopil, proč se liší jejich cíle s cíli policie, ačkoli nějaká forma spolupráce mezi nimi očividně probíhá nebo alespoň kdysi proběhla. Ale to je možná jenom mojí nepozorností (a ne - nepovažuju za spoiler vyzrazení něčeho, co nemá vliv na příběh, jeho vyznění, ani dopad na hlavní postavy). Jakkoli negativně musí působit moje předchozí řádky, někde tam uvnitř JE biják jako kráva a žádná z vyjmenovaných věcí mi nevadila natolik, abych se nudil nebo dokonce spílal jeho tvůrcům za parazitování na jednom z mých nejoblíbenějších filmů. A po vizuální stránce za ním nijak nezaostává, to jen s tím vyprávěním příběhu má problém a místy zkrátka působí stejně jako jeho soundtrack - jako přesvědčivá, ale přece imitace. Chtělo by to taky director's cut...

    • 26.5.2017  21:50

    Mám rád Beatles a nesnáším muzikály. V záchvatu masochismu jsem tedy padesáté výročí vydání Seržanta Pepře oslavil tímhle legendárním bizárem, v němž si například Donald Pleasence v paruce potřásá rukou s Bee Gees a Peterem Framptonem v růžové košili, zatímco na každého zvlášť ukazuje prstem a odříkává "I want you, i want you so badly". Upřímně jsem čekal, že co nevidět vstane a zařve "Nein, nein, nein!", jako když o pár let dříve pomáhal spřádat plány na zneškodnění Terence Hilla a Buda Spencera. Ovšem nestalo se tak a muzika hrála dál. Prakticky nepřetržitě. Kupodivu z toho někteří vyvázli se ctí a osobitě, jmenovitě Alice Cooper zpívající zfanatizovanému davu jakousi pohřební verzi "Because", Aerosmith s "Come Together", během níž Steven Tyler málem uškrtí Framptona (za což má u mě malé bezvýznamné plus), nebo Earth, Wind & Fire, kteří se jako jediní nebáli překopat Beatles úplně od základu. Zato Bee Gees, kteří na soundtracku bohužel logicky převládají, zpívají "Carry That Weight" úplně stejně, jako když vám přejí "Good Morning, Good Morning". Snad jen za "Nowhere Man" jsem je nechtěl zabít, všechno ostatní je tuctový revival s bombastickou produkcí, zalitý smrtelným množstvím cukrové polevy. Vážně by mě zajímalo, co za matroš muselo proudit v krvi skupině na vrcholu svojí slávy, aby kývla na nabídku hrát ve filmu revival alter ega, který si kdysi vytvořila skupina úplně jiná... Nebo koho to napadlo... Nebo proč "She's Leaving Home" zpívají roboti... Nebo proč se Billy Preston vznáší a střílí z rukou lasery...

    • 26.3.2017  10:13
    Godzilla (1984)
    ****

    Tokyo čeká další blbej den. Vrací se totiž Godzilla, aby důstojně navázala na řádění slavného monstra, ignorujíce přitom všechna ta pokračování z 60. a 70. let, která původní symbol strachu z jaderných zbraní přetvořila v roztomilou potvůrku pro děti a mládež. Tenhle drsoň si dokonce dává radioaktivní odpad k snídani. A přesně tak se mi to líbí. Humor zde absentuje, nenachází se tu protivník, který by Godzille bránil v rozletu, a obligátních sci-fi serepetiček je tu jen minimum. Dokonce i ta omáčka okolo se studenou válkou mě zajímala, protože ačkoli to téma nezůstalo tak aktuální jako dilema z původního filmu (tj. zda zničit či nezničit obrovskou ničivou sílu něčím ještě horším), je to celé správně vážně pojaté i dobře zahrané a logicky navazující na originál. Ovace vestoje si zaslouží i majestátní soundtrack, v němž leze pompa z každé noty. Výsledný dojem kazí jen triky. Ani všechen ten kouř, detaily miniatur a hry světel a stínů bohužel nedokáží zamaskovat, že jde zase jen o chlápka v gumovém obleku, co srovnává se zemí jednu kartonovou krabici za druhou, zatímco po něm střílejí hračky pro děti. Já vím, že to patří k věci, ale nemůžu se zbavit dojmu, že tenhle film už si zasloužil něco lepšího. Ovšem jak se zpívá v závěrečné písni: "Goodbye now, Godzilla, my old friend." Ještě se uvidíme.

    • 11.3.2017  21:59
    Double Down (2005)
    *****

    Neil Breen - nejlepší špión, terorista, žoldák, chemik, všemi medailemi vyznamenaný voják a já nevím co ještě pobíhá po poušti, v níž má pod každým druhým šutrem schované notebooky a mobily, s jejichž pomocí dokáže začít i zastavit válku (jeho slova, ne moje). Má auto plné konzerv s tuňákem, rozsévá anthrax po Las Vegas, komunikuje s mrtvými a léčí rakovinu. Ale ani to (a ani kvanta záběrů posbíraných z archivu) mu nedokáže vrátit nebohou mrtvou snoubenku, jejíž kostru s sebou pro sichr vláčí ve spacáku... A to jsem spoustu věcí zapomněl nebo se je ani nesnažil pochopit. Ve skutečnosti je to taková zetková variace na Scorseseho Taxikáře, ovšem s tím rozdílem, že nikdy není jasné, zda je Double Down kongeniální studie proměny člověka v paranoidního šílence, anebo zda jde o jeho dílo. Asi jen málokdo jiný by si troufl v závěrečných titulcích uvést u profesí osvětlovače či stylisty slovo NONE. Rozhodně je to unikát.

    • 28.1.2017  19:24

    Pokud bude někdy do encyklopedií zapsán termín "zbytečné pokračování", hned vedle něj by měl být uveden i název tohoto filmu. Ani se mi nechce věřit, že se točilo podle hotového scénáře. Jedinou zápletkou, kterou jsem zaznamenal, je plánovaný atentát na Hitlera, o němž se dozvíme až v polovině filmu a k jehož realizaci se ani nepřiblížíme. Zbytek dění spočívá na bedrech Steinera, jeho spřízněné duše z USA (Robert Mitchum) a navrátivšího se majora Stranskyho. V závěru dojde k potyčce (slovo "bitva" by bylo krapet silné) snad jen proto, aby štáb zužitkoval přebytečnou pyrotechniku, a během níž se všichni jmenovaní chovají jako idioti. A že se oficírský typ Richard Burton na roli, kterou původně ztvárnil James Coburn, ani trochu nehodí, je snad jasné ještě před úvodními titulky. Ale na něj se ještě zvyknout dá, zato na nesmyslně zvolený soundtrack už dost těžko (probůh, co tam dělají synťáky a kytara?). Asi to celé mělo za účel pouze nasytit hladovějící hollywoodské hvězdy, jinak si tenhle provar vysvětlit neumím.

    • 27.1.2017  08:49
    Vinnetou (TV seriál) (1980)
    ***

    Domnívám se, že většina hodnotících se neprokousala ani přes první jeden dva díly, jinak by tenhle počin nemohl mít tak žalostně nízkou známku. Je tedy fakt, že hned v prvních pár minutách je v seriálu zastřeleno zezadu dítě a Vinnetou schytá kulku do hlavy (přežije to - konec spoileru), později se objevivší Old Shatterhand má výstavní panděro a zabíjí padouchy jedinou ranou pěstí a vůbec je to maximálně tak na úrovni céčkového špageťáku. Brzy se ale seriál uklidní, ukáže, kdože je vlastně jeho cílová skupina (děti a mládež), a přesto se v otázkách genocidy indiánů dokáže brát smrtelně vážně. Následující dění sice není nejzáživnější a provázejí ho tak vypečené hlášky, že by samy o sobě vydaly na samostatný článek, ovšem díky provázanosti všech epizod a Pierrovi, který tomu dodává vážnost, se to dá sledovat bez újmy na duchu. Utrpením je jen několik posledních dílů. Ty zachraňuje snad akorát skvělý padouch Jacques François (tentýž, který se s takovým gustem vozil po Pierru Richardovi v "Jsem nesmělý, ale léčím se"). I přes tu strašnou nevyváženost si moc cením upřímné snahy tvůrců odvyprávět nějaký relevantní příběh namísto toho, aby jen křísili mrtvolu a ještě ji naposledy podojili. Tři hvězdy. Anebo - nesmrtelnými slovy Starého medvěda, Vinnetouova víc-než-otce: "To jsou dobré trávy, Vinnetou. Zná je dobře."

    • 16.1.2017  18:39

    Vůbec nepochybuji o tom, že na počátku téhle minisérie stál ušlechtilý záměr přiblížit Mayovy hrdiny dnešnímu divákovi a zároveň i realitě Divokého západu. Ta dnešní realita je ovšem taková, že kdykoli se někdo odhodlá zpracovat již viděný příběh (takže skoro vždycky), filmová studia, potažmo televizní stanice, ze strachu z internetu zplodí produkt bez chuti, v němž je původní vize utopená pod hromadou kompromisů. A tak jsme se dozvěděli, že Sam Hawkens chodil za kur...a (což jsme od jistého věku všichni tak nějak tušili), že Old Shatterhand byl pacifista a ne nepřemožitelný superman, nebo že se Vinnetou rád chvástal. Jenže pak je tu také Nšo-či, která svým oděvem a schopností komunikovat se zvířaty připomíná spíš Sheenu (na rozdíl od ní ale kozy neukáže - konec spoileru), záporák bez charismatu, zato však s psychickou poruchou, nebo provizorní batyskaf, v jehož nevelké vzduchové kapse pokrevní bratři žvaní tak dlouho, že by na to vypotřebovali všechen vzduch z ponorky. Krajina kolem Plitvických jezer je sice pořád krásná, ale pokud má představovat místo z přelomu 19. a 20. století a já ji několikrát za film vidím snímanou z helikoptéry, dvakrát věrohodně to zrovna nepůsobí. Pořád jsem si opakoval, "nečetl jsem to, tohle zrovna ne", jenže když došlo k tomu, že náčelník Apačů, ztělesnění všech ctností, zalhal, definitivně mi došlo, že tenhle Vinnetou nemá nic společného ani s tím filmovým, ani s tím knižním. Abych jenom nehanil, nově pojatý Old Shatterhand/Karel May se mi docela zamlouval, a právě tak i vyobrazení předsudků vůči indiánům, jež byly ve filmech vlastní jen padouchům a postavám, jejichž "srdce byla zaslepena hněvem". To je ale vážně všechno.

    • 18.12.2016  17:19

    Na Rogue One jsem šel bez jakýchkoli očekávání, nezkažen spoilery a majíce zhlédnutou jednu upoutávku. Měl jsem jen obavu, že mě čeká spíš válečný film než další Hvězdné války. Ta se nakonec potvrdila, ale ten špinavější look se k příběhu hodí naprosto dokonale. A konečně jsem taky viděl, že povstání má organizaci, že rebelové nejsou jen spolkem páprdů, co sedí někde na Yavinu 4 na zadku a čekají, až zahřmí. I to impérium je ukázáno v novém světle. Se všemi těmi jejich lágry a zotročováním obyvatelstva už je zjevné nejen to, proč představují pro galaxii takovou hrozbu, nýbrž i to, že hračky typu Hvězda smrti nevznikly jen tak, z milodarů, ale že i kolos vládnoucí galaxii si na ně musel hezky vydělat. Tady někdo - na rozdíl od Lucase - opravdu přemýšlel, jak natočit story, která nepotřebuje vlastní film, a přitom do ságy něco přinese. Bohužel se ale nepovedlo to, co sedmička zvládla na výbornou - postavy. Každá z nich je dobře zahraná a má důvod v příběhu figurovat, jenže jsem se o jejich minulosti a povaze nestačil dozvědět dost, aby mi na nich záleželo. Tedy s výjimkou Jyn, což je ovšem jenom taková Rey přes kopírák. A to je pro Star Wars blbá vizitka. Nechci ale končit v negativním duchu, jelikož se mi to ve skutečnosti víc než zamlouvalo. Proto ještě chci pochválit počítačem řízené vzkříšení Pana herce, kterému v časech původní trilogie nebylo dopřáno tolik času, kolik si zasloužil. Za to opravdu díky.

    • 3.10.2016  09:39

    Mě nepohoršuje myšlenka na upgrade skoro šedesát let starého filmu. Nehnusí se mi ani akční pojetí. Dokonce ani to absurdní, politicky korektní obsazení mi nakonec nevadilo. Co mi ale sakra vadí je fakt, že pointu "původního" filmu tvůrci hodili do kanálu a na poslední chvíli změnili příběh v obyčejnou story o pomstě. Vesničané ze Sturgesova filmu, byť na pohled stejní, měli každý svou osobnost a motivaci, tady poslouží maximálně tak jako potrava pro kulomet. Na budování vztahů mezi ústřední sedmičkou a pracující lůzou rovnou zapomeňte. A na napětí jakbysmet, obzvláště pak ve slavných scénách, jako byl duel s nožem proti kulce. Herci se sice snaží, ale i motivace jejich cool postav jsou chatrné, pokud vůbec existují - proč třeba vzali do party toho komanče a proč je on vůbec sledoval? Dalším kamenem úrazu je hlavní padouch. Calvera byl obyčejný bandita, který musel uživit sebe i zbytek své bandy. Akorát tak činil jiným způsobem než Chris, jinak mezi nimi v principu nebyl zas tak velký rozdíl, což jejich vzájemné potyčky vyneslo hodně nad průměr westernů své doby. Na Calverovu poslední otázku před smrtí ("Proč jste se vrátili?") si musel divák odpovědět sám, což díky skvělým dialogům o obživě, cti i strachu neměl nijak těžké. Tady se obě podobné postavy setkají tváří v tvář až na samém konci a za mnohem tradičnějších okolností. Nový padouch je navíc už jen generický záporák, který nemá moc co získat, kdežto na Calverově vítězství záviselo přežití jeho i celého gangu. Nakonec jsou to jen herci a zručně natočené akční scény, co se vzpírá srovnání a snaží se celý tenhle nový remake ospravedlnit. Z legendárního příběhu tu naneštěstí zbyly jen ty povrchní věci, a to, co k nim tvůrci přidali, je mnohem starší než celý westernový žánr. Televizní obrazovka by tomuhle dílku slušela víc než stříbrné plátno.

    • 28.8.2016  17:59

    Moje první setkání s Fidaniho dílem mi přineslo poznání nových způsobů, kterak zprasit film. Valná většina banditů je nevýrazná, podobně oděná a tudíž navzájem zaměnitelná. A aby se to vůbec nepletlo, v ději operují dva gangy. Ovšem než se jejich členové rozhádali, v míru a harmonii fungovali jako jedna banda, aby na začátku filmu vystopovali a postříleli bandu znepřátelenou. A z té přežil pouze jeden bandita, co vlastně není bandita, ale náš hlavní hrdina. Poprvé v životě jsem viděl, jak se dva protagonisté prohánějí na koních bok po boku a teprve při následné pěstní bitce mi došlo, že jeden druhého pronásledoval, přičemž z logiky předchozího děje vyplývalo, že by oba měli prchat před někým jiným. Korunováno je to konstatováním poraženého, že hrdinu podcenil. Pak už je všechno OK a zase jsou z nich kámoši jak hrom (jak Jerry a Tom). Vyložený poklad je pak nenápadné obkličování ostře střeženého sídla banditů za denního světla s pomocí usekaných křovin coby krytím. A vůbec, tady by se i takový Enzo Barboni mohl přiučit, jak se točí komedie. V podání packala Fidaniho je osvědčená situace na téma "náš hlavní hrdina má oči i vzadu" tak nehorázně vtipná, že kterákoli podobná scéna z filmů s Terencem Hillem oproti ní vypadá jako slabý odvar. Ale mimo těchhle a pár dalších špeků a výstupů Gordona Mitchella a Klause Kinskiho (který okusuje jablko, jako by to byl kus hnijícího masa) je to celé vlastně docela nuda. Naštěstí si film drží svoji lajnu, na nic si nehraje a nikdy nesklouzne do úplného odpadu. Na tohle se ještě dívat dá. S větším množstvím alkoholu v krvi bych se nebál uvažovat o třech, ba ani o čtyřech hvězdách.

    • 30.1.2016  17:44

    Pořádně silný kafe - a stejně nezahřeje. A nečekejte, že vám budou Tarantino s Morriconem přitápět, ba naopak. V jejich provedení se i prodírání se ke kadiboudě ve sněhové vánici mění ve filmový poklad. Quentin sám však nejvíce vyniká v dialozích a snad poprvé v kariéře si uvědomil, že leckdy může být tím nejlepším hudebním podkresem ticho. Takže ač se v jeho službách ocitl mistr z nejpovolanějších, nezničil jeho hudbu neustálým opakováním a použil ji v místech, kde může dýchat a růst, a s nimiž si bude moci později člověk onu hudbu spojovat. Podobně ale přistupoval i k práci s herci. Obyčejně spolu vedou rozhovor pouze dvě osoby, ostatní přítomní v něm mívají jen velmi malou roli, pokud vůbec nějakou. Pokud k navození klaustrofobických stavů nestačí ty čtyři stěny, mezi nimiž se většina z těch tří hodin odehrává, pak ty kecy docela určitě ano. Myslím si, že Tarantino nikoho z herců hlavních rolí výrazněji neprosazoval na úkor ostatních, takže všichni dostali tolik prostoru, kolik film potřeboval. Snad jen Tim Roth mi sem úplně neseděl - jako by byl jen inkarnací obou postav, které v Tarantinových předchozích filmech ztvárnil Christoph Waltz. Jenže právě z jeho úst zazní slova o spravedlnosti, jež v závěru postaví přeživší postavy naprosto na hlavu. Ještě důležitějším tématem je pak rasismus, který je Quentinovou nynější optikou dán obyčejnou nenávistí, nikoli pohrdáním odlišnou kulturou, barvou pleti nebo neschopností integrace. Negerská pohádka jménem Nespoutaný Django se tak jeví jako podstatně starší, než ve skutečnosti je. Problém jsem měl jenom s rejžovou profláklou fintou, přetočením času, k němuž dojde v předposlední kapitole. To bravurně budované napětí a mrazivá atmosféra z děje náhle zmizí a v epilogu už jich film nemá čas znovu dosáhnout. I přes hromadu fantasticky vypointovaných dialogů a vtipů je Osm hrozných zatím zaručeně nejtemnějším a nejvážnějším Tarantinovým snímkem, není to už jen pocta italským westernům a sedmdesátkovému grindhousu. Ovšem taky je v tom tolik cynismu, že to překvapilo i mě. Ne každý to asi rozdýchá...

    • 13.1.2016  08:46

    Ne že by byl problém o tomhle legendárním počinu něco napsat, ale jak vlastně začít? Co takhle: Kdysi dávno v jedné předaleké galaxii... Blbost! Ve skutečnosti to přišlo na svět poměrně nedávno, a to nejen v téhle galaxii, ale bohužel přímo na téhle planetě - THE STAR WARS HOLIDAY SPECIAL! Těžko uvěřit, že jde o výsledek snažení myslících lidských bytostí (a pěti scénáristů). U scén se Žvejkalovou famílií, v nichž jedinou komunikaci mezi nimi, potažmo s divákem, obstarává smršť nesnesitelného vrčení a chrochtání, se ještě dá jakžtakž bavit nad debilitou toho všeho, která překonává snad i Teletubbies. To platí pro prvních circa pět minut, než člověku dojde, že se ho ta chlupatá sebranka bude snažit tím řvaním připravit o rozum i po zbytek filmu. Sklapnou pouze při příležitostech, kdy musí uvolnit místo pro nějakou estrádní kravinu, kterou pak sledují v televizi, případně na hologramu - cirkus, pořad o vaření, MTV, instruktážní video, pornokanál... prostě normálka. Copak právě vynalezli televizor, aby mi ho imrvére cpali pod nos? Jestli se o civění na bednu říká, že je ztrátou času, čím je pak sledování toho, jak na ni čumí jiní? Trocha potenciálu tu přitom byla. Jedna část, která má dokonce i nějakou tu atmosféru, se odehrává v proslavené filmové kantýně a motá se kolem jejích hostů a personálu. Nebylo by to snad příhodnější místo pro prezentaci všech těch kabaretních výstupů? I kdyby byly sebehorší, aspoň by to vnitřně dávalo smysl a odpovídalo to zvolenému formátu pořadu. A když už měli tvůrci přístup k vystřiženým scénám z Hvězdných válek, proč nezařadili třeba setkání Lukea a Biggse na Tatooine? Přinejmenším by tak nemuseli do svého projektu tahat chudáka Hamilla, jenž s tím nánosem makeupu vypadá jako živá matrace pro vojáky ve vzdálených imperiálních koloniích. Ale dost fantazírování. Z dalších segmentů, které nejsou vyloženě strašné, bych vyzdvihl trochu divně stylizovaný animák s Bobou Fettem a snad ještě docela fajn song od Jefferson Starship. Kdyby v jeho doprovodném klipu neabsentovala Grace Slicková a celé to nebylo utopeno v růžových efektech, dalo by se na něj i dívat. Naopak příšerné je zcestně zaranžované Williamsovo ústřední téma, do něhož se pokouší zpívat nebohá Carrie Fisherová, jež někdy tou dobou začala frčet na koksu. Výstupy Harveye Kormana pak představují takové komediální dno, že by se o něm ani Jar Jaru Binksovi nesnilo. Zkrátka, ani tak geniální kšetfsman a na stará kolena též manipulátor s historií a prznitel celuloidu, jakým je George Lucas, nedokázal Star Wars Holiday Special vymazat z kolektivního povědomí. Taková je to Síla. Nechť nás tedy provází navždy, aby nám připomínal, kam až to může vést, když je s výsledkem něčího umu a fantazie nakládáno jako s produktem.

    • 2.1.2016  21:50

    Celý ten námět o falešném bohu a pomýleném prorokovi rozhodně aspiruje na to nejlepší, co jsem z celé série kdy viděl. Jenže řeč peněz hovoří jasně. Pakliže se v předchozím filmu tolik osvědčil humor, dáme ho sem taky. A abychom si zajistili víc projekcí, zkrátíme to na nějakých sto minut, aby nám diváci neusínali. Hlavně, aby tam byli Klingoni. A když si navrch Kirk se Spockem a Kostrou zazpívají u táboráku, to přece nemůže škodit, ne? Toliko k logice, s jakou studio k filmu přistupovalo. Upřímně, s tímhle případem by se nejspíš důstojněji vypořádala mnou nenáviděná, politicky korektní nová generace ve svém vlastním filmu. Akorát by to nebyla zábava ani za mák. I přes tu zkratkovitost, několik katastrofálních pokusů o humor a proměnlivou kvalitu zvláštních efektů to vůbec není tak hrozný film, jak jsem si pamatoval. Jen bych ho nepouštěl někomu, kdo předtím žádný Star Trek neviděl.

    • 20.12.2015  19:33

    No vida, přece jen to jde. A nemám na mysli jenom důstojné navázání na legendární trilogii - samozřejmě mluvím o té původní - ale i natočení bijáku se spoustou akce i triků, jež tu ovšem nejsou na úkor děje a jeho aktérů. A i tak se tu nemává světelným mečem každých pět minut, jako kdyby byl pro Jediho tím samým, čím je pro dřevorubce sekera. K mému obrovskému překvapení se mnou osudy a rozhodnutí nových postav cloumaly víc než návrat starých známých, což je pro mě snad největší klad filmu a zároveň příslib toho, že se ještě dočkáme velkých věcí. I proto mi nedělá problém přimhouřit oko nad poněkud okatě a celkem zhusta opakovanými motivy z prvních filmů. Tahle vada na kráse se sice bude s dalšími shlédnutími a přibývajícími léty nepochybně zvětšovat, ale vzhledem k tomu, že mě Abramsem a Disneyem vedená posádka dokázala přimět, abych odpustil a zapomněl Lucasovu trilogii omylů z přelomu tisíciletí, si nové Hvězdné války plný počet rozhodně zaslouží. Přesně tohle jsem si přál vidět.

    • 22.2.2015  18:14

    Pocta Peteru Sellersovi, nebo sprosté ždímání peněz? Pro obojí se dají najít argumenty. Nepoužité scénky z "Růžový panter znovu zasahuje" se starají o dobrou zábavu v první půli filmu, zatímco tu druhou drží nad vodou snad pouze Herbert Lom plus ona geniální pasáž s Clouseauovým tatíkem. Už jen kvůli ní by byla škoda nechat si film uniknout. Hluchá místa obstarává jen pár scén z minulých dílů, která snad jen měla za účel přetáhnout stopáž nad oněch obligátních devadesát minut. Vezmu-li v potaz okolnosti vzniku, tak před tvůrci smekám, jak statečně se s tím vypořádali. Dějová linie snaživě drží film jakžtakž pohromadě, ale při scéně s navrátivším se Davidem Nivenem se nemůžu zbavit dojmu, že jako celek by film lépe obstál ve formě fiktivního dokumentu. Ale co. Vlastně se mi to zamlouvalo víc než poslední regulerní díl se Sellersem a nakonec jsem se dobře bavil. Kdyby to tímhle skončilo, čas by Edwardsovi určitě odpustil.

    • 1.6.2013  16:28
    Výtah (1984)
    ****

    Ve filmu je sice pár naivních momentů (výtahový alarm, jehož siréna připomíná výstrahu před leteckým náletem, jasně vede), ale také několik scén, které člověka regulérně zvednou ze sedačky. Opravdu jde o jeden z nejnapínavějších filmů, jaké jsem kdy viděl. Věčná škoda, že jsem jej viděl pouze v otřesném anglickém dabingu. Chudák Götz George, ten to v něm opravdu schytal. Snad se mi jej poštěstí vidět v češtině, až naše televize konečně omrzí omílání toho nejdebilnějšího ze dna německé produkce. Ale aby dřív nezačalo v pekle sněžit...

    • 7.4.2013  15:49
    Mstitelé (1972)
    **

    Panu Benedictovi (William Holden) povraždí rodinu, takže zůstane sám. Vydá se za pomstou a po cestě osvobodí bandu trestanců, takže už není sám. Výtečníci mu pláchnou, takže zůstane zase sám, leč brzy se mu opět vrátí, čili už zase sám není. Málem přijde o kejhák, takže ho ti komici (z nichž jeden by byl rád panu Benedictovi synem) nechají samotného. Než se ona vydařená partička opět shledá, léčí si pan Benedict šrámy na těle i na duši u jisté osamělé paničky, která osamělou taky zůstane. Řekněme si na rovinu, že ten film je trochu... zvláštní.

    • 6.4.2013  21:11
    Tom Horn (1980)
    ****

    Nejen pomníky stavěla Amerika svým hrdinům a Tom Horn o tom asi věděl svoje... Přestože výsledný film se sám o sobě jakoby nemůže rozhodnout mezi televizní popisností skutečných událostí a klasickým westernovým bijákem (nebo mi to tak alespoň připadalo), Steve McQueen a jeho skvělé, úsporné herectví mu tu správnou polohu najít dokáže. Bez něj by snímek patrně navždycky zapadl, i navzdory svému silnému příběhu. Takhle alespoň v Americe, která je na výpady proti vlastní historii poněkud háklivá, finančně propadl.

    • 3.3.2013  19:00

    Příjemně nadsazená kovbojka ála italiano, vymykající se tehdy stále ještě spíše americkým pojetím inspirovaným kouskům. Ani náhodou se nejedná o stěžejní dílo žánru, ale nesmírně mu prospívají často a pravidelně se objevující akční scény, Nicolaiův skvělý soundtrack a báječná a nevyzpytatelná Ida Galli, která potvrzuje pravidlo, že záporné postavy často nejlépe ztvárňují představitelé notorických klaďasů. Ke konci mě mrzelo, že tvůrci jaksi nevěděli, kdy mají film utnout, ale na druhou stranu se jim to nakonec povedlo nadmíru stylově a vtipně, přestože onu finální scénu asi docení jen ti, kteří už mají ze spaghetti westernů něco nakoukáno. Já se bavil a to je hlavní.

    • 3.3.2013  11:09

    Nápad tohle béčko má, scény s loutkami jsou správně vynalézavé a hudební podkres je nad očekávání povedený, jenže na druhou stranu se imrvére překračují meze trapnosti, po atmosféře nejsou ani stopy a stopáž se nastavuje ostošest. Vzhledem k tomu, že kino tenhle film neviděl ani v nejdivočejších snech, bych rád přimhouřil oči, ale o to odpudivějším dojmem na mě působí srabácká autocenzura potenciálně kulervoucího gore. Ne že by se bez něj pořádný horor nedokázal obejít, ale nemá-li jej na svědomí zrovna mistr Hitchcockova formátu, obyčejně pomáhá.

    • 25.2.2013  10:20

    Excelentní kriminálka, která se velice záhy zvrtne v cestu do hlubin gaunerovy duše, a v níž ani přes jednodušší děj není nouze o překvapení. Skvělé postavy, skvělí herci, skvělý příběh... a zaručeně skvělý film.

    • 24.2.2013  14:11
    Biloxi Blues (1988)
    *****

    Dokonalý příklad toho, jak blbě zvolený plakát, který budí očekávání propagandistické pitominy ála "Lampasy", dovede odradit od sledování celého filmu. Kdybych se náhodou nedočetl, že scénář nadrásal jistý Neil Simon, ani by mě nenapadlo do "Biloxi Blues" jít. A to by byla škoda. Nenásilný humor i nevtíravý sentiment jsou nadávkovány v tom nejlepším možném poměru. Dokonce i Matthew Broderick mě moc příjemně překvapil sympaticky civilním projevem, který nesmáznul ani tradičně démonický Walken. I český dabing je prvotřídní (Ivan Trojan, Boris Rösner, Simona Stašová...). Doporučuje pět lampasáků z pěti.

    • 24.1.2013  10:12

    Myslím si, že mít tahle záležitost krapet obsáhlejší námět, mohla prokázat krysám podobnou "službu" jako Spielbergovy Čelisti žralokům. Zdejší krysa je vykreslována bezmála jako ztělesnění vší špíny, hnusu a ničemnosti, což člověk může brát vážně i nemusí, aniž by jedno z toho znamenalo, že by se neměl hodinu a půl dobře bavit. Neřekl bych, že celý film stojí na lekačkách, ovšem některé z tohohle filmu jsou doopravdy perly (třeba ta se záchodem:-) . Zdařile budovanou atmosféru si tvůrci trochu pokazí vcelku očekávaným akčním soubojem člověka a krysy a příliš uspěchaným závěrem, ale i tak se mi to dost líbilo. Jinak, budoucí Robocop nebo alter ego Williama S. Burroughse (Nahý oběd) Peter Weller byl senzační a utáhnul i ty části filmu, které by jinak byly spíš přebytečné.

    • 16.1.2013  11:45
    1969 (1988)
    ***

    "1969" sice není žádnou hlubokou výpovědí o Vietnamu, ale ono je to ve skutečnosti dobře. Někomu může místy připadat naivní, ovšem vzhledem k tomu, že se jeho děj ani na okamžik nepřenese na bojiště a raději se věnuje dění v domovech rodin, ve školách nebo hnutí hippies, mi to přišlo úplně v pořádku a jako vítaná změna. Navíc je z toho cítit, že to bylo točeno s láskou, že zkrátka nešlo o pouhý komerční kalkul. Tenhle sympatický snímek také hrozně táhne nahoru trojice tehdy ještě neznámých herců v hlavních rolích a nezanedbatelnou práci odvádí i zvolený soundtrack. Vyjma několika málo songů, které na první poslech nemají s rokem v názvu filmu vůbec nic společného, a po televizní produkci páchnoucí průvodní hudby, totiž představuje unikum, kdy vedle sebe zazní nejen americká muzika (Jimi Hendrix, Creedence Clearwater Revival, Canned Heat), ale i ta britská (Eric Burdon & The Animals, The Zombies, Cream a dokonce Blind Faith!). Ve finální scéně visí ve výloze nějakého krámku i plakát zeppelínů. To je prostě paráda. No... a tohle všechno tvůrci málem pohnojili tím příšerně patetickým závěrem, bez něhož bych se tedy fakticky obešel.

    • 15.1.2013  12:11

    Vzhledem k tomu, že jsou spaghetti westerny Tarantinovou i mojí srdeční záležitostí, nečekal jsem nic menšího než nejlepší kovbojku za posledních minimálně třicet let. Nestalo se tak. Po "Hanebných panchartech" jsem totiž předpokládal, že bude klást pořádný důraz na příběh, ať už bude jakkoliv ulítlý, jenže tentokrát vše bohužel proběhne naprosto bez emocí. Kupodivu totéž jsem cítil i z nové Morriconeho skladby - dílo génia, kterému schází srdce. Tarantino si natolik libuje v komiksových excesech a citacích starších filmů (variace na scénu s dynamitem z "Mé jméno je Nikdo" vyloženě potěšila), až veškerý děj postupně ztrácí váhu a střelba a výbuchy v něm nakonec fungují lépe než dialogy, což jsem tedy pro změnu nečekal vůbec. Buď jak buď, exteriéry berou dech a Waltz s DiCapriem hrají výborně, přestože první jmenovaný vlastně předvádí totéž co minule a druhý zase přesně to, co se od něj čekalo. Po dlouhé době věnoval Quentin T. hodně prostoru Samuelu L. Jacksonovi a po čertech dobře udělal. I Don Johnson je ve své epizodní roličce a jedné úplně zbytečné, ale ohromně vtipné scéně, senzační. Musím pochválit i tempo vyprávění, protože i když jde o Tarantinův zatím nejdelší biják, uteče jako voda. Koneckonců, i když se tenhle mistr tesař trošku utne, stojí to za to.

<< předchozí 1 2 3 4 5 7 9