Eluin

Film, ve kterém se skloubí skoro vše. Ve výsledku to ale není šílená patlanina (naštěstí), ale snímek, který dokáže vyloudit úsměv i zděšení během několika málo minut. I hudba (a o tu zde přece jde až v první řadě) je celkem slušná a k téhle absurdní komedii sedí jako šaty šité na míru.

Není to zlé, v rámci žánru celkem slušný průměr s několika fajn nápady, ale .... celkově to na mě působí už poněkud "vyžile" (asi jako stárnoucí Zagorka).

Za film "Cesta ven" jsem moc rád. Až se mi chce napsat něco ve smyslu, že konečně někdo natočil snímek, který reflektuje aktuální problémy současnosti a neřeší jakousi pohádkovou virtuální realitu (což je bohužel případ mnohých českých filmů a televizních seriálů). Takový film pak samozřejmě může narazit na řadu problémů. Asi je pravidlem, že když se něco (někdo) vyjadřuje k něčemu aktuálnímu, tak pravděpodobně natrefí i na vlnu ostré kritiky. U tohoto filmu to platí třeba už jen proto, že Češi přece NEJSOU RASISTÉ (protože nemají problémy s Vietnamci, kterým ale jinak někteří bohorovně tykají...) a Romové, tedy cikáni, jsou "svinskou svoločí". Ano, i s takovými názory se lze setkat. S "romskou" tématikou má režisér Petr Václav dobré zkušenosti. Modří už bezesporu vědí, že to byl právě on, kdo v roce 1996 režíroval zajímavý film Marian, který je podle mého názoru (i když na tom prdlajs záleží, protože stejně jsem jen "havlisticky zblblý humanistický sluníčkář") trochu neprávem opomíjený. Drtivou převahu ve filmu "Cesta ven" tvoří neherci, kteří tak de facto "hrají sami sebe", což většinou jde, i když někdy je výsledek poněkud toporný. Co se týče zvuku, tak některým postavám není moc rozumět, coý je zase vina, kterou by asi šlo rozdělit mezi zvukaře a občasný slang, který se ve filmu vyskytuje. Že "Cesta ven" nebude zrovna příběh o procházce směr růžová zahrada (od toho jsou jiná díla) je asi celkem jasné. Místy (hlavně ze začátku) je to velmi dobře natočená depka, která zachycuje lidi příslušící k etnické minoritě a jejich boj s úřady, okolím a často i jich samých se sebou. Nešťastné události tak bývají počátkem spirály stupňujícícho se zoufalství. Těžko říci, jestli film nabízí nějaké východisko, kdo chce hledat, možná tam letmé paprsky optimismu může zahlédnout, ale upřímně, svět ve kterém se film odehrává je hodně smutné místo. A i když po technické stránce snímek leckdy znatelně pokulhává, tak jsem rád, že Českého lva (pokud vůbec ceny v umění mají nějaký velký význam) získal právě tento film.

Gone Girl (GG) je filmem, na který mě upzorňoval mnohý člověk z mého okolí, filmem, který (asi po zásluze) získával slušnou pozornost médií i filmových kritiku. Shrnuto a podtrženo - filmem, který se pravděpodobně vyplatí vidět. A možná právě proto jsem s jeho shlédnutím otálel a viděl jej až teď. GG je filmem o rozpadu jednoho manželství. Podtitulek (či jak tomu jinak říci), že každý příběh má dvě strany je v tomto ohledu velmi výstižný. Více ale prozrazovat o příběhu by asi bylo velkým mínusem. Ne tedy, že by film krom zápletky neměl co jiného nabídnout, ale zrovna u Finchera patří záplatka mezi klíčový atribut filmů a v tomto případě to platí dvojnásob. Pochybuji totiž, že mnoho lidí u nás četlo knižní předlohu od Gillian Flynn. Nickovi se ztratí Amy (a propos, není to rozhodně poprvé, co Ben Affleck hledá Amy...., viz film Chasing Amy :)) za dost podivných okolností. Jejich vztah nebyl ke konci zrovna ideální, takže je celkem logické, že Nick se objeví mezi podezřelými. Fincher si s diváky trochu hraje, chvíli je nechá myslet si jednu teorii, posléze přichází s jinou, která předchozí přepíše, apod. Když už si myslíte, že víte co a jak...., tak stejně přijde nějaký zvrat. V tomto ohledu mě asi více oslovilo "Gone Baby Gone" (zase ten Affleck), nicméně i zde je hra rozehrána vskutku mistrovsky. K tomu si ještě můžeme přidat velmi dobrý zvukový doprovod (zdráhám se záměrně použít označení "hudba") od Reznora a Rosse a hlavně vynikající Rosamund Pike (takový ten typ hereček, které asi budete znát, ale při pohledu na jejich filmografii jste toho moc neviděli, aspoň v mém případě). GG je filmem, který asi jen tak z hlavy nezmizí. Není to ale snímek, který by zásadně přepisoval filmovou historii (takové ambice ani nemá), ale chytře poskládaný thriller, u jehož sledování se nemusíte stydět. A ano, také bych se některým ženám podobně jako Nick rád podíval "do hlavy" (víte, jak to myslím) a nemohu se zbavit dojmu, že Amy by byla skvělou šachistkou...

... aneb jak je nemožné žít svobodně ve zdánlivě svobodném světě.

Norská dokumentární minisérie s výstižným názvem "Sweatshop" (= doslova "zapocený obchod", tedy sociálně dost neutěšené místo) oběhla svět a určitou pozornost získala i v našich médiích. Oprávněně. Však si už jen poslechněte základní "zápletku". Trojice norských mládežníků (bože, to slovo...), kteří se zajímají o oděvní design, se účastní jakési formy reality show, kde prožijí několik dní v Kambodži a na vlastní kůži si zkusí jaké to je být tamním "garment workerem". Zážitek, který člověka dokáže změnit. Je skutečně pozoruhodné sledovat, jak v podstatě tato "cool" a "posh" děcka několik dní v Kambodži ovlivní (nejvíc na nervy mi lezla Anniken). Samozřejmě, podmínky ve "sweatshopu" jsou strašné, ale je třeba přihlédnout ještě k tomu, že k natáčení se dostal navíc i podnik, který na tamní poměry ještě docela ujde. Bezesporu existují ještě mnohem horší místa. Sociální zbídačení některých lidí je skutečně hrozné a nic moc se proti tomu nedělá. Co oči nevidí... Lze ale vůbec reálně něco podniknout? Bude se chtít někomu platit za oblečení více peněz? Budou chtít oděvní společnosti osekat své zisky? Severská společnost HM sice po odvysílání tohoto dokumentu některé podmínky trochu zmírnila, ale stačí to? Podle mě ne, ale ač je to pro nás možná jen malý úspěch, tak pro ty dělníky tam to může znamenat hranici mezi životem a smrtí.

Natočené hezky (byť už trochu stereotypně), až mě celkem chvílemi mrzelo, že jsem nečetl tu knihu..

IMHO zbytečný film, kterému jsem tu šoupnul jednu hvězdu za příjemnou vzpomínku na skvělý první díl...

Hezký film o nehezkých věcech. Klobouk dolů před marnou obranou proti podstatně silnějšímu nepříteli. Klobouk dolů už ale nedám před některými věcmi, které do filmu podle mě nepatří (vypracovaný Hank Azaria, apod.).

Vzalo mi to dech (i s vědomím toho, že ten film si bere od jiných).