Eluin

... aneb jak je nemožné žít svobodně ve zdánlivě svobodném světě.

82% je podle mě málo, i když chápu, že mnohým se tento styl líbit nemusí. Vesmírná odysea je něco více než jen film, je to filosofická vizuální cesta ke kořenům lidství a možná i k něčemu více. "Daisy, Daisy, I am so lazy...."

Četa je podle mého názoru asi nejdokonalejší film zaobírající se válečnou tématikou Vietnamu. Krásně je tam vykreslena deziluze, kterou vojáci procházejí. Když si k tomu přibereme výbornou hudbu (Jeffersone airplane a jejich White Rabbit) a skvělé herecké výkony (Dafoe), tak je asi zřejmé, že to je kousek, na který se nezapomíná. Jistě, možná jsou pro někoho i lepší filmy s "vietnamskou" tematikou (Deer Hunter, Narozen 4. červ., atd..), ale právě tento snímek ve mně zanechal největší stopu a nalezl jsem v sobě také vůli si jej pustit vícekrát, což jsem u předchozích snímcích neučinil.

Mulh. Dr. je mým nejoblíbenějším filmem od Lynchem a Lnych je zároveŃ jedním z mých nejoblíbenějších režisérů, co dodat?:-) Mulh. Dr. jsem poprvé viděl v roce 2001 a od té doby se k tomuto snímku vždy rád vracím.

Komiks ve filmu? Ano, i v této podobě. dobré herecké výkon a ten konec,...ten chytí za srdce. Tedy minimálně za mé :-).

Podle mého názoru asi nejlepší hra od Járy Cimrmana. Podruhu Bárto....

Toto je jeden z mých absolutně nej nej nej filmů. Doors jsou pro moji srdeční záležitostí, jejich hudba je i dnes velmi inspirující a hlavně stále poslouchatelná, což se dá říci jen o málokteré skupině. Stone zde skvěle vystihl atmosféru 60tých let se všemi jejími klady i zápory. Atmosféru volnosti, lásky a také drog. Film je jasnou povinností pro všechny fanoušky Doors..

Tento film mě hluboce oslovil. Temná atmosféra středověku s jeho chorály, fanatismem a očekáváním Soudného dne. Nejlepší ze všech Bergmanových počinů, a to už je co říci...

Mrazivě dokonalé. Jsou filmy, při nichž máte neodbytný pocit četby knihy. Zjednodušeně by se dalo, říci, že takové snímky vlastně de facto převádějí literaturu na stříbrné plátno. Platí to Bílé stuze stejně tak dobře jako třeba o Plechovém bubínku, jen s tím rozdílem, že na počátku Bílé stuhy žádná literární předloha nebyla. Režisér Michael Haneke (autor slavné Pianistky) se do svého posledního díla pustil s velkou náruživostí. Kameru zvolil vhodně černobíle, což kvituji jen s nadšením, neboť černobílý obraz ještě umocňuje atmosféru doby, kdy se příběh odehrává. Jedná se o roky 1913 a 1914, tedy krátce před vypuknutím krvavé první světové války. Příběh je umístěn do středně velké německé vesnice, která je na první pohled obydlena poklidnými obyvateli. Běžný chod tamního života naruší až záhadná nehoda místního lékaře. Lékař měl v oblibě projíždět se na svém koni, ale někdo jej o tuto radost připravil pečlivě namotaným drátem (nebo to byl vlasec? Teď nevím..). Nehoda vzbudí ve vesnici velkou pozornost, nicméně ta je záhy odvedena jinam, neboť podobných "nehod" se děje nějak více... Na film by šlo nahlížet jako na určitou anatomii zla, popřípadě hledání příčin zla v (nejenom) německé společnosti počátku dvacátého století. Režisér Haneke se tak možná snaží přijít tímto svérázným přístupem na příčiny úspěchu nacismu a šíleností, které následovaly během jeho vlády. To je jedná možná interpretace filmu. Ukazuje nám, že v podstatě každý má svoji "13. komnatu" a že za dveřmi našich domovů se ti docela slušní lidé - jak je známe - stávají občas chladnými a bezcitnými bestiemi (takové německé předválečné Twin Peaks...). Všechny výše naznačené atributy film nabízí celkem bohatě, danou atmosféru vytváří pozvolna, nenásilně, takže divák může mít pocit, že je sám jedním z obyvatel vesnice. Bílá stuha je - troufám si říci - vynikající film, který ve Vás bude rezonovat ještě dlouho po závěrečné scéně. Bezesporu jeden z nejlepších evropských filmů posledních několika let.

Je to v zásadě příběh o lásce a zradě, jen zasazený do velmi zajímavých a nečekaných okolností. Ale působivý je velmi. Jen matně vzpomínám, kdy jsem v poslední době viděl něco tak dobrého. Asi už dlouho ne.