dee-key

Během filmu jsem si říkal, že jestli to nebude mít nějaké pořádné rozuzlení, tak to zatratím jako nudnou okecávačku. Ale opak byl pravdou a tak si to ty čtyři zaslouží. Poučení z filmu: občas je možná přípustné být trochu svině, abyste mohli dát věci do pořádku.

Japonské drama se zpěvy a tanci aneb kterak slepý masér nakonec všechny zmasil. V jistém ohledu film působí jako nízkorozpočtový, ale vyvažuje to příběhem a typickou japonskou řeznickou akcí. Vypíchl bych práci se zvukem a hudbou, která mi přišla dost zajímavá a hezky řešená. Moje první setkání s Kitanou dopadlo velmi příjemně a budu se těšit na opětovné shledání.

Smířil jsem se s tím, že Statham asi nikdy nebude hrát Jindřicha III., Lincolna nebo Gándhího a zůstane u toho, co mu prostě jde. Být drsný a mlátit lidi. Tady toho mlácení je trochu poskromnu, ale pořád je to průměrný akční film.

To takhle jednou o Vánocích v centru velkoměsta jedna šlápota vyšlápla toho dne z postele levou nohou a hodinu a půl masila japonské kuplíře a chamtivé prostitutky vším možným arzenálem, výbušniny nevyjímaje. A kupodivu, až na pár otravných sousedů si toho nikdo moc nevšímal. Typická žánrová doslova komorní řezničina s kočkou v hlavní roli, hromadou nereálné akce a hepiendem. Kdyby měl John Wick prsa a nevytáhl by paty z obýváku, vypadalo by to takhle. Pokud potřebujete u něčeho vypnout úplně všechno kromě proudu a zajímá vás, jaká je Salma ve svých padesáti pořád zachovalá, jděte do toho.

Nápad je něco, čeho si na filmech cením skoro nejvíc a tomuhle se originalita upřít rozhodně nedá. Pravda, není to supr čupr na druhou, ale kromě občasného zkratkovitého jednání postav a pár nedotažených záležitostí, je to svým zpracováním lepší průměr.

Chápu, že je to hlavně o tom, si zaexperimentovat. Natočit film kompletně bez dialogů a ještě to celé stylizovat do pravěku, to je jistě hodnotné a oceněníhodné. Ale mě to zas tolik nebavilo.

Životopisné snímky mají tu nevýhodu, že pokud ten člověk, o kterém to je, neměl dostatečně zajímavý život, film bude stát za starou upírskou Bellu. Na(ne)štěstí život nejchytřejšího pána, který je bohužel vězněm ve vlastním těle, byl poměrně zajímavý a rozhodně bych ho nedehonestoval na pouhopouhé romantické drama. Ač já, zapřísáhlý romantik, musím přiznat že jsem byl trochu dojatý. Nezlomnost profesora, ale rovněž, a to bych zdůraznil, jeho ženy, je skutečnou inspirací. Kromě příběhu může film nabídnout opravdu krásnou ukázku Eddieho herectví a pěkný tklivý soundtrack. Tam ovšem výčet končí. Není to žádný zázrak, ale rozhodě stojí za vidění.

Film o cestě k neskutečnému sólu na bicí? Zatraceně proč ne? Dlouho se mi nestalo, abych byl u filmu nervózní za herce a přál si, aby ještě pokračoval. Hudební snímky mě nikdy moc neoslovovaly, ale když už byl tenhle nominován na Oskara, podrobil jsem ho drobnohledu a kritice svého vytříbeného vkusu. Sám příběh není nic závratného (a jeho kostru můžete vidět v každém druhém ... ne, v každém anime). Především jde o to, že ti herci a celý ansámbl něco předvádí, hrají! Což je něco, co se nám v poslední době z filmů vytrácí a v éře, kdy stačí strčit ptáka do objektivu nebo vyvalit prsa na kameru, je Whiplash přímo nebeským úkazem. Za mě paráda a někdy si to zopáknu.

Jak je v poslední době populární všude cpát upíry, vlkodlaky a zombíky, začalo být populární i dělat si z toho srandu. Některé parodie jsou lepší, tohle byl spíš průměr. Má to docela slibný rozjezd, ale novozélandský humor u mě asi nebude ten top srandy. Musím uznat, že pár docela dobrých vtipů to mělo, nápady taky celkem dobré, jen by mi asi nevadilo, kdyby ti upíři nebyli takoví debilové. Že to bylo formou dokumentu mi tentokrát nebylo ani moc na obtíž.

Černý humor lvl 1000 a cynické až na půdu.