Svrdlin

Svrdlin

Lukáš Gregor

Česko
učitel, milovník filmu

Twitter: svrdlin

16 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
    • 9.9.2017  21:00

    Do mysli se mi vkrádá sousloví "hezké obrázky". Na film se mi dobře dívalo. Jan Svěrák je jeden z našich nejlepších řemeslníků. Umí dostat do záběru mnohdy krásu i něco, co bolí, škrábe, nebo na stranu druhou rozesmívá. Jenže ve svém filmu "Po strništi bos" takových kontrastů není moc. Hodně se tu probírá dramaturgie - vyprávění. Epizodičnost mi jako taková nikdy nevadila, pro Svěráka je navíc typická, ale zde opravdu nedojde k "naplnění". Kdyby některé scény odstranil, jiné přidal, vlastně by to s velkou pravděpodobností nemělo na nic v ději vliv. Osobně už mám navíc i problém s Oldřichem Kaiserem. Od doby, kdy jej všichni chválili v Tmavomodrém světě, se občas Kaiser objeví v takové té zádumčivé, charismatické roli silného (správného) chlapa. Vypadal před kamerou skvěle, což o to, ale je to už škatulka, která mi vadí. Nehledě na to, že sama ta figura ve filmu byla naprosto papírová.

    • 9.9.2017  20:45

    Klidně to přiznám - do kina jsem šel s velkým obavami. Předsudek, že bude "Hurvínek" stejně špatně napsaný jako "Kozí příběh", má očekávání táhnul do bodu mrazu. Realita je však jiná. Opačná? To je asi silné slovo, ale každopádně stěží budu moci "Hurvínak" mít jako výukový materiál, jak nepokazit scénář. Těch chyb tam není zase tolik, spíše jde o místa, která očividně nikdo moc neřešil, neb jde o detaily. Je jich škoda, ale na stranu druhou neuráží diváka. Film není ani nevkusný jako "Kozí příběh". Co mě však překvapilo, s čím jsem nepočítal, že bude film tak nudný. Možná za to může ta jedna jediná lokalita, ve které se zápletka odehrává. Možná za to může zápletka sama o sobě, protože by vystačila ne jednu epizodu Večerníčku (krásně), na celovečerní film sotva. Autor v nějakém rozhovoru mluví o psychologii postav a originalitě. Nevím, kde jsem obé měl hledat. Jestli tedy psychologií nemyslí fakt, že otec moc nevěří svému synkovi, aby později poznal, že vlastně klučina umí být i docela odvážný. A oba, i když se běžně docela "hádají" (tak jde o puberťáka a tátu, co byste chtěli asi jiného), tak se mají rádi. Tím psychologie končí. No a originalita je velmi ošemetné slůvko. Dokážu si představit, že někde na Západě (bude-li se tam někdy tenhle film hrát), budou asi koukat na to, jak podivně ten táta vypadá, dost možná zaujme svět prostředí oživlých loutek (ty se mi vlastně docela líbily i výtvarně). Jinak můžete všechny krůčky předvídat. A určitý nezájem jsem cítil i v kině. Když opomenu ty děti, co s rodiči odešly během projekce, snad jen na dvou místech jsem zaznamenal nějaké emoce. Mám z toho opravdu zvláštní pocit. A to jsem se vyhýbal hodnocení výtvarného řešení figur. To je velmi citlivá záležitost pro někoho, kdo s Hurvínekm vyrůstal. Můžu však říct, že Hurvínek (i s dabingem) dopadl vlastně dost dobře. Taťulda je takový hodně nemastný a neslaný a vlastně i nesympatický. Věkový a vizuální "upgrade" u Máničky se však minul účinkem, budeme-li se na ni dívat jako na Máničku, kterou známe. Její hlas se k figuře vůbec nehodí. A i když bude mít v zahraničí jiný dabing, jeji chování, herecká akce a vůbec nějaké místo v dramaturgii je prakticky nezajímavé. O paní Kateřině raději ani nemluvím... Animace jako taková však funguje dobře, může za to jistě i mezinárodní tým, je to dobře odvedená práce. Jen mě to celé nebavilo. A nevím, jestli je to lepší, než kdyby mě film podráždil nějakou větší odvahou.

    • 16.1.2017  11:35

    Bez studu začnu s prohlášením, že jde o jednu z nejpovedenějších filmových pohádek od roku 1989. Nellis se podařilo totiž napsat scénář, který nemá proluky, ale ani zbytečně nesází na jednu akci za druhou. Nebojí se jít obsahově hlouběji, než by s ohledem na jeho vizuální poutavost vlastně musela, především však nedělá žádné skopičiny, i když se humoru nevyhýbá. Velký vklad představuje casting - naprosto funkčně vybraní herci, Issová je k zulíbání, díky své milé přidrzlosti. A jako takový bonus vnímám profesionálně zvládnutou práci s kamerou, hudbu, vůbec výběr scenérií.

    • 8.7.2015  17:16
    Stop (2015)
    odpad!

    Nečekal jsem, že se někdy u filmu Kim Ki-duka tak nasměju.

    • 5.7.2015  14:41
    Ztrácení (2014)
    *

    Nevím, zda je dobré začít komentář k filmu slovy "Tak nevím...", ale ono tohle slůvko se k vystižení mých pocitů hodí asi nejvíce. Nevím, jak to tvůrci mysleli. Seriózně? Ironicky? Jako pohled do dospívání, nebo se jim zalíbilo natočit něco trošku bubu, ale na festivaly se hodí opepřit to hlubokomyslností? Ukoukal jsem a to především díky hereckým výkonům. Asi se na to ještě jednou podívám, to abych se mohl soustředit pouze na mdloby postav a počítat je - protože tohle jistě bude film s největším počtem omdlení v historii kinematografie.

    • 7.5.2015  14:58

    Nádhera

    • 6.5.2015  14:55

    Velmi milé filmové překvapení. Ačkoliv výtvarně mi to moc nesedlo, oceňuji především příběh/téma a jeho podání dětskému divákovi.

    • 6.5.2015  14:53

    Zatímco podobně koncipovaný Hrob světlušek mě rozložil, v tomto případě mne rušila v hlubším prožitku opravdu, ale opravdu velká snaha tvůrců dojímat. Jsou zde hezké pasáže, ale i křeč (závěrečné titulky, resp. píseň).

    • 6.5.2015  14:51
    Posedlý (2014)
    odpad!

    Po docela slibné expozici se film zlomil v útrpnou a trapnou koláž napodobenin několika málo jiných snímků. V poslední části využité CGI animace trhají oči a i výtvarností jdou ruku v ruce s ubohostí vyprávění.

    • 20.3.2015  16:35

    Jsou filmy, které fungují především díky svému odéru nostalgie. Šílený Max je hrdě zastupuje. Dívat se dnes na ty poťouchlé týpky a věcičky, které se svým designem lámou mezi 70. a 80. lety, přičemž mají tak nějak být i futurustické, už nevzbuzuje jiné pocity, než příjemné pousmání. Zápletka jasně čitelná dopředu, hrdina s cool oblečením, ale ještě stále chlapeckým kukučem. Hudba hučí víc, než by bylo zdrávo, ale stále zde máme rachot vytuněných motorů - a ty fungují výborně s australskými silnicemi. Snad jen ti poťouchlí záporáci by mohli být trošku serióznější, aby jim člověk nemusel přát smrt proto, že ho iritují, ale proto, že jsou skutečně zlí.

    • 22.8.2014  07:39

    Kdyby se ve filmu nedělo vůbec nic, stal by se mi sympatičtějším. Konfliktní situace působí směšně - snad pro naprosto dětinské chování ústředních postav.

    • 22.8.2014  07:37
    Schůzka (1985)
    **

    Když se dívám na podobné filmy, říkám si, zda by ve Francii neměli točit jen komedie a kriminálky. Pseudoart postavený na uvzdychaných mladých lidech.

    • 13.7.2014  09:48
    Toulaví psi (2013)
    **

    Můžu to přičíst své nezkušenosti s autorem, ale i když jsem se opravdu snažil, nenašel jsem k němu skrze Toulavé psy cestu. Nevadí mi prakticky vyprázdněná narace, protože v hlavě si jednotlivé pocity (a možné příčiny a následky) spojené s postavami můžu vykonstruovat. Ale dlouhé záběry ve druhé polovině filmu, zvláště pak ty poslední, mi už přijdou spíš jako snaha o to, aby se o filmu mluvilo. Do nitra hrdinů lze proniknout i "stručněji".

    • 13.7.2014  09:43

    Jeden z nejsilnějších zážitků KVIFF 2014. Bravurní scénář, podpořený nejen naprosto uvěřitelným herectvím, ale také absencí hudební složky a jakéhokoliv pohybu kamery (ehm, tedy dva maličké pohyby tam jsou). Oceňuji i přístup režiséra, který neukazuje na nikoho a na nic prstem obvinění, neutočí, neposmívá se. A ještě k tomu umí i ve filmu, který rozechvěje, pracovat s humorem.

    • 13.7.2014  09:39

    Sázka na jistotu. Klišé. Neschopnost invenčně přistoupit k mnohokrát probranému tématu. Možná bych toto vše režisérovi odpustil, na filmu mne však kromě nudy vadila černobílost, s jakou k postavě režisér přistoupil. Charlie není nesympatický, alespoň zpočátku, jenže se ukazuje, že je velmi pasivní a obviňuje (a filmař s ním) přistěhovalce z toho, že mu sebrali půdu/zemi, práci atd atd, aniž by cokoliv aktivně podnikl pro zlepšení svých podmínek. Film se nijak kriticky k takovému pasivnímu a reaktivnímu postojí nestaví, naopak v závěru sází na patos a několik silných slov a vět a dlouhý pohled do tváře ústředního hrdiny.

    • 13.7.2014  09:32
    Malej Quinquin (TV seriál) (2014)
    *****

    Zákeřná hravost. Tak bych stručně shrnul formu televizního projektu, který mne po 200 minut neskonale bavil, a to i za cenu, že hláška "zlo je mezi námi" čím dál tím více znepokojovala a v závěru zůstala nepopřena. Dumont vsadil na podvratnost, na kterou přistoupí jen někteří. Je otázkou, jak moc se chce posmívá, nebo ukazuje posměchy. Scéna v kostele je bravurní divadlo, objetí ústřední dětské dvojice krása.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace