mrtvej pes

Kang Haneul hraje mistrně. Když se na mě v půlce přižene naprosto neočekávaný plot twist (který zpětně dává smysl a do všeho nádherně zapadá), uvěřím všemu, protože mě Haneul přesvědčí.

Kang Haneul v hlavní roli je pro mě pokaždé doslova pohoštění. Jako by Korea věděla, že další přeškvařenost nezvládnu, že už mi zmelodramatizovanost leze krkem, že mi nestačí koukat na krasavečky, ke kterým scénář dokoloval jen kvůli jejich slávě mimo scénu a nikoliv talentu, a dala mi Kangovým prostřednictvím ohromný dar. On totiž chápe, co obnáší být řemeslník a ne celebrita - a takových je teď v Koreji málo. Je civilní a uvěřitelný. Nepitvoří se, nepřehrává. A baví mě celé dvě hodiny stopáže. Herec s velkým H; neskutečně si přeju, aby si ho doma považovali a dali mu prostor v dalších výjimečných dílech.

Try the cock, Albert.

Ačkoliv jsem zarytý nadšenec adaptace z roku 2012, uznávám, že tahle minisérie se nejen Tolstého předlohy drží lépe a s větší nuancí, ale že sdělí věci stejně pádně i bez scénografické stylizace a vymazlených barev zdánlivě nutných pro modernější dobová dramata.

Za první čtyři série.

Kdyby mi někdo podal nůžky a řekl, hele, vystřihni z toho všechny scény, které vážně nepotřebuješ vidět, to by byla jiná koláž. Ale navzdory všemu tomu nepříjemnu, způsobenému slizkými mužskými postavami, které měly na můj vkus až příliš moc prostoru, se mi Agasshi neskutečně líbila. Britskou adaptaci překoná o sto jedna procent a splňuje moji malou osobní modlitbu ke scénáristickým bohům, aby (spoiler) hlavní dvojice neskončila nešťastně, jak už to u lesbických dramat z drtivé většiny bývá.

Syrové až do morku.

Když je mi nanic, sem se vždycky vracím.

Zážitek z Chungking Expressu je jako stát v neonu nebo se potápět do akvária, zároveň ostrý i rozvlněný, je to závrať i klid. Upocený Hongkong, kde stojí hlava na hlavě a kde se lidé snaží navzájem najít, aby prožili právě tu závrať a právě ten klid. První z "povídek" se mě určitě dotkla víc, druhá už se trochu táhla.

Je jedno, kolikrát jsem Crows Zero viděla. Kdykoliv se totiž podívám znovu, je to jako vidět to poprvé.