mrtvej pes

Představ si, že ti Sono vleze do baráku a řekne: "Hele, tady by se dobře točilo prznění dcérečky, puč mi to..." Hnala bych ho svinským krokem.

Pochoutka.

Originálnější pojetí než u dosavadních adaptací Anny Kareniny, které původní časovou přímku obohacuje o řekněme jakýsi epilog, o uvěřitelné pokračování Vronského příběhu. Jsem téměř pokaždé pro oživení klasiky novými styly a úhly pohledu, jak je to například v Karenině z roku 2012 (kde film imituje divadlo) nebo v Romeo+Juliet z roku 1996 (kde staroanglické dialogy doplňují moderní prostředí Verona Beach). Proto mě nápad nadchl. Co ale zní teoreticky dobře, dopadlo trochu jako chcípáček. Záběrům ze "současnosti" se věnovalo příliš screentimu, přestože se v nich nic nedělo. Záběrům z minulosti pak naopak musím uznat věrnost k předloze, díky které Annin spád do paranoiy a majetnickosti vypadá víc věrohodně. Přesto se konečný výsledek ani z půlky nevyrovná verzi z roku 2000, která nepotřebuje ani přidaný materiál, ani retrospektivu pro oživení něčeho už mrtvého, ani nezachází do až otrockých detailů, aby vysvětlila Anniny pohnutky.

Try the cock, Albert.

Genialita nepotřebuje dvě a půl hodiny. Radši než Burning se to mělo jmenovat Smouldering Slowly. Ale navzdory až anestetickému tempu rozhodně stojí za to se podívat (a dodívat).

Dvakrát vyvařený čaj.

Netradičně zpracovaná revanšovka, které bych stejně jako ostatní diváci vyčetla délku a nelogičnost. Sice rozumím snaze co nejvíc protáhnout antagonistovo utrpení a proto mu trochu upustit řetěz a pak ho zase utáhnout, aby nikdy neměl jistotu, co se stane. Ale to, jak protagonista svou pomstu pojal, bylo překombinované, ať už se na to koukám z jakéholiv úhlu. Kdyby měl toho hajzla víc pod palcem, někde v omezeném prostoru... budiž. Ale takhle to nefunguje. Nebyl totiž vždy o nutný krok napřed a nebyl ani natolik inteligentní, aby antagonistu v nehlídaných momentech vždy včas dohnal a zastavil. Namísto kýženého pocitu zadostiučinění pak přišla frustrace. "Ne, už zase? Kolik nahatých, krvavých koz ještě uvidím?" Stačilo.

Ačkoliv jsem zarytý nadšenec adaptace z roku 2012, uznávám, že tahle minisérie se nejen Tolstého předlohy drží lépe a s větší nuancí, ale že sdělí věci stejně pádně i bez scénografické stylizace a vymazlených barev zdánlivě nutných pro modernější dobová dramata.

Příjemná podívaná. A světe, div se, bez obvyklého konce.

A tohle je problém s tím, když je každá ženská postava plytká a bez páteře. Je zásadní rozdíl mezi tím natočit něco o ženských obětech - a natočit něco o ženách, které všechny spadají jen do archetypu oběti. Ani hlavní hrdinka zrovna dvakrát nevybočovala ze zajeté řady. Měla víc odvahy než mozku, a i té odvahy bylo pramálo. Ale každý chlap, samozřejmě, nervy i střeva z oceli. Dejte mi pokoj.