mrtvej pes

Z Lampionů mě hodně dlouho bude mrazit. Je to ten z filmů, které vidím jednou a další dva roky nemůžu rozdýchat. Intimní a komorní, pro nás neblízké, a stejně to řeže na morek. Ráda bych si přečetla předlohu. / Dočteno (Su Tchung - Manželky a konkubíny). Obě verze si mě něčím získaly. Pro jednou pro mě netratí ani originál, ani adaptace; naopak obě obohacují už celistvou představu.

Napsat konstruktivní komentář k tomuto filmu, to je na mé řečnické schopnosti až příliš veliké sousto. Navíc bych nebyla objektivní, jelikož tenhle film miluju (a kdybych mohla, vdám se za něj). Proto jen řeknu, že je to silné, strhující, ještě nikde jsem nenarazila na tak přesvědčivé herecké výkony a hudba - hudba..

Na to, aby byl příběh zcela pravdivý, je to příliš filmové a na to, aby to byl čistě film, je tam až příliš pravdy. Umění Fridy Kahlo mě vždy tak nějak zasahovalo, proto jsem film zhltla s nadšením pro jeho zvláštní pojetí, dostatek maleb a tklivou i rozbouřenou hudbu. Způsob natočení a obrazotvornost filmu na mě tentokrát zabraly.

Je jedno, kolikrát jsem Crows Zero viděla. Kdykoliv se totiž podívám znovu, je to jako vidět to poprvé.

Něco jako guilty pleasure, akorát bez toho guiltu.

Zážitek z Chungking Expressu je jako stát v neonu nebo se potápět do akvária, zároveň ostrý i rozvlněný, je to závrať i klid. Upocený Hongkong, kde stojí hlava na hlavě a kde se lidé snaží navzájem najít, aby prožili právě tu závrať a právě ten klid. První z "povídek" se mě určitě dotkla víc, druhá už se trochu táhla.

Úchvatná Bowieho hudba. Zvláštní, na mé dětství trochu prapodivná pohádka, která mě dnes baví snad ještě víc pro svou fantastičnost (skřítci, labyrint, různé postavičky chlupaté i nechlupaté, pištivé a kousavé, skryté tváře Bowieho v různých šutrech a keřích - všimla jsem si až po opravdu dlouhé době -, dnes už staré, ale stále půvabné efektíčky apod.). Navíc tomu neschází vtip. Myslím, že boule na Bowieho elasťácích mě donutila tak brzy dospět.

Když je mi nanic, sem se vždycky vracím.

Syrové až do morku.

Vezměte dvě přirozené herečky, zasaďte je do spícího městečka plného lidí, kteří od nich nemohou být více odlišní (ač jedna to ví a druhá si to teprve musí přiznat), dodejte zvláštní moodyssonovskou atmosféru a trošku hořké lásky. Vznikne perla.