mrtvej pes

Předlouhý, ale krásný film, který stojí za to vidět alespoň jednou, i kdyby pak do něj jeden už znovu nešťouchl ani palcem u nohy. Rozebírá mimo stěžejního romantického střetu i mnohá témata vlastní velmi úzké přímořské (příříční?) komunitě, ve které mají ženy pramalá práva, chudáky vykořisťují boháči z nedalekého města a kde dosavadnímu stylu života hrozí pohromy způsobené přírodou i člověkem.

Odklon od obyčejných, omletých a očekávaných linek a zvratů, a to navíc odklon velmi příjemný. Stojím si za tím, že i ty opravdu smutné životní příběhy by se měly točit trochu civilně, bez přehrávání a kvičení a kvílení, a že největší síla scénáře vždy stojí na tom, že padne jednotlivým postavám přímo na kost; že jen neopakuje to, co jsme už tisíckrát viděli. Zopakovat námět, tomu se jeden nevyhne. Ale nahlédnout na něj jinak, s jinými city, s jinak napsanými postavami, ve kterých je znát jedinečnost a ne šablonovitost, to je řemeslo už skoro ztracené. Tady se to podařilo.

Ale z Průměrie už neutekli.

Zase jednou šťour do ututlaných koutů korejské šikany a hierarchie, konečně jednou zasazený jinam než do střední školy. A ze kterého se Korejci stejně nepoučí, ale budou na to čučet a zuřivě komentovat. Dobře odsýpající děj, klaďasové nejsou nudní a neslano-nemastní, záporáci by si u nás sice asi tolikrát neškrtli, než by je někdo usadil a sešrouboval do kulatý krychle, ovšem v pevně strukturované já nahoře ty dole společnosti Koreje jsou uvěřitelní. A pak nejde neocenit špeky, které hrdinův kámoš neustále pronáší. Za mě jo.

Je hrozné vidět, jak i obyčejný zedník s jednou jedinou protekční známostí se může stát až martyrem a hrdinou mas; jak se mu do poslední chvíle ulevuje od trestu, jen protože se za něj jistá sekta ostatních mužů prostě postaví a bude ho oslavovat za vraždy "nečistých" žen. Protože vrah žen má právo na slávu a spravedlnost a žena nemá právo ani na život...

Ke konci zavánějící naivitou. Je jasné, proč první půlka zaujme víc, sebere dech, vtáhne člověka dovnitř a nepustí. Protože se začátku jde o všechno a o všechno se i přijde. Protože se začne odznova z méně než nuly. A protože po těžké cestě do "přítomnosti" se zbytek veze ne už na bázi přežití, ale pohodlíčka. Politikaření a poloprázdných proslovů. Sice dokola slyšíme, že Gangu zlepšuje ženám životy, anebo o to alespoň usiluje, ale už to tolik nevidíme mimo její vlastní ambice. Přesto: silné scény s telefonátem matce, děvčátky ve škole, ohlédnutí se za vším, čím si prošla.

Seven Rooms jednoznačně vede.

Po delší době něco na úrovni.

Jak vměstnat kýčovité dějové body ze všech možných historických "velkofilmů" do jednoho: Návod od Tomiris.

Sviňárna.