ScreamJay

ScreamJay

The Jay

okres Jablonec nad Nisou
hudební publicista

homepage
ICQ: 300-725-430

173 bodů

Moje komentáře

od nejnovějšíchpodle abecedypodle hodnocenípodle roku vzniku filmu
<< předchozí 1 2 3 4 5 9 13 17
    • 7.7.2014  03:13

    Porod jako demoliční derby aneb zavolejte porodníka a statika (!!!) Ďábel by byl býval frajer, kdyby se kolem něj nemotalo tolik pošuků, co si rádi malujou symboly po zdech, čichaj popel a zapomínaj, že i pán temnot kdysi míval své kouzlo, tedy když se ještě držel plíživé mystiky. Allison Miller si démon vyčíhal v Klokánku, jako Katie Featherston, která má ale větší prsa a ve své podstatě je mnohem víc nesnesitelná. Hlavní problém Devil's Due vidím v tom, že se urputně snaží gradovat, ale nedokáže překvapit. Pokud se kdysi dávno kolem Rosemary pozvolna stahovala smyčka, v případě ďáblova zplození zkouší ambiciózní prostřední půlhodinu uškrtit přetaktovanou závěrečnou desetiminutovkou. Nikdo ani nezkouší rozklíčovat události kolem hlavní hrdinky a namísto toho raději stupidně vysvětlují, proč jsou jako náhodou všude kamery. Jasně, už se myslím přejedly, všechny ty FP pseudorealistické záznamy a pakliže byl v The Devil Inside ďábel ve výrazový křeči, tady zůstal jen u pár lehkých kontrakcí. Jinými slovy, tohle je přesně ten horor, u kterého je velmi snadné čekat mnohem víc a děsně těžké přijmout jen o málo víc než nic. Zívání bez atmosféry s popraskanou omítkou, u mě za [final rate: 35%]

    • 5.6.2014  04:00
    Insidious (2010)
    ****

    Už mě začíná srát, ta bába s loutkoksichtem, co se mi pořád prochází za okny (!!!) Kdysi dávno, po shlédnutí Dead Silence jsem říkal, že James Wan prostě ví, ví co říct, kdy a jak to říct, aby strach gradoval a v pravou chvíli i kulminoval. I když pořád považuju Insidious za zbytečně překombinovaný, místy až okázale obrazný, stále je to nebývale funkční oldschoolovka, která si tu zpětnou vazbu umí nenuceně vynutit. Ve tmě nejlíp funguje NĚCO a ze všeho nejdál se v ní dostává lidská fantazie. Jako kdyby jednadvacátý století chytlo Poltergeista za koule a skrz působivý vizuál jen tak potichu špitlo: "Zatancuj mi!" Není to tak okatý, prvoplánový bizár, jak by ho nejspíš podal Rob Zombie a ani Lin Shaye není tak senzační médium jako byla Zelda Rubinstein alias Tangina, přesto tenhle digitál má potenciál k tomu, stát se s odstupem mnoha let letmo kultovní. Navíc, ta muzika Josepha Bishary, která mimo film podle mýho zas tak moc nefunguje, s vizuálem skvěle ladí. Tady dvojnásob. Pseudoasijským duchařinám nejspíš odzvonilo a já se v tomhle neoklasickým, transcendentálním bloudění našel na slušných [final rate: 70%]

    • 6.3.2014  03:48

    Betonová zeď je sakra dobrej důvod k tomu šlápnout na brzdy (!!!) Side Effects jsou v úvodu jedním z těch filmů, který vás jen těžko vtahuje do děje a přitom se tváří děsně umělecky. O co tu kruci jde? Steven Soderbergh si od od začátku hraje se záběrem, fotografický kompozice, zlatej řez, hloubka ostrosti, ale po stránce samotnýho děje (díky nejednoznačný ústřední lince) to vypadá, jako by nevěděl, co vlastně chce. Proboha, Channing Tatum - muž, jehož tělo výrazně přerostlo hlavu, ale pořád je tu půvabná Rooney Mara, skvělý že není tou lacině prvoplánovou kráskou. Boj s démony někdy jen vytváří další démony a prvotní roztříštěnost má svý vedlejší účinky - film je příjemně nečitelný, ve svý pokojnosti zůstává velmi znepokojivý a, což není vždycky přímo předepsaný, nenuceně graduje. Kde je teda ta hodnota? No jasně, důraz na hudební stránku, vždyť je to Thomas Newman, ten to umí udělat (americky) krásný. Zákonitě přesnej Jude Law a pak něco jako nevyřčená otázka - "Co je v dnešní době křehčí, zranitelnější? Lidská duše nebo dobrá pověst?" I když jsou Side Effects působivé, pořád zůstávají taktrochu konzumní psychologií, filmem, který ve své velikosti nepřerostl sám sebe. Užívejte po jídle, avšak účinky jsou pouze dočasné, u mě "jen" na [final rate: 75%]

    • 26.2.2014  03:12

    Brendy v iceteačku, poctivej tuplák milkshakeu a nekonečná jízda tunelem (!!!) Je to tak, být znovu na střední Emma Watson by byla přesně to holkou, ze který bych nedokázal spustit myšlenku a u který by mě k zešílení štvalo, že ji sbalil největší kretén na škole. Ona už není jenom kouzelná, je okouzlující a čert vem, že jí ty dospělejší role ještě moc nevěřím. Je úplně jedno jestli má Charlie malá tajemmství nebo jen tak postává v koutě, The Perks of Being a Wallflower mě díky předloze, námětu svázal očekáváním. Jasně, očekávání, zabiják prožitku, přesto tohle vcelku prožít šlo. Věděl jsem, že to Stephen Chbosky nepodá jako lacinou teenagerku, že to nebude zas až tak jednoznačný, že v tom naopak bude takový to senzační "divno". Jo, už se toho bojíme, být divní, svý, protože nás svazujou normy, který jsou však nudný a předvidatelný. Je strašně snadný následovat cizí hodnoty, než si je sami v sobě utvářet. Logan Lerman ani nemusel moc hrát, přesto tu skrz svou postavu potvrdil to, co říkám už leta - "Empatie je stejnou měrou dar jako prokletí". Jak to teda je? V životě se vyrovnáváme se spoustou věcí, spoustou ztrát, ale nakonec s každou ztrátou něco jiného získáváme. Sakra, to jsou takový kecy, že bych jim snad rád uvěřil. Tak jo, pustíme si v autorádiu Heroes od Davida Bowieho mixnutý se Sonic Youth, ovšem pokud nám ten krám nesežere pásku a budeme divný, protože být divný znamená umět překvapit, i sám sebe... Překvapivě příjemná podívaná s ne(vy)nucenou myšlenkou za [final rate: 80%]

    • 25.2.2014  04:50
    Teď a tady (2012)
    ****

    Když každej den neprožíváš jako by byl poslední, nežiješ, jen přežíváš. A taky platí, že život není tehdy ani jednou, žiješ teď a tady (!!!) Now Is Good je zkouška naší všední slepoty, nebo možná taky zaslepená romance, každopádně Dakota Fanning pěkně vyrostla (i herecky) a ten krátkej sestřih ji taky sekne. Jasně, nemůžou u toho chybět Lana Del Ray ani Ellie Goulding, natož O'Halloranův klavír a smyčce. Bojíme se, máme strach z věcí, který lze zvrátit natož pak z těch, kterým se vyhnout nejde. Bojíme se bolest cítit i prožít, i když je naší součástí, i když bez ní by radost a štěstí byly jen prázdný slova. Ol Parker je jak na pomezí dvou světů, na jedný straně všechen ten patos, andělé ve sněhu, s motorkou na pobřeží a uvědomělým manekýnem, kterýho jí sešle zatracenej osud, až doposud. A proti tomu, žádný hrdinský řeči, nebo aspoň ne tolik, jen cynickej slalom mezi vzdorem a nevyhnutelností, mezi touhou a strachem. Tess. Mám jí to věřit? Já nevím, co když to vlastně ani nečeká, nespoléhá na to? Jak je to dál? Někdo musí zemřít aby se jiný naučil žít? K čertu s tím, pořád se učíme. Tohle není dokonalej film, takový klony Aleca Baldwina mezi rodičema často nenajdete, přesto jsem se naučil dávat šanci lidskosti, bez ohledu na uměleckou formu. Jenže tohle pro mě i tu formu má, lidských [final rate: 80%]

    • 22.2.2014  05:28
    Zmizení (2013)
    ****

    Villeneuve vždycky nejezdil jen ve formuli a Jackman si taky vždycky nehrál na zvlčelýho Fredy Krugera s pejzy. Věděl jsem, že ten Kanaďan umí, ale zároveň jsem taky nečekal, že by snad Prisoners odvyprávěl nějak tendenčně, na efekt. V prvé řadě? Zmizení není strhující film, vyprávění je striktní, nevybočuje, neuhýbá z veskrze autentické linky. Je chladný, pomalý a neustále po vás něco chce, abyste se vcítili do zoufalství, abyste tápali, byli empatičtí k zápletce. V duhé řadě? Kamera! Roger Deakins drží obrazové prostředky čistě a syrově, velmi jednoduše se topí v táhlých záběrech, netlačí na pilu. A v třetí řadě? Hudba! Jen málokterý abstraktně ambientní sountrack dokáže fungovat nezávisle na filmu a zároveň přenášet svrchovaně filmový dojem tak, jak se to povedlo Jóhannu Jóhannssonovi. A dál? Už po půl hodině mi z Gyllenhaalova tiku tikalo, přesto u mě Hugha přehrával, držel v šachu a spolu se slušným scénářem udržel v šachu i celou pointu. Pointu, která si díky roztříštění příběhu mezi dvě hlavní a co chvíli jediné postavy, dokázala uchovat moment překvapení. Ne, tady už dávno nejsme v dobách The Silence of the Lambs, aby se rozhřešení stalo nadčasovým, aby to nemělo žádný mouchy a divák se chtěl, potřeboval vracet. Přesto jsou Prisoners somatickou kriminálkou, která není úplně tím, co byste od současný podoby žánru čekali, ale ani tím, čím by vlastně mohla (a měla) být. Ve Ztracených se ztratilo pár nedostatků, ale já se v nich s dojmem našel, rozvážně, uvážlivě, za [final rate: 80%]

    • 17.2.2014  23:16

    Stotřiatřicet let, dvojitej bajpás a nemožný košile aneb důchodci v báni (!!!) Prošedivělej Ježíš a dva týpci, který už maj na těle víc kůže, než můžou potřebovat - tak na tohle si musel filmovej fanoušek počkat víc jak 30 let. Zestárli jsme? Zuby jsou vlastní? I když se Escape Plan tváří jako děsně hypermoderní, já z něj pořád nějak cítím devadesátky, jako kdyby se vrátili někam do doby Assassins, k tomu hudební motiv se stejným feelingem, kterej měla třeba Die Hard 2. Klasickej konflikt mezi neodvratitelnou nostalgií pamětníka VHS éry a tím, co byste tam doopravdy chtěli najít - větší šmrnc dialogů, větší nadhled, víc ironie, víc kontrastů. Čeho se nám dostalo? Film kterej, i když se o to snaží, nemá čím překvapit, skvělá první polovina, v rámci klasickýho námětu nápaditá a k tomu omšelý oldschool závěr, bez jiskry. A jako bonus mimický deathmatch, ve kterým Arnie těsně poráží Slye dva výrazy v ksichtu ku jednomu (!!!) Rozpaky? To, co tu tak děsně smrdí, je Francovka? Houby, Mikael Håfström to prostě natočil tak, jak bychom chtěli v dobách, kdy TI dva byli na vrcholu, nic víc a ani nic míň. Obsazení sympatické, ale ambice nejspíš byly mnohem vyšší. Teprve čas ukáže, jestli byl tohle nadčasový útěk a nebo jen útěk před neúprosným časem. Bavil jsem se a přesto to nedokážu nadhodnotit, takže za mě rozprchlých [final rate: 65%]

    • 5.2.2014  04:29
    Carrie (2013)
    **

    Pro chvilku štěstí by snad i vraždila aneb proč na mě ta holka celou dobu tak tupě zírá??!! Čert vem, že je Carrie remake, ale z tohohle filmu už od samého úvodu vyloženě cítíte, jak se bezmála dětinsky těší na předepsaný kultovní finále. V důsledku toho se první 2/3 vlastně snaží jen tak z povinnosti prolítnout. Nechápu to, Kimberly Peirce už dokázala sugestívně rozbrečet kluky, ale tady jako by jí studio tlačilo devítimilimetrovým tamponem mezi lopatky. Proč musí být sarkra všechno poplatný dílčím možnostem digitálu, když jako celek je to naivní, místy směšný, bez atmosféry, která ani nedostává šanci vzniknout, natož fungovat? Carrie vlastně vůbec není ústředním motivem, jen takovej maňásek, prostředník k naplnění paranormálních skečů kolem. Že se pak zdá být Chloë Moretz spíš vyjukaným retardem než telepatem, že jindy skvělá Julianne Moore okatě přehrává, to už jsou jen důsledky výše zmíněného. Jo, vsadil bych na skromnej rozpočet, psychologii na úkor samoučelný levitace a třeba i úplně neznámý tváře, ze kterých by se v každým druhým záběru nedalo tak snadno číst "uděláme to hezčí a líbivější". Pro mě zpravidla platí, že u hororu znamená málo často víc a i když se povrchnost stává posledností doby, Carrie 2013 absolutně postrádá šmrnc, náboj, zhoubu, zlobu, cokoliv, co by se dalo (znovu) prožít. Prefabrikovaná kremace "ošklivý" klasiky pro smartfounovou generaci, u mě za [final rate: 45%]

    • 31.1.2014  08:50
    Očista (2013)
    ***

    Pud sebezáchovy kontra díra v charakteru aneb jednou v roce na Vánoce strejda kolta popadne (!!!) Děsnej bordel po baráku a The Purge jedním dechem jako né tak fany Funny Games v přístavbě. Jediný tvor na planetě, který má ze zabíjení požitek je člověk a tak když člověku jako James DeMonaco dají natočit absurditu s pravidly, i já číhal na prožitek. Upřímně, úvodní atmosféra byla plíživě působivá, ale už po pár minutách mi došlo, že charaktery postav jsou napsané a zahrané tak, aby vás nebetyčně štvaly. Jenže Rhys Wakefield rozhodně není tak sadisticky slizkej jako Michael Pitt a provázanost i sledování jednotlivých scén stává se čistě pudovou záležitostí (něco jako "Nedává to smysl, ale víme, že to s váma cukne"). Hah, někdo dokurvil pojistky, máme tmu, ledkový baterky, černocha v khaki bundě a dvě retardovaný děcka, který bych utlouk teflonovou pánví už v půlce děje. Co se děje? Tahle moralita není, ku své škodě, (chytře) absurdní ad absurdum, nedrží jednoznačnou žánrovou linku a tempo zbrkle šroubuje především ktatší stopáží. Ano, člověk zavírá oči před zvráceností, až do chvíle, kdy se dotkne jeho samého nebo jeho blízkých. Jenže ani nadstandardní Ethan Hawke nedotáhne Očistu dál než do průměru, protože s každou minutou ve mě sílil dojem, že z tohohle se dalo vymáčkout víc, mnohem víc. Očista má do čista ještě daleko a vyvolává jen ty pocity, které musí a mě se chce jen na [final rate: 55%]

    • 30.1.2014  03:19
    Elysium (2013)
    ****

    Bajka o světélkujícím Bournovi a peroxidový mrše Starlingové, která už dávno nečechrá mikádo (!!!) Já nevím, fakt nevím jestli je Elysium jen krátkozraká moralita, která dává prostřednictvím Neilla Blomkampa digitálnímu polotovaru novodobého sci-fi analogově špinavý šmrnc, nebo je to jen syrová předzvěst věcí budoucích. Záleží na tom? Vizuální rukopis District 9 zůstal nezměněný, jako amoled dislej zamazaný od sraček, Neil se prostě té špíny nebojí. Kontrasty fungují, zcivilizovaná pompéznost, nabubřelost sevřená v bídě, aby jedna druhou podtrhly a umocnily. A příběh? Jo, má to díry, je barvoslepý a už od půlky filmu je patrné, k jaké volbě a jakému rozuzlení spěje. Přesto, charaktery ústředních postav mají šťávu, Jodie Foster bych po pár minutách nejradši sám nakopal mandát, Sharlto Copley ja vyloženě archetypální záporák a Matt Damon zas prototyp nejednoznačnýho klaďase, chodící rozpor se skartkabelem u zadku. Sečteno a podtrženo, Elysium, víc než na cokoliv jiného, vsází na energii a filmové nadšenectví, ale taky na emoce, což je (spolu se scénářem) největší kámen úrazu. Protože ze samoúčelný emoce strašně snadno uděláš kýč, který ti u spousty lidí neprojde, jenomže já si naopak říkám, když je surově hodíš jako střep do bláta, můžou dát i mělkýmu ději další (individuální) rozměr. Elitářský know-how, nebo ještě líp, vizuální odkaz z kazem za oddechových [final rate: 75%]

    • 26.1.2014  04:00
    Rivalové (2013)
    *****

    Nemůžeš sakra říct, že tohle bylo kultovní F1 barbecue, když vyhrál, když se zas jednou ukázalo, že největší vítězství nezískáš v tom, co děláš, ale v tom, jak a proč žiješ (!!!) Jedno, jestli vyhrál Lauda, protože "neztratil ksicht" a nebo Hunt, protože to dokázal prožít, až na samou hranici. Rush by klidně mohli být pompézní a patetičtí, ale nejsou. Mohli by vám mazat med kolem huby s kupou slowmotions prokládaných snůškou pitomých mouder o životě a skončili by ve stejný prdeli, na který se třeba ještě dneska drbe Renny Harlin. Tady bylo už dopředu jasný, že aby tenhle film vyprávěl, musí mít skvělou kameru, cit pro příběh a Ron Howard si s tím poradil s grácií. Ukočíroval vizuál, vyvážil obě dějový linky a ještě naservíroval vkusně autentickej adrenalin. Dva charaktery a všichni ostatní jen tak do počtu, Thor vyměnil kladivo za overal, ale na kondicionér a trochu laku pro objem nezapomněl, Daniel Brühl skutečně vypadal jako Lauda a Olivia Wilde měla zase ten pohled, pro kterej bych si natlouk hubu už za první levotočivou šikanou. Ale hlavně, ani na chvilku sem neměl pocit, že prožívám nějak zásadně velkej film, že by se mě někdo snažil opít líbivě falešnou frází, že bych se nějak pral s očekáváním, přesto ve mě Rush zvítězil. Skromnej drive, kterej neleze nikomu do zadku, ale rozhodně vás z něj dokáže zvednout. V dobách, kdy formule 1 vypadaly jako litinová vana na kolečkách, kdy se dalo kroutit volantem a nebylo to jak šestisetkilový tamagotchi, měly závody syrový šmrnc, tak jako ho mají Rivalové a proto za mě [final rate: 85%]. WIN THE BEST (!!!)

    • 19.12.2013  04:07
    Halloween II (2009)
    **

    Wrestling s kuchyňským nožem aneb dýňová sezona v domě (bezmála) tisíce mrtvol. Amatérský řezník z Haddonfieldu na cestě za sebepoznáním(!!!) Ptám se, má to cenu ohlížet se 30 let zpátky, dívat se Rosenthalovi pod ruce a s trochou nostalgie vzpomínat na prsa, krev a mrkváče? Původní Halloween II byla dobová analogová řezničina, takže kde se vzala odvaha (nebo dost možná naivita) Roba Zombieho vykreslit Myersovu psychologii zrovna teď, v časech, které dusí digitální brutalita? Takhle, z mého pohledu má Rob problém budovat jakoukoliv funkční atmosféru - on prostě "jenom" drží tempo. Navíc ten jeho formát opakujících se bizarrních výjevů k něčemu tak přímočarému, jako je Halloween legacy, prostě nepasuje. Předěly se tlučou jak rozmazlený děcka na pískovišti a i přes to, že se bezútěšně snaží držet za overal chlapce v masce z gumopryže, dostat se do hlouběji do jeho podvědomí, k saméjeho podstatě, psychologie ostatních postav je naprosto stupidní, nekonkrétní. Kupříkladu Loomis Malcolma McDowella, to je P(íá)R extrémně nekontrolovaný debility(!!!) Já to chápu, vizuálně by to tak ze 2/3 obstálo, Zombie je v tvůrčí podstatě neústupný, drží jistý drive a jeho hrdinky jsou vesměs rozcuchaný, potetovaný mrchy, co poslouchaj Alice Coopera a říkaj kurva častěj než dobrej den. Přesto Halloween II jako celek nefunguje a upřímně, mít imrvére za prdelí Sheri Moon Zombie s jednorožcem a upatlanýma očníma stínama, asi by mi jeblo taky(!!!) Suchej steak bez omáčky na podvečerním menu za [final rate: 40%]

    • 28.11.2013  01:03

    Wrestling v poměru 10000:1 aneb neplivej mi do ksichtu tu svou plazmatickou sračku (!!!) Hodinu a půl čekám na to, abych se dozvěděl, že má Rod Perlman docela velký nohy :-) ale popořadě. Ať to beru jak chci, Guillermo del Toro, to je určitý vizuální rukopis, taková ta hi-tech pohádka s cool barvama, která tady ovšem dostává na prdel pěstí z kalený oceli. Pacific Rim není průser, jen se posunuje v linii soudobé digitální onanie o další krůček = VÍC, VĚTŠÍ, NIČIVĚJŠÍ, CAPSLOCK. A vizuálně skutečně šlape, sice bez původního ksichtu, ale formálně sebevědomě (akorát dějově je to plochý jak Rumunská gymnastka). Jednu chvíli senzačně epický fight v ulicích Tokia a v druhou černoch v neoprenu s kupou stupidních motivačních citátů, které jako by mu našeptal sám Emmerich. Ksindl z jiný dimence se možná miliony let těší na naše freony, každopádně Pacific Rim je přesně tím standardem, kterýmu to (protože se těšíte) technicky spolknete i s navijákem, ale v druhým sledu už nemá co nabídnout . Chci říct, jeden z filmů, u kterých máte pocit, že jste dostali strašně moc a přitom odcházíte hladoví. Protože já tu taky u prvního a posledního sledu zůstávám, dávám tomuhle velkorozpočtovému dietnímu koktejlu víc než štědrých [final rate: 65%]

    • 9.9.2013  02:52
    Maniak (2012)
    ****

    Psychotropní haluz, Frodův fetyš a osvěžovač vzduchu jako terapeutická pomůcka (!!!) He's a Maniac, Maniac on the floor! Nebo jinak, vzpomněl sem si na legendární PoV schízu Smack My Bitch Up a hned mi bylo jasný, že tenhle artový Maniac docela riskuje. To, co na malým formátu může být devízou, dokáže dlouhou stopáž bezútěšně utopit. Nestalo se (!!!) Franck Khalfoun spolu s tvůrčí/producentskou podporou týmu Alexandre Aji servíruje pomalý, atmosfericky nejednoznačný randez vous s nabroušeným loveckým nožem, na kterém je paradoxně právě ten klid tím nejděsivějším. Málokdy si můžete dávkovat přiměřenou brutalitu s takovou přímočarou samozřejmostí, autenticitou a přesto vizuálně vypiplanou do nejmenšího detailu. Není to retro, přesto dokonalá syntezátorová muzika od Roba voní osmdesátkama, Wood není Spinell, přesto mi do toho psychopatickýho hajzlíka sedí, nepřehrává. Zktátka vím přesně, co bude na Maniakovi leckoho štvát, nudit, ale taky přesně vím, co mě na něm baví - je to film, na který se nestačí dívat "z patra", film, který nelze prožít z první. Dost možná, že jeho hodnotu prověří až čas, ale pro mě tohle vypadávání vlasů svépomocí nepůjde pod [final rate: 80%]

    • 28.7.2013  06:21

    Zombie ujíždí na osmdesátkovým pop rocku, jezdí bavorákem a trpí permanentní samomluvou?! Víc jak devadesát minut, devadesát minut přemýšlím, kdy je ta emo-zombie varianta střihorukýho Edwarda v podání Nicholase Houlta ještě nemrtvá a kdy už je to dement?! Ale vážně, jakákoliv očekávání dopředu zabíjejí dílčí otevřenost a po shlédnutí prvního traileru Warm Bodies jsem tady tu hodnotu asi vážně najít chtěl. Fajn námět, spousta prostoru vytvořit něco překvapivě nadčasovýho, jenže to by Jonathan Levine musel ubrat patost a přitlačit na ironii, cynismus. Je děsně fajn šermovat zombíkovi před ksichtem blůrej diskem Fulciho klasiky Zombi 2, ale jinak se nemůžu zbavit dojmu, že to kolem, to kolem je jen tuctová fráze. Je mi jedno, když zombie vypadá, jako by si poplet gel na vlasy s lubrikantem, že se sjíždí mozkomíšním mokem, ale vítězství pravdy a lásky nad rozpadem tkání, tohle šlo podat mnohem líp. Jasně, cílovka obdobných filmů je schopna odpustit cokoliv, pokud to bude dost cool a pěkný, ale i za jistou povrchnost lze ukrýt hlubší rozměr, víc detailů. Hořkosladký Stmívání mrtvých, pár milých odkazů, drobky z fidorky a sprcha s Midnight City u mě stačí na slabších [final rate: 60%]

    • 27.7.2013  04:19
    Mama (2013)
    ****

    Teprva když uvěříte v démony, budete připraveni začít s nimi bojovat... Mama je výkřik v tichu a ticho ve výkřiku, pohádka s del Torovsky výtvarnou démonologií, psychologická i fyzická. Andres Muschietti hraje od počátku riskantní partii, novošpanelská hororová vlna už má natolik charakteristický rukopis, že se pomalu začíná, stejně jako asijské duchařiny, opakovat ve výrazu. Máma má vždycky pravdu a je tak trochu lapená v temnotě, pomalu odkrývá svůj příběh, aby se minutu po minutě zdála být nepřemožitelným zlem. A za oponou toho všeho, nutně empatický příběh o síle pouta mezi dítětem a matkou, mezi sestrami. Jo, konfrontovat dítě s temnotou je sázka na jistotu, která vyjde tehdy, pokud je dítě autentické, pokud příliš nehraje, nepřehrává. Megan Charpentier, ale především nepochopitelně uvěřitelná Isabelle Nélisse , jsou samy sobě příběhem. Vizuálně působivý obal, nápaditá hra s dlouhým, ikonově poskládaným záběrem, kdy si váš zrak najde přesně to, co chtějí, aby našel, skvěle padnoucí hudba Fernanda Velázqueze. Ne, Mama není dokonalá, atmosféra je v závěru možná až příliš artová, přesto je lidská, svrchovaně somatická. A to je u moderního hororu, teda aspoň pro mě, sakra dobře! Mateřsky nekonzumních [final rate: 75%]

    • 26.7.2013  05:35
    Lesní duch (2013)
    ***

    Defektní lesní puch zas nemá svůj den aneb postmoderní lekce v sebepožkozování... Nesnáším, když mi krev z nebe chčije do ksichtu a já zrovna nemám deštník (!!!) Tohle prostě nejde srovnávat, z celé té série soudobých remakeů, tady speciálně nelze myslet na originál. Proč? Před víc jak třiceti lety, Sam Raimi si s démonem hrál, bral ho s nadsázkou, ironií a on pak dokázal být skutečně děsivý, nadčasový. Fede Alvarez oproti tomu bere démona smrtelně vážně a ta mrcha se mu pak vysmívá. I když se topí ve všech těch sračkách, odřezcích a nečekaně obrazným gore, přesto zůstává pouze zlem konzumním, povrchním, s okamžitým datem spotřeby. Přitom vizuálně Evil Dead šlape, skvělá kamera, výrazem skoro cítím zatuchlý analog a ta atmosféra dobrou polovinu filmu příjemně graduje. Jenže druhá půlka, samotný závěr, jakoby se v tom vizuálu začal utápět, jakoby to všechno šlo okatě na efekt, jakoby lesní duch neměl ducha (!!!) To samý muzika, Roque Baños nejprve exceluje, má to náboj, sílu a přesto vše zařízne vykrádačkou Goldsmithova legendárního Ave Satani. Kdyby byl Evil Dead vol. 2013 samostatným filmem, bez odkazů, šel bych z prožitku mnohem dál, protože v kontextu moderních hororů, tohle mělo chvílema víc než jen formu. Jenže tady je až příliš cítit ta snaha převést atmosferickou klasiku do soudobý šablony, samospásná brutalita, obřezaný potenciál. Klidně si skřehotej v suterénu šmejde, revize zahradního nářadí na uruguayský způsob u mě funguje na [final rate: 65%]

    • 25.7.2013  03:56

    Poprava svépomocí aneb oko za oko a zub za zuby (!!!) I Spit on Your Grave je jednou z těch moderních předělávek, ze který je už od první minuty cítit, že vás bude chtít ojebat. Chci říct, stačí pár záběrů, úvod děje a vy už tušíte, že s vámi zajdou až do krajností, že to bude sakra bolet a že se u toho budou tvářit jakoby nic. Jenomže stejně jako u The Last House on the Left na to nemají koule. Nebo možná jen o trošku větší. Průšvih většiny moderních exploitation je, že se příliš nechávají unést obraznou brutalitou a zapomínají, jak tenká je hranice autenticity, na které balancují. Jo, alespoň v první půlce se Steven R. Monroe docela držel, šovinistický burani, jeden tuplovaný kokot a kočka v upnutým svršku, která skutečně jela do chaty jen pracovat. Pěkná kamera, obraz, slušná hudba. Jenže samotný očekávaný finále, vlastně jsem jen skřípal zubama a sledoval, kdy tomu ratingu dojde dech. Nakonec z toho byla taková zálesácká homemade skládačka zakončená veršem: "Kdo má moc a chtěl by více, toho čeká brokovnice!" Technicky to nebylo špatný, ale co do uvěřitelnosti šlo I Spit on Your Grave posunout dál, mnohem dál. [final rate: 65%]

    • 20.6.2013  01:23

    Burritos, fajitas a děsně svraštělá kůže mezi Dieselovo obočím (!!!) Já se klidně vsadim, že svýho času pařil Justin Lin legendární Need for Speed II a určitě jezdil s Lotusem. Ten měl sice nahovno výkon, ale vypadal dobře a s McLarenem stejně jezdili jen srabi. Ať je to jak chce, tak čtvrtí Fast & Furious letmo resuscitují celou sérii, kterou už sám Lin a jeho kolega John Singleton úspěšně domrdali. Chci říct, Cohenova původní The Fast and the Furious byla naivně nadupaná záležitost, která se už za pár let stačila stát (světe div se) žánrovou klasikou a ty dva rozvary po tom, tam už se vlastně jen těžilo z názvu. Možná i proto se čtverka vrací časově před trojku, ze který mam ještě teď zauzlovanej dvanácterník. Rychlí a zběsilí mají pitomý příběh, oblíbený postavičky, hip-hop v kufru ale taky slušný drive, takže minimálně jako předzvěst věcí budoucích fungují obstojně, svižně. Něco jako předkrm k chilli con carne - po kterým buď taky zrychlíte nebo z toho bude docela pikantní zážitek. Vaya con dios [final rate: 55%]

    • 28.5.2013  05:53

    Nuda v Albertě aneb nesnáším, když mi zlo chrchlá z autorádia (!!!) Ale ono by to celý nevypadalo vysloveně lacině, kdyby The Haunting in Connecticut 2: Ghosts of Georgia už od první minuty (opět) tak netlačilo na pilu, kupa vidin a ty studpidní "průblesky". Nějak nechápu, proč se Tom Elkins snaží sesypat toliko pilin na jednu hromadu, jakoby se snažil vyložit hned všechny karty na stůl, atmosféra ať z toho vznikne nějak sama a divák, ten se v tom snad zkusí zorientovat. Nijaký postavy bez historie, charakteru, nezajímavě zahraný, místy až nepříjemně otravná Abigail Spencer. Nevím, jestli ji víc proháněla schíza z duchů nebo menstruace?! A pak ten ksindl, co vypadá jako Kane z Poltergeista. Když by se tahle Hrůza neodkazovala na původní Haunting in Connecticut, se kterým nemá (až na ten vynucenej název) vůbec nic společnýho, byl by to průměrně nudný horor, slušně nasnímaný, s předvidatelným koncem. Takhle se ale vystavuje zcela zbytečnýmu srovnání neporovnatelnýho a jednoznačně prohrává. S tímhle se jdětě vycpat ;-) Pro mě jen velmi slabých [final rate: 35%]

    • 25.5.2013  03:52

    Vizuálně funkční gymnastika aneb drcení kloubů hrací skříňkou (!!!) Tak hele, co bychom ještě chtěli, když už démona prohnali xeroxem na XY způsobů. U The Possession se sešlo scénáristů jak ordodoxních židů při obřízce a všichni, včetne Ole Bornedala dávali dobrej pozor na to, co v posedlostních filmech už několik desetiletí funguje. Těla se musí kroutit, hajzlík v bedně musí skřehotat a navíc je ten polskej démon vegan a nesnáší magnetickou rezonanci. Popravdě, sám sem nečekal víc originality než řemeslný tradice a ono to kupodivu funguje 3/4 filmu. Velmi slušně zahrané charaktery, až moc (roz)vážný Jeffrey Dean Morgan, překvapivě autentická Natasha Calis a vkusně klasická hudební kulisa od Antona Sanka. Paradoxně jediný, co takhle příjemně rozehranou partii sráží je až to, co ji mělo pouze stvrdit - závěr. Tohle sakra není exorcismus, ale šábes se zakalenýma očima (!!!) Dobrých sedmdesát minut sem si říkal, že vzniknout The Possession v dobách Exorcisty, včetně jeho tehdejší konkurencí, mohla být dnes nadčasová. Jenže teď už to chce víc, než jen uctivý tradice. [final rate: 70%]

    • 24.5.2013  04:59
    Konečná (2013)
    ***

    Terminátor, artróza, mokasíny a dioptrický brejle aneb jak jsem čekal větší bordel na hranicích Mexika (!!!) Né že bych si musel mazat klouby opodeldokem, ale jako pamětník zlatý éry videopůjčoven jsem si skutečně ještě jednou chtěl říct: "Hej, už si viděl ten novej film se Schwarzeneggerem?!" Arnold, to je něco jako Clint Eastwood, kůže už na něm plandá jak pysky utahanýmu blodhoundovi, jeden univerzální výraz, ale přesto je to pořád TEN Arnold, osmdesátková nostalgie ověšená municí. The Last Stand ale zas tak nostalgicky nevnímám, spíš jako scénáristicky odfláklou jízdu, která ve stěžejních momentech šlape sotva na půl plynu. Jak se dneska některý akčárny ženou do antigravitační absurdity, tady je to naopak všechno neskutečně pomalé, vláčné, bez energie. Takže sem v závěru nevěděl, jestli Arnolda víc sere nijaký Eduardo Noriega nebo blížící se důchodová reforma. Moderní western? Ani zdání! Od režiséra s takovou pověstí, jako má Ji-un Kim, bych čekal mnohem víc, než jen řemeslnou legrácku bez pořádně intenzivní akce. Díky bohu za ten kulomet wehrmachtu a slepě naivní radost z toho, že HE IS BACK, AGAIN. [final rate: 65%]

    • 23.5.2013  04:31

    A to se teď jako bude víc hulit, aby nám cenobiti nenakopali prdel?! Ono je to asi takhle, The Cabin in the Woods není ničím a zároveň je vším, co od prvních minut filmu očekáváte. Souběh všech příběhových linek je tak neurvalý, až to celý působí jako sprej proti rýmě - rychlý nástup účinku, ale za pár desítek minut toho máte zas plnou hlavu. Postavy a postavičky, charaktery, o ty tu vlastně vůbec nejde, Kristen Connolly má fakt pěkný oči, plus mínus nějaký prsa a zombies, to už dneska nikoho nerozhodí. Přesto zašel Drew Goddard za všechny předepsaný hranice vetšiny hororových subžánrů a v bláznivým dějovým slepenci, který funguje na principu Rubikovy kostky, dal divákovi do ruky otevřenou možnost složit si z předhozený šablony individuální celek. A když vám z toho nakonec nelupne v bedně, možná zjistíte, že Hellraiser pouští lesního ducha až za krajní meze. V době, kdy už je skorem nemožné přijít s naprosto neokoukaným příběhem, se míra originality měží odvahou překročiit vlastní stín (a nebrat se při tom smrtelně vážně). To se The Cabin in the Woods daří na slušných [final rate: 75%]

    • 22.5.2013  05:58

    Druhý nebo prvý, je třeba vymalovat kvartýr krví. Ať je to jak chce, Profondo rosso je neuvěřiteně rozvleklé giallo, kterému se nepokoušejte přijít na kloub, protože jakmile to uděláte, stane se z děje ještě stupidnější fraška, než jakou doopravdy je. Psychiologie postav prakticky neexistuje, vše je p(r)odáváno s naprostou samozřejmostí (někde znepokojivou, jinde komickou) a to i v případě, kdy si už po několikátý opakujete "No co ten se do toho sakra plete?". Jenže proti tomu stojí skvělá kamera, vedení záběru tak, jak by to dneska už téměř nikdo neudělal, nadhledy, pohledy, průhledy, dotažené kompozice, důraz na detail. A hlavně muzika od Goblin, hysterická sedmdesátková psychedelie, kapela, bez které by kouzlo nezaměnitelnosti těchhle filmů nebylo úplné. Dario Argento pracuje s obrazy, ke kterým postrádáte vodítko a samotná pointa (kterou téměř není možné odpozorovat předčasně) není samospasná. Přesto je tu něco, co chybí spoustě dnešních, scénáristicky mnohem propracovanějších produkcí - těkavá atmosféra. O 40 minut míň a dýchalo by se líp (!!!) [final rate: 75%]

    • 21.5.2013  01:27

    Ještě jednou mi zasviť baterkou do xichtu a pověsim tě za tvoje ozářený koule! Orena Peliho už to zas bere, už ho to zas chytá. Ten chlapec nějak uzrál v dojem, že ví CO diváka děsí i jak TO něco dávkovat, jenomže ono to SAKRA nefunguje, u mě ne. Chernobyl Diaries mají senzační prostředí, něco jako "hudbu", ambientní ruchy s přebasovaným tlukotem srdce, pár nepojízdnejch Žigulíků a partu kreténů, kterou bych neposlal ani na lyžařský výlet do Krkonoš. Už po prvních (a posledních) pěti minutách "akce" sem se modlil za pernamentně zasoplenou Heather z The Blair Witch Project, protože ufňukaná Olivia Dudley byla vyloženě nesnesitelná. Devadesát minut a žádný příběh, ani pitomá historka, prostě cokoliv, co by tomu dalo rozměr. Takže sem porád coural k ledničce, úplně sem si rozhasil body mass index a potěšila mě až Mansonova písnička u závěrečných titulků. Aby tenhle formát fungovat, MUSÍ to být aspoň trošku autentický, aspoň trošku prožitý, samoúčelně je to nanic. Zkrátka Ukrajina má oči a já demonstrativně spláchl svůj dozimetr do hajzlu, spolu s tímhle dvdčkem. S bídou [final rate: 30%]

    • 4.11.2012  20:33

    Život píše zatracená klišé aneb komedie hořká jako mizerná whiskey. Hej, ale zvláštní je, že Crazy, Stupid, Love vůbec mizerná není a i když je vypointovaná s tou typickou americkou nadsázkou, je vypointovaná. A to je sakra víc, než většina dnešních komedií o vtazích a vůbec o životě dokáže. Fráze je prázdná tehdy, pokud jí nenásledují činy a následují-li, pak už nejde o frázi, ale vyznání. Dan Fogelman (doposud scénárista animáků) sepsal něco, co dneska považujeme za klišé, cosi nelogickýho, co je třeba prožít, aby to fungovalo. Občas tomu ještě říkáme láska. Někdo na ní prostě zapomene, protože dovolí, aby mu zvšedněla a jiný ani netuší, že je jí schopen, dokud neprohlídne vlastní povrchnost. Jasně, kdyby měla Crazy, Stupid, Love trošku nezávislejší ráz, ubylo děsně "procítěných" monologů a celkově zůstala víc autentickou, zapsala by se nejspíš výrazněji, hlouběji. Ale vtip je v tom, že v důsledku vlastně není povrchní a pokud si to samé dokáže přiznat i její divák, tehdy nebude zklamán. A kdo ví, třeba mu i něco dojde, dřív, než bude úplně pozdě. I když Steve Carell zůstane asi navždycky 40 let panic, tady se mu podařilo odpanit nadsázku vkusně a galantně. Někdy se prostě nemusíš smát, stačí, když se usměješ a pochopíš. [final rate: 75%]

    • 2.11.2012  05:02
    Skyfall (2012)
    ****

    Kterak antityp poráží archetyp aneb pomsta chutná nejlíp... flambovaná (!!!) Ale kdeže, nejsem žádnej skalní fanda bodnovek a nenadělám si do županu pokaždý, když na mě někdo s vyholeným hrudníkem vytáhne Walther sedm-petašedesát. Craigova éra zbavila Bonda veškerý elegance, šarmu a udělala z toho sedmkrát vynulovanýho chlapce trpící, krvácející trosku McClaneovskýho typu, která může kdykoliv dostat naprdel. Ale proč ne, tahle figurka byla vždycky taknějak poplatná době a bylo načase zlomit omšelá klišé tak, aby chladná (sebe)ironie zůstala zachována. A Skyfall? Symbolický retro uvázaný do moderní (chvílema artový) obraz(otvor)nosti, akční tak akorát a dlouhý jako dech, který je zapotřebí k sfouknutí těch padesáti svíček. Kdyby to šlo chronologicky, dneska by bylo Bondovi kolem 80tky a místo s psychotickým Javierem Bardemem bojoval by leda tak se zvětšenou prostatou. Upřímně, Sam Mendes je podle mýho spíš tvůrce, vypraveč, než akční řezník a na Skyfall zkrátka udržel obraz i spád vyprávění v důstojným poměru. Jen ten zatracenej závěr, proč sakra ty geniální pošuci s důmyslně promyšleným plánem vždycky končí tak stupidně, teatrálně? Casino Royale mělo větší glanc, Skyfall je zas vkusný flashback s ostře řezaným ksichtem. Čert vem prosezeniny z tý děsný sedačky v kině, vždycky sem si přál vidět Bonda v teplácích (!!!) [final rate: 80%]

    • 21.4.2011  20:07
    Justice: Stress (hudební videoklip) (2008)
    ***

    Ve stresu a děsným presu aneb v jednotě se síla (agrese) násobí... Samostatný hudební klip ke skladbě "Stress" (z alba "" případně živáku "A Cross the Universe") francouzského electro house dua Justice. Adrenalinová, surová a otevřeně brutální streetmovie Romaina Gavrase skvěle koresponduje s rytmem a hudebními prvky (hlavně díky přímočaré kameře i střihu). Jinak muzikálně i divácky kontroverzní, veskrze (ne)líbivý kousek, který se prostě nemůže zastavit. [final rate: 65%]

    • 20.4.2011  04:50

    Protetický koslivec ve skříni zla aneb psychotická Ally s děsně vážnou tváří... Někdy je čisté zlo tak blízko, že se mu dobrovolně vydáváme napospas, tak, jako Frágiles minutu po minutě přebírá plnou kontrolu nad divákovo pozorností. Je nadevší pochybnost, že Jaume Balagueró rozumí strachu, protože se ho nebojí (spolu)prožít. Při vyprávění netlačí okatě na "pilu", dává si na čas a krmí lačného strávníka náznaky zaobalenými do zájmen jako NĚCO nebo ONA - a tahle hororová mluvnice děsí. Kameraman Xavi Giménez navíc mistrně zvládá užítí prostoru i světla, tma je dráždivě zelená, hustá a vazká jako pryskyřice. Roque Baños míchá hudebně tradiční (hororové) motivy se (zne)pokojivě intimním klavírem, charatery postav i herecké výkony jsou překvapivě přímé a sugestivní (hlavně u toho děvčátka v podání Yasmin Murphy) a k tomu všemu ještě ten (ne)skutečně napínavý závěr (!!!) Už dlouho jsem neprožil toliko bizardní těšení se na konfrontaci s tváří a podobou zla. Frágiles je nenápadný horor s nápadně strhující atmosférou. Ortopedická noční můra s prozaicky lidskou pointou. [final rate: 75%]

    • 19.4.2011  04:48

    Lidé často vyžadují empatii, pochopení, avšak sami už nejsou schopni je vracet aneb když jednou vztáhneš ruku na bližního, přestáváš být člověkem, stáváš se slabochem... Ještě bolí, celá ta hodina a půl. An American Crime má dvě tváře, tak jako lidé v něm, za ním i před ním. Na jedné misce vah je příběh, víceméně převyprávěný fakt, že nejzákeřnějším tvorem na modré planetě je člověk sám, neboť ten jediný dokáže působit bolest pro vlastní potěšení, jako alibi, coby prostředek lživé pseudomorálky a nebo jako chabou omluvu za vlastní slabost, za vlastní pokřivený charakter. Na misce druhé je forma - intenzivní, pravdivá, jízlivá, s nepopiratelnou schopností Tommyho O'Havera budovat gradující atmosféru bezpráví, krutosti a lhostejnosti. "Ke každému skutku má Bůh důvod, ale já ho zatím nenašla", říká v jeden moment postava osobité a nesmírně talentované herečky Ellen Page a já dodávám, že víra je slepý tulák, kterého musí držet za ruku charakterní a upřímné skutky, jinak bloudí a nenedojde k naplnění. An American Crime však své posleství několikanásobně naplňuje,bez pachutě samoúčelnosti vyvolává silné emoce (nutno zmínit též sugestivně zahranou, nesnesitelnou postavu v podání Catherine Keener), neukazuje víc než musí a i když z filmového hlediska třeba není stoprocentní, tyhle váhy jednoznačně převažuje na svou stranu miska příběhu. Znepokojivě pokojnou formou podané drama, na které si musíte v nitru sáhnout, aby nezůstalo "jenom" filmem. [final rate: 85%]

<< předchozí 1 2 3 4 5 9 13 17
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace