Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Dokumentární
  • Krimi

Recenze (512)

plakát

Future Sport (1998) (TV film) 

Ernie zas ukázal, že na to má. Kluk je to šikovná a ještě před svým hororovým dobrodružstvím v bláznovině Bones zaplul do vod sci-fi. Celková vize budoucnosti v jeho podání připomíná nějakou počítačovou střílečku z osmadevadesátého, roku požehnaného vzniku tohoto dílka. Když bych u těch PCček zůstal, grafika sestav a zápasů je poměrně ucházející ala série NHL či FIFA, ovšem zápasy samotné, to je jako 3D řežba na starý 486ce, zásek, error a šlupky po koberci. Scény a struktura celkově spíš připomíná ty nekonečné variace na akční sci-fi seriály jimiž nás zásobují naše televizní stanice. Hudba velmi slušná, dobře vybroušená industriální rytmika a celkově asi největší plus na týhle mazanině. Dean Cain namísto poletování v pláštěnce čapnul prkno a alespoň poletuje kolem jako nezdolný manekýn, kterému konkuruje Wesley Snipes (jak toho sem dostali, to mi nedochází) s prima účesem, ale nechutně dobráckou povahou. Snaha o úderný hlášky jde v niveč, stejně jako zážitek z tohohle blbnutí před kamerou. Tudíž dávám 1 hvězdičku za grafiku a hudbu a už vůbec se mě neptejte, kterak ti umělci s rozpočtem našponovaným jak o tři čísla menší spodky skloubili virtuálno s realitou (nechci totiž napálit odpad, když už sem jednou omylem dal 2 hvězdičky:)).

plakát

Poprask v kabaretu (1954) 

Doba prehistorická a vlasatá v kariéře Louise De Funèse. A co že je vlastně Poprask v kabaretu?? Přehlídka poprsí dívčin z dob, kdy pár kilo na víc bylo znamením krásy, kupa kostýmních a tanečních čísel a mezi nimi potrhlý inspektor co sám sebe považuje za slepici. Nedovedu si představit, že bych na takovou blbinu, jakou tenhle stripmuzikál zvaný kabaret zašel a už vůbec, že by tohle dokázalo udržet celý film nad vodou podprůměru. Jediné čemu jsem se tu zasmál, byla klasická groteska s plážovými kabinkami. Ucházející výprava z latríny trůn ala Hilton neudělá a akorát to tu pak smrdí nudou. V porovnání s pozdější érou počínající sklonkem let 60tých neporovnatelné, dabing bez Filipovského absolutně nezáživný, zkrátka ovesná kaše, ze které bude jednou kaviár. Proto 2 hvězdičky, neb na dobu svého vzniku to muselo býti přeci jen odvážné dílko.

plakát

Božská relikvie 2 (1991) 

Když kdysi Indy Jones zabloudil do Číny, nezůstal jeho úlet bez následků. Po čase se v bambusové chýší ve stínu vlajky lidově demokratické republiky narodil chlapeček, který místo aby lezl po čtyřech, nakopal půlku pěstitelů rýže do zadku. A ten se jmenoval Jackie. Co k tomu vlastně napsat? První Božská relikvie byla typickou hongkongskou akční komedií, plnou ztřeštěných bitek, přímočarých rozsekávek a nespočtu kaskadérských kousků. Dvojka je vlastně totéž, ani o gram navíc. Jackie Chan není žádný herec na Oscara a vlastně herectví je pro něj pouze doplňková profese. Ovšem v tom co dělá patří mezi světovou špičku a tady to jen a jen potvrdil. Scénář je tu vedlejší disciplína, absolutně podřízený akci a ztřeštěnému humoru. Hlášky střídají hlášky, některé laciné: „Příště budeš vyset za koule!“ a jiné v podstatě originální: „KONDOM, dobré spaní, velmi dobré spaní.“ Co se postav týče, jedna abnormálně blbá peroxidka, jedna abnormálně užvaněná Číňanka s občasnými sadistickými sklony vůči nebohému Jackiemu a kupa abnormálně ujetých teroristů. Někde ve 3/4 už to spíš než na akční dobrodružství vypadá na parodii a scény na poušti nebo ve výzkumáku pod zemí to jen podtrhují. Totálně ušlápnutá jízda, ždímající možnosti zúčastněných na maximum a kupa buráků ve spoďárech k tomu. Takže za 4 hvězdičky s připomenutím neolympijského sportu zvaného kaskadéřina.

plakát

U pěti veverek (1944) 

Lehce úsměvný příběh z dob švitořivých hlásků dam a lehkých vtipů a galance ze strany mužů. Ač je zápletka postavená na lidské dobrosrdečnosti a až naivním pohledu na svět, její myšlenka jest pravdivá. Prachy dokážou zamávat s charakterem a na to nemusí člověk koukat v televizi. Jindřich Plachta byl pan herec a přes to, že si vzal postavu takové „megery“ odvedl kus práce. Tohle opravdu není film, co si zapamatujete. Tohle je film, který se lehko konzumuje a se stejnou lehkostí tudíž zapomíná. Proto dávám za 3 hvězdičky, neb komediální potenciál dostal na frak posláním a stavbou celého příběhu.

plakát

Lesní duch (1981) 

Kultovní humus, aneb jak z mála vytěžit maximum. První díl téhle už víc než kultovní hororové záležitosti jsem viděl až po tom třetím. Sam Raimi vsadil na přímočaré napětí, brutálně masakrální kousky a takový načernalý humor v pozadí. Jistá podobnost s Braindead tu rozhodně je, hlavně co se těch prdelí, střev a hektolitrů slizký krve týče. Celkově tři etapy, kdy ta první, kterou bych nazval „Chlapupáři“ vsází především na to neviditelné, ovšem zato mistrovsky slyšitelné zlo kolem chajdy a v každém koutku onoho lesa. Etapa druhá, kterou bych shrnul slovy „Udělej si sám,“ naopak drtí na kousky sousloví přímočará řežba a slabší povahy hromadně ohazují sedačky přísně střeženým obsahem svých žaludků. Etapa třetí, „co si uvaříš, to si taky sníš,“ už jen podtrhává celičké gore řádění. V hlavě mi uvízlo hned několik momentů, kvůli kterým bych nikdy nemohl sáhnout po jiném než absolutním hodnocení. Krom skvělého zvuku (obzvlášť když se na vás řítí to burácení prostorově), práce kamery a střihu, kdy si říkáte „dej mi sílu pane, ať to udržim a neznečistim se strachy,“ až po Bruce Campbella, který se díky práci s motorovou pilou (a nejen s ní) zapsal nesmazatelně do duší hororových fandů po celém světě. A i když efekty na dnešní dobu působí lacině, tady pasují jako houslové sólo do dobře napsaného orchestrálního partu. Tak už se tu nebudu vykecávat, nazuju gumáky, abych ve sklepě plném vnitřností neuplaval a zajdu si přečíst nějakou knížku, kterou autor pojmenoval Necronomicon.:)) Za pět stoprocentně!! [10/10]

plakát

Orient Expres (2001) odpad!

Roper, už zase?! Již jsem měl tu čest shlédnout jeden akční film tohohle béčkaře a tak sem si říkal „člověče, tady tě nemá co překvapit.“ Omyl! Překvapila mě míra blbovitóznosti, kterou tenhle „projekt“ atakuje. Krom nijakých postav teroristů, kde absolutně chybí nějaký potenciál hlavního prevíta, Richard Grieco pobíhá kolem jak střelený mešuge s vizáží rockera a hází bombičky jak nadhazovač baseballový míčky. Efekty, kamera, příběh a hlavně hudební doprovod ve stylu koncertní síň Národní opery, to je opravdu poklad na poli akčních úletů. Proto i když dávám odpad, opětovně sem se nařáchal do sytosti.

plakát

Rabín, kněz a krásná blondýna (2000) 

Tak tomu říkám doopravdy romantická komedie, aneb opravdové přátelství si s láskou moc nezadá a kadidlo může být celkově nebezpečná zbraň. To, že je Edward Norton všestranný talent dokázal už mnohokrát a tady to jen stvrdil z postu režiséra, potažmo i herce. Kontrast k postavě Bena Stillera, stejně jako kontrast pravidel obou vyznání, to působí vcelku věrohodně a kompaktně. Nenucené hlášky, které si sice moc nezapamatujete, ale k hovorům skvěle padnou. Narážky na toho „velkého šéfa“ tam nahoře, osudy lidí tady dole a citů tady všude kolem. Jenna Elfman je roztomilá a děsně pěkná, což jako třetí kontrast k mužům víry zase skvěle pasuje. Viděl sem stovky podobných slaďáků, některý hráli na citovou notu a jediný co tam bylo vtipnýho asi to, že to moc citový nebylo a naopak některé pokusy zase utopily romantiku v humusoidních vtipech, takže to působení na diváka zasmrádlo, jako koš s ponožkama ragbyového mužstva. Vedlejší postavy ty hlavní nepřebíjejí, dokonce ani v případě dokonalého kancelářského zalamovače, Miloš Forman si tak s Edem na chvilku vyměnil flek z dob spolupráce na Lid versus Larry Flint. No prostě co se v tom pitvat, dobrá podívaná, dobře natočená, dobře zahraná a s patřičným dopadem na diváka. Jen ta stopáž je možná zbytečně moc natažená. Takže dávám za 4 zasloužené, celibátem obehnané a jarmulkou vyzbrojené hvězdičky.

plakát

Vysoká hra (2002) (TV film) 

Na thriller to není napínavý, na krimi to není kriminální, na drama to není dramatické, ale přesto se na to dá koukat. A to hlavně díky charismatu Sama Neilla, které táhne za sebou fešáka Roba Lowea i místy chatrný scénář. Ten sice úplně špatný není, ale vliv televizní tvorby se holt někde projevit musel. Hlavně že se neutrhli na snaze někoho někde kopírovat. Navíc ty šéfky ochranky co by leckdy mohly navlíknout bikiny a z fleku vyhrát miss tady nemaj šanci díky jedný takový tetce s náznakem knírku pod nosem (tomu se říká sakra progresivní novátorství :)) Jestli se chcete jen pohodně usadit před obrazovku, nepřemejšlet, nebát se a jen se tak nenuceně bavit, pak tohle klidně skoukněte. U mě je to na slušný 2 hvězdičky.

plakát

Potomek vetřelce (1998) 

Mam se smát a nebo spíš brečet? No, zajímalo by mě, kam ti distributoři chodí na takovéhle názvy? (slůvko Vetřelec působí od jisté doby patrně magicky) Tady to vypadá, jako by neměli ufouni nic jinýho na práci než znásilňovat nebohé pozemšťanky. I když by samotný akt ku hodnocení parně vystačil, to post-gore kolem, nulová atmosféra a amatérská kamera, to se jen tak názorem minout nedá. Co takovej chudák Brad Dourif, kterej musí všude hrát děsný úchylný záporáky (nebo jen úchyláky) a když konečně dostane šanci se ukázat, pak v něčem takovémhle. Arnold Vosloo se tu mění spíš v (V)osla, který si s takovou prkotinou jakou je ufonizace vlastní manželky až příliš láme hlavu. Ta hra s šílenstvím je tu tak podivně zamotaná, že po 3/4 filmu už nevíte, zda-li je šílený on, ona, oni, nebo vy sami. K duhu jdou celkem slušné efekty, naopak se mi krom té kamery příčí nijaká hudba a slaboučký scénář. Brian Yuzna zkrátka natočil řadovou videosci-fi, která občas zahumusí hlavy videorekordérů a nebo nějakej ten lesklej DVD kotouč. Kolíbá se to nad odpadem, ale v porovnání kupříkladu s klenotem sračkářského sci-fi béčka Deep Space (1987) mého „oblíbence“ Freda Olena Raye, tohle je přeci jen o stupínek výše.

plakát

Marlene (2000) 

Pohled do života jedné nezapomenutelné postavy, ženy vamp, herečky Marlene Dietrich. Německé produkce mají většinou jednu obrovskou chybu. Nemají duši, nemají cit a jejich tvůrci se omezí pouze na chladné a strohé převyprávění. A právě v případě takovéhoto filmu jde o obrovské mínus. Jak ji chtěli vykreslit? Jak chtěli ukázat dobu, ve které žila? Nevím kolik šlupek dostali od produkce, ale rozhodně ne tak málo, aby se před kamerou míhaly sem tam nějaké postavy a nic víc. Kde jsou pocity, city, strach, nebo zoufalství, se kterým bojovala? Tohle neokecáte, když to tam není, stává se z dobře mířeného filmu jen produkt všedního konzumu, kterých produkují německé továrny na filmový pás kupy. Katja Flint se své legendární kolegyni velmi podobá a z celého hereckého osazení je spolu s Heino Ferchem v roli jejího milence Carla nejpřesvědčivější. Kamera je nudná, statická, střih „odsud až sem,“ nic víc. Joseph Vilsmaier mi přijde jako zkušený režisér, který by do toho mohl dát víc než jen povinný čas na své židličce. Tak alespoň v závěru, při výletech na frontu, se sem tam objeví trocha pocitových scén, které by na diváka mohly alespoň trochu zapůsobit. Škoda. Takhle je to jen řadový životopis na 2&1/2 hvězdičky. Ta nevraživost, kterou němci k Marlene chovali kvůli jejímu přesídlení za oceán sice vyprchala, ale rozhodně ji asi nenahradila touha ukázat její život v barvách na úkor téhle šedi.

Reklama

Reklama