ScreamJay

Kolik desítek ba stovek filmů o strašidelných domech bylo už natočeno? Kolik z nich se vydařilo a kolik zapadlo do marastu zapomnění? Asi to ani nejde spočítat. Neúnavný plodič hororových příběhů Stephen King se opět postaral o to, aby vznikl film dle jeho gusta. Zasedl na židličku scenáristy, vyleštil mohutné brýle a rozehrál svou typickou hru se strachem. Když jsem se prvně zamyslel, jak dobrý by mohl být film s nijak originálním námětem, v televizní produkci a navíc bez zvučných hereckých jmen. Ano, byl tu King, ale on sám ještě nemusí být tou největší zárukou (kupříkladu si vezměte nepodařenou sérii To), jenže pak jsem se upomněl na efektově namakaný, nudou omakaný a absolutně (dle mého názoru) úderně seschlý projekt Zámek hrůzy, za nímž stál režisér Jan de Bont. Protože tady se jedná o minisérii, prvně se zaměřím na úvodní třetinu. Ten seznam toho, co si musíte v úvodu odbýt, abyste mohli napětí stupňovat k finále, tak ten je tu odškrtaný kompletně. Představení osob, jejich schopností, povah a vyjadřování, historie strašidelného domu, kupa fiktivních faktů, které připravují půdu přímé konfrontaci zlo vs. nabuzený parapsycholog. Už samotný úvod mě mile překvapil svojí úderností, nápaditostí a ztvárněním. Proto nechápu proč si neodpustili v jeden moment tak debilní a starobou zasmrádlej efekt při návratech do minulosti domu. Hodně dobrá je hudba Garyho Changa, která je stejně depresivní jako svatba v urnovém háji a k příběhu a té snaze jak ho vyprávět perfektně sedí. Samozřejmě, že to herecké tetelení by sneslo nějaké výraznější jméno, nebo občas trochu jiné nasazení, ale na televizní film je to pořád švihácká záležitost. Takže co s úvodem? Posunul bych ho asi na 3 & 1/2 hvězdičky s tím, že na mě působil víc jako předčítání Kingova díla, než jako jeho filmové zpracování (a to kvituju s povděkem). Třetina druhá přidává na otáčkách, kterými stroj na napětí ždíme divákovy nervy. Hlas domu už se začíná poměrně zajídat a přitom by atmosferická hudba spolu s nad poměry zručnou kamerou Davida Connella bohatě stačily. Stěžejní speciální efekty jsou slušné a ty vedlejší částečně zbytečné. A postavy? Hlavní hrdinka se stále víc mění ve slávu prahnoucího smíška a právě ten fascinovaný a do značné míry vtíravý úšklebek musí probudit nedůvěru. Oproti tomu si své mini představení odbyl sám mistr King a nezůstal tak nic vděčný svým roličkám v realizacích podle svého gusta (viz. Hřbitov domácích zvířátek, Sleepwalkers). Celkově má díl větší spád, prolíná ho opět pár historek z minulosti a stupňující se akce otvírá nová a nová fantaskní předsálí k očekávanému defilé. Takže tady bych dal hvězdičky 4, neb nelze opomenout, že se stále držíme na bázi televizní produkce a tak jde o vyšší nadprůměr. A máme tu poslední třetinu. Závěrem se dá buď podtrhnout celé snažení a nebo jej dokonale zfušovat. V případě Domu v růžích je to něco mezi. Vyhrocený konec vždycky rozkryje skutečný potenciál herců a to se do puntíku vyplnilo. Krom hysterických výstupů, paranoidní křeče a vyšinutí, které ne vždycky působí věrohodně a jsou spíš na obtíž, jen ta autistická dívka v podání Kimberly J. Brown a majitel domu Matt Keeslar, tak nějak udrželi hereckému osazenstvu čest. Celkově krom nejvíc efekty zatížených momentů jde ale poměrně o nudnou záležitost a ta rovina napětí se podivně svažuje ke klasickému vyprávění bez emocí. Proto bych poslední třetinu ohodnotil slabými 3mi hvězdičkami. CELKOVĚ: Opětovný pokus o převedení Kinga na obrazovku (či plátno) s Kingovou vlastní invencí dopadl průměrně. Na televizní poměry, a to musím zopakovat, tohle je pořád slušně natočená podívaná. Craig R. Baxley se patrně nechal spisovatelovou fantazií absolutně unést a hlavně v úvodu jí postavil zajímavý reálný protipól, hlavně díky přesným dekoracím. Takže si to zprůměrujte a dostanete se na hodnotu kolem tří a něco. Škoda že se tady na půlky nehraje. Takže za 3 rovné.

Spoustu věcí bereme jako samozřejmost, ale stačí jediný rozmar osudu, jediná vteřinka a všechno je jinak. Prvně, když jsem si přečetl v programu o čem by film měl být a tam stálo, že je o muži co neustojí psychický nápor. Tak mi v hlavě bleskla vzpomínka na Volný pád, který právě po takovéhle ose kráčel. Jenže už po prvních pár minutách všechno vzalo úplně jiný spád. Ten britský pohled na příběh a jeho postavy hodně ovlivnil kroky tohoto zamýšleného dramatu směrem k televiznímu filmu s dramatickou zápletkou. Po zajímavém začátku mě ale totálně uzemnila kamera ala zfetofaný tučňák, která především ve vyhrocených momentech lítá sem a tam, kolíbá se ze strany na stranu a jediný efekt není umocněné napětí, ale houpání orgánu žaludečního. Je až zvláštní byl scénář napsaný a hlavně jak se ho podařilo převést na obrazovku. Žádná z postav na mě nepůsobila vysloveně kladným dojmem, nebo jakýmkoliv jiným charismatickým prvkem. Clive Owen podal v tomhle standardně se vyvíjejícím spletenci osudů, situací a náhod standardní výkon, který z jinak obyčejně vzhlížejícího dění udělal poměrně dobře koukatelný film. Ta snaha patlat se v postojích každého zainteresovaného jedince kolem, srovnávat dění se situací před ním namísto toho je přímo konfrontovat, to tady trochu postrádám. A přitom je to ve většině britských detektivek a thrillerů. Zkrátka je to tak na 3 hvězdičky s tím, že bych panu kameramanovi vzkázal: „Na pokusy je chemická laboratoř chlape!“

Do hlavy ne!!! Fláknete je tam jednou a pak budou točit takovýhle blbiny jako je tohle koupaliště, nebo spíš brouzdaliště. Já bych teda za náš klub „Ocelových nervů“ doporučoval tomu pánovi co si sedl na režijní stoličku pod vznosným jménem Boris von Sychowski méně futrovat popcorn při sledování Vřískotů a teenage seriálů a pustit si do vídea nějakej dobrej horor, třeba Halloween. Ono za zadkem s takto našponovaným rozpočtem a tak stupidním scénářem ani žádné divy světa dělat nešlo, jenže i pokus bych byl ochoten vřele ocenit. Co je to tedy tenhle Bazén? Typickej MASOX, kdy se snaží zamazat už tak zablácenou pointu tím, že jí nahradí strojově řazenými scénami vražd, které (věřte, nebo ne) ovšem stojí za prd stejně, jako celý tenhle film. Trocha patriotismu se vkrádá do našich řad a kvituji snahu o zviditelnění českých luhů, hájů a zábavních středisek vstříc zraku eurodiváka, ovšem proč se v tom propagačním videu odehrávají ty blbiny s maskovaným zabijákem a bandou zmatkujících maturantů, kterým by ovšem leckdo typnul spíš čerstvou 30tku? Ne, ale dětě! Snaha o horor? Fuj! Co si pamatuju, tak Vřískot se svou pointu snažil alespoň nějak logicky vysvětlit, kdežto tady jí vstřelili jen proto, aby tam jako někomu nechyběla a už jim bylo šum a fuk, že je to jen další hřebíček do rakve celé produkce. To u obrazovky zaklepete bačkorama dřív, než většina těch oveček na porážku. Takže nazujte pevné důchodky, zazipněte, vzepřete se v křesle a vězte, když na vás půjde smích, nejste divní, divné je to nač koukáte. Dal bych za 1 hvězdičku, ale patriotismus mi za tu legrandu nestačí.

To, že mají britské seriály vysokou úroveň, ať už jde o humor, nebo právě o takovouhle detektivku, to rozebírat nebudu. Předchozí díly mi utekly a co už můžu říct, to je docela škoda. Tohle je jakýsi podivný mix kriminálky vsazené do doby minulé, která slušně navozuje dobovou atmosféru, pohrává si s linkou napětí a různě ji klikatí s okultismem a až historickým thrillerem. Nemůžu si pomoct, ale v jistých aspektech mi to dost připomíná náš seriál Dobrodružství kriminalistiky, který už několikráte běžel na obrazovkách. Hlavně co se do atmosféry týče. Jistý opar ponurosti, neprůhledné chladnosti, kupy bizardních postaviček a hlavně úkazů, tady nejen kriminálních. Něco jako povídačky o Jacku Rozparovači, akorát bez řeznejch nástrojů, které progresívně nahradily fotoaparáty (ne klídek, tohle není spoiler, jen jsem využil slůvku z názvu téhle epizody). Hlavně co se té bizarnosti týče, té je tu někdy až nezdravě moc. Ať co se postav týče, nebo prostředí. Chudé uličky plné těhotných prostitutek, průkopnické bordely, zmínky o sado-maso. Tudíž, kdo si rád nechá proběhnout mrazík po zádech (sic letmý, ale je to tam), rád koukne na dobře obsazené postavy (jak Ian Richardson tak i jeho podstatně mladší parťák Charles Edwards jako Arthur Conan Doyle, jsou naprosto přesvědčiví) a nebo kdo jen rád shlédne slušnou sérii, vřele doporučuju. Kolik dávám? Tak ty 4 hvězdičky budou na místě, za televizní oponou tohle patří mezi lepší kousky.

Moment, přeslechnul jsem se, jak že zněla otázka? Jo, jestli je tohle jen další řadovej teenage thriller co dělá bu bu bu na civilisty před televizní obrazovkou, pro kterou je jistojistě určenej? Ať to vezmu od sklepa produkce pro mladší, aby si přišla na napětí ve velkých uvozovkách, nebo od půdy, kde se válí harampádí v podobě spousta nedotažených kousků světové kinematografie a videografie, pořád musím říct – ANO. Má to sice všechno co má teenagerka mít, pohledný postavičky, říznou muziku a zápletku, která si na nic nehraje a prakticky jen překopírovává zavedené postupy na novej, údajně kvalitní křídovej papír. Co můžu se skřípěním zubů hodit do placu jako jednoznačné plusko? Až překvapivě slušně udržená atmosféra, kterou jsem zprvu vůbec nečekal, protože úvod tohohle filmu dře jak špatně namazaný stroj. Druhým pluskem je dost neznámé obsazení. I přesto, že se už Jesse Bradford i Erika Christensen objevili ve větších projektech, být v takhle napsaném filmu větší hvězdy, nenechám na něm nitku suchou a vyždímu ho do morku kostí. A docela ušla i ta zmiňovaná hudba, která když už nic jiného, alespoň pasovala k jednotlivých situacím. A mínusy? Částečně už jsem je vyjmenoval – mizerná originalita námětu, slaboučkej začátek a hodně laciný závěr. Co ale hlavně, to děsný předehrávání. Tedy atributy, které mají sehrát stěžejní roli v lámání příběhu jsou až nezdravě moc na očích, čím dosahují přílišné čitelnosti děje (a to je u takovéhoto typu filmů dost vada na kráse). Takže co říct na závěr? Tohle je kompot, který zavařila začínající hospodyňka John Polson po vzoru jiných, o třídu a víc lepších předchůdců a místo aby chuť dozrála, trocha nám to ve sklípku uhnilo. Asi tak ty 2 hvězdičky s tím, že jsem se bál........abych neusnul:))

Vezměme si malou chemickou rovnici. Prvním činitelem je typický hollywoodský rozpočet pro typicky hollywoodský scénář. Druhým činidlem je koncentrace známých tváří v hlavních rolích. No a třetím reakčním činidlem je zápal pro natočení svižné komedie, která by mixovala zažitá klišé romanticko-komediální branže a zároveň hrála slušnou partii i na poli žánru odlišného, kterým je krimi. Pakliže zručný chemik, který netrpí tikem přelije všechny tyhle látky do jedné baňky, dostaví se kýžená reakce a taky patřičný omamný vliv na diváka, který celé to snažení spolkne i s navijákem. Jenže tenhle chemik Charles Shyer se úkolu zalekl a v úleku tik dostal. Na papíře, kam našmudlal svůj scénář měl jistě spousta vizí, ovšem první zkumavku s tím tvůrčím snažením vycintnul hned z počátku. U druhé zkumavky se mu alespoň klepala ruka. Což o to, Julinka (Julia Roberts) je terno co se týče romantických komedií, Nick Nolte tvoří zajímavej protipól, ovšem to kolem se nepotkalo se zdarem. Hlavně ona snaha zpestřit děj krimi zápletkou, leckdy hraničící s akčním filmem v tom hávu lacinosti vyznívá spíše tóny videofilmu pro bitelné police v menších videopůjčovnách. Podivejte, já kdybych na sobě zamakal, klidně bych s Julčou po těch střechách mohl běhat taky. Navíc mi moc nesedl ani výběr hudby. I když má I Love Trouble bezesporu hodně atraktivní námět (novinařina prostě táhne), od Shyera mě víc zaujal Baby Boom (1987). Proto je to tak někde na 2 a 1/2 hvězdičky. Tenhle chemickej pokus kýženého omamného výsledku bohužel nedosáhl, ač rovnice sloučenin byla jistě správná.

Já měl jako nezkušený zahrádkář za to, že kompost začne nelibě zavánět až po jeho založení. A vida, změna. Takový nenápadný předvoj fekálního průvodu jménem Kluci to chtěj taky s téměř totožným obsazením a totožným ústředním motivem. Jenže tady se ku štěstí divákovu a jeho žaludku taktéž ještě drželi osvědčené metody kopíráku a snaha autorů vedla směrem k vyrovnání Prcičkovské série, nikoliv k jejímu trumfnutí. Scény žádající si kynedril jsou tady ještě nahrazeny klasickými konverzačními obraty a ono téma věčného zlatého grálu v podobě slůvka „SEX“ má s podobným záměrem amerických kolegů i cosi společného. Rozhodně to není scénář, který nemá čím moc zaujmout a těch pár vtipných momentů si musí divák pracně najít. Ta kopiráž linky Prciček je jasně patrná i ve výběru postav. Věčně nadrženej „Red Bull“ Axel Stein, je totožnou variantou Stiflera, stejně tak jako nezkušený a naivní týpek Florian v podání Tobiase Schenkea, který nemá daleko k Jimovi. Dokonce i tah s rodiči v roli rádců není žádnej originál a tudíž ve srovnání jasně prohrává. Podívejte, co je divného na pokecu s Vilíkem? Všechno? No, tak tohle je teda divnej film. Kdyby měl Marc Rothemund vlastní mozek, mohl by společně se scenáristou ty dialogy vylepšit a místo téhle zácpové křeče by se mohl vyšplhat až kupříkladu na 2 hvězdičky. Takhle je to stěží jedna jediná, osamělá a upracovaná. Jenže pořád lepší nuda než pozvracená pohovka, kterou je tak šíleně těžký vyčistit ne?

Tak to já Jackieho můžu, ovšem musí za ním stát koukatelnej příběh. Tohle je hybrid pozdějšího adrenalinového běsnění v Rychle a zběsile v kombinaci s klasickou mlátičkou v hongkongské velkoprodukci. Jenže co by se dalo na tak zdánlivě primitivním rozložení sil zmrvit? Docela poměrně dost. Jednoho předrsnělýho blonďáka ještě odpustím, i když dabing Vládi Čecha mu padl asi stejně jako tanga sumistovi. Jackieho momentální mentální výjevy v pokusech o vážné scény, které ovšem oproti definici vážného zaváněli spíše uleželou zbytečností. Kam se poděla ta všudypřítomná legranda? Ovšem kolabujícím prvkem na celé čáře EKG tohohle akčního pokusu je šílená kamera a ztupený střih. Choreografie soubojů nejsou jak je u Chanových filmů vůbec špatné, ovšem když v jeden moment kamera nestíhá a v druhý zase nasadí jakési zpomalené zásekářské zmetky jednotlivých záběrů, je originalita tatam. Jindy se jim zdá realita zase příliš pomalá a tak udělají ze závodního oválu autodráhu se zadřeným trafem a nechají auta lítat kolem dokola, čím jest efekt nechtěné humornosti dokonán. Já bych ten scénář tak nepodceňoval i když jde v uvozovkách jen o akčák. Takže tady bych to viděl tak na ty 2 hvězdičky. Proč? To sem už odříkal a hlavně, Jackie má v zásobě stokrát lepší kousky, které netřeba jmenovat. P.S.: Nevíte někdo proč furt v dabingu nadšeně skandují Jackie, když se jeho postava třeba právě tady jmenuje Chan Foh To?:))

POMSTA. Tohle je moto čtyřky, pomsta za nepovedený třetí díl a nebo jen hříčka scénáře? Ať tak či onak, čtvrtý Rocky přetaktoval motor sportovního dramatu na klasický akční film se sportovní tematikou. Jestliže se v předešlém díle pral pokus vyrovnat se jedničce s komerčnější zábavou, tak tady se o něco podobného už ani nepokoušeli a vsadili všechno na přímočarou komerční řežbu. A světe div se, funguje to! Musíte se vykašlat na přehnaného ducha amerikanismu, který je cítit z každé situace, s každého kouska scénáře. Studená válka, která mezi dvěmi velmocemi vřela v reálu na sebe vzala symboliku dvou zcela rozdílných postav boxerů. Možná aby dali amíci najevo že mají navrch, že jsou země otevřených možností, ale na tohle jak řikám kašlete. Nebo se to alespoň pokuste brát z legrace. Sylvester Stallone tentokrát znovu nad scénářem zapracoval. Tu zbrklou a nedotaženou režii protáhl do neuvěřitelně svižného rozměru a hlavně naservíroval snad nejdrsnější, nejtvrdší a nejintenzivnější trénink ze všech dílů téhle série. Postavil svou postavu proti anabolické bestii, steroidy polikající mašině, dal do kontrastu sovětskou supertechnologii se svým dřevorubeckým a notně přiznat originálnějším stylem. Dolph Lundgren ztvárnil dle mě nejdrsnějšího a největšího protivníka, který kdy proti Rockymu stál. Zaměnit souboj pleťově odlišných boxerů za mezinárodnostní je rozhodně jedním z obrovských oživení. Stejně jako si ve trojce odbyl své závěrečné defilé Burgess Meredith, tak ve čtyřce jej následoval i Carl Weathers. Sice je to děsně jednoduchá zamotat příběh tak jako tady, leč je to velmi účinné. Právě na místo zmíněného trenéra Micka se pasoval Tony Burton, který konečně dostal více prostoru. Z toho podivína co v jedničce rozdával neurotické výlevy na všechny strany Burta Younga se tady stal takovej roztomilej strejda na cesty a hlavně Talia Shire už neinkasovala umělé a rádoby dojemné výlevy a vrátila se na post Rockyho skutečné opory. Příběh má daleko větší tempo hlavně díky svižnému střihu a pohotové kameře, na které Bill Butler od posledně řádně zapracoval. Trénink a hlavně souboj soubojů by byl poloviční nebýt opětovně dokonalé muziky, skvělého a neopakovatelného hudebního doprovodu. Tentokráte si ji vzal pod patronaci Vince DiCola a krom klasického theme přidal svižnější a modernější sound, doplněný písňovým doprovodem kapely Survivor (Eye of the Tiger & Burning Heart). Jen tu rapovanou dabingovou vložku s povadlými křidélky si mohli nechat (ovšem, kupodivu i tohle ke kultovní záležitosti patří). Ten mega souboj je metou, kterou se snaží docílit stovky pronásledovatelů, ovšem takový zápal emocí, takový kontrast sil (vždyť Sly od prvního dílu vypadá poloviční a proti Dragovi je jak ředkev ku melounu) a neuvěřitelná spontánnost, to se těžko povede napodobit. Jestli jsem jedničku pasoval na jedno z nejlepších sportovních dramat, pak tenhle díl patří ke špičce akčního filmu a nejen let 80tých. Proč nemůžu jinak než za 5 hvězdiček? Proto! Popravdě, viděl jsem to snad 30krát, možná i víckrát a nepřestalo mě to bavit ani o chloupek. Rocky is back!!! (jenže ne na dlouho chlapče)

Tohle není ani tak film, jako vyprávění. Příběh citlivý, úsměvný a lidský s typickou asijskou náturou, která čiší jistým těžko popsatelným druhem energie. Když si vezmete film, dostanete rychlé mihotání děje, rychlé střihy mezi jednotlivými scénami, ale tohle tady neplatí. Jak už jsem zmínil, tady jde spíš o vyprávění, takové jaké si alespoň jednou za život odbudeme, když vyprávíme kamarádům, nebo známým něco, co si naše fantazie nějak poskládala dohromady. Vyprávění protkané jakýmisi nápadnými znaky road-movie. Takeshi Kitano je zručný vypravěč a neméně schopný režisér. S typickým hereckým projevem, kolíbavou chůzí, zabarvením hlasu, dodává svým filmům originální a osobitý ráz a šmrnc. Nevím jestli je Kikudžiro tak zvláštně pojaté, ale tady mi právě ten Takeshiho styl příliš nezapadl do dění, které se na "plátně" rozvíjí. Jasně, tohle není samurajské drama, ani akční gangsterka, ale do obou těhle žánrů si jej dovedu zařadit mnohem lépe. Krom té provázané úsměvnosti, která je spojena s nitek jednotlivých situací, jasně vyniká hudební doprovod skladatele Joea Hisaishiho, který svou poetickou barvitostí pomáhá lidsky citlivé téma dostat na tu správnou úroveň vnímání. Protipól pro Kitanovu osobitost v podobě dětského herce Yusuke Sekiguchiho skvěle podtrhl atmosféru, zvýšil ten už několikrát omílaný citlivostní potenciál. Ale přesto nemůžu dát plný počet. Takže tady to bude za 4 hvězdičky rovné. Těžko říct, jestli mi Kitano opravdu přišel oproti jiným svým snímkům tak málo uvěřitelný, ale to co filmu a hlavně příběhu jako takovému nejde odečíst a co je prostým a holým faktem, to je ta jeho nepředstíraná opravdovost.